obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2916058 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Prométheus ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor
 autor Filip Schneider publikováno: 30.05.2008, 14:26  
Aneb Poslední vzdor Jana P.
 

Jan P. napsal krátký dopis do svého deníku a stránku vytrhnul a schoval do kapsy. Ač se mu trošku klepala ruka, snažil se psát co nejčitelněji. Věděl totiž, že tento cár papíru dá smysl jeho smrti i životu. Podíval se z okna, jestli neprší. Na to, že byl leden bylo opravdu hezké počasí. Vzal si svojí oblíbenou větrovku a modrou čapku. Honza M. a Honza H. ještě leželi v posteli. Usmál se na ně, řekl “Kluci, ahoj.” a vyšel ven. Dnes byl ten den. Den jeho posledního vzdoru.

Už hodně dlouho vzdoroval proti nezvaným hostům, kteří přišli do naší země a s heslem “Všechno patří všem” si začali všechno přivlastňovat. Zvláštní, jak heslo dokáže pomoci k realizci svého vlastního opaku. George Orwell tomu říkal Doublethink. Jan nebyl mistrem tohoto umění. Vždy odmítal jen držet hubu a krok. Účastnil se mnoha protestních akcí. Stávky, hladovky, demonstrace. Obětoval svému boji mnoho času a úsilí, než si však uvědomil, že tento nerovný boj potřebuje víc, než jen snahu. Snaha jednotlivce mnoho nezmůže. To, co bylo skutečně potřeba byl Symbol. Řecké slovo “symbolon” znamenalo “sjednocovat, spojovat”. Lidé se nikdy nedokázali hromadně spojit, aniž by jim k tomu dopomohl symbol. Křesťanský kříž, hákový kříž, trikolóra Velké francouzské revoluce, to vše jsou jen jednoduché symboly, které však mají nad lidmi větší moc, než cokoli jiného. Symboly vládnou a my všichni jsme jen jejich nositeli a posluhovači. Symboly jsou narozdíl od lidí nezničitelné. Adolf Hitler byl zničen, stejně jako jeho slavná armáda, hákový kříž a majestátná orlice však zůstaly netknuty. Je jedno, kolik vyobrazení symbolů spálíte, dokud existují lidé, kteří ho někdy viděli, symbol přetrvá.

Jan P vytáhl krabičku sirek a zapálil si cigaretu. Oheň - Jeden z nejstarších a nejambivalentnějších symbolů světa. Člověk se stal největším predátorem v momentě, kdy ovládl oheň, nikdy se však nezbavil pocitu, že se může nezměrná moc ohně obrátit proti němu. Oheň je proto symbolem jak vlastní moci (plamen svobody, žár vášně), tak vlastní zranitelnosti (plameny pekelné). Prométheus podle báje ukradl oheň bohům, což je velmi symbolické. Díky ohni se člověk stal bohem, získal moc nad tímto světem. Bohy taková domýšlivost urazila a Prométhea potrestali. Moc ohně se obrátila proti jeho nositeli. O tom je celá dnešní ekologie. Lidé si stále více uvědomují sílu moci, jež jim oheň dal a snaží se překonat strach a zoufalství z toho, že se tato moc obrátí proti nim. Oheň, jeden z nejmocnějších symbolů. Jan se chystal právě dnes stát podobným symbolem. Osvítit lidi, posvítit jim na cestu, najít jiskřičku anarchie, kterou má každý z nás v srdci, a rozdmýchat. Chystal se spálit staré symboly a přetavit je v symboly nové. Chtěl lidi šokovat a vyděsit, neboť jen náhlý šok dokáže některé lidi vyvést z apatie, kterou se obalují jako housenky doufaje, že se z nich na jaře vyklube motýl. To se však nikdy nestane, budou se jen zahrabávat hloběji a hlouběji do své kukly až z nich zmizí veškerý život a stanou se z nich prázdné schránky znající jen slova “Ano, pane”. Nezbude v nich ani jiskřička životadárné nenávisti. Dneska však Jan propálí jejich kukly a ukáže jim, jak mocně dokáže plát plamen svobody, když někdo přikládá polínka. Dnes se uskuteční největší obchod v jeho životě. Prodá svůj život ďáblu a odměnou mu bude nesmrtelnost.

Prošel kolem Svatého Václava, patrona české země proslaveného tím, že nikdy nebojoval a byl zavražděn (Zvláštní, podle jakých kritérií si češi vybrali patrona.) a předstoupil před Národní Muzeum. Klekl si na jedno koleno a položil na zem tašku, ze které vyčuhoval onen dopis. Nejdůležitější list jeho života. Jeho smlouva s ďáblem, záruka nesmrtelnosti podepsaná jako novým jménem. Pak vytáhl z aktovky drobnou lahvičku, poodešel několik kroků a sundal si bundu. Namazal si obličej a coby přípitek na den zítřejší vypil zbytek. Polil se živou vodou z dvou dalších piksliček a lehkým škrtnutím zápalky zažehnul plamen svobody. V ten moment Jan Palach zemřel. Jistě, při svém marathonském běhu byl stále při vědomí. Jistě, jeho srdce odbilo naposled až o tři dny později na oddělení popálenin v Legerově ulici, ale už to nebylo srdce Jana Palacha. V ten moment přestal být Janem Palachem a stal se něčím jiným. Stal se symbolem boje proti komunismu. Stal se Prométheem, který přinesl boží oheň do srdcí lidí. Stal se tím, čím se podepsal pod kontrakt s ďáblem. Stal se Pochodní číslo 1.


 celkové hodnocení autora: 92.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rasťa Šíša 11.06.2008, 23:57:15 Odpovědět 
   moc pěkný, přečteno jedním dechem...
 Te Bi 04.06.2008, 21:23:05 Odpovědět 
   Líbí se mi, jak je samotnej příběh Jana zamuchlanej do "řečí" o symbolech, do drobnejch úvah o všem možným. A přitom se tam neztrácí. (Teda čtenáři možná na malou chvilku vyklouzne nit z prstů, ale bleskurychle mu skáče zpátky sama do ruky:).
Nečekala jsem tohle vypointování a pod jménem Jan P. jsem si nepředstavovala nikoho konkrétního, brala jsem ho trochu jako Kafkova kolektivního hrdinu. Ale skutečnost mě překvapila spíš příjemně - zajímavej námět a velmi osobitý zpracování. Prostě dobrý. :)
 ze dne 07.06.2008, 1:31:32  
   Filip Schneider: Děkuji mockrát. Četla jsi ten příběh přesně tak, jak jsem se snažil, aby byl čten (zvláštní slovo - čten).
 endless 31.05.2008, 20:32:08 Odpovědět 
   Oslovil mě ten moment kontrastu sv. Václava a J.Palacha. Možná jsi měl pokračovat spíš tímhle směrem - ale to je jen můj osobní pocit....cosi mi nesedí na užití symbolu Prométhea v této souvislosti. I když vzdor jako společný jmenovatel tam bezesporu vysledovat lze.
 ze dne 03.06.2008, 1:15:58  
   Filip Schneider: Snažil jsem se v první řadě popsat Palacha jako nositele ohně - jak symbolického, tak reálného. Prométheus se mi zdál v tomto směru příhodný. A vidíš, to je škoda, že mě přímé srovnání se sv. Václavem nenapadlo. Nějak jsem se už nemohl dočkat, až to škrtne. Děkuji.
 JenniferBlack 30.05.2008, 15:48:37 Odpovědět 
   Text byl celkem poučný, mluvím především o symbolech. Pěkné zamyšlení, psáno v jistém filosofickém duchu. Fakt pěkný.

Škoda jen těch pár překlepů.

Jinak mi došlo, že se jedná o Palacha asi u 'Všechno patří všem' Nevím, podle iniciálů to byl asi první Jan, co mě napadl. Ale pak jsem si říkala, že to může být kdokoliv jiný, ale v té větě mi to už bylo jasné. Nicméně to nemění nic na tom, že se mi to dost líbilo, je to psané dost barvitě. Jo, je to pěkný. 1
 ze dne 31.05.2008, 10:46:59  
   Filip Schneider: Máš pravdu, tu pointu e mi moc udržet nepodařilo. O týhle a o pár dalších částech sem dlouho přemýšlel a nakonec jsem dal přednost úvahové linii před dějovou. Moc děkuji za přečtení, okomentování a hodnoceni.
 Šíma 30.05.2008, 14:52:05 Odpovědět 
   No ty jo... Musel mít velkou odvahu a musel být také hodně zoufalý a znechucený životem v tehdejším Československu a vlastně i "východním bloku". Těžko říci, kde udělali soudruzi chybu, že se z učení a nadějných vyhlídek Marxe, Engelse a Lenina stalo to, co se stalo a komunismus vládl v mnoha zemích na dlouhý čas... Jen mě napadlo, jak těžké je stvořit a udržet utopický svět bez toho, aby se nesesypal na svých "hliněných nohách". Kolik životů bylo ztraceno? Na to raději ani nemyslet...

Omlouvám se za malé zamyšlení, těžko říci, zda čin Jana Palacha skutečně rozdmýchal vlnu veřejného mínění nejen u nás, ale také v zahraničí... Byla to jeho volba a tuším, že nebyl posledním! Škoda zmařeného života... Četl jsem podruhé a asi dám Jedničku.
 ze dne 31.05.2008, 11:01:33  
   Filip Schneider: Tahle utopie nemůže nikdy existovat. Marx byl bezpochyby inteligentní, ale naivní. Člověk jako takový je sobecký tvor a každý poitický systém musí s tímto počítat.

Dopad posledního vzdoru Jana Placha byl vskutku menší, než čekal. Cenzuře a propagandě KSČ se docela povedlo jeho čin zazdít. Bohužel posledním nebyl. Ač si sám vysloveně přál, aby byl posledním, v následku jeho činů se 27 lidí pokusilo o protestní sebevraždu, z nichž 9 zemřelo. Omlouvám se za takovou malou vědomostní masturbaci a děkuji za komentář a jedničku.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Prsten osudu (8...
Filip Vávra
Spoločne to zvl...
Gardenboy
Čarověník III. ...
Maruška
obr
obr obr obr
obr

Posel smrti VI: K. IX - Jako v...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr