|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303445 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Showtime, aneb nesnáze tak trochu od jinud ::
| Surrealistický text inspirovaný swingovou hudbou - pusťte fantazii z uzdy, nejlépe za doprovodu swingu... |
| |
|
|
Kouzelné praskání starých gramofonových desek. Zaprášené obaly, tak pečlivě desetiletí schraňované a opatrované. Tóniny se nesou v ladných zaskřípěních zoufalého nářku. V pokojích jako v udírnách života pro trochu čekání na schválený soud. Na dveřích není tvé jméno. Adresu znáš jen ty. A další dny budou hrát pro druhou stranu, na kterou nesmíš se nikdy podívat.
„Kolik lidí mi sem přijde ještě zaklepat…“
V překladu vytratilo se to, čemu se říká podstata věci a to ostatní bylo vyprsknuto jako jablečný mošt. V rukách zbyla jen skořápka – jádro je pryč. Vítr vane odkudsi; není to tak podstatné… Reaktory a atomová jádra jsou taky pryč. Sekli jsme se ve výpočtech o pár let a teď už se to těžko dohání. Všechno zmodralo, jako inkoust barví pírka holubí na zaprášených periferiích měst, kde koukám a pozoruji východ slunce, který neříká nic jiného, než že další den rozhrnul oponu.
„A proslulá show může začít…“ (jazzové trubky troubí spolu s trombónem za oponou)
Na prknech, která údajně znamenají svět, se povalují housenky a kroutí se do rytmu hudby, která vychází jakoby z nehmotného orchestru za oponou. Sklípkani hravě poskakují a předvádí se před publikem, které tleská žoviálně.
„Krok sem a usměj se. Krok tam a zapěj si. Krok sem a proleť se…“
(a spouští celý orchestr doprovodem)
Jaké to překvapení, když zpoza opony vyleze ještěr a prozpěvuje si a krokuje tam a zpět se špacírkou v ruce a světlým kloboukem na hlavě. Cimbálovka bije jako o život a dechová sekce lapá po dechu…
„Slyšeli jste o padajícím úsvitu pod stěnou z rozteklého aspiku?
Tra la la…
Mám tu pro vás novinu, jakou svět neuzřel.
Dolej mi gin a pověz mí starý, že dnes domů už nepřijdu…“
(orchestr do toho řeže a trubky praskají v přetížení, jeden jazzman už dostal infarkt a byl vystřídán náhradním trumpetistou)
„Jsi nádhernej kus, tak neodkopni mě o dům dál.
Nevím já snad kolik kroků tam a zpět bych pro to udělal.
Napoj mi hlavu na generátor a budu jen tvůj,
tak klidně mi řekni, že v tom kvádru nejsem svůj…“
Publikum řve hrůzou a okamžitě se hrne k nouzovým východům a snaží se je vypáčit. Jsou ale zamčené, jaká to smůla… Silné nárazy do dveří, urvaná madla, těžká dezorientace v prostoru, panika a davová psychóza pohání je vpřed. Kupředu! Kupředu! Orchestr hraje dál a volí ještě divočejší tempo. Pianista navazuje vysokými tóny… Všichni se tlačí ven, až probourávají dveře. Hluk davu utichá a už zní jenom orchestr a kdesi i ten ještěr, který zapěl:
„Never more - becouse I never ´ill be just like before…,“ a pročísl si hřebenem patku…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
