obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2916058 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: "Bobřík odvahy" ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor
 autor Eillen publikováno: 27.05.2008, 12:09  
Příběh, který popisuji, se bohužel stal. Bylo mi tehdy sedm let a poprvé jsem byla se skauty na týdením výletu. Nutno podotknout, že také poslední. Od té doby mě rodiče pustili jen na jeden den.
 

Uprostřed lesů se začínalo šeřit. Co na tom, že bylo teprve šest hodin. Sem už slunce nemohlo. Vedoucí zavolal nástup a parta dětí běžela ze schodů dolů.

„Doufám, že jste všichni vybalení. Za hodinu bude večeře. Než se ale uvaří, musí někdo dojít pro vodu. Cestu máte vyznačenou červenými fáborky z krepového papíru rozvěšenými tak, abyste je viděli. Dneska pro vodu půjde Lenka,“ začal hned, jak jsme nastoupili do řady. Cítila jsem se hrdá, když mi zadal úkol a usmívala jsem se od ucha k uchu. Jakmile na mě kývl, vyběhla jsem nahoru, přezula se do botasek, vzala si na sebe bundu a utíkala zpět dolů. Převzala jsem si kastrol od zástupce a vyrazila pro vodu.

Myslela jsem si, že to bude jenom kousek, ale to bych nesměla mít smůlu. Po pár krocích se spustil vydatný déšť a já byla ráda, že vidím na cestu. Fáborky jsem vůbec neviděla a když už jsem na nějaký narazila, byl celý bílý. Šla jsem podle nich dál a jediné, na co jsem myslela, byla chata, kam jsem se už chtěla vrátit.

Po hodině jsem si uvědomila, že jsem se ztratila. Déšť neustával a fáborky nikde nebyly. Snažila jsem se myslet na něco pěkného, abych zapomněla na to, že jsem sama uprostřed lesa a nevím, jak se vrátit zpět. Sedla jsem si na pařez a rozbrečela se. Strach prostupoval každou mojí buňkou. Po několika minutách jsem si otřela obličej rukávem. Sice to nepomohlo, protože jsem byla mokrá od deště, ale pro mě to mělo význam. Nevzdám to. Půjdu dál. Tu pitomou chatu prostě najdu, i kdybych měla projít celý les.

Svého plánu jsem se vzdala ve chvíli, kdy jsem ve tmě zakopla o pařez a při pádu si narazila koleno. Nemohla jsem už dál. Byla jsem utahaná, promoklá a chtělo se mi spát. Doplazila jsem se k místu, kde se mi zdálo, že prší nejméně a tam na sebe naházela co nejvíc jehličí šlo. Kastrol jsem si dala přes hlavu, aby mi nepršelo alespoň na ní. Po chvíli jsem usnula.

Probudilo mě až volání. Ze všech stran se ozývalo: „LENKO! LENKO! SLYŠÍŠ NÁS?“ Posadila jsem se a snažila se zavolat na zpět, ale místo křiku jsem jen zakuňkala. Bála jsem se, že projdou kolem a nenajdou mě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám u sebe kastrol a začala jsem do něj mlátit klackama.

Po pár minutách přiběhl vedoucí, vzal mě do náruče a běžel se mnou k chatě. Ostatní utíkali za ním a svítili mu aspoň trochu na cestu.

Konečně jsem byla v teple. Mokré oblečení ze mě rychle sundali a postavili mě do sprchy. Za chvilku jsem byla prohřátá, zabalená do několika ručníků a odnesena do postele.

Ráno jsem se probudila s rýmou a teplotou. V jídelně na mě čekal kouřící hrnek čaje a nastoupená celá Divoká Orlice.

„Lenko, včera sis prožila asi nejhorší noc svého života. A proto jsme se rozhodli, že za odměnu si zasloužíš zápis do kroniky. Až ti bude líp, můžeš vše napsat. A tady Monika slíbila, že přikreslí obrázek, jak jsi nás na sebe upozornila.“


 celkové hodnocení autora: 91.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 01.06.2008, 23:08:24 Odpovědět 
   Pěkně popsaná zkušenost z minulosti. Ani mi tolik nechybí to prohloubení, protože taky záleží na době, kdy se tím autorka znovu zaobírala. Ty emoce po letech přeci jenom vyblednou...

Osobně jsem se skauty, skautkami, světluškami, vlčaty, dříve v s jiskrami a pionýry prožil hromadu let a nedokážu si představit, že by došlo k něčemu takovému... ale může se stát, že se něco podcení, pak záleží co si z toho člověk odnese dál. A nejen jedna strana.

Když pro mě dělali v dětství rodiče stezku odvahy, jo to byla sranda, jsem byl vyděšený jak ratlík a abych zahnal strach cpal jsem se rohlíkama jako o život, kterých jsem si na cestu vzal pytlík :)
 ze dne 04.06.2008, 19:11:22  
   Eillen: Jo stezky odvahy. Na těch jsem s bráchou šla ruku v ruce a modlila se, ať je konec :-)

A náš vedoucí taky nic podobného nezažil. Od té doby už se hlídalo všechno a jezdilo se jen tam, kde byl v chatách přímo zdroj pitné vody. Bohužel já už tam nikdy nebyla :-)
 lucinda 29.05.2008, 11:31:49 Odpovědět 
   Jo, na něco podobného si pamatuji, ale to byla stezka odvahy, ale já měla to štěstí, že jsem po pěti min. zahlédla blikající světýlko ... ;))
Celkově je to napsané dobře, jenom s takovým odstupem, jako by ses bála to znovu prožívat. ;)
 JenniferBlack 28.05.2008, 17:56:38 Odpovědět 
   Chtělo to více popsat, když už pointa není tak silná:) Jinak je to celkem milé a ze života.
 OH 27.05.2008, 18:47:17 Odpovědět 
   Ahojky, Eillen, to si úplně umím představit, to mokrý jehličí a déšť. Ztratit se, to já vždycky uměl, v tom jsem byl jako dítě hvězda. Povídka se mi moc líbila.
 ze dne 27.05.2008, 18:50:10  
   Eillen: Ahoj, OH, díky za milý komentář. A jestli sis to dokázal představit, doufám, že ne tak moc reálně, až bys z toho nastydl :-))
 Te Bi 27.05.2008, 18:26:14 Odpovědět 
   Hmm, vybavil se mi pocit permanentního mokra v botech, pach ponožek naplňující celou chatu a zelenkavá šusťákovka.
Mohla jsi nás víc smočit, hezky v příběhu vykoupat, abysme se museli dlouho oklepávat. Myslím, že bysme to dokonce masochisticky ocenili. :)
Jinak, rodiče měli asi recht. :)
 ze dne 27.05.2008, 18:37:55  
   Eillen: Te Bi, tak tuto nechutnou část bych raději zapomněla. Ten puch cítím snad doteď :-D
 estel 27.05.2008, 16:48:24 Odpovědět 
   Ahoj!
Skákal pes bylo přesně to, co tomu scházelo. Detaily, vnitřní hrůza, napětí, myšlenkové pochody, jakási bezvýchodnost a zoufalství… To, že někdo pláče, čtenáři moc nedá (pokud to není sám čtenář). Určitě by to chtělo si s atmosférou více pohrát, ten námět k tomu přímo vybízí.
Dále pointa nebyla nijak silná, ačkoliv je třeba respektovat, že je to dle vlastní zkušenosti. Možná nějaký závěr, třeba i to, co jsi psala do perexu, že totiž tě rodiče už na žádný tábor nepustili…
Uáá. Někdy chybí tuším uzavření věty vedlejší čárkou, jednou se tam za sebou zopakovaly slova, jinak příjemný a zajímavý zážitek.
 ze dne 27.05.2008, 17:45:20  
   Eillen: Díky moc za rady do dalšího psaní. Ohledně čárek a opakování slov se omlouvám. Nějak jsem to neuhlídala.
 nikaxxx 27.05.2008, 16:43:54 Odpovědět 
   Mně se příběh líbil. Je pravda, že tam trošku chyběla samotná duše hrdinky, ale i přesto si myslím, že je napsaný moc hezky :-).
 ze dne 27.05.2008, 17:43:53  
   Eillen: Děkuji :-)
 čertíček244 27.05.2008, 16:09:53 Odpovědět 
   Myslím, že by to Eillen čtenář klidně zkousl .. myslím to Skákal pes, tvoji hrdinku by to ještě více polidštilo, protože každý z nás se taky někdy potřeboval jako dítě uklidnit a písníčky na to přece byly nejlepší ... Jinak jsem na tom stejně jako Šíma, chybí mi tam trochu větší hloubka .. Jedna mínus. :o)
 ze dne 27.05.2008, 17:43:41  
   Eillen: Máš pravdu. Pro příště - pokud nějaké bude - si to budu pamatovat :-)
 Šíma 27.05.2008, 13:14:53 Odpovědět 
   Ono je tam (zdá se) vše, co by mělo být, ale snad v dílku chybí více toho vzdoru, bloudění a jak se to jen říká... Nevzpomenu si, kruciš! Ale i tak líbilo, přestože tomu něco chybí (a potom si vyber)! ;-)

P.S. Možná se příběh moc valí vpřed a je poněkud přímočarý, ale je o dětech a hrdinkou je také dítě, že jo... Jednička? (plus-mínus) Možná by bodlo více strachu a myšlenek toho dítěte, ale už mlčím! ;-)
 ze dne 27.05.2008, 13:18:55  
   Eillen: Díky za komentář i známku. A ohledně myšlenek dítětě. Mno, asi by to bodlo, ale nevím, jak by čtenář zkousl, kdyby si přečetl, jak dítě zpívá Skákal pes, jen aby se uklidnilo :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Srdce DrakaS 2č...
Jana Seemannová
Noční stvůra
Hugozhor
Posel smrti V: ...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Posel smrti VI: K. IX - Jako v...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr