obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Ztracená - Prolog ::

 autor Trenz publikováno: 01.06.2008, 22:36  
Mezi Istrií 1 a Istrii 2 jsem měla půlroční pauzu a stvořila tohle. Je to mnohem kratší, než Istrie a nejsou v tom žádné nadpřirozené věci. Svým způsobem to pro mě byla oddechovka, což možná bude i pro vás...
 

Ztracená

Prolog

Zaparkovala a vystoupila. Auto zamkla a kráčela ke vchodu, přičemž z kabelky vytahovala klíče. Nastoupila do výtahu a stiskla dvanácté patro. Netrpělivě ťukala prsty do výtahu a snažila se ze sebe setřást pocit úzkosti, který začal už v práci po polední pauze a který se jí držel do teď. Všechno to začalo telefonátem s jejím manželem Ericem. Mluvil tak podivně. Jako by chystal provést něco moc špatného. Snažila si vzít volno, ale šéf jí to nedovolil. Musela ty knihy roztřídit, než půjde domů. Hned, jak skončila, nasedla do auta a vyjela. Málem se vybourala a takřka ji zastavila policie, kdyby na poslední chvíli nezpomalila. Výtah konečně dorazil. Rychle vystoupila a ruka se jí třásla, když odemykala. Vletěla dovnitř, odhodila kabelku, hned na to bundu a začala volat Ericovo jméno. Neozýval se jí. Zabouchla za sebou dveře a vešla do kuchyně, ale tam nebyl. Ani v obýváku. Hrdlo se jí sevřelo a žaludek stáhl, když dorazila k ložnici. Dveře byly zavřené. Vzala za kliku a stiskla. Dveře se pootevřely. Strčila do nich a byla by si přála, aby ty dveře nikdy v životě neotevřela. Na pevně přidělaném lustru visel Eric, kolem krku omotané prostěradlo.
„Ericu!“ zakřičela a její hlas byl plný zoufalství a bolesti.
„Ericu! Néééé!“ ječela a vrhla se zpět do chodby ke své kabelce. Všechny věci vyházela, než se dostala k mobilu. Deset sekund zírala na display a teprve potom si vzpomněla na číslo záchranné služby. Vytočila 911 a čekala.
„Tady dispečink. S čím vám můžu pomoct?“
„Můj manžel...Eric...On...“ najednou nemohla mluvit.
„Uklidněte se, madam a řekněte mi, co se stalo vašemu manželovi.“
„Potřebuju zachránku.“
„A já potřebuju, abyste mi řekla, co se stalo a taky jak se jmenujete a kde bydlíte, jinak vám nemůžeme pomoct.“
„Jmenuje se Danielle Evansová a bydlíme na 5th Evenue nedaleko nemocnice.“
„A co je s vaším manželem?“
„On...on se...on se oběsil,“ jen to dořekla, mobil ji vypadl z ruky. Neslyšela už hlas dispečerky, který z mobilu stále zazníval, ani nevnímala slzy koulející se jí po tváři. Vrátila se zpátky do ložnice a hleděla na svého mrtvolně bledého manžela.
„Využij toho,“ zazněla jí v hlavě otcova slova.
„Jestli se ti naskytne příležitost, využij toho.“
Danielle se na svého muže dívala. Hleděla na něj a její srdce krvácelo.
„Ericúú! Ericu! Ericu!“ řvala jako pominutá a ze stolu vzala vázu a hodila ji do okna. Okno se roztříštilo. Ze stolku smetla lampičku a práskla s ní o zem. Kdyby neměla boty, střepy by se jí zařízly do nohou. Vztekle a plná zoufalství začala bušit do zdi, přičemž neustále křičela Ericovo jméno, jako by ho tím mohla přivést k životu. Slyšela houkání sirén, ale všechno to bylo v pozadí. Pomalu se svezla do dřepu a tupě zírala na střepy z lampy. Jeden z nich nakonec uchopila a zvedla ho ke své levé ruce. Už neměla pro co žít. Musí to skončit, aby byla s ním. Stejně tady žila jen pro něho tak se s ním setká i v zemi mrtvých. Někdo na ni zvonil. Zřejmě záchranáři, ale nezvedla se. Ani se nezastavila. Ruka se střepem neodvratitelně mířila k jejímu levému zápěstí. Někdo vyrazil dveře a vzápětí jí vyrazil střep z ruky. Ten narazil na zeď a roztříštil se na ještě menší kousky.
„Odveďte ji odsud,“ říkal někdo. Její zachránce, kterého nyní považovala za svého největšího nepřítele, ji vzal do náruče a odnesl do obývacího pokoje. Tam ji posadil a vzal ji za ruku. Nevytrhla se mu. Seděla tam a apaticky se na něj dívala. Zdálo se mu, že se dívá skrz něj. Ano. Danielle neviděla jeho. Viděla svého manžela. Viděla jejich první setkání za chladné deštivé noci, kdy jí nabídl svůj deštník, aby nezmokla. Jejich první pusu při romantické procházce a první milování při svíčkách. Celý život zasvětila jen jemu. Vzala práci archivářky, aby byla, co nejmíň mezi lidmi a on tak nikdy neměl důvod k žárlivosti a oblékala se velice nenápadně. Její garderobu tvořily především šedé kostýmky, vlasy vždy nosila zapletené do copu bez barevných gumiček nebo sponek a make-up na sobě naposledy měla ve svatební den. Od té doby uplynulo deset let. Bylo jí třiatřicet a její život se skládal z těchto úkon. Ráno vstát, udělat manželovi snídani, jít do práce, jít z práce. Nakoupit a přijít domů. Udělat večeři. Postarat se o domácnost a o manžela. Být mu po chuti, kdy chtěl a na nic si nestěžovat a Danielle si skutečně nestěžovala. Byla ideální manželka, tak proč se Eric zabil??? Zamrkala a uvědomila si, že na ni její zachránce mluví. Soustředila se na jeho tvář a rozpoznala svého spolužáka ze střední Roberta McBeatha.
„Co...Co tady děláš?“
„Patřím k záchranářům. Je mi to moc líto, Daniello.“
„On se zabil. Opustil mě.“
Robert ji objal a Danielle se rozbrečela.
„Co teď budu dělat? Co si bez něj počnu?“ brečela mu do vesty. Robert jí neodpověděl. Neznal odpovědi na její otázky. Jen věděl, že se ztratila a musí se znovu najít.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Auril 03.06.2008, 21:06:05 Odpovědět 
   Tuším, že toto bude zajímavé dílko...
 Kondrakar 03.06.2008, 17:01:25 Odpovědět 
   Solidní silný příběh. Působí pochmurnou atmosférou, jenž doléhá na čtenáře. Palec nahoru!
 Pavel D. F. 01.06.2008, 22:36:16 Odpovědět 
   Začíná další silný příběh, který je těžké z pouhého prologu hodnotit, ale je nepochybné, že bude stejně lidský, jako byla Istrie.
Hrdinka se těžko vzpamatovává ze smrti nejbližší osoby, snad jí její přítel záchranář bude ku pomoci. Člověk bez podobné zkušenosti nemůže asi plně prožít všechno to zoufalství, které sebevražda manžela ženě přináší. Uvidíme, jaké poselství čtenáři z této situace nabídneš.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Utajené rozhovo...
Kasparek
Reborn
Gorr GrimWolf
Dotkni se mě
Hnědoočka
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr