» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2140793

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303445 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Ztracená magie (31) - Špatná zpráva! ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 29.05.2008, 14:54

31. kapitola - Mám pro vás dvě zprávy... :)


	Kapitola jednatřicátá – Špatná zpráva! Snažil jsem se utéct co nejdál to šlo, ale mé snažení bylo bezvýsledné a marné. Neznámá síla mnou prostoupila a na okamžik se ve mně zastavil život. Ihned poté jsem padl k zemi a mé bezvládné tělo objal smrtící mráz. "Blázne! Nemá smysl přede mnou utíkat. Naše setkání bylo nevyhnutelné," zaduněl mi melodický mužský hlas v hlavě a já se probral. "Co se stalo?" "Nemám čas na vysvětlování. Právě se ti podařilo vyvolat mou duševní entitu, která s tebou hovoří v čase a prostoru, jenž se zcela vymyká všemu, co znáš." "Vy jste..." "Julius Čárymar." "Chcete moje tělo, chcete ho ovládnout a pak..." "Mlč!" usekl rázně mou větu a já nedokázal odporovat. Náhle jsem byl jako v transu, mlčky jsem hleděl do neznáma. "Mlč a poslouchej, nebudu to opakovat. Nemám příliš času a to samé se týká i tebe. Musíš dokončit to, co jsem já začal. Tvůj otec to nedokázal. Selhal a zradil mě i celý rod Čárymarů. Jdi a vyhledej všechny osoby, kterým jsem na sklonku života prodal tajemná srdce hvězdných poslů. Je mi jedno jak nebo čím je přesvědčíš, ale musíš srdce získat zpět!" "Ale..." podařilo se mi otevřít ústa, která však byla ihned umlčena. "Není žádné ale! Vypustil jsi na náš svět pohromu, kterou sám nedokážeš odvrátit." .oO Já?! Oo. zkusil jsem telepatii. "Nepokoušej mou trpělivost! Díky tobě získali Zapovězení bohové zpět svou moc a nyní míří přímo do Čarozemě. Musíš být rychlejší než oni a udělat to, co jsem ti řekl." .oO Zapovězení bohové? O čem to... Oo. "Už jsi se s nimi setkal. Původně tři zlovolná božstva byla mnou a mými pomocníky vyhnána z našeho světa pryč, do zdejšího ledového exilu. Mocným kouzlem se mi podařilo vysát z nich veškerou moc. Bylo jí však tolik, že jsem nebyl schopen tuto čirou energii udržet jen ve svém těle a brzy jí byla prosycena celá Čarozem." .oO Takže magie je... jejich? Oo. "Ano, je pro ně něco jako pro nás krev. Dokáží bez ní přežívat v jakémsi umělém spánku. Jenomže někdo je probudil a část magie, volně proudící Čarozemí, jim navrátil." .oO Víte, kdo a proč to udělal? Oo. "Dost už otázek! Můj čas vypršel. Prvního majitele srdce najdeš snadno, jelikož je pohřben nedaleko. Jen si dávej pozor - s každým získaným srdcem se do tvých žil vlije prazvláštní moc, ale také nepopsatelné zlo. Budeš s ním muset bojovat uvnitř. Já ten boj prohrál." .oO Počkejte! Oo. zmateně jsem vykřikl uvnitř mysli, ale nedočkal se už žádné odpovědi. Jen ticho. Ten zlověstný klid. Před očima se mi zatmělo a já se propadal prostorem i časem nazpět. Když jsem se probral, ležel jsem na sněhu a přímo přede mnou si hověl Artur. Vichr již dávno ustal a mraky zmizely v dáli. Až teď jsem pocítil příjemné teplo, rozlévající se po celém těle. A nemýlil jsem se, můj ztracený plášť byl zpět. Vrátila se mi dokonce i košile, ale roztrhaná na kousky. "Teda to byl úlet!" rozťal to nádherné ticho Artur. "Ještě mě z toho třeští hlava." Pomalu jsem se zvedal na nohy. Snažil jsem se rozpomenout na vše podstatné, co mi Julius řekl, ale nějak mi ty nové informace splývaly v jednu velkou ceduli s nápisem: "Jdi a buď hrdinou!". A to nebylo nic, co by vystihovalo mou povahu. "Zabil`s ho? Je po něm? Tak povídej!" dychtila lebka po čerstvých informacích, převážně pak po hrdinském fabulování. Ale já přeci nejsem hrdina! "Ne, chce pomoct. A navíc je to můj vzdálený příbuzný... bohužel," konstatoval jsem klidně a sehnul se pro mého upovídaného společníka. "U všech mrtvých! To snad nemyslíš vážně?" neskrýval překvapení Artur. "A to ti jako řekl, že je tvůj kamarád a jestli bys pro něj něco neudělal, když on je teď v tom posmrtným důchodu? No to mě posvěť!" "Kdybys ho slyšel. V hlase měl naléhavost a taky strach. Nepřišlo mi, že by tak jednal nějaký ukrutný démon." "Byla to jen hra! Určitě se tě pokusil obelhat a pak... dostane nás oba!" "A co mám teda dělat, hm? Čekat, až nás přijde někdo zachránit?" Očekával jsem, že z Artura vypadne něco velmi moudrého. "Dojít pro ten poklad přeci! Ten trhlej duch ti slíbil, že nás dostane pryč. A co ti slíbil Julius?" "To bys nepochopil. Musím to pro něj udělat," řekl jsem odhodlaně, zabalil se pořádně do pláště a Artura dal do vnitřní kapsy. "Pro koho?" vyštěkl na mě. "Pro..." zaváhal jsem. Pro koho to vlastně dělám? Pro toho podivína Julia, pro svého otce nebo snad pro sebe? "Chlapče, jsem s tebou a rozhodně tě nechci do něčeho nutit, ale z tohohle nekouká nic dobrýho. Věř mi, mám na to nos," vedl si svou Artur. "Kdybys ten nos alespoň měl, Arture. Já už se ale rozhodl." "Dobře, ale víš vůbec, kam jít? Co hledat? A jak se dostat zpátky do našeho světa? Víš?" "Ne," řekl jsem nejprve ze vzteku, ale pak jsem si uvědomil, že to opravdu nevím. "Co máš vůbec pro Čárymara udělat?" "Vrátit mu srdce hvězdných poslů." "Co? Ten blázen toho neměl dost za živa?" "Chce napravit to, co způsobil. A zřejmě to samé žádal po mém otci... ale ten zklamal," sklesle jsem pohlédl na horizont, kde již byl vidět neveliký kopec s několika náhrobky na vršku. "Nikdy jsem nevěřil někomu, kdo se jen tak zčistajasna chce polepšit. Navíc kde máme jistotu, že ta srdce nepoužije proti nám?" "A kde máš jistotu, že ten duch se nám po vrácení jeho pokladu nevysměje a nezmizí?" "Asi nikde, ale netíží mě u něj ten divný pocit, jako u Julia. Ostatně můžeme splnit oba úkoly a pak by se vidělo. Když už jdeme hledat ty mrtvoly," zachechtal se Artur zpod pláště. "No nevím, abychom na sebe zbytečně neupoutávali jejich pozornost." "Čí? Mrtváků? Pche, těm stačí setnout hlavu a máš vyhráno!" "Jasně a tu hlavu budu stínat tvým ostrovtipem nebo mi složíš kostěný meč? Arture, mám prázdné ruce, musíme se jakýmkoliv konfliktům vyhnout." "A já zase prázdnou hlavu, ale i tak mi to myslí. Takže navrhuju vybrat pro jistotu každej hrob, aby se na něco nezapomnělo," plánoval předem, aniž by tušil, komu těch pár hrobů může patřit. "Nejsme vykrádači hrobů!" obořil jsem se na jeho nekrofilní choutky. "Jen vyzvedneme poklad z hrobu Éledrin a pak to srdce. To je vše." "Aha... aha... aha," vytáčela mě lebka svými poznámkami, "takže ty už víš, kde přesně to srdce je? Hm? Já bych řek`, že bude jako na potvoru v tý poslední otevřený hrobce, to mi věř." "Pokud nic nevezmeme..." "Krom toho pokladu a jednoho srdce," doplnil mě hbitě Artur. "Nemůže se nám nic stát," ujišťoval jsem sám sebe. "Nejsme přeci zloději. Jen vracíme to..." "Co už někdo jinej čmajznul před náma!" zasmál se Artur tak hluboce, až mu vypadla spodní čelist. "Přestaň už s tím!" "Áááá... poooc... póóc!" huhlal. Musel jsem ho vyndat ven, abych mu vůbec něco rozuměl. "Ha! To máš z toho," nemohl jsem se neusmát, když jsem spatřil lebku s vypadlou čelistí. "Noo... to he handa ho..." huhlal a vypadalo to, že mu vadí, když vtipkuje někdo jiný na jeho účet. "Ukaž, to se dá do kupy." "Ahoahoaa!" zaječel, ale bylo pozdě. Silou jsem narazil čelist zpět, jen to luplo. "A dávej si na ní příště pozor." "Díky ti, zachránče upadlých čelistí! Vypadá to, že je vše tak, jak má bejt, takže bych ti třebas mohl povyprávět o..." "Ne! Už ani slovo! Schovej si ty komentáře až dojdeme na místo, tam se budou hodit, pokud na nás někdo vyběhne." "A kdo? To spíš my vyběhneme s nima! Můžeš se naprosto uklidnit, protože v mojí přítomnosti seš v bezpečí." "No tak to jsi mě uklidnil. A radši už nic neříkej, nebo si to ještě rozmyslím." "Jak je libo. Kdyby něco, víš kde mě hledat." Mírné stoupání napovídalo, že právě vstupujeme na okraj pohřebního kopce, jak jsem jej sám nazval. Na samém vršku bylo již dobře vidět několik náhrobků, umístěných v kruhu kolem centrální hrobky. Směrem k okraji kopce pak sbíhala klikatá cesta, lemovaná menšími mohylami. Neustále se mi opakovala Juliova slova o Mojmírovi, který zklamal nejenom jeho, ale i celé pokolení Čárymarů. Vybavovaly se mi dny s ním strávené a marně jsem hledal nějaký náznak prokletí, o kterém mluvil Artur. Musel se s ním prát uvnitř, aniž by dal cokoliv najevo. Dopadnu snad stejně jako on? Slunce se přehouplo do druhé půli dne a já stanul na samotném vršku kopce. Napočítal jsem celkem šest hrobů s kamennými náhrobky a jednu centrální hrobku, bohatě zdobenou zlatým písmem. Tušil jsem, že právě zde se ukrývá majitel jednoho ze srdcí hvězdných poslů. Nápis mi nic neříkal. Nebyl sice tvořený znaky, jako mé tetování, ale písmena, které jsem znal, nedávala dohromady žádný smysl. Jen změť velkých a malých písmen. Prošel jsem tedy každý hrob zvlášť, abych nakonec stanul u toho, na jehož desce bylo vytesáno jméno Éledrin. Pokud duch mluvil pravdu, bude zde ukryt jeho poklad a naše cesta zpět do Čarozemě bude volná. "Co tam vyvádíš?" ozval se po delší době mlčení Artur. "Jsem u toho hrobu, ale..." "Se bojíš, co?" zasmál se. "Trochu," přiznal jsem. "Tak mě vyndej ven a polož na ten hrob." "Proč?" "Protože ti pak řeknu, jestli se máš opravdu bát." "Tak fajn," souhlasil jsem bez přemýšlení a rychle vyndal Artura na vzduch. "Jéjej, ono se už připozdívá?" "Nějaký problém?" "Menší... v noci jsou ty potvory silnější. Ale kdo ví, jak to chodí tady na tom zmrzlým kusu země." "Tak už nemel a povídej... co vidíš?" Sledoval jsem lebku, jak se mírně rozechvěla. "Nevidím nic!" zavrčel Artur, "Ale cítím, že tu byla nějaká vyšší moc, která nás tak o den dva předběhla." "Co tu hledali?" "Ten poklad ne, ten tam pořád je. Sálá z něj klidná energie, takže tady asi problémy nebudou." "A srdce?" ztuhla mi v žilách krev, neboť má prohra by v tomto případě byla ještě rychlejší, než Mojmírova. "No... slyším jak tu tepou dvě. Jedno bude zřejmě to tvoje a to druhý je takový chladný, jakoby z jinýho světa." "Dobrá zpráva," vydechnul jsem si a zlehka se opřel o mramorovou desku hrobky. "Špatná zpráva! Já hlupák kostěná zapomněl, že srdce poslů nebije! Je to jen kus kamene." "Cože?!" podlomila se mi kolena, jak jsem ucítil na zápěstí mrtvolně chladný stisk.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Fuxik(5)	19.07.2008, 18:48:39

Zaprvé je krásné to, jak Arturovi upadla čelist, až sem dám jednu svou povídku, přesně toto tam mám taky, akorát tam není mluvící lebka :) A celkove restecp :P

janaj	29.05.2008, 20:36:57

Tak ten zaver bol užasný:-)...na začiatku mi to pripomenulo Pán prstenov, tak som si pomyslela, že by to potrebovalo sfilmovanie a to naozaj. Dobre by sa to pozeralo...na tu lebku:-)...ako sa tvári ked vtipkuje...nijak?:-)...prepdokladam, že to hladanie bude dlhé a ešte sa všetko skomplikuje...ako vždy pekne a pútavo to napínaš.

Alan Dark	29.05.2008, 17:46:40

Mě osobně se propojení fantasy a scifi v tvém podání velmi líbí a nezbývá než čekat, jak se bude příběh vyvíjet dál.

Šíma	29.05.2008, 15:21:11

Trochu mě matou oni "Zapovězení bohové", furt v tom vidím šílenou scifárnu, ale pořád si říkám: Proč ne? Jako by svět kouzel a magie neštymoval se světem ve hvězdách (nebo za hvězdami), ale věřím, že z toho se ctí vybruslíš a máš svůj plán... ;-) Rozhovor s lebkou se mi líbí a lebka má hezký smysl pro humor, i když má dutou hlavu a přesto myslí! V Čarozemi bude za chvíli pěkně těsno, jako by tam už teď neměli dost problémů a copak náš hrdina? Neslupne jej zlo jako malinu, až posbírá všechna srdce, pokud se mu to vůbec podaří... Líbilo, dám Jedničku a počkám na pokračování! ;-)


ze dne 29.05.2008, 23:10:01
Gandalf: Zapovězení bohové = staří známí valgadi (hvězdní bohové). Jen jim v různých částech světa a zákoutích vesmíru říkají různě :)