obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915377 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39516 příspěvků, 5744 autorů a 390432 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Trůn Smrti (prolog) ::

 autor Sirnis publikováno: 29.05.2008, 21:35  
Tak sem dávám začátek pokráčka "Má matka je Smrt a já jsem její posel'"
 

Obrovskou temnou jeskyní se táhl nářek, pláč a vzlyk, který se odrážel od chladných a studených kamenných stěn, aniž by zeslábl nebo mínil zaniknout. Na některých místech jen slabě poblikávalo světlo pochodní a v ovzduší se nesl zvláštní hnilobný zápach. Zápach světa mrtvých, pach Smrti...

Po balvanech se přeháněl stín. Byl téměř nepostřehnutelný, ale zároveň děsivě zřetelný a jasný. Vznášel se z jednoho kusu mrtvé skály na druhý ladně, tiše a hbitě. Když se pak dostal před slabé světlo jedné z pochodní, změnil se stín v jasnou mužskou siluetu. Postava se zastavila. Její černý plášť jí celou skrýval a ochraňoval před mučivou tíhou tohoto místa. Muž se najednou otočil, jako kdyby za ním bylo nebezpečí a spatřil malou vznášející se černou kouly, tmavější, než všudypřítomná tma. Byl to Špicl, sluha a otrok vládkyně říše mrtvých, věrný služebník paní Smrti.
Černá koule přilétla až těsně k muži. Její černota neukázala nic, co by se dalo považovat za obličej, přesto k muži jasně promluvil. V jeho mysli: „Paní ti přichystala poslední zkoušku. Je na cestě k jejímu paláci. Hodně štěstí,“ řekl Špicl a pak v temnotě zanikl.
Muž se otočil a zadíval do temnoty. Přez všechno na první pohled stejné prostředí věděl přesně, kde je a kam má jít. Okamžitě se rozeběhl nejprve do mírného poklusu a pak nasadil rychlý sprint.
Zahalená postava probíhala mučírnou, odkud vycházelo nejvíc nářku z celé říše mrtvých. Zde Vykonavatelé – hrúzné bestie z kostí s lidskou postavou, děsivým vzhledem a ještě odpornější myslí- prováděli tresty na duších vrahů, zlodějů a té nejodpornější sebranky.
Najednou zazněl další prosebný výkřik: „Pomóc!“
Muž uslyšel takových proseb snad tisíce, ale tento hlas mu připadal povědomý. Netušil proč, ale zastavil se a přišel k jednomu lůžku z hřebíků, na kterém ležel onen křičící nešťastník, na jehož hrudi byl těžký kámen tlačící jeho tělo vstříc ostrým hrotům v zádech.
„Prosím, pomoz mi,“ zopakoval nešťastník svou prosbu a v jeho hlase se odrážela obrovská muka.
Muž v černém plášti jen naklonil hlavu na stranu, jako kdyby odsouzeného znal, ale přesto neudělal nic, co by se dalo považovat za soucit nebo pomoc.
Nešťastník pohlédl do tváře v kápi a jeho oči se rozzářili nadějí: „Ty?! Ale jak, kde se tu ... prosím, pomoz mi. ... Ty mě nepoznáváš, to jsem já, Radek. Vzpomeň si. Klášter Velkého patrona poblíž Tamiru,“ přemohl silnou agónii nešťastník a naděje v záchranu mu dodávala sílu.
Zahaleneného muže najednou zalila vlna vzpomínek na dětství. Ano vzpomněl si na odsouzeného na lůžku, ale dobře věděl, že pokud by jeho duše byla čistá, dostal by se do rajské zahrady a ne do mučírny. Zavřel tedy své oči a vyslal svou mysl do paláce Smrti. Tam v jeho pokoji čekala mladá žena. Spojil se s ní a položil jí prostou otázku, na kterou získal pohotovou odpověd. Podíval se tedy na nešťastníka a řekl: „Nečestní lidé si nic jiného nezaslouží,“ potom se znovu rozeběhl a vydal se vstříc paláci Smrti.
Už po několika stech metrech ho obklopil zdánlivý pocit osamění. Takový pocit, který v říši mrtvých znamenal jediné. Léčku!
Tři Vykonavatelé zahradili cestu vpřed a zatímco se k nim muž přibližoval, dalších deset se jich doposud skrývalo za balvany s oštěpy, jejichž ozubené hroty zajišťovaly, že pokud se zabodnou do něčího těla, rozhodně při vytažení vyrvou z oběti pořádný kus masa.
Muž se zastavil ani ne dvacet kroků před Vykonavately s jasně nepřátelskými úmysly. Jeho vytrénované smysly dobře věděli o zbylých deseti a pohotová mysl jen čekala na správnou příležitost.
S nelidským bojovým výkřikem se Vykonavatelé přihnali ze svých skrýší za balvany a s připravenými oštěpy vyrazily na svou kořist. Jejich kostěné schránky při běhu rachotily jako kovová zbroj a rozeklaný hadí jazyk jim přidával na úlisnosti.
Zahalený muž však přesně na tu chvíli čekal. Vyčkával a když jeho protivníci – jeho kořist – se k němu přiblížila, ze záhybů svého pláště v mžiku levou rukou vytasil zahnutý meč s černým ostřím a odhalil rukavici na své pravici tvořenou jemnými kůstkami. Pravou rukou zamířil ke trojici Vykonavatelů a z kloubů mu vystřelily šlahouny, které se omotaly okolo ohavných krků. Potom s jejich těly mrštil na nejbližší pět z deseti útočníků. Zbylé k sobě nechal přijít a když se první po něm ohnal kopím, mečem hrot oštěpu srazil dolů a bleskovým sekem oddělil odporné tělo od ještě odpornější hlavy. Potom vyrazil ke zbývající čtveřici a ti až na posledního padly stejným způsobem. Pátého popadl pravou rukou za zápěstí a smýknul s ním o zem. Vzápětí mu pak do hrudi vrazil ostří meče, které jeho život po děsivém výkřiku mrazícím v zádech ukončilo.
Zbylí Vykonavatelé už stáli na nohou a v rojnici se opatrně přibližovali k protivníkovi. Ten postupně jednoho po druhém probodával svým pohledem ukrytým pod kápí a pak šlahouny vystřelené z kloubů pravé ruky popadl nedaleko ležící balvan a jako palcátem jím drtil odpornou schránku jednoho vykonavatele za druhým, kteří se marně pokoušeli smrtícímu kameni dostat z dosahu.
Nakonec muž mrštil balvanem po jednom ze tří zbývajících netvorů a jako dravec zaútočil na dva protivníky u sebe, když vyskočil ze země a snesl se přímo k nim. Prvního okamžitě sťal mečem a druhého z dvojice zasáhl pěstí do břicha a potom zvrchu do hlavy tak tvrdě, až se odporná lebka Vykonavatele roztříštila při nárazu o kamennou zem.
Když se muž vypořádal s léčkou, podíval se po mrtvých protivnících a pak se znovu vydal na cestu, vstříc paláci Smrti. Zdolal poslední část mučírny a objevil se před obrovskou propastí, jejíž dno končilo Nicotou. Do ní, jak věděl Vykonavatelé svrhávali ty nejhorší a nejodpornější hříšníky, aby zanikly v prázdnu.
Zahalený se vydal po úzkém mostě a k uším mu doléhal nářek hříšníků, uvězněných v malých klecích u stropu jeskyně. Nevěnoval jim však mnoho pozornosti, ostatně byli pro něho jen doplňkem říše mrtvých a ničím jiným.
Když zdolal propast, objevil se před obrovským palácem, který ležel přímo uprostřed říše mrtvých. Byla to jediná stavba v ohromné jeskyni a také jediná věc, která podpírala a držela tento svět před zánikem zřítícího se stropu. Ohromná věž paláce byla spojená s vrchem jeskyně a stejně jako celá stavba, tak i věž byla postavena z kostí různých velikostí.
Muž vystoupal po schodišti po jehož stranách stáli další Vykonavatelé s oštěpy, připraveni rozsápat každého, kdo by jejich paní, stvořitelku a vládkyni chtěli napadnout.
Vnitřek paláce byl vyzdoben obrazy, zachycujícími smrt ve všech podobách a krutostech, jaká může být. Ty spolu s tmou a občasným světlem pochodní tvořili náplň ohromného množství tísnivých chodeb, v jejichž zákoutí se ukrývaly ti nejodpornější služebníci Smrti.
Muž však nebloudil stejně vypadajícími chodbami, ale mířil přímo do trůnního sálu, za vládkyní. Ta jako obvykle seděla na svém ohromném trůnu, zdobeného lebkami draků, obrů, vlkodlaků a všemožných tvorů, které ve světě živých představovali obávané protivníky, ale tady dole, v říši mrtvých byli jen pouhým nic, protože i pro ně si přišla Smrt, když nastal jejich čas.
„Má paní,“ řekl muž a poklekl pár metrů před vyvýšeným trůnem.
Smrt vstala a její krása a odpornost teď byla plně na obdiv. Její tvář, stejně jako tělo mělo jednu část krásné, zdravé ženy a druhou odporné, hnijící mrtvoly. „Vstaň můj rytíři. Nyní si konečně zasloužíš titul, který ti právem náleží. Dokázal si svou sílu stejně jako oddanost, když jsi nechal bývalého přítele na mučidlech. Od této chvíle jsi rytířem Smrti!“
Muž sňal ze své hlavy kápi a pramen zrzavých vlasů mu spadl do tváře. Na chvíli zakryl jeho levé oko, ale když rytíř svou pravou rukou neposedné vlasy uhnul stranou, odkryl tak odporné znetvoření, kde v důlku měl místo oka rudý kámen vydávající přerušovanou krvavou záři.
„Nyní nastal čas, aby ses vydal do světa živých a navrátil mi, co mi náleží. Jsi připraven vydat se na cestu.“ pokračovala Smrt a její hlas se rozléhal chodbami paláce jako všudypřítomná tma.
„Ano jsem, má paní.“
„Dobrá. Půjde s tebou i Klára, doufám, že dohlédneš na její bezpečnost, stejně jako splnění svého poslání.“
Ze stínů trůního sálu vystoupila překrásná žena. Její černý plášť splýval se stíny a její smaragdové oči dodávaly ponurému místu říše mrtvých alespoň malinký nádech života. Přistoupila k rytíři Smrti a uklonila se vládkyni.
Smrt pozvedla ruce vzhůru a její dlaně obklopila ohromná zář, která se stále zvětšovala. Když světlo pohltilo celou postavu vládkyně a trůn za ní, řekla Smrt svá poslední slova: „Běž, Jakube, a přines mi můj kámen!“ pak ruce zamířila na dvojici oddaných služebníků, které světlo obklopilo a přeneslo je do jiné říše. Do světa živých..


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Matylda Kratinová 15.06.2008, 22:47:24 Odpovědět 
   začetla jsem se, to tedy jo...
PS: máš hodně rád slovo "odporný"?
 ze dne 16.06.2008, 16:37:26  
   Sirnis: fakt? ... teda to sem ani netušil, možná jen nějak spíše chybí náhrada za to slovo "odporný" ale jelikož si neuvědomuju že ho tak často dávám, tak asi sem se nad tím ani nezamýšlel
no hold díky za upozornění, se tomu budu vyvarovávat a už hnedka jdu přemýšlet nad alternativami :)
 Šíma 29.05.2008, 21:56:14 Odpovědět 
   Hned na začátku svého komentíku se musím přiznat, že jsem předešlou sérii nečetl (ono také nemůžu číst všechno), ale začátek (pokračování) nové série mne pěkně navnadil...

Zajímavé, takřka jsem tam byl s Tvým hrdinou, co se týče chybek, trochu jsem nedával pozor a trochu jsem se také začetl!

Co může být temnější, než tma? Nejtemnější temnota? Zajímavé... Namísto "tmavější" v odstavci o té černé koulí, bych možná napsal: "temnější", ale teď už netuším, zda jsi v okolním textu již nějaké podobné slůvko nenapsal...

No, zaujalo, jen netuším, zda se vrhnu na tento nový příběh, když jsem nečetl ten původní... ;-)
 ze dne 30.05.2008, 16:01:48  
   Sirnis: tak co se týče příběhu rozhodně se pokusím vytěžit z předchozího díla maximum
ono jak jsem přečetl již něco knih z trilogií a tak od autorů, kde samozřejmě postavy znovu v dalším díle představili, tak je i já znovu popíšu, ale zároven ten trend toho, kdy ti, co přečetli předchozí díl, mohou být s příběhem více propojeni, jelikož si pamatují, co jsem o kterých postavách minule napsal a co prováděli se mi líbí a hodlám toho pořádně využít
přeci jen dvojku nějakého svého díla jsem ještě nedělal, i když v mysli jsem samozřejmě možné pokračování na některé povídky udělal, teprve ted se mi dostanou reakce na to co víc z děje vytřískám
 m2m 29.05.2008, 21:35:06 Odpovědět 
   Ahoj.

Moc se omlouvám za zdržení s publikací, ale v současné chvíli mě pronásledují zkoušky a nějak nestíhám.
Takže se na to podíváme:
přez = přes
(-> přes všechno)

Pozor na přímou řeč. Osobně jsem se nesetkal, že by mohla existovat varianta >uvozovací věta->přímá řeč->druhá uvozovací věta<
Taky pozor na ukončení přímé řeči, respektive věty - "Jsi připraven vydat se na cestu.“ pokračovala Smrt..." = "Jsi připraven vydat se na cestu?" pokračovala...

...smysly věděly

"Potom s jejich těly mrštil na nejbližší pět z deseti útočníků."
- huh. Tady se přiznám, že osobně nevím, jak jsi to chtěl formulovat, ale myslím, že lepší by bylo "...na nejbližších pět z deseti..." případně "...na nejbližší pětici z desítky (deseti)..."

Dávej si pozor stále ještě na íčka a čárky. Jedno íčko jsem Ti vytáhl výše, ale teď si rovnou vezmu celou větu.
"Do ní, jak věděl Vykonavatelé svrhávali ty nejhorší a nejodpornější hříšníky, aby zanikly v prázdnu."
- "jak věděl" je tu samostatná věta. Takže oddělit od ostatních -> "Do ní, jak věděl, Vykonavatelé..."
No a protože Vykonavatelé jsou mužského životného rodu, svrhávali s měkkým.

Stejně tak se "služebníci ukrývali"... "Obrazy tvořily..." atd.
Tohle je třeba si řádně pročíst a opravit. Hodnocení poleze zbytečně dolů.

Po stránce technické, stylistické, je třeba si uvědomovat v psaní některé zákonitosti - například dbát na hustotu slov ve větě nebo například na uchopení podmětu ve větě. Občas se naskytnou drobné háčky, které sem vypisovat nebudu. Už tak je to hodně dlouhé, ten můj komentář.

Takže - za chyby bohužel dám asi o stupínek níže, ale navrácení Jakuba do světa živých na konci prologu mě strašně navnadilo. Jsem zvědav, zda opět namícháš čtivý koktejl fantasy, takový, jakým byla původní sága Posel.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Prolog
Liem Hill
Některých věcí ...
Centurio
Strašná generac...
Kasparek
obr
obr obr obr
obr

Nalgašský průsmyk - třetí část
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr