|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303445 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Arboretum ::
Tys, letní trávo,
snů mrtvých bojovníků
jedinou stopou. - Bašó |
| |
|
|
Požadavek: Česká tisková kancelář; 09.21.2013; hesla: „ČTK“; „EXPO“; „Stockholm“, „Calmruen“ ---
ČTK – Na jubilejním dvoustém EXPU ve Stockholmu, které skončilo tuto neděli, pronesl dosud uznávaný vědec Dr. Gèrard Calmruen následující výrok: „Jediné, co přetrvá, jsou myšlenky!“ Reagoval tak na otázku jednoho z novinářů, který se zajímal o Calmruenův názor na možnou budoucnost lidstva.
Požadavek: Česká tisková kancelář; 12.16.2051; hesla: „ČTK“; „Calmruen“; „Sorbonna“; „monitor“; „myšlenka“ ---
ČTK – Dr. Gèrard Calmruen (89) se včera vyjádřil k nepodařenému pokusu na sorbonnské univerzitě následovně:
„Dokázali jsme lidskou duši přivolat zpět, avšak nevynašli jsme již způsob, jak ji navrátit do lidského těla.“
Tím pohoršil většinu přítomných odborníků, kteří spoléhaly na úspěch jeho výzkumu. Tento výzkum bude však i přes negativní ohlasy pokračovat, ačkoliv se přeorientuje z navrácení života mrtvým spíše na zachycení a monitorování lidských myšlenek.
O všech nově dosažených poznatcích vás budeme informovat.
Požadavek: Česká tisková kancelář; *.*.2413; hesla: * ---
- Zpráva centrálního systému: 404 ERROR 1298# File not found. Please try again later. –
---
Po tokijském arboretu se procházela dvojice učenců – mistr a jeho učedník. Debatovali o zapomenutém spise Kondžaku monogatari, jehož znění nyní kolovalo pouze ústní formou, přemítali nad významem starojaponských slov 愛する – neboli láska – a 生きている, což značí život, a nemohli se shodnout, zda byl po roce 1945 tokijským starostou Šintaró Išihara či Mijamoto Musaši. Podél cesty, kterou kráčeli, se vypínaly k nebi mohutné kmeny staletých borovic. Jejich vrcholky se v uctivé pokoře klaněly oblakům a vytvářely tak dojem stromové brány, jež musí ústit do jiného světa, do světa, kde není ještě vše ztraceno.
Bylo krásně, toho jarního dne, kdy se nic nezdálo jiné, než staletí předtím. Klid; rovnováha mezi přírodou a člověkem, která zde po léta panovala, jako by se navrátila zpět do míst, odkud skutečně přišla. Vyschlý pramen se zdál být opět studánkou plnou křišťálově čisté vody, smola stromů dávno zmizelých znovu provoněla povětří; mršiny ptactva ožily a propukly v bujarý zpěv plný čiré radosti ze života, nevinné a prosté všech křivd, které byly jménem člověčím napáchány.
Jak pravím: bylo krásně. Mistr i učedník pomalu kráčeli po dlážděné cestě lemované vybledlými stužkami, pozůstatky po poslední oslavě seidžin no hi - Svátku chlapců, a prohlíželi si zasklené exempláře živočišné říše. Byly tu pávi, ropuchy, losi i krokodýli, jestřábi se sovami a orly, zmije a užovky a krajty a chřestýši i sloní a žirafí hlavy s pečlivými popisky toho či onoho druhového znaku, jenž se na nich nalézal. Dvojice je míjela v podstatě bez povšimnutí – jen občas se zasmála vypouklým očím z plastu, které tak nedokonale nahrazovaly ty původní zvířecí – a zastavila se až na místě, kde se dlažba měnila v popraskanou betonovou stezku rozšířenou do dvou několikastopých pruhů. Tam totiž začínala expozice, kvůli které sem přišli.
-ROD HOMO,- hlásaly veliké rudé litery na opršalé desce zapuštěné v chodníčku, -pokračujte prosím vpřed-. A mistr s učedníkem pokračovali.
„To je homo habilis, neboli člověk zručný,“ pravil mistr, ukazuje na první exemplář uzamčený ve skleněné kostce. „První předchůdce vyspělého člověka, žijící asi před dvěma miliony let. Což je období…?“
„Paleolitu,“ vyhrkl učedník. „Nejstaršího paleolitu.“
Mistr vyloudil na tváři nic neříkající úsměv a vykročil dál. „Jestlipak víš, co bude následovat?“
„Homo… ergaster?“
„Nikoliv, synu. Nejenže jsi přeskočil několik staletí, ale navíc jsi jmenoval druh, který nebyl pro rod homo až tak důležitý, ačkoli jeho zásluhy jsou samozřejmě nezpochybnitelné. Další totiž bude – á, tady ho máme! – homo rudolfensis známý jako člověk východoafrický. Pravděpodobně to byl vůbec první zástupce svého rodu, ale dosud to nebylo s určitostí objasněno. Vyvarujme se tedy zbytečných a především chybných spekulací a pokročme raději k další výstavce. Nu vida – tady je ten tvůj ergaster, člověk dělný. Předpokládám, že o něm víš již mnoho, a proto je zbytečné, abych ti vykládal něco dalšího, není-liž pravda?“
„Zajisté,“ odvětil učedník a už byl jedním skokem u plastiky výrazně vyššího vzrůstu a vyvinutějších končetin, než tomu bylo u všech předchozích.
„Výtečně!“ zvolal mistr, když také dorazil. „Máme tu tedy homo erecta, onoho slavného člověka vzpřímeného, jehož výšku ostatně můžeš sám porovnat s našimi předešlými přítelíčky. Čahoun, což? Ještě aby ne, musela se mu přece někam vejít všechna ta inteligence. On to byl, kdo si ochočil oheň, kdo objevil všechny ty úžasné způsoby lovu zvěře. Dokonce se u něj konečně rozvinula řeč! Jacípak to ale byli divní předci, učedníče, i když byli chytří – tedy na svou dobu chytří, samozřejmě -, přesto se chovali jako prostopášná hovada a neznali ničeho z naší důstojnosti a nadřazenosti. Hm, hm, divná doba to musela být, tenkrát před miliony let… Ale zpět k našim přátelům: tady už máme floresiense, antecessa a heidelbergena. A koukni támhle vlevo! Ne tam, vedle, na tu začouzenou vitrínu. Vidíš? To je člověk neandrtálský, veliký vzdělanec, ale i divoch!“
Mistr pokračoval za chůze ve výčtu všech předností a nedostatků pravěkého člověka, zatímco učedník poskakoval kolem exemplářů a zkoumal každý chloupek na jejich zhnědlých tělech. Takto minuli homo rhodesiense, cepranense a homo georgica. U posledně jmenovaného se učedník zarazil s pohledem upřeným vpřed, na nejposlednější skleněnou kostku vyztuženou navíc kovovými pláty. Byla celá porostlá břečťanem, jen na několika místech prosvítaly obrysy holého, bělostného těla a děsivě symetrické hlavy s modrýma očima. Vlasy, kdysi černé, byly zubem času ohlodány k nepoznání a zůstalo po nich jen temné strniště na temeni toho člověka.
„K-kdo…“ koktal učedník, „kdo je toto?“
Mistr se s funěním přibelhal znovu až o chvíli později a nechal si zopakovat otázku. Potom se spiklenecky usmál a objal učedníka kolem průsvitných ramen.
„To,“ ozval se šeptem, „to jest homo sapiens, poslední vývojový článek rodu homo, poslední z lidí, člověk moudrý. Já bych jej však pojmenoval přemoudřelý. A přechytralý – přechytračil dokonce sám sebe, když vynašel způsob, jak zachovat myšlenky, avšak ne již jak zachovat sebe sama. Z čeho jsme pošli, tím také sejdeme, pravil Gèrard Calmruen ve Stockholmu. Jediné, co přetrvá, jsou myšlenky. A tak jsme vznikli. Jsme jen myšlenky uzavřené mezi dvěma světy, mezi kladivem a kovadlinou, necháváme se otloukat a překovávat, abychom sloužili vyšším zájmům. Proto já budu vždy mistrem a ty až do skonání věků mým učedníkem, to je náš úděl. Není však na nás, abychom posuzovali jeho závažnost, poněvadž to měli udělat ti, kdož zavdali jeho vzniku. Nám přísluší jen bloudit mrtvým světem a uchovávat vzpomínky na doby dávno minulé. Jako to děláme zrovna teď. A vlastně… už pojď. Je nejvyšší čas navštívit tvou matku v Oslu. Nechtěl bys ji přeci nechat čekat?“
„To jistě ne!“ zvolal učedník, popadl svého mistra a společně s teplým jarním větrem odletěl pryč, někam daleko, kde odřezky civilizace uhnívaly na skládkách vlastního vědění.
Bylo krásně a dvě myšlenky svištěly povětřím – mistr a jeho učedník. Dělaly to, co měly dělat. Tak to je a dokud ze semene zasetého matkou Zemí nevzejde nový dobyvatel, nikdy tomu nebude jinak.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
