» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2140790

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303445 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Společenstvo Elementálů: Prokletý meč (13-15) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Společenstvo Elementálů 2

MC_Kejml	publikováno: 30.05.2008, 9:37

V minulé části jsme se dozvěděli, že Hyperion může nést pouze Jirka. Vzápětí na Prahu zaútočili Hyperionovi elementalisté s jasným cílem vyvraždit mladé elementalisty a zlomit veškerou opozici, která by se jim postavila ve městě zasvěceném elementům.
Společenstvo, rozdělené na dvě party, se Hyperionovcům postavilo, jen aby zjistilo, že mezi jejich nepřáteli je i jeden starý známý: Marek...

Na následujících odkazech můžete vidět dvě postavy z knihy - Flegmatického chytráka Jakuba
http://i56.photobucket.com/albums/g200/MC_Kejml/Jakub_by_who_stole_MY_name.jpg
a ohnivé bratry, kteří Společenstvu ještě zavaří...
http://i56.photobucket.com/albums/g200/MC_Kejml/a94f5069edb8b62b-1.jpg


	XIII Michal tam stál a objímal se s Terezou, které se pomalu hojila obrovská rána na břiše, přírodnímu elementalistovi se zase začal zelenat spálený krvavý bok. Před nimi byla v mezeře v dláždění zaražená Michalova hůl a z drahokamu na vrchu je ozařovala světlá záře. Nad tou scénou mi zůstal rozum stát. Proč Michal objímá Terezu a proč se oběma hojí jejich zranění? A co má znamenat ta svítící hůl? Na podobné úvahy teď není čas; musím zneškodnit Marka a to hned. „Hej, modrej, Hyperion utíká!“ Otočil jsem se a marně bodl do dlaždic. Marek si probojoval cestu ven a utíkal na sever náměstí. Okamžitě jsem se za ním pustil. „Jirko!“ křikl jsem. „Honem! Hvězdici!“ Jirka tam ale stál jako přikovaný. Vypálil jsem po Markovi ledový paprsek, ale ten kličkujícího elementalistu pochopitelně minul. Usměrnil jsem dráhu, jenomže jediné, co jsem z toho měl bylo, že jsem Marka popostrčil ještě dál. Ještě jsem po něm mrštil ledovou kouli, ale ta se rozbila těsně nad hlavou procházejícího občana. Elementalista zmizel v propletenci ulic. Už byl moc daleko na to, abych ho dostihl. Tady se něco hrozně pokazilo. Marek mohl být mrtvý, ale kdo mohl za to, že mi teď utekl? Kdo mě vyrušil? Kdo se nenamáhal pronásledovat Marka, aby ho jedinou přesně mířenou hvězdicí nadobro skolil na zem?! Odpověděl jsem si sám. Jirka. Jirka, který u sebe nosí Hyperion. Šel jsem zpátky k místu, kde zůstali ostatní členové Společenstva, stejně jako zbytek elementalistů, kteří nám pomáhali. Pár tam pořád nehnutě stál. Vypadalo to, že jsou zcela mimo a okolní svět nevnímají. Jirka se na mě otočil a pro pochopení situace mi stačil jeho výraz. „Jirko, proč jsi, proboha, nešel za-“ „Dost!“ vykřikl a udeřil šavlí do země. Dlaždice praskly a vzniklá díra okamžitě zčernala. Co jsem viděl, mi stačilo. „Lidi, rozejděte se, už je po boji. Praha je zase naše,“ křikl jsem na zbytek těch, co se trousili okolo a očumovali. Parta se neochotně rozptylovala, občas někdo utrousil nějakou poznámku k momentální situaci, třeba že jsme borci a tak. Náměstí začaly zajišťovat policejní jednotky, přijel i tisk a televize, která pravděpodobně všechno točila. Došel jsem k Michalovi s Terezou a zatřásl s nimi. „Hele, začíná tu bejt dusno, neměli byste se přemístit někam jinam?“ zeptal jsem se. Nedostalo se mi žádné odpovědi, oba dva byli jako v transu. Šel jsem zpátky k Jirkovi, abych odsud odvedl alespoň jeho. Ten měl ale jiné starosti, objímající se dvojice měl plné zuby a se škodolibým úsměvem vytrhl Michalovu hůl ze země. Oba dva se náhle probrali. „Michale, co se to dělo?!“ řekla Tereza. „Eh, no..,“ blekotal Michal. Náhle začal Jirkovi zvonit telefon. „Pepo?“ Asi mu volal jeho bratr. „Jo, jasný, tak to je super, tady je to čistý... Asi nemusíte, v pohodě... Kamile, chce tě,“ řekl Jirka a podal mi mobil. „Kamile? Jsi to ty?“ „No jasně, že jo, je skvělý tě slyšet, jak to jde?“ „Porazili jsme je, utíkají odsud jako pominutí.“ „Jsou všichni v pořádku? Jak jste je vyhnali?“ „Kluci se drží, ale... S Jakubem je něco v nepořádku.“ „Cože?“ „Bojuje prostě líp. Vypadá to, že hodně elementu převzal od toho elementalisty, kterého zabil ve škole na Invalidovně. Tím samozřejmě nechci říct, že by jindy bojoval mizerně,“ žertoval Pepa. Náhle mi hlavou proběhla strašlivá představa. „A nevykazuje žádný známky toho, že by byl s Hyperionem?!“ „Co? Nerozumím ti, Jakub je na naší straně celou dobu.“ „No ale-“ Představil jsem si, že pokud Marek vstřebal Terorův element a dostal se na stranu Hyperionu, tak Jakub, když přijmul živel jiného nepřátelského elementalisty, mohl dopadnout stejně. To je zvláštní, ještě se ho na to musím zeptat osobně. „Co?“ „No... Ne, nic...“ „Dobře. Vy pomoc nepotřebujete?“ zeptal se Pepa. „Jak se má bratr?“ „Vybili jsme to tady, všechno je v pořádku, dokonce jsme s náma strhli nějaký elementalisty z ulice,“ usmál jsem se na Jirku „A tvůj bratr? No, ani se neptej,“ zasmál jsem se. „Žije!“ „Hehe... Tak jo. Kde se setkáme?“ „Co třeba u vás na Andělu na nástupišti?“ „Tak dobře, jdeme tam.“ „A jak to tam u vás vypadá... Jako vzhledově?“ „Je tady rozbitá spousta obchodů a zasahuje tu policie, zajišťují to. A u vás?“ „Tady taky. Hele, zatím, a díky, žes ses postaral o kluky. Sraz na Andělu, měj se.“ „Ahoj.“ Vracel jsem Jirkovi telefon, když ho za rameno chytil reportér. „Jindřich Vokoun, kanál 24, dokážete nám sdělit, co se zde stalo? Jak se jmenujete?“ Jirka se mu vytrhl a řekl: „Hej, tak jdeme?“ „Jo, jdem,“ přikývl jsem. „Vy dva, seberte se, jdeme domů,“ houkl jsem naMichala s Terezou. Reportér, protože u Jirky nedostal kloudnou odpověď, si jako další oběť vybral mne. „Vy nám k tomu můžete něco říct?“ To bylo to poslední, co jsem chtěl, dělat ze sebe šaška někde v televizi. Na druhou stranu jsem si uvědomil, že o elementu nebylo ještě nic veřejně řečeno. „To, čemu jsme tady s policií čelili, byl první útok armády Hyperionu, jehož následovníci používají živly, které se rozšířily mezi dnešní mládeží-“ „A kdo jste vy?“ „My jsme skupina, která s ním má svést boj, je pouze na nás a uživatelů živlů z lidu, aby se postavili nepříteli, jehož moc jsme viděli zde a v ostatních čtvrtích!“ „Točte to,“ ukázal jsem na mrtvoly Hyperionových elementalistů. „Pokud se ve vaší blízkosti nacházejí takoví lidé, jste pravděpodobně v nebezpečí.“ Kameraman se otočil zpátky na mě.“Jak se vaše odbojová skupina jmenuje?“ „Společenstvo Elementálů.“ XIV Od toho incidentu byl Jirka pokaždé co nejdál od Michala, to, co se na náměstí stalo, dopálilo Jirku do takové míry, že mu nehodlal říct jediné slovo. Dvojice si předtím ani nevšimla, že Jirka vytrhl ze země hůl, která zapříčinila to, že byli Michal s Terezou úplně mimo. Vážně by mě zajímalo, co se tehdy stalo, vypadalo to, jako by byli pod vlivem nějaké drogy. Jízda metrem na Anděl byla nudná, tak jsem se rozhodl Michala s Terezou aspoň trochu proklepnout. „Hele, Michale, nechceš mi teda říct, co se vám na tom náměstí stalo?“ zeptal jsem se. „Já fakt nevím,“ prohlásil klidně. „V jeden moment se snažím odrazit Firena a potom se držím s Terezou.“ Vypadal, že to překvapilo i jeho samotného. „Terezo – ty o tom nic nevíš?“ „No ne... Marek mě zranil a pak už mě držel Michal,“ řekla a pokrčila rameny. Jak to vypadá, teď z nich nic nevydoluju. Buď si ze mě dělají srandu, nebo o tom doopravdy nic víc neví. Jasný je, že to vypadalo nepřirozeně a Jirka z toho byl právoplatně otrávený. Vždyť měl zálusk na Terezu stejně jako Michal. „ANDĚL.“ „Tak jo, jdeme,“ řekl jsem a zvedl se ze sedadla. Uprostřed nástupiště seděla na plechové rohoži skupinka elementalistů. Nebylo těžké poznat Aleše, Jakuba, Tomáše a Pepu. S udiveným výrazem jsem se rozhlédl po nástupišti - takhle prázdné jsem ho ještě nikdy neviděl. „Koukám, máte tu narváno, co?“ dělal jsem si legraci. „Nazdar, Kamile,“ kývl Pepa. „No konečně.“ usmál se Tomáš. „Tak jaký to bylo na Václaváku?“ ptal se Kuba. „Ani se neptej, pěknej bordel,“ utrousil Jirka směrem k Michalovi. „Cože to?“ „Ale tak bylo tam hodně Hyperionovců a dokonce i sám Marek,“ snažil jsem se zachránit situaci. „Jo, o Markovi jsme taky slyšeli. Nechápu to,“ řekl Tomáš. Pokrčil jsem rameny. „Taky mohl bejt mrtvej, kdyby-“ Zastavil jsem se uprostřed slova a rozhlédl se, abych se nenápadně podíval na Jirku. Vypadal doopravdy naštvaný z toho, co se dnes stalo, nedivil bych se, kdyby teď vyndal Hyperion a třískl s ním o zem. Nejdřív ho přepadnou ve škole, potom se ukáže, že Hyperion může nést pouze on a nakonec vidí, jak to Michalovi s Terezou klape. Aby to nestačilo, Marek mu utekl před nosem. Jak by bylo mě, kdyby o mě takhle někdo mluvil? „Kdybysme neměli takovou smůlu,“ dodal jsem. „Tak to je škoda,“ plácnul se do dlaně Tomáš. „To my máme jiný parádní zážitky, Jakube, jen povídej,“ zazubil se. „Hej... No já jsem strašně lehce přemoh' Sharga. Prostě dva tři blesky, on to neubránil a utek',“ zamumlal Jakub. „Aha, Aleši, koukám, že Černej Petr nevyšel na tebe,“ řekl Jirka. „...To jo, no,“ zabručel Aleš. „A jak je to možné?“ ptal jsem se. „Já nevim,“ pohodil rukama Kuba, „od tý doby, co jsem vstřebal element toho bleskovýho, tak jsem asi lepší, těžko říct.“ Nevypadal, že by ho nějak Hyperion nakazil. „Tak to gratuluju,“ přikývl jsem. „Jo a taky mě příště nezapomeň zavolat znovu do města, když pojedu domů,“ zasmál se Jakub. „No, co jsem měl dělat,“ pokrčil jsem rameny. „Potřeboval jsem vás tam.“ „Jo, já vim, dělám si srandu,“ usmál se Jakub a koukl se pryč. „Pojedem' teda domů?“ „Vypadá to, že se Hyperion pro dnešek zklidnil... Po tom, co jsme tak vyklepali Kristýnu, Sharga, a ten zbytek..,“ řekl Tomáš. „No, doufejme,“ kývl hlavou Pepa. „Ještě než se rozejdeme, stalo se něco zajímavého vám, Kamile?“ „To ani ne... Jenom snad, že Michal bojoval s Firenem, kterýho těsně porazil – já a Jirka jsme šli po Markovi. Ten dřív zranil Terezu-“ Společenstvo se snažila mému zběsilému vyprávění alespoň trochu porozumět. „No a pak se otočím a co nevidím? Michala s Terezou, jak se objímají.“ „Podívám se lépe a opravdu je nevidím,“ dodal Tomáš. Nástupiště se otřeslo smíchem. „No, hele, oba byli zranění, a jak na ně svítila Michalova hůl, zaražená opodál v zemi, tak se jim všechno zahojilo. Ale jak říkám, oba byli mimo, dokud tu hůl - eh - neshodil vítr-“ Michal s Terezou se tvářili nechápavě; nejspíš i jim popisovaná scéna přišla neuvěřitelná. Jirka na mě okamžitě zaostřil pohled. „Já ti dám vítr.“ „Jsem si zas‘ vzpomněl na Pítra Vítra-“ zasmál se Tomáš. „Tu hůl jsem vyndal já,“ zamračil se Jirka. Sevřel se mi žaludek. Co to dělá, sebevrah jeden? Snažím se za ním zahlazovat stopy a on vesele dupe dál. „No dobře, no,“ dal jsem oči v sloup a rozhodil ruce. „Nechtěl jsem to říkat, aby to nevypadalo blbě. Kdyby jí Jirka nevyndal, zůstali byste tam možná navždycky. Já jsem bojoval s Markem a nemoh‘ jsem.“ Jirka zmlkl. Mohla to být pravda a on to nemohl zpochybnit. Michal se na něj otočil a chystal se něco říct, čekal jsem, že se do sebe pustí. „Pokud to je takhle, tak ti, Jirko, děkuju,“ kývl na něj. „Tak ti Jirko, pěkně děkuju,“ zažertoval Tomáš. „ 'bych nechtěl, aby mi takovej pěknej moment někdo překazil.“ V duchu jsem si řekl, co je to ten Tomáš za debila. „Tak jo, fajn, takže Pepo, koho jste potkali z těch Hyperionovců, co známe?“ snažil jsem se zamluvit problém. „Kristýnu Rosenkranzovou, nebo jak se jmenuje, a Sharga. Dál tam byli ti různí Hyperionovi následovníci. Někteří obrnění, jiní v černých hábitech nebo bojových oblecích, různě. Drtivá většina byli stejné typy jako ti, co zaútočili na školu. A kdo bojoval proti vám?“ „Marek, a potom vaši staří známí – Firen a Magmaros.“ Pepa mávnul rukou. „To je škoda, že jsem tam nebyl. Viď, Jirko?“ „Magmaros mě pěkně prohnal, parchant. Neměli jsme se rozdělovat,“ nadzvedl obočí. Michal přikývl. „Taky nám píchli elementalisti z ulice - na Václaváku byla spousta Hyperionovců, tak jsme proti nim aspoň nešli sami.“ „To mi povídej. I nám pomáhalo pár lidí, ale šlo spíš o policii, se kterou jsme se pečlivě probíjeli areálem,“ řekl Pepa. „A hele, Martina, nebo Lukáše jste tam náhodou neviděli?“ zeptal jsem se. „To vůbec,“ zakroutil hlavou Kuba. „Je fakt ne.“ To, že se jeden z silných Hyperionových elementalistů celou dobu neobjevil, byla záhada. U Lukáše platí to samé, pořád mi v hlavě zní to jeho kázání před Alešovým panelákem. Metro na Lužiny vjelo do stanice. „Takže v sobotu ráno u školy. Zatím se mějte,“ rozloučil jsem se a vstoupil do vlaku. XV Doma jsem zapnul televizi a nedočkavě čekal na zprávy kanálu 24, jak okomentují boje po Praze. Doufal jsem také, že se zmobilizuje nějaká armádní organizace, aby Prahu zajistila. Předtím ale bylo potřeba si ještě něco vyřídit s pár členy Společenstva. Zapnul jsem komunikační program a prohlédl si seznam připojených. Mezi spoustou známých jmen byl i Mike, Corosian, Scalpelexis(Pepa) a Jakubisko. Kdo se skrýval pod poslední přezdívkou, snad není třeba vysvětlovat. Rozhodl jsem se nejdřív napsat právě jemu - třeba zjistím něco o jeho novém elementu. MC_Kejml(17:46): Nazdar Jakubisko(17:47): Cau MC_Kejml(17:47): Tak jak ti to slo s tim novym elementem? Pepa neco rikal, kdyz nam volal Jakubisko(17:47): Pohoda :) Jak jsem porazil toho bleskovyho, tak mi to asi nak fakt pomohlo. MC_Kejml(17:49): Tak fajn. A co jinak, stalo se tam něco zvlastniho? Jakubisko(17:49): Bylo to tam chaoticky ale jinak vlastne nic moc Tak takhle z něj nic nedostanu. Musím to z něj holt vydolovat. MC_Kejml(17:49): Ale ne, myslim spis jak jste bojovali. Jak si ved Tomas? Jakubisko(17:49): Jako vzdycky, v pohode:) MC_Kejml(17:50): A Ales? Jakubisko(17:50): Toho jsem moc nesledoval, ale asi dobre. Ja jsem spis byl celou dobu s Pepou. MC_Kejml(17:50): Tak mi povez neco o Pepovi :P Jakubisko(17:50): Vim ze Pepa bojoval s Kristynou, ale vubec mu to neslo. MC_Kejml(17:50): Jak to myslis, neslo? To ho tolik porazela? Jakubisko(17:50): No to taky, Tomas mu musel pomahat, aby vubec neco ubojoval -.- Takže je to přesně tak, jak jsem myslel. Rozdělovat bratry, kteří si spolu v bitvě vedou tak dobře, to už nikdy neudělám. MC_Kejml(17:50): Jsem si myslel. Jirkovi to totiz taky nijak moc nebojovalo, tak jsem chtel vedet, jestli je to tak i s Pepou. Jakubisko(17:50): :( nejspis jo mno A vtom jsem si vzpomněl na jednu scénu na hradě. Když jsem porazil Terora, viděl jsem za ním Jakuba! Úplně mi to vypadlo... MC_Kejml(17:48): Co se da delat. Jo, napadla me jedna vec, co sem ti zapomnel rict. Kejml(17:48): Pamatujes na boj na hrade? Jakubisko(17:48): jj MC_Kejml(17:48): Hned jak sem porazil Terora, videl jsem te stat za nim se sekerou. Cos tam delal? Jakubisko(17:48): Coze??? Kejml(17:48): No proste když Teror umrel, tak jsi za nim stal a drzel jsi sekeru nad hlavou. Jakubisko(17:48): Coze :/ Ja jsem se vzpamatoval az chvili po tom cos ho oddelal Jakubisko(17:48): Asi to ze chcipnul nas nak vylecilo :) MC_Kejml(17:48): No, je to divny. Ale to je jedno, rekni mi něco o tvym novym elementu. Jakubisko(17:48): A co bys chtel vedet? :P MC_Kejml(17:48): No vsecko ^^ jak se ti s nim bojuje, jestli neco novyho, a hlavne, jestli nejses nejak ovladlej Hyperionem. Jakubisko(17:49): Tak bojuje se dobre, hlavne kouzla se zlepsily. To s Hyperionem moc nechapu. MC_Kejml(17:49): Tak ti to zkusim nejak popsat, jak to myslim. Kdyz jsi tehdy vstrebal element toho bleskovyho Hyperionovce, tak jestli jsi od ty doby necitil, ze bys treba radsi sel s Markem, proste nejakou zmenu presvedceni, chapes ne Jakubisko(17:49): Jasne, chapu, ale to vubec. Porad sem s vama, ne? :) Jakubisko(17:49): A proc se ptas, kvuli Markovi? MC_Kejml(17:49): Presne tak Jakubisko(17:49): Aha tak to ne :) Téměř ve stejnou chvíli mi od Jirky a Michala přišly dvě zprávy s předmětem, jejichž diametrálně odlišný obsah jsem dopředu ani zdaleka nevytušil. Vezmu je popořadě – takže začnu s Jirkou. Corosian(17:51): Czs MC_Kejml(17:51): Caf Corosian(17:51): Hele myslis, ze to Tereze a Michalovi muze vydrzet? MC_Kejml(17:51): To ja nevim, ale Michal je v tom az po usi a Tereze to zatim nijak nevadi. Podle me by jim to mohlo vyjit. Corosian(17:51): Tak to rad slysim, protoze uz na ni seru ^^ Vidím dobře? Jirka už neusiluje o jedinou dívku ve Společenstvu? MC_Kejml(17:51): Coze? Tak to koukam, a co najednou? Corosian(17:52): Jo, je to divny :) Ale kaslu na nu, snad se najde v armade elementalistu naka jina obet :)) MC_Kejml(17:52): Neblbni, nasim ukolem je hlavne ucit :) Corosian(17:52): ! :D MC_Kejml(17:52): Ne to, co myslis, woe :D Corosian(17:52): :'( :D hele, tak se mej, letim na tenis, jen sem to chtel rict, abys to uz neresil. Tak zatim! O to více vyzněl ironicky můj rozhovor s Michalem. Mike(17:50): Hele, zkus nejak promluvit s Jirkou o Tereze. Vypada to, ze uz me nak nemusi... pomooc :'( MC_Kejml(17:51): S tim asi tezko něco udelam, znas Jirku. Treba to tak jen vypada :) Mike(17:51): To doufam .. MC_Kejml(17:54): Myslim, ze se Jirky obavat nemusis :) Mike(17:54): Coze? Proc myslis? MC_Kejml(17:54): Intuice :P Holt uvidis sam :)


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 5		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	30.05.2008, 12:00:25

Nebylo to nejhorší! ;-) Místy se mi zdály dialogy trochu chaotické, ale atmosféra i děj patrně udělal s Tvými hrdiny své! Když se bojuje, bojuje se a není čas se vykecávat... Také (tuším) chceš zachovat určitou autenticitu (to je slovo) v mluvě tvých hrdinů a nechat je mluvit, jak jim huba narostla, jde o Tvůj styl, tak Ti do toho nebudu kecat! ;-) Dal jsem Jedničku (možná s chloupkem), uvidíme, jak se popereš s dějem a hrdiny v další části! P.S. Obrázky se líbí! ;-)

m2m	30.05.2008, 9:37:29

Ahoj. Omlouvám se za zpoždění, slíbil jsem včerejšek, ale padl jsem za vlast :-D Takže to vezmeme zkrátka, ono vlastně není ani co vytýkat, jen si dej pozor na mě/mně, v jedné části Ti to trošku hapruje. (Jak by bylo mě, kdyby o mě takhle někdo mluvil?) Jinak - tuším správně, že se v další části něco pokazí? Idylka po vítězství se mi nezdá, tipuji, že hned příště se zase něco semele. I když vnitřní pnutí ve Společenstvu je taky pěkně na hadry. Líbí se mi, že čím dál víc dáváš prostor vlastním úvahám a emocím, psychologizaci postav. SE tak získává to, co ještě postrádalo. Hrdinové dospívají. Chce to možná ještě trošičku si pohrát s popisy, které postrádám nejvíc, prostředí (ne každž je z Prahy, aby se orientoval na Václaváku), taky osobně bych si všímal detailů při bojích...atd. Ale koneckonců, je to čtivé a má to spád a to je nejdůležitější. Dám jednušku s chlupkem v podobě mínusu, ale tam, kde jsem třeba dnes snížil, příště víc přidám ;-) Těším se na další část.