|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303445 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Ráno ::
OH |
publikováno: 31.05.2008, 5:49
|
Mikro o šedivém ránu, kvítku od silnice a neschopnosti normálně žít.
Děkuji za upozornění na chybný pravopis. |
| |
|
|
Zmáčkl zvonek dvakrát krátce a čekal, až mu přijde otevřít.
Naposled, ty potvůrko, tak sebou koukej trochu hodit...
Přišla mu otevřít jako vždy v tričku a oblaku cigaretového kouře. Místo pozdravu na uvítanou mu nechala jen otevřené dveře, s nezájmem se obrátila a šla si sednout do křesla, které od něho kdysi dostala.
Zastavil se ve dveřích a pohled mu zklouzl na bílý kvítek, který utrhl u silnice, když sem jel.
Tvoje nohy, jinak mě tu nic...
Dobře věděl, že má v lednici lahev vodky.
Přistoupil k ní a podal jí ten kvítek, kterých byly ten čas plné meze, kam jen oko dohlédlo.
„Prosim, dámo...“
Vzhlédla k němu a aniž by se postavila, květ si s rozpačitým výrazem vzala. Když pro kvítek natahovala ruku, odvrátil pohled od jejích pořezaných předloktí.
Vždyť já už jsem někde jinde, na... S tímhle už nemám nic společnýho, přišel jsem se rozloučit, víš to?
Seděla dál v křesle jen v kalhotkách a tričku, pod očima kruhy, s kvítkem si točila v prstech. Položil ji na stůl krabičku čokoládových bonbónů, šlehla po ní pohledem.
„Tak co ten tvůj Jozífek? Nastěhuje se k tobě, nebo ho budeš živit na dálku?“
Protáhla se, vzdychla a ledabyle odpověděla: „ Nevim, nestarám se o něj...“
Zapálila si cigaretu z krabičky na koberci a začala si prohlížet lak na nehtech.
„A co ti řikal Havránek? Něco jste spolu vyřešili?“ zeptal se na jejího psychiatra.
Otráveně vzdychla a s nezájmem odpověděla: „Jóó, zas řikal, že mám jako tu diagnózu sebepoškozování a problematickej vztah ke svý matce a takový ty kecy furt dokola...“
Odvrátila pohled od svých nehtů a pohlédla z okna, za kterým bylo deštivé ráno. Sledoval, jak se neodváží vzít si rozečtený časopis, který odložila, když přišel.
„Já, asi jako je ti to jasný, já se s tebou přišel rozloučit. Jaksi na to už dál nemám...“
A proboha nedávej si tu nohu přes nohu, nebo tu zas skončím...
„No jó no, co se dá dělat...“
Řekla, potáhla z cigarety a pohledem přejela po vzoru koberce. Trochu sebou ošila a natáhla se pro časopis.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 44 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 44 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|