obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915260 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39340 příspěvků, 5725 autorů a 389581 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Šestá povídka:Vystrašená holka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Velké černé boty
 autor Silence Dogood publikováno: 11.06.2008, 22:57  
Ta písma jsou peklo! Ale snad se mi to povedlo.

Ještě podotýkám, že to není konec, přijde ještě jedna kapitolka.
 

Šestá povídka. O čem mám psát? O svém strachu ze smrti? Z toho, že jsem nic neprožila, a že jsem byla jenom vystrašená holka? To je nápad!

VYSTAŠENÁ HOLKA
Knihomol, člověk, který má rád knihy.
Vytáhnu svoji oblíbenou knížku, nechám si projíždět stránky mezi prsty a přemýšlím o ní.
Napsala ji moje matka. Je to sbírka pohádek, které mi vyprávěla. Jedna je moje nejoblíbenější. Jmenuje se O Kouzelném poustevníkovi. Máma si ji vymyslela, aby mě naučila uklízet. Byli mi sotva tři roky, ale na tu pohádku si pamatuju. Ale nevím, proč mi to teď vlezlo na mysl.


Šprt, člověk, který dolézá za učiteli a ví vše.
Jak je to u mě se školou? Nečekalo se, že budu žít dlouho, a tak mě po ukončení páté třídy nechali na pokoji. A za to jsem jim docela vděčná, protože psát umím, a počítat docela taky.

Překladatel, člověk, který mluví spoustou jazyků.
Vždycky jsem chtěla umět latinsky. Vždycky, ale vždycky. Ale teta řekla, že je to hloupost. Mé znalosti stačí jen na pár slov, ale i přesto jsem schopna na hřbet sešitu naškrábat pár účelných slov.

Pacient, ta druhá osoba v doktořině.
My pacienti to nikdy nebudeme mít lehké. A nikdy jsme to neměli. Dříve nám vytahovali kulky z těla bez narkózy, byli jsme operováni vedle krav na seníku, nebo se v nás hrabal doktor s neumytýma rukama. Proti tomu se to zlepšilo.

Několik slov, která chtěla zažít, nebo už zažila, nebo zrovna prožívala.
Byla knihomolem a pacientem, chtěla být překladatelkou a šprtkou byla ještě ve škole.
Teď tu seděla na invalidním vozíku, jednu nohu měla v sádře a tou druhou nepřítomně kynklala ze strany na stranu.

Auu! Je to jako rána do břicha. Krčím se a kňučím bolestí.

Narovnal se a pohlédl n svou dceru. Už? Ne, je to příliš brzy. Měla mít ještě nejmíň tři týdny!

Z obyčejné operace slepého střeva se vyklubaly dva celé měsíce strávené odběry a zkouškami imunity. Z nevinné bolesti břicha se stala noční můra všech doktorů.

Nevinná bolest břicha? Co jí je? CO to s ní Smrt dělá?

Ale teď byla v pořádku. Aspoň doufala. Každý den brala spoustu prášků a zapíjela je snad barely vody,...

Prášky, měla jsem dneska prášky?
Podívám se do skleničky a nic v ní nevidím, ano, měla jsem je. Cítím ještě v žaludku ty čtyři obrovské tablety. Tak co se děje? Snad ne...


...takže doufala, že je to vše dobré. Jmenovala se E... E...

Nedokážu už ani psát. Ruce neposlouchají, i když jim mozek poroučí. Takže takhle jsem skončila, na posteli, s bolestí všech částí těla? To je vše?

Ne, ne, ještě jsi neskončila, opakoval si neustále v hlavě.Ne, ještě to nevzdávej!

Neměla jsem mít ještě dva týdny? Měla jsem přeci čas šest měsíců! Půl roku! Mám právo na svůj půl rok!
Brala jsem přeci prášky, chodila jsem na ozařování, cvičila jsem...! Tak co jsem udělala špatně? Nelíbila jsem se snad těm nahoře?
Byla jsem na útesu s Clo a Josie, pomohla jsem Andrejce s jejími rozpaky, strávila jsem s Tondou ty chvíle zoufalství, souhlasila jsem s přilepením žvýkačky na Janino čelo, litovala jsem ztráty plodu s Hannah a soucítila jsem s Evelínou! Já jsem byla Evelínou, Hannah, Jane, Tondou, Andrejkou a dokonce i Clo a Josie, PROŽILA jsem jejich příběhy. Ne, já BYLA ten příběh! Copak si nezasloužím čas? Byla jsem všemi příběhy, abych si uvědomila realitu:
já umírám.


Ne, ne, ty neumíráš! zakřičel do své samoty. Přistoupil k ní a položil jí celkem bezúčelně ruku na rameno. Zmítala se v křečích.

Umírám, odcházím, jdu. Ale kam? Objeví se smrtonoš, aby mi vzal život? Nebo odejdu sama, bez přátel, bez rodičů, bez nikoho, komu by na mě záleželo? Mám strach. Mám hrozný STRACH, že odejdu někam, kde to neznám. BOJÍM se neznáma, BOJÍM se toho, že nevím,co se mnou bude za několik minut, a BOJÍM se toho, že nezvládám být optimistou.

Ne, ty neumřeš sama. řekl Štěpán. Jsem tady. Já jsem u tebe, tvůj otec!

Zavírám oči. Vím, že pokud mám odejít, nechci odejít v křečích. Chci odejít důstojněji.
Naráz, v záchvatu šílenství popichovaného bolestmi vytrhnu ze zrcadla osvětlovač.
Podívám se na svůj obraz a zahledím se do svých hnědých očí s černou panenkou.
A konečně je vidím - velké černé boty


Sledoval, jak jeho dcera svádí marný boj sama se sebou. Jak se zoufale snaží vysvětlit co cítí, jak si jako každý myslí, že zrovna ona by mohla být výjimkou. Ale, i když si to nechce přiznat, on ví, že za chvíli umře. Jeho dcera umírá.
I přes to, kolikrát to viděl mu teď vhrkly slzy do očí.
Stoupnul si za ní před zrcadlo, a i když věděl, že neuvidí svůj odraz, podíval se do něj.
A na malý okamžik měl pocit, že ho jeho dcera vidí... měl možnost se s ní rozloučit. Usmívala se.



 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 11.06.2008, 22:57:06 Odpovědět 
   Nepamatuji si předchozí díly. Tenhle začíná mile až naivně, ale pak text zvážní a nakonec je strašně smutný. Velmi dobrá a zajímavá kompozice. Dobře čtivé, autentické, až jde mráz po zádech. Závěrečná metafora se zrcadlem je dokonalá k slzám
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
UMĚLECKÁ DEGENE...
ECHO PARAZIT
Kapitola XIII. ...
Ondřej Žižka
Arinae
Rikel
obr
obr obr obr
obr

PRÝ NEZAHRAJU ÉČKO
Odváté zrnko popela
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr