|

|
:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
:: Modrá krev ::
Svetla |
publikováno: 26.05.2008, 19:56
|
Úplná blbůstka. Berte s rezervou. Nutné říct, že jsem se při psaní bavila. Čtenář bude o poznání méně, ale budu ráda, když se bude líbit aspoň trochu. Jinak myslím, že jsem zadání workshopu splnila - je tam déšť, zoufalství, poslední vzdor i deník. Kdo si myslí, že tam poslední vzdor není, tak je a je:) |
|
|
|
„Áchich, ach. Už zase mě nutí, abych byla smutná. Ale dneska se to vlastně i hodí. Okna jsou bičována kapkami dešťě, je nevlídno a ani já se necítím nejlépe. Ráda, och, jak ráda bych řekla, že na mě něco leze. Ale lhala bych sama sobě. Sil mi ubývá... Už dlouho to trvat nebude. Jen škoda, že jsem se za celý život moc nepobavila, moc se nezasmála. Dovolil mi radovat se jen jednou nebo dvakrát. A proto ho nemám ráda. Ani nevíte, jak by mě koneckonců potěšilo, kdyby se mi podařila nějaká ta kulišárna, schválnost, abych mu aspoň trochu oplatila to, čeho se na mě dopustil. Je to samé fňuky fňuk. Je horší než Werther, ale trochu si chlapec spletl století. Nutno podotknout, že problém má stejný. Nešťastně zamilovaný. Ani nevím, proč mě to nedojímá. Čmárá si do svého deníku, jak tomu říká. Já vám však mohu prozradit, že už to dávno deník není. Do sešitu s pevnými deskami si ulevuje a léčí si své splíny a nutí mě na všechno se dívat. Někdy to bolí. Zrovna teď. Au. Raději mít oči zavřené.
Ale počkat, počkat, že já jsem se vám ani nepředstavila? Tak to musím honem napravit. Mrs. Waterman jméno mé. Příbuzné mám i u anglického dvora, heč. Nechci se chlubit, ale za zmínku jistě stojí fakt, že mi tělem proudí modrá krev. To aby nebylo pochyb. Vlastě, ani si nestěžuju. Život jsem měla dlouhý, téměř bezstarostný. Celé dny a měsíce jsem trávila nic neděláním. Zato když přišla robota... Nedivte se, i šlechtičny občas musí cedit krev. A teď mi sil tak ubývá. Kéž bych byla zase mladá. Nagelneu – jak by řekli mí příbuzní z Berlína. Ano, je to tak. Ti, co pracují v Bundestagu. Budu se s vámi muset rozloučit. Věděla jsem, že to dlouho nebude trvat. Ha, ale vypadá to, že se mi přeci jen podaří malá vylomenina.“
„Cože? To snad ne!“ vztekle ji odhodil s třeskotem na desku stolu. Necítila nic. Dopsala. Zrovna teď! Uprostřed slova. „Potvora,“ ulevil si. Venku stále pršelo.
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
počet komentářů: 38 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
počet shlédnutí od publikace: 92 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|