obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nejen o interpunkci... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Hra se slovy...
 redaktor Šíma publikováno: 01.06.2008, 23:09  
Vážení a milí přátelé, pokud si myslíte, že mé múzy zešílely, nebo jsem zešílel já sám, pak možná nejste daleko od pravdy. Možná jsem šílený, ale nejsem nebezpečný a protože se nerad nudím, dal jsem se do sepisování nového textu z cyklu: „Hrátky se slovy“, čili dalšího dílka onoho „naučně-publicistického“ a nikdy nekončícího seriálu o „Tvůrčím psaní“! Snad nedopadnu jako ta zvířátka v pořadu: „Chcete mě?“, nebo nenosím zbytečně pomyslné dříví do lesa! ;-)))
 

/Co na to říkají Pravidla.../

Každá věta, byť sebekratší, by měla být ukončena nějakým tím znaménkem. Co že to je? Ne, nejde o žádného šklebícího se smajlíka, který na nás vyplazuje jazyk, ale interpunkční znaménko, jakými jsou: tečka, čárka, vykřičník, otázník, nebo více teček. V praxi to vypadá asi takto: .,!?...

Věta je v textu velmi důležitá, obsahuje skupinu slov, která se nám snaží něco sdělit, mnohdy něco velmi naléhavého. S přibývající naléhavostí se věta krátí a na jejím konci se vrší jednotlivá znaménka. Někdy tečka, jindy vykřičník, či otazník, podle toho, jak je daná věta míněna a jaký má mít účinek při přečtení nabízené věty, nebo souvětí. Oznamovací věta končí tečkou, tázací otazníkem a rozkazovací vykřičníkem. Jsou však věty, které nikdy nekončí a myšlenka v nich obsažená sahá až kamsi do dálek, takové věty bývají (alespoň formálně) ukončeny třemi tečkami...

Abychom to neprodlužovali, vrhneme se raději na jednotlivá znaménka. Že to bude zase děsná nuda? Chyba lávky, ono se řekne: interpunkční znaménka, jenomže nic není takové, jaké se to na první pohled zdá. Uvidíte sami...

/Tečka/

Pcha, řeknete si. Obyčejná tečka! A co s ní? Tečka bývá nejčastějším ukončením věty. Jedná se jen (a pouze) o obyčejný puntík za posledním slovem ve větě. Bod v prostoru, který nic neříká, jen naznačuje, že právě skončila jedna věta, nebo souvětí. Jenomže i taková tečka má svá práva na vlastní existenci a neměla by být opomíjena a přehlížena, třeba jen díky více tečkám... Ano, tři tečky patří do rodiny teček, ale pozor, věta není slunéčko sedmitečné, více jak tři tečky za větu nedávejte! Ono by to ty tečky vážně trochu sralo, kdyby jich tam bylo více, nehledě na grafickou úpravu textu. Co pak taková věta bez znaménka, to je potom zážitek. Znaménka se hádají, které z nich má mít přednost a vůbec to není pěkné, nechat větu neukončenou. Čtenář pak jen tiše dumá, zda-li nechtěl samotný autor ještě něco říci... Tečka! Asi takto:

.

Vidíte ji? My silně krátkozrací jedinci se musíme přiblížit nosem až k obrazovce počítače. Vypadá tak bezvýznamně, že ano? A co takhle tečky tři?

...

To už je lepší... Může jít o schválně nedokončenou větu, nebo o prvomájovou manifestaci, či snad demonstraci za práva teček. Jedinec toho moc nezmůže, ale v jednotě je síla!

/Čárka/

Co je to? Čárka je taková tečka s fouskem. Tváří se důležitěji, protože na rozdíl od tečky dokáže rozdělit věty i slova a dává samotnému textu lepší ráz, nehledě na grafickou stránku věci. Čárka je trochu snob, protože bez ní by neexistovaly souvětí, ale pozor, čárka není všechno! Takové písmenko „a“, které je dokonce první v abecedě, také dokáže rozdělit věty (i slova) a zároveň je k sobě slepit, tedy je spojit. A čárku to děsně sere, pardon, štve! Čárka je dokonce na konci přímé řeči hojněji používána, než-li tečka, nebo jiná znaménka. Tady také hraje prim. Samotná čárka nám nic neřekne a není ani natolik hezká jako tečka, posuďte sami:

,

Divné, že jo? Čárka, takové podivné a pokroucené nic a jaké dokáže dělat divy v textu. Dokáže rozdělit slova, aby se navzájem nepobila a nezpůsobila nějakou nepřístojnost ve větě. Čárka je také důležitá mezi číslicemi a odděluje celá čísla od těch desetinných, další důvod k tomu, aby patřila mezi šlechtičny a dělala na tečku dlouhý nos. Pozor však na ně, mnohdy nám v textu chybí, nebo se vyskytnou na místech, kde by neměly být! Jsou to prostě potvůrky a jejich hravost nezná mezí...

/Otazník/

Když se někdo na něco ptá, měl by dostat na svou otázku patřičnou odpověď. K tomu slouží znaménko otazníku, které ukazuje, že se dotyčná věta dožaduje odpovědi. Jenomže, někdy prostě nedostaneme na své otázky žádné patřičné informace, které by uspokojily naší zvědavost. Kdo se moc ptá, moc se dozví a kdo se moc dozví, bude dříve stár a zešediví mu vlasy... Tolik slov klasika, který patrně věděl, o čem mluví.

?

Už jen svým vzhledem v nás evokuje (vybízí) k různým otázkám. Lidé se odedávna pořád na něco ptají, nejen proto, že jsme, jako lidstvo, zvědaví a pořád toužíme po něčem novém. Bez otazníku bychom se na nic nemohl ptát a můžeme se jen dohadovat, jak bychom bez tohoto zahnutého, uchu podobnému, chlapáka dopadli. Při otázkách je dobré také naslouchat, abychom věděli, na co se nás dotyčný ptá:

„Kolik je hodin?“

Žádná odpověď... Jaký je verdikt?

„Máš nosit hodinky, osle!“

Otazník si také zabral své místo ve znaménku pro nápovědu, takže se může spolu s čárkou chlubit, že je nepostradatelný. Jenomže on nemá čas být snobem, protože se pořád na něco ptá (jako ty malé děti) a dokáže být mnohdy pořádně otravný! Abych nezapomněl, ona odpověď na vyřčenou otázku neznamená, že máme být k lidem, kteří se ptají, neslušní nebo nevrlí, právě naopak!

/Vykřičník/

Další důležité znaménko... Ano, pomáhá zvýraznit důraz ve větě, nebo souvětí. V přímé řeči mění slova hrdinů v rozkazy, které nelze odmítnout, ledaže by chtěl dotyčný vyvolat vzpouru. Vykřičník je vlastně tečka, která se vdala za kolmou čárku a jsou spolu (jako manželé), dokud je smrt nerozdělí, nebo nebude určeno jinak (třeba jej někdo změní, i když vážně pochybuji, že se vykřičník při své nátuře dostane na smetiště dějin).

!

Stále stojí v pozoru, vždy připravený jako voják v poli padnout za věčnou slávu písmen a vět. Vykřičník nezná žádnou legraci a vyjít s ním je velmi těžké. Už svým vzhledem v nás může vyvolávat určité negativní vibrace. Avšak je nutné se míti na pozoru před přílišným používáním tohoto znaménka, ono se pak případné zvýšení hlasu, nebo jiný důraz snadno v textu ztratí!

„Drž už konečně hubu!“

„Nekecejte mi do toho!“

„Klíííd!“

„Pane bože!“

„Maminko, já chci domů!“

„Nenechávejte mě tady!“

„Pomoc!“


Cítíte ten důraz? Že ano? Na to je vykřičník kadet. Nedá se přehlédnout a je na to patřičně hrdý. Tečka je sice jeho součástí, ale raději drží hubu a tváří se, že jí to vyhovuje. Nakonec, má větší respekt než tečka samotná a to je už co říci... A ještě jedna věc, vykřičník je oblíbeným znaménkem autora, který píše tento text, ale neříkejte mu to a nenavážejte se do něj, děsně by se nasral! Vidíte ten vykřičník? No proto... Dále se ještě zmíníme o znaménkách, která sice neukončují věty, ale v textu jsou důležitá! Přehlédnout je, by byl hřích, ne-li zločin...

/Pomlčka/

Zajímavé znaménko. Jde jen o takovou čárku, která v počtech plní docela důležitou úlohu, od něčeho něco odečítá (nebo odděluje). Mrška jedna... Pardon, ale že má pořád chuť někomu něco brát? Není náhodou takovou zlodějkou? Ale kam se hrabe na Jánošíka, ten alespoň bohatým bral a chudým dával, pokud je to vůbec pravda, ale ponechme raději stranou zbojnické úmysly, ať už jsou jakékoliv a vrhněmež se na pomlčku. Pozor, autor ji nemá rád, připadá mu v textu docela zbytečná, ne-li nadbytečná!

Co na to pomlčka? Mlčí, ale na její slova dojde, asi takto:

-

Že jen natahujete brady a obočí? Krčíte čelo a vrtíte hlavou? Pomlčka je zvláštní znaménko, je docela hojně používaná v textu, i když ne tak hojně jako například: dvojtečka, ale ta je kapitolou samou pro sebe. Co s pomlčkou? Autor o ní moc nechce psát, taktéž o dalším příteli pomlčky, tedy znaménku plus: „+“, což je (spolu s rovnítkem: „=“ a lomítkem: „/“) další znaménko, jehož opodstatnění v textu (a použitelnost) je možná snad jen ve vyjádření matematických rovnic a vzorců (včetně slovních úloh).

Nenechme se proto mýlit, také tato znaménka hrají v textu svou neocenitelnou roli... S rozvojem výpočetní techniky (počítačů) se nám autorům naskytla možnost použít další znaménka, ale jejich použití je čistě specifické, proto se jimi nebudeme dnes zabývat, snad je můžeme (pro úplnost) uvést: @,#,$,&,*,<,>,%. Je jich samozřejmě mnohem více, ale proč si s nimi lámat hlavu.

/Dvojtečka/

Dvě tečka nad sebou. Není to legrace? Jako by ty dvě rošťandy neměly co dělat. Dvojtečka se hodí při rozdělení textu od něčeho, co má být zvýrazněno, či rozčleněno do více celků: asi takto! Nebo u přímé řeči docela hezky rozděluje větu uvozovací s přímou řečí, pokud hrdina nejdříve myslí, koná a pak mluví!

:

Další uplatnění tohoto znaménka? Autor si na nic nevzpomíná! Alibista, stejně myslí pořád na ten vykřičník! Jak k tomu pak přijde chudák dvojtečka? Dvojtečku je možné použít vždy, když dojde k jakémusi rozdělení textu, například do několika odstavců, které jsou označeny písmeny, nebo číslicemi, nebo k upozornění na nějakou skutečnost, za kterou následuje názorný příklad.

/Závorky/

Závorky jsou dvě hezké kulaté věci a evokují v jednom podivné myšlenky na ještě oblejší a kulatější věci, které nosí příslušnice něžného pohlaví vpředu výše a vzadu níže... Na co ten autor nemyslí? Ale pohlédněte sami:

()() ( )( )

„Pane, nechci vás rušit, ale...“

„Co je zase?“

„No, jde totiž o to, že by tyto závorky mohly ledacos naznačovat a jaksi...“

„Naznačovat? Aha, pardon! No toto? Hned to opravím, asi takto:

(a)(b)(c)(d)“

„Co to je?“

„No, přeci písmenka v závorce, pane! Jste slepý?“

„Ne, ale máte pravdu, vypadá to o poznáni lépe! Dobře, můžete pokračovat...“

„Děkuji!“


Kde jsem to přestal? Ano u závorek (na co ten autor nemyslí)? Jak je vidno, mohou závorky nejen oddělovat (ne oddělat autora) slůvka ve větách, na oddělení matematických výrazů nehledě. Závorka je spolu s oním lomítkem: „/“, skvělá věc, jak čtenáři zamotat hlavu!

/Uvozovky/

Uvozovky slouží k uvození slova, nebo vět. O nich bylo již řečeno mnoho a nemá cenu se zde mnoho rozepisovat. Ty vepředu jsou sice trochu níže, než ty vzadu, ale to nemění nic na faktu, že jsou docela důležité při odlišení hovořeného slova (mluvy) od popisu děje, apod.:

„To je ale trouba!“

„Neříkejte, a pročpak?“

„No, myslí si o sobě, jak není chytrej a...“

„A myslí si, že objevil Ameriku, že jo?“

„Jo, asi tak nějak...“

„Poslyšte, když už jsme u toho... Kdo vlastně objevil tu – Ameriku?“

„Kdo? No ten... Ten... Jak jen se jmenoval?“

„Kolumbus?“

„Jo, ten!“

„Víte, že mu docela závidím?“

„A proč jako? Že se štrachal po světě a nic z toho neměl?“

„Ale ne, tak jsem to nemyslel, pane!“

„Jak jste to tedy myslel, pokud to mohu vědět...“

„No, muselo to být docela dobrodružné, nemyslíte?“

„Nemyslím, nemám rád dobrodružství a nevidím na tom nic dobrodružného!“

„Pche!“

„Jaké: Pche?“

„Říkám: Pche! Co je na tom?“

„Ale mě to uráží, pane!“

„Chcete se bít?“

„Ano! Chci vás zabít, pane!“

„Dobře tedy! Dnes večer, nebo zítra – za svítání?“

„Nač čekat! Proč ne dnes?“

„Výborně, jaké zbraně volíte, pane? Pistole, nebo snad meče?“

„Je mi to jedno, rád ukončím váš život, ať už to bude čímkoliv...“

„A co slova?“

„Slova nejsou zbraně, pane!“

„To byste se divil a jaké jsou to zbraně!“

„Ne, nedivil, slova pro mne nic neznamenají!“

„Tak proč se chcete bít?“

„Protože jste mne urazil!“

„Slovem?“

„Ano, slovem! Čím jiným?“

„Tak vidíte, zbabělče, slovo je také zbraň!“

„Běžte k šípku...“

„A co náš souboj?“

„Nemám zbraň a na vás nebudu plýtvat svými slovy, poroučím se!“


Vidíte, jak to dopadlo? Slovo je někdy mocnější než kdejaká zbraň, ale pokud přijde do tuhého, jsou zbraně lepší, slovo není štít (natož brnění) a každý, kdo je ohrožen na životě, by měl konat a neplýtvat slovy při modlitbě, ta vám sice život může zachránit, ale je to velmi nepravděpodobné...

/Několik slov na závěr/



Nač tak veliká mezera? Proč se divíte? I mezera je důležitá! Odděluje jednotlivá slova i písmena, bez nich by byly věty jen hromadou písmen a kdo by to četl? Stačí se jen podívat na kratičký příklad:

Hezkéránohezkýdenhezkývečeradobrounocvámpřejeautor, aťjevášživotkrásnýjakosen!

Mezery plní v samotném textu velmi důležitou a nezastupitelnou roli při oddělování slov a vět, avšak nesmíme zapomínat, že tato bílá místa v textu nepatří mezi slova a znaménka, která ukončují jednotlivé věty. Mezery se nacházejí zpravidla až za těmito (níže uvedenými) znaménky: před tečkou, čárkou, otazníkem a vykřičníkem, dvojtečkou a třemi tečkami, se mezery nedělají, nýbrž (a pouze) za těmito znaménky. S ostatními znaménky je to poněkud jinak:

- před a za pomlčkou (-), znaménkem plus (+), rovnítkem (=), lomítkem (/), apod., je zpravidla nutné mezeru udělat (pokud není samotné lomítko použito namísto závorek a slouží jako symbol pro dělení), nejen pro přehlednost v textu, pokud není dotyčné znaménko součástí nějakého matematického vzorce (A+B=C), užito při dělením slov na řádku (používalo se spíše při psaní na psacím stroji), nebo součástí slůvka, jako například u slova: chcete-li, přestože je toto použití prý chybné a nespisovné a jeho vyjádření by mělo být následující: chceteli;

- co se týče uvozovek (platí to i u jakýchkoliv závorek – kulatých, či hranatých, nebo u lomítka), se mezera používá před první uvozovkou (pokud je uvozená věta uvnitř odstavce) a za uvozovkami, které uzavírají danou větu, nebo uvozené slovo. Mezery uvnitř uvozené věty, se nedělají, stejně tak se neodděluje mezerou slůvko, které je mezi uvozovkami, nebo uvnitř závorky, viz příklad níže:

„Také by toho ten autor už mohl nechat!“ řekl kdosi. „Ne, že by to bylo nezajímavé, ale text je hrozně (ale hrozně) dlouhý!“

A to je konec, přátelé a pokud jsem na něco zapomněl, pak vězte, že jen proto, že jsem také jen (a pouze) člověk... Mějte se hezky!

Váš autor...

/Malá anketa na závěr:/

Autor zde nechce vědět, co si o něm myslíte, ale jaké pocity máte z přečtení tohoto dílka:

a) není to nic moc, nudil jsem se;

b) není to špatné, ale mohlo to být i lepší;

c) bylo to vcelku dobré, ale chyběly mi nějaké příklady navíc;

d) bavil jsem se i trochu poučil, ale přesto tomu něco chybělo;

e) bylo to vynikající a nemělo to chybu.


Tato „mini anketa“ snad autorovi pomůže v jeho další práci, nebo jej přinutí k tomu, aby již nic podobného nečinil (nepsal, nebo nepodnikal) a věnoval se raději jiné práce, protože je to děsná dřina a autora to pomalu (přes všechno vynaložené úsilí a elán) přestává bavit. Ale snad se přinutí také k další tvorbě (v případě pozitivních ohlasů). Autor vám všem předem děkuje a klaní se...

/Poznámka:/

Pokud jste ve škole při výuce spali (jakož tak činil i samotný autor tohoto dílka), nebo máte pochybnosti při použití těchto (nejen) interpunkčních znamének, stačí nahlédnout do Pravidel českého pravopisu! Co je psáno, to je dáno a nakonec, papír snese všechno!


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 74 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:33:57 Odpovědět 
   06. 07. 2014

Souhlasím s Estel.
Člověk, který je grafomanem musí pořád psát i ve spánku, jinak se dostaví neblahé příznaky podobně jako u kuřáka? V tom případě tě chápu! Proto si založil zbytečnou kategorii „Hrátky se slovy“, jelikož, když tě nepolíbí múzy, zde najdeš jistotu. Musíš ale počítat s negativními reakcemi.
 ze dne 01.08.2014, 14:33:03  
   Šíma: Jako autoři jdeme se svou kůži na trh! Díky za reakci.
 estel 01.09.2008, 0:56:36 Odpovědět 
   Aneb jak napsat neúplnou příručku pro předškoláky?

Proč?
 ze dne 01.09.2008, 14:51:18  
   Šíma: Ne tak dlouhé (názory), ale spíše obsáhle a k věci! Jsem rád, žes mi tady napsala takto dlouhý komentík! Hezký den přeji! ;-)
 ze dne 01.09.2008, 14:45:26  
   estel: Víš, já jen…
Pokud někdo nechápe pravidla psaní interpunkce, koukne se do PČP, dnes je to i na internetu, nebo si otevře knihu a podívá se. Je to cosi, co pro všechny bude stejné, není to umění, je to prostě pravidlo. Ok, já chápu význam příruček, ovšem kompletních (nebo alespoň o hodně kompletnějších). Tady jsou obrovité mezery, přestáváš tam, kde Tě daný problém omrzí.
Protože jsi opustil umělecký funkční styl, nebudu, a ani nemůžu mluvit o umění. Ale pro mě by literatura měla mít nějaký význam, ať už je to literatura jakákoliv. Proč psát něco, co bude jen zlomkem předešlých textů, co nedokáže obsáhnout něco nového? A tady už nic nového obsáhnout nelze, alespoň ne touto formou.
Prý je tu krize české literatury. Jak by nebyla – vykrádáme, vykrádáme a vykrádáme. Někdo vykrádá staré mistry, někdo současné zahraniční mistry, někdo jako Viewegh vykrádá sám sebe a Ty začínáš vykrádat odborné příručky. A já stále nechápu proč.

Ano, i já vidím a vidím to docela dobře, jak někteří používají na saspi interpunkční znaménka. Obvykle jsou to dvě stručné chyby – chybí mezery za znaménky nebo chybí čárky. Psaní čárek jsi, pokud vím, vůbec nevysvětloval – mezery za znaménky se vejdou do jedné věty. Pokud by se to někdo z nich skutečně chtěl naučit psát správně, tak si přečte něco kompletnějšího.

Snad by něco na tenhle způsob mělo smysl na fóru, ačkoliv pochybuji. Celia Brayfieldová (Perly, Bílý led…) upozorňuje na to, že dnešní čtenář je strašně podceňovaný. Ale on nechce být. Lidé dokážou přelouskat několika set stránkové historické romány a vydavatelé na ně pořád koukají jako na pitomce. Proč? Pokud Tvůj text není pro předškoláky, proč je psán polopaticky? Jako kdybys rozmlouval s malými dětmi.

Šímo, Ty máš jistě své čtenáře, kteří Tě budou číst stále. Ale nemůžu než nesouhlasit s Nancy – piš raději povídky. Tvé povídky tu mají svoje místo, jsou zábavné a-tak-dále. Tenhle text je pro mě vyplněním publikační mezery. A od umění má hodně, hodně, hodně daleko. Omlouvám se, ale nedokážu se tvářit nadšeně a unešeně. Oznámkovala bych, ale nemám Šedovu odvahu :-)

A jsem si vědoma toho, že mám strašně dlouhé názory :-)
 ze dne 01.09.2008, 11:28:03  
   Šíma: Proč? Proč pro předškoláky? ;-) Často jeden vidí (nejen na SASPI), jak mnozí používají interpunkci, já vím, že si to budou dělat pořád podle sebe...

Proč? Možná z recese, možná pro druhé, kteří čtou a naslouchají a možná jde jen o obyčejnou šímovinu! Díky za zastavení! ;-)
 Nancy Lottinger 20.06.2008, 10:01:42 Odpovědět 
   Ahoj šímo. Neber si mě teď osobně, to snad ani nejde, ale popravdě už se těším, až sepíšeš zase něco jako Povídky z okurkové láhve apod. Máš zajímavé nápady a občas mě i udivuje, jak tohle můžeš vymyslet a dát na papír, ale na druhou stranu mi přijde, že už je toho na mě najednou hrozně moc a já to ani nestíhám! Kdybys občas mezi takováto dílka šoupl nějakou oddechovku, u které jsem se vždycky dobře pobavila, nebyla bych proti :-)

Přeji hodně múz!
 ze dne 20.06.2008, 12:14:46  
   Šíma: :-D Oddechové múzy létají nerozhodně kolem mně... Zkusím nějakou chytit za "krágel" a ulovit, snad z ní něco vytřepu! Díky za zastavení a komentík! ;-)
 paryba 04.06.2008, 8:19:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba ze dne 03.06.2008, 14:41:39

   Haha, prirozeny genialni blazen :D
Je to prenosne? Ze bych se prijela nakazit... ;-)
 ze dne 04.06.2008, 9:33:12  
   Šíma: Nemám tušení... :-DDD
 paryba 03.06.2008, 14:41:39 Odpovědět 
   Simo, jiz delsi dobu premyslim, zda jsi falesny blazen, nebo prirozeny genius... :D
Kazdopadne si za tento literarni pocin zaslouzis jednicku ;-)
 ze dne 03.06.2008, 15:24:20  
   Šíma: Pak zde existuje ještě jedna možnost a to, že jsem přirozeným geniálním bláznem! ;-))) Díky za zastavení a komentík!
 Eva Glgan 03.06.2008, 14:16:02 Odpovědět 
   .,?!-:()//.......... :-D
Děkuji, konečně to začínám trochu chápat... ;-)
 ze dne 03.06.2008, 14:37:04  
   Šíma: :-DDD

Díky, někdy chápu, že nic nechápu, ale to patrně také patří k věci! Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Alhena 03.06.2008, 8:42:25 Odpovědět 
   e). Kdyby se to takhle učily ve škole děti, možná by si některé i něco sem tam zapamatovalo... ;-)
 ze dne 03.06.2008, 9:53:05  
   Šíma: Díky! ;-)
 Zarka 02.06.2008, 14:23:49 Odpovědět 
   .,?!... za e)
 ze dne 02.06.2008, 15:21:11  
   Šíma: E-e? :-DDD Díky a hezký den! ;-)
 Pelion 02.06.2008, 11:36:07 Odpovědět 
   Budu stručný - "d" a přimlouvám se za tu další autorovu tvorbu. :-)
 ze dne 02.06.2008, 12:43:04  
   Šíma: Díky, Pelione! :-DDD

Stručný? ;-) *zamyšlený smajl* Proč ne? ;-)
 čuk 02.06.2008, 11:00:09 Odpovědět 
   Já bych také dal déčko. bavil jsem se a přečetl na jeden zátah. Avšak jako vždy si porýpnu. Pojem závorky nebyl popsán přesně a výstižně. V podvědomí mám dojem, že některé charakteristiky (na př. oddělené znaménkem) se trochu opakovaly a bylo je možno stáhnout v ještě vtipnější a kratší text. Chybí mi pojednání o tomto: ?! nebo ,a. K otázce čáreka a vůbec: v uměleckých textech je dána určitá volnost v použití pravidel, zvláště tehdy, když odchylka zvýrazní myšlenku. A já si někdy říkám : vysrat se na ně, neb jejich zkoumání odvádí od děje a atmosféry, pokud je ovšem nezamlžuje. Ostatně: myslím Hrabal má jednu knížku napsanou zcela bez jakýchkoliv oddělujících znamének: zde projevuje velkou důvěru ve čtenáře.
 ze dne 02.06.2008, 11:06:54  
   Šíma: Díky, čuku! ;-)
 Tuax 01.06.2008, 23:39:27 Odpovědět 
   d) bavil jsem se i trochu poučil, ale přesto tomu něco chybělo;

:) To ti asi jako komentář nestačí. Tak takto: Vcelku jsem se pobavil, občas ztoho pryštila tvá hravost, občas jsi mě skoro nudil (to když jsi odváděl vyprávění moc mimo osu tématu, například Jánošíka). Jako celek to působí komplexně a přesto, je to takové, že si člověk říká a nemělo by tu být ještě něco? Tak ti tentokrát dám známku podle tvé ankety... sám sis na sebe upletl bič :)
 ze dne 02.06.2008, 9:18:36  
   Šíma: Díky za komentík a kritiku! :-DDD
 Pavel D. F. 01.06.2008, 23:09:20 Odpovědět 
   Copak interpunkce, o té by se dalo napsat hodně. V kostce je snad v článku vše důležité řečeno, i když třeba o čárce by se dalo říci o dost víc, však jí taky pravidla věnují několik stránek, zatímco jiná znamínka mají k dispozici sotva stránku, nebo ani to ne. Na druhé straně opisování Pravidel asi není účelem Tvých textů – kdo chce, ten si vše potřebné v Pravidlech jistě najde…
Taky jsem se pokoušel některé oblíbené chyby kdysi zachytit ve svých editorských příspěvcích na Literu, ale nejsem si jistý, jestli to čtenáři brali vážně.
V každém případě je fakt, že v interpunkci (hlavně v těch čárkách) dělá chyby kde kdo (koneckonců i v tomto textu by se nějaké nadbytečné čárky možná našly). Takže je dobře, když si člověk může přečíst vtipné rozprávění, jaké jsi nám připravil.
Pokud bych měl něco kritizovat, tak možná jistou nadměrnou „expresívnost“ některých výrazů, které sice můžou přidat na razantnosti (viz Cimrmanovská metoda „šrapnelu“), ale zde se mi zdály poněkud samoúčelné.
A kdybych se měl vyjádřit písmenkem závěrečné ankety, asi bych hodnotil déčkem.
 ze dne 01.06.2008, 23:25:34  
   Šíma: Díky, za publikaci! ;-)

Šrapnel? Cimrman je můj oblíbený autor a tuším, že metodu "šrapnelu" používal proto, aby mu obecenstvo při jeho dlouhých přednáškách neusnulo (nebo tak nějak)...

Čárky... Někdy je i já prostě neuhlídám, možná jsou občas na místě, kde by být neměly... Možná jsem se o nich mohl zmínit více, ale po pravdě: Toto dílko není o přesném znění Pravidel českého pravopisu, ale spíše je jen další šílenou šímovinou. Nakonec, někde tu publikaci (Pravidla) mám, ale netuším kde a nejspíše na ni padá prach. A také už si ze školy všechno nepamatuji... ;-)

Co se týče tohoto dílka (z jiného úhlu pohledu), ano, nositi dříví do lesa není příliš bohulibá činnost! A ještě nesmím zapomenout poděkovat za zodpovězení anketní otázky! Největší strach jsem měl z toho, aby se náhodou (tak trochu) neznemožnil!

Ještě jednou díky za obsáhly komentík a zamyšlení... ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr