obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2916012 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39822 příspěvků, 5843 autorů a 393393 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Jedno jméno... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor
 autor JenniferBlack publikováno: 25.05.2008, 19:48  
Přehnaný pohled na svět...
 

Prší. Zase prší. Není nic horšího než sedět ve velký místnosti a koukat z okna na déšť. Poslouchat ty nechutně bubnující kapky vody, jak dopadají na římsu a odtékají rourou podél hran velké třípatrové budovy. A vy nemůžete dělat nic. Jen sedět, koukat ven nebo si okusovat nehty nervozitou z toho, co přijde. Zvednu hlavu, kterou jsem měla až doteď položenou na rukou, podívám se na ostatní. Malý kluk vedle mě se zrovna rozhodl, že nejlepší způsob jakým zahnat trýznivé pocity je začít si kreslit po stole. Dvě dívky přede mnou se nervózně vrtí na svých židlích a pouze občas mezi sebou prohodí pár slov. Úplně vepředu sedí moc pěkný chlapec, který vypadá jako jediný dost klidně a sebevědomě.

A najednou se otevřou dveře a vejde On. Všichni sebou okamžitě trhnou, chlapci vedle vypadne z ruky tužka a děvčata se začnou celé chvět. Prochází se s chladným úsměvem a očima bloudí po přítomných. Vybírá si další oběť, vím to. Nasucho polknu a snažím se všemožně zneviditelnit. Svůj zrak upírám na špičku svých plátěných bot, ruce mám založeny na klíně a pokouším se nevydat ani hlásku. On se mezitím ubíral kolem stěny dál, víc dopředu, kde obvykle sedával. Začínám se potit na zádech. To se mi stává vždy, když mám strach. No tak Kláro, uklidni se, ještě si toho všimne! Pohled na něj mě znechucuje. Vždy, když ho vidím, jak si panovnicky vykračuje v té své kostkované košili, džínech do pasu s koženým páskem a přezkou, v botách snad z minulého století, mám chuť se zvednout a plivnout mu do tváře.

Došel ke svému stolu, který byl před všemi ostatními, na vyvýšeném podlaží. Snad si tak připadá více vůdčí. Sedá si a z rukou vykouzlí své typické gesto. Jakoby si sám se sebou podával ruce a chtěl si s nimi potřást na znamení své suverénnosti. Ach bože, proč jen tu teď musím sedět? Jak dlouho to ještě potrvá? Jestli mě vůbec někdy někdo vysvobodí. Chvíli jen tak sedí a sleduje nás temnýma očima. Trochu se pousměje a sáhne do prvního šuplete. Zoufalství cítím ze všech koutů. To už hnědovláska za mnou nevydrží a zaúpí. Na chvíli posečkal s činností, snad aby nabyl dojmu dramatičnosti. Po krátké pauze pokračuje. Vytahuje ohmataný hnědý zápisník. Každý, kdo tu sedí, je v něm registrován. Začíná v něm se zalíbením listovat. Pokaždé, když si nasliní prst, aby mohl otočit stránku, se mi jícen stahuje do užšího a užšího otvoru, srdce začíná bít rychleji a je to tu zase.

Jen jedno jméno, jen jedno. Co je to jedno jméno, může být kohokoliv. Snažím se uklidňovat, samozřejmě bez výsledku. A ten déšť! Ty protivné kapky, bez problémů, bez života, jen si tak padají z nebe. Možná je to lepší, než sedět právě zde! Zvuk, který vydávají při dopadu, mě ještě víc burcuje. Náhle jsem vycítila, že to budu já. Vím to, ještě dřív než On to propustí skrze své ledové rty.

,,Jistě. Slečna Stromková. My už jsme si dlouho nepovídali, viďte?“ podle tónu hlasu bylo jasné, že nečeká odpověď. Avšak já seberu poslední zbytky odvahy. Možná je to taky naposled…

,,To není pravda!“ vyštěknu po něm a se zrychleným dechem čekám na Jeho reakci. Nikdo uvnitř najednou neví, jakým způsobem by měl vyjádřit tak velké překvapení. Někteří si ani po chvíli neuvědomují, co jsem vlastně udělala. Zato já si to uvědomuji přesně. A On také. Teď mě stihne trest. Potopení, které musím přijmout.

,,Není to pravda, říkáte. Ano, mluvili jsme spolu včera. Leč, to, co jste mi řekla, respektive neřekla, mě vůbec nepotěšilo. Doufám, že dnes budete rozumnější,“ ďábelsky se usmál a jiskra v jeho oku se zdála být výraznější než moje oranžové tričko. Podívám se na něj na znamení posledního vzdoru. Sežehne mě ještě přísnějším pohledem. Už nemohu dělat nic, jen sklopit zrak a poslušně odejít směrem k němu.

,,Takže, slečno, povíte mi dnes, co chci vědět? Musím Vás však upozornit, že pokud odmítnete i dnes, bude to jistě nepříjemné, nicméně ne pro mě,“ mluví ke mně a vztek, který se uvnitř mého těla hromadí, vzroste. Stále mlčím.

,,Asi jste to nepochopila, teď máte mluvit,“ dívá se na mě odměřeně. Vztek se mění na bezradnost. Chce se mi brečet, řvát. Cítím, že už jeho nátlak neunesu, že už každou chvíli musím vybuchnout zoufalstvím. Naprázdno polknu.

,,Dobrá tedy, píšu si, další pět,“ naškrábe do svého nechutného učitelského zápisníku dvě jednoduché kolmice s obloučkem, přímo k mému jménu a stvrdí podpisem.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sarah Tennor 22.06.2008, 19:36:38 Odpovědět 
   Vše už bylo vyřčeno, k tomu už není co jiného dodat, něž jen 1
 Leontius 28.05.2008, 16:17:41 Odpovědět 
   Taky jsem tu pointu +- odhadl dříve, ale to vůbec nevadí. Tu atmosféru jsi zachytila geniálně. Líbilo se mi to. Zítra si to můžu zkontrolovat na vlastní kůži... 1
 Cicina 27.05.2008, 11:21:38 Odpovědět 
   My už jsme si dlouho nepovídali, viďte?
- tak při téhle větě, jsem pochopila, že je to ve škole... možná kdyby to bylo ještě víc ke konci, bylo by to ještě lepší...
 Tuax 27.05.2008, 9:50:34 Odpovědět 
   Pěkně napsáno, líbilo.A musím poznamenat, že obdobu tohoto a v takové, nebo spíše v ještě větší síle, jsem v životě zažil několikrát na vlastní kůži, jen v jiném prostředí, než školním...
 Te Bi 26.05.2008, 21:07:57 Odpovědět 
   Odkud vítr vane mi došlo kupodivu nespíš u pasáže "džíny do pasu s koženým páskem". Hm, podivná jsou cesty volnejch asociací. :)
Jinak jo, tohle jsou situace napěchovaný zoufalstvím.
Četlo se mi to moc pěkně.
 Šíma 26.05.2008, 15:56:11 Odpovědět 
   Ty jo, tak tomu se říká "dusit někoho u tabule" a je úplně jedno, z čeho byla dotyčná slečna zkoušená! ;-)
 Charlotte Cole 26.05.2008, 11:31:19 Odpovědět 
   Když jsem tohle četla, byla jsem nepřihlášená, takže jsem nemohla komentovat ani hodnotit. Nicméně povídka se mi natolik líbila, že jsem se přihlásit prostě musela. =)

Takže, rozhodně je to moc pěkně zpracované, to napětí ve mně sílilo s každým přečteným slovíčkem. Ač netuším jak, tak jsem se dovtípila, že to bude ze školních lavic a On bude kdosi velmi neoblíbený (což mnoho učitelů bývá =D ).

Co se týče onoho nadhledu, dílko působí trochu přehnaným dojmem, těch negativních emocí je tam vskutku mnoho, víc než by bylo zdrávo, ale musím říci, že například mně to skoro vůbec nevadí (každému se přece líbí něco jiného, že? ;-) ).

Takže na konec: působivá povídka, která by podle mně potřebovala mírně odlehčit, aby byla ještě působivější, ale to nemění nic na faktu, že se mi líbila. 1.
 nikaxxx 26.05.2008, 9:46:47 Odpovědět 
   Já jsem taky studentka, ale z prvního odstavce mi nedošlo, v jakém prostředí se příběh odehrává. Četla jsem celou povídku se zatajeným dechem přilepená na monitoru a těšila se, až se na konci všechno ukáže. Pak jsme se musela smát xD. Moc dobrá povídka ;-)
 estel 25.05.2008, 20:18:29 Odpovědět 
   Ahoj.

Při čtení mi přišlo líto, že od prvních odstavců bylo jasné, z jakého prostředí to je (alespoň mně jako studentce ano) a pointa proto nebyla dostatečně silná. Vlastně se dala očekávat od samého začátku. Bylo by lepší příběh nenaznačit nebo jej víc okořenit, vnést do toho něco dalšího (ono zkoušení zná skoro každý a vlastně není ani moc nadnesené :-)).

Jinak samozřejmě zkoušení pojí jakýsi strach a můžu chápat, že dokáže obsáhnout i nenávist, ale už si nedokážu představit, že by tyto dva pocity mohly vedle sebe fungovat v tak přehnané míře, jakou jsi uvedla. Ale i kdyby… text prosycený takovou nenávistí na mě prostě nepůsobil dobře – ačkoliv byl slušně napsaný. Chyběl mi tam nadhled a lehkost. Totiž: emoce jsou důležité, jasně že jsou. Ale tyhle emoce by měl mít čtenář, nikoliv pisatel. A pokud ano, měl by se od nich umět odstřihnout. Já chápu, že to byl Tvůj záměr, ale celkově to vyznělo až trochu křečovitě. Ty potřebuješ nadhled.

Úúúú, to je asi všechno… :-)
 ze dne 25.05.2008, 21:46:26  
   JenniferBlack: Přehnané to bylo schválně samozřejmě. Ale můžu ujistit, že to vůbec nebyly moje emoce, které bych cítila já, jakožto pisatel:D Možná proto tomu chyběl ten nadhled, nebylo v tom moc ze mě. Děkuju za objektivní kritiku
 Povídkář 25.05.2008, 19:51:01 Odpovědět 
   Anoo. Milá zlatá Jennifer. Dílko jsem už četl. Líbí se mi to. Popsala jsi to tak, že jsem skoro dokonce netušil, kdo je ten On. Povedený příspěvek. Máš můj hlas a jedničku
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Šílenost S01E05...
Nick Květenský
Krásná žena
Akras
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Intoxication
MrsSelfDestruct
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr