» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2140800

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303445 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Dopiš povídku! Dopsal jsem. ::

čuk	publikováno: 03.06.2008, 10:32

Viz soutěž o ceny v dopsání povídky pí Obermannové- podrobnější údaje publikovány na saspi v sekci Clánky. Úvod povídky citován v mém následujícím textu. Výchozí obraz je tento: V kavárně nad knihovnou sedí smutná Vanda a k jejímu stolku přistoupí bezdomovec.


	ZADANÝ ZAČATEK Chodila sem už asi rok. Nejdřív tak dvakrát týdně, ale postupně ji to sem táhlo pořád víc. Ale proč? Nijak zvlášť moc přece nečetla. Navíc si nemohla dovolit tu nic kupovat. To obří knihkupectví v sobě mělo zvláštní klid. Také tady se hemžila spousta lidí, podobně jako na ulici, ale vypadali vlídněji. Vandě se zdáli hodnější. Možná tohle byl ten důvod. Od té doby, co viděla na ulici tamto neštěstí, bála se lidí pořád víc. Vanda šla podél dlouhého regálu a četla si tituly. Příběhy jedné noci, Příběhy proti smutku, Pán much. Nic jí to neříkalo. Vytáhla si dva svazky a zamířila nahoru do kavárny, aby si jimi mohla v klidu listovat. Tohle bylo nejspolehlivější místo na světě, kde přestala vidět obličeje. Jak se tlačili, jak se ptali: „Ještě dýchá?“ Jak lačnili po krvi, po senzaci. A jak se nemohla z toho chumlu dostat. Cítila na sobě tlak těl, jejich teplo, jejich pachy. Chtěla pryč, protože ta žena umírala, houkání záchranky už se blížilo a Vanda se na to nechtěla s nimi dívat. Pak už jen utíkala ulicí a v zádech je pořád cítila. Pohledy, co se jich nemůže zbavit nikde jinde než v obřím knihkupectví. Otevřela na straně sto dvacet osm. Někde slyšela, že pokud člověk chce znát odpověď na cokoli, má bez rozmyslu otevřít jakoukoli knihu na náhodné stránce a přečíst první větu, která mu padne do oka. Tohle nebude obyčejný hon, protože to zvíře nezanechává stopy, četla. Přemýšlela o tom sdělení, které náhoda nadělila. „To není moc veselá kniha,“ ozvalo se jí za zády. Nepřekvapilo, že nad ní stojí a že se ani neposadí. Neměl by na zaplacení. Dala se s ním do řeči teprve včera, ale zná ho dlouho. Teda zná – od vidění odtud. Je nepřehlédnutelný. Páchnoucí bezdomovec, který hltá v knihkupectví jednu knihu za druhou od rána do večera, aby se zahřál. Zadívala se na cáry novin, které mu vyčuhovaly z bot místo ponožek. Neměla by se s ním bavit. ČUKOVO POKRAČOVÁNÍ Vanda si nepamatovala, o čem si včera v letmé chviličce povídali. Ale věděla, že vyslovil něco tak divného! Co to asi bylo? Nyní řekl bezdomovec bezbarvým hlasem: „Já vím, kdo je vrah.“ Dívka bezmyšlenkovitě odpověděla ovládána spíš trapností situace: „Tohle neví nikdo.“ Že by se s ní chtěl bavit o nějaké detektivce? Ale proč ona zašeptala zrovna tahle slova? Posadil se bez dovolení proti Vandě. Hypnotizoval ji uhrančivým pohledem. Musela se mu podívat do očí, náhle zastrašena, jako by v nich viděla svou minulost. „Tehdy jste se zastavila u výkladní skříně a byla zaujata dováděním plyšových medvídků. Růžolící holčičce s copánky zářily oči. Vaši rodiče byli zase zaujati hádkou. Pozapomněli na vás, v domnění, že vás vede za ruku ten druhý. Třeba vám šli koupit zmrzlinu. Zastavili se uprostřed přechodu. Kde je jejich Vandička? Pak se přiřítilo to auto.“ Dívka si dala dlaně před obličej, hleděla na promítací plátno minulosti. Věděla, že se tehdy něco stalo, chtěla se protlačit, aby viděla, výkřiky, snad zahlédla krev a ženu ležící tváří dolů. Vycítila hrůzu okamžiku i lidskou bezohlednost. Zeď jejich těl byla neprostupná. Zatoužila po mamince a tatínkovi. Jistě šli kus dál ulicí, k tomu klenotnictví, jak se dohodli. Koupí jí prstýnek. A teď na ni čekají. Rychle běžela tím směrem, pryč od místa neštěstí. Bezradné a tápající dívenky s copánky se ujal policista. Později se dověděla, že její rodiče museli náhle někam odjet a až mnohem později, že to byli oni, kdo umírali na dlažbě ulice. Trápila se, že jí nebylo dovoleno se rozloučit. Ale nejenom to. Jako by pronásledována hrůzným přízrakem od té doby žije v ošklivém snu. Zvlášť jeden obličej, rozpitý v mlze a bez obrysů hrubé tváře, ji strašil. Tehdy při tom neštěstí musel být. Ten zabiják s vyjícím autem. Ale ona, Vandička, je základní příčinou smrti rodičů, to ona je nejvíc vinna! Číšník s kamennou tváři postavil před muže šálek kávy. Tohle přece není normální! Vandu napadlo, že bezdomovec je určitě maskovaný detektiv, který případ vyšetřuje. Ale po tolika letech? Usmál se její myšlence: „Teprve dnes je vhodný okamžik. Používám řadu převleků.“ Nezasmála se jeho vtipu. Vykoktala: „Ale jak je možné, že...“ „Já jsem tě zavedl k té výkladní skříni. Nasměroval tvůj pohled na medvídky, taky se mi líbili.“ Bylo jí nepříjemné pomyšlení, že mluví s bláznem. Ale jak tohle může vědět? Chce jitřit její rány? Proč jí najednou tyká? Ruka se Vandě třásla, když zvedala svůj šálek kávy. „Kdybych tě byl nezdržel, tak se tvůj táta a máma uprostřed přechodu nezastavili, a auto by je možná minulo.“ O tomhle jí přece nikdo neříkal! Je to všechno zlý sen! Bezmocně si prohrábla rusé vlasy. Uslyšela bezdomovcův hlas. Takhle že mluví bezdomovci? „Úplně mě otupil pocit viny a současně nenávisti k tomu opilému řidiči, který nezastavil a ujel.“ Propána, o čem to ten podivný člověk mluví tak přerývaným a bolestným tónem? „A tak jsem ti nebyl schopen pomáhat. Hledal jsem vraha.“ Bezděčně se, jako v transu, zeptala: „Našel jste ho?“ „Celá léta jsem studoval lidskou povahu, podstatu zla i dobra v ní skrytých. Proto jsem přečetl spoustu knih. Propátrával jsem lidské mraveniště. Sáhl jsem si na samé dno, a odtud pozoroval změněným úhlem pohledu. A byl současně tobě nablízku.“ Je to opravdu blázen, ale nějaký divný. Jen klid, řekla si, dokonce se usmála. „Vídám vás už delší dobu, připravoval jsem vás na setkání s vámi.“ „Proč?“ „Poznáte sama. Teprve včera nastal čas.“ Zavřela oči, snad se jí všechno jenom zdá. Slyšela jeho tichý hlas se sametovým zabarvením. Takový v začátku hovoru neměl. „Odešel jsem od lidí, dlouhé roky nespatřitelný. Vykonával jsem zvláštní pokání a očistu. V osamění i podivných společenstvích nejubožejších i nejhonosnějších. Neviditelnost, kterou jsem svým prohřeškem ztratil, jsem musel získat jinak. Pátral jsem dny a noci. Nebyl to obyčejný hon, viďte. On, ten vrah, nezanechal totiž žádné stopy. Pak mi bylo dovoleno ho spatřit. Promluvil jsem s ním. Marně. Byl nepoučitelný. Nakonec jsem v něm probudil svědomí. A pak...Ale neměl jsem si zahrávat. Avšak, co je to vlastně spravedlnost, jistě znáte odpověď.“ Otevřela oči. Uprostřed stolu ležela fotografie jí neznámého muže, ale poznala, že je to on, ten bezohledný řidič, jeho hrubá tvář se konečně vynořila ze závoje nepoznání. Muž měl u pravého spánku přiloženou pistoli. Ukazovák ruky s platinovým náramkem mačkal kohoutek zbraně. Z okrouhlé rány mu vytékala krev a rychle zasychala. Sáhla po fotografii. Ta se vznesla jako by měla křídla. Vztáhla ruku, a fotografie zmizela. Dívčino gesto uviděl číšník a přišel k jejímu stolu. „Přejete si?“ „Víte, kdo je ten pán, co sedí proti mně?“ „Promiňte slečno,“ a číšník rozpačitě zakašlal a jeho rysy roztály údivem. „Proti vám nikdo nesedí.“ Zvedla oči od skvrny na ubruse. „Už odešel, že?“ „Nikdo tady nebyl.“ „Ale nesl jste mu kávu.“ Číšník byl už netrpělivý z té potřeštěné holčiny a zapudil chamtivou myšlenku, aby účtoval dvě kávy. „Žádnou kávu jsem nikomu nenesl. Nikdo tady nebyl. A teď promiňte.“ Po několika nejistých krocích se ohlédl, vrátil se a shýbl se pod stůl. „Madam, tady vám upadl prsten. Byla by ho škoda ztratit.“ Prsten byl zlatý, s velkým do mnoho faset broušeným rubínem. Číšník ho položil na stůl. Po pár krocích srovnal číšník trochu kolísavý krok. Snad potěšen vlastní nezištností. Dívka pozorovala prsten jako uhranutá. A najednou uslyšela jemný šepot, znělo to jako: „teď jsi osvobozena.“ Nikdo však nablízku nebyl. Usmála se, zprvu nesměle, zakroutila nevěřícně hlavou. Ale pak se její úsměv rozšířil a zazněl hlasitě, až servírka málem upustila tác s třemi pivy. Dívce bylo náhle lehce, mučivé přeludy, pocit smrti i lítost se přesunuly do třinácté komnaty vzpomínek, v které už nebolí. Zlé pohledy lidí plné lačnosti po senzaci, plné sobectví, zmizely. Rozhlédla se. Lidé v kavárně se vesele a přátelsky bavili. Zapomněla na bezdomovce, snad se jí jen zdál. Měla radost jako nikdy před tím. Těšila se na život, který v minulých minutách ztratil šedou barvu s černým orámováním. Vandiny dříve zplihlé vlasy zazářily jako slunce na nejvyšším bodě své dráhy. Pohlédla na prsten. Ano, takový podobný si tehdy přála. Navlékla ho na prst. Jako by srostl s prsteníkem, jako by byl vždycky její. Jako kdyby jí ho rodiče tenkrát koupili. Uviděla v něm láskyplné pohledy. Jiskřil světlem, které nepocházelo z odrazů lustrů kavárny.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 30		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 86		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Dina	09.06.2008, 16:50:41

Odpověď na příspěvek od uživatele: Dina* ze dne 09.06.2008, 12:47:25* Stalo se:) :) A čeká se.

Dina	09.06.2008, 12:47:25

Odpověď na příspěvek od uživatele: Dina* ze dne 08.06.2008, 21:12:05* Co sem mám napsat???


ze dne 09.06.2008, 15:30:56
čuk: Dino, tím napiš to sem jsem myslel, abys na saspi svou povídku publikovala

Dina	08.06.2008, 21:12:05

Taky jsem dopisovala:) A možná to sem taky hodím. Já jsem se ale křižovatkou nezabývala, trochu jsem to "odsunula", pro sled událostí to u mě nemá význam... Mělo to nějaký mít??? (jinak dávám jedničku, bylo to fajn)


ze dne 09.06.2008, 7:30:11
čuk: Díky za přečtení a známku. Asi byse měly respektovat dvě základní fakte a)Vanda byla přítomna nehodě, senzacechtivý dav a to v ní vyvolalo strach před lidmi b)V kavárně nad knihovnou se Vanda setká s bezdomovcem. Napiš to sem


ze dne 09.06.2008, 6:49:57
čuk: Ahoj, díky za hodnocení a přečtení Křižovatku jsem doplnil já. Základem povídky jsou dvě skutečnosti a) Vanda vidí na ulici neštěstí, od té doby se bojí lidí b) v kavárně se setká s bezdomovcem. Zřejmě psychika Vandy by měla být dodržena a nějak se vyvíjet Opublikuj to tvé. Ahoj.

Edvin	06.06.2008, 10:39:28

Odpověď na příspěvek od uživatele: kulkul* ze dne 06.06.2008, 8:25:10* Kulkule, Ty máš pravdu, že Obermannová svou protagonistku až příliš spoutala z řadou věcí (knihkupectví, ulice), událostí (nehoda, dotěrnost lidí, cosi psychopatického z Vandiny minulosti), a dokonce s několika vyhraněnými postavami (bezdomovec, divní lidé na ulici, jinak divní v knihkupectví). Tím pokračujícímu autorovi omezila prostor pro vlastní tvůrčí činnost, nutí jej opravdu násilně do jakési uličky. To ovšem svědčí o tom, že špatně pochopila své místo v této soutěži, nebo také, že není dobrou spisovatelkou. Nevím. Ale já bych tohle vše soutěžícím na krk nepověsil. Tenhle chomout. Myslím, že čuk se jí zbytečně podřídil. (Ach, ta stará škola! :-))) ) Já jsem se na to vykašlal, a vzal jsem bezdomovce za křádlo, ven z područí Obermannové a jejích představ. Jsem zvědav, do jaké míry se mi to podařilo. Tedy se osvobodit od onoho chomoutu, a přesto zůstat u kvality, přehlednosti, a v neposlední řadě neodejít příliš daleko od textu Obermannové. Tvrdím totiž, že žádné ZADÁNÍ neexistuje, jen je třeba malinko zohlednit výchozí text. Prosím, přečti si mou verzi - budu vděčný za každý komentář. PROTO TO SEM UMISŤUJI!!! Ne kvůli medu kolem huby! Tak, teď děkuji, a doufám, že mlýny saspi pomelou rychleji - kdesi mi vězí již dva texty! Tvůj děd Ed :-)


ze dne 06.06.2008, 11:00:20
čuk: Ede, v řadě příspěvků a´t už k publikování nebo neuvolněných a čekajících na publikování ( nejstarší s datem 2.6) žádný tvůj příspěvěj není. Obrať se na Keva nebo Admina


ze dne 06.06.2008, 10:56:20
čuk: Jakmile bude tvá práce v uvolněných, opublikuji ji. Máš pravdu, držel jsem se přesně zadání a navazoval jsem na ně,aby nevzikl diskontinuita.To jsem považoval za nutný předpoklad. Ale i takto zúžený prostor lze zpracovat Zřejmě musí dojít ke kontaktu Vandy a bezdomovce. Já jsem se omezil ještě cílem vyléčit tu dívku. Vyléčit bezdomovce se mi opět jeví trochu limonádové. Ale vede mezi tím cestička. byť i přesto příběh zůstane dost vykonstruovaným ( to knihkupectví tam dělá hodně neplechy, neb bezdomovec už je v něm "léčen")

kulkul	06.06.2008, 8:25:10

Dle mého náz.je chyba v zadání, které okamžitě podřizuje postavu akci, Vandu tragédii na křižovatce, takže nemá šanci uplatnit svoje individuální nitro, hrubým nevkusným způsobem "odtajněná" a zvěcnělá může sloužit už jen jako kašpárek nebo figurka na šachovnici, a lit.zadání se stává křížovkovým kvízem. Pravá postava stojí na jedinečném nezdůvodněném charakteru, který autor v transcendujím snažení odhaluje a (spolu s ním) proměňuje prostředí,, je-li postava svázaná s vnější akcí stane se věcí. Navíc tam vidim ještě horší schéma: smyšlená příhoda na křižovatce je uměle vyvolaný stav nouze, pozornost strhující bezdomovec "řešitel" je defakto dealer. Schéma reklamní, jenom chybí aby Vandě nabídl speciální čidlo pro bezpečný přechod ulice - či uzavřeli pojistku a oba blažení se rozešli. Což Čuk v podstatě rozvinul (tím revolverem)... Kluci (a holky) doba je pohodlná hloupá, člověku nepřátelská, nejzákeřnějším způsobem obchoduje s jeho nejbytostnějšími hodnotami, a umělec v boji proti konzumu stojí sám, ale obraťme pozornost k vlastní hodnotě a zázraku lidského nitra. Tu hledejme, pišme upřímně o lidech, jaký opravdu jsou. Normálně bez extravagance a vymýšlení, to je cesta a smysl. KK


ze dne 06.06.2008, 10:27:16
čuk: Zadání je vskutku vykonstruované, je určitou šarádou mající potrápit autory. Postava Vandy se mi však zdá celistvá, bereme-li v potaz její vyděděnost v důsledku určité duševní poruchy.Zadavatelka zřejmě zamýšlela jaksi rehabilitovat názor na bezdomovce ( vzdělává se) a k dívce pronese utěšlivá a možná léčící slova, neboť má dobré srdce.Nabízí se i srdceryvný příběh o tom, proč se stal bezdomovcem. Zde jest tedy tak trochu dealerem, lidovým řešitelem, jak říkáš.Tedy dva ublížení se sešli.Toto dopsání se mi ovšem zdá být klišovité.Já nepovažuji svého bezdomovce za dealera.On rozhodně neodejde zvesela. Spíš jsem chtěl říci, že trest viníka může sejmout psychické bříme z postižené, což je ovšem zase metafora ( a trochu mite´d připomíná bibli- to by byl Kristus vlastně taky "dealer")) Teď , Kulkule, nevím, jestli mluvíš o zadavatelce nebo o mně. Zjevně lidský normální svět nebyl schopen postižení či osamocení Vandy překonat.Já jsem se uchýlil do určité transcendence, kde existuje transcendentní zodpovědnost ( u mne nadsazená) a transcendentní pomsta či spravedlnost: tedy léčící zásah odjinud. Ten ochránce či soudce musel sám zaplatit či být potrestán: musel nosit masku bezdomovce, což naznačuje určitý pokles jeho postavení až zase zmizí v transcendentnu.. Naše diskuse je zajímavá a já svou myšlenku, která vyplynula jaksi samovolně a te´d se mi upřesnila, ještě upravím. Podobenství ovšem zůstane.. Burcuješ k vlastní hodnotě a zázraku lidského nitra. Ale pořád v příběhu trčí bezdomovec: zdá se, že cestou by bylo ho zkulturnit, zlidštit, ukázat nitro takovým hrabalovským způsobem. Ale přece se mi i to zdá být přetažené (takové to ruské prozření samozvaných proroků. U mně je transcedence popsána a její nositel rozhodně není prorok). Rád bych,aby tohle téma vyvolalo širší diskuzi a bylo probíráno, a bylo by víc experimentátorů či dokončovatelů. Mí kolegové už napsali svá řešení, která znám, ale nemohu je citovat dříve než je odešlou. Já osobně jsem riskovat možnost, že někto můj náznak zpracuje lépe, ale to by mi nevadilo, neboť už mi tak nejde o nějakou prestiž.

Danuše	05.06.2008, 23:00:23

Tak to mne zaujalo...udržuje v napětí a čtenář (tedy já) hltá řádky, protože je nedočkavý a zvědavý. Opravdu tam lehké mrazení bylo...mám ráda tajemné příběhy...snad se ještě nějakého podobného dočkám...:-)


ze dne 05.06.2008, 23:54:02
čuk: Děkuji ti za přečtení. Jsem rád, žes to pociťovala tak jak jsi psala Ano, přidáš-li podtex a fantazii, ztratí se trochu logiky, každý se na své výtvory dívá jinýma očima a každý jinak může působit.

Edvin	05.06.2008, 21:03:54

Odpověď na příspěvek od uživatele: kulkul* ze dne 05.06.2008, 12:08:04* K odpovědi čuka: Tak tohle jistě nikdo nemůže pouzovat. Máš recht. Pokud je text pokusem sepsat to, co vidíš v jakémsi polosnění, tak to v žádném případě nemám právo posuzovat. A kritizovat to z lit. hlediska je nesmysl. Takže zajímavé počtení, s mrazíkem v zádech. P.S. Ale bylo pár takových, co snění a vidiny a já nevím co ještě popsali docela fajn. Dante, např.


ze dne 05.06.2008, 21:25:15
čuk: Až domyješ a prospíš se atd, tak se Ede ozvi. Nelze svádět smysl na to, že vznikl sněním. něco jiného je třeba jakési zašifrované podobenství. Jenže, kdo to má rozeznat, že. realismus a metafora se mnohdy logicky potírají.

Edvin	05.06.2008, 20:55:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk* ze dne 05.06.2008, 18:53:49* Čuku, kdepak, jen se nevymlouvej! Znám Tvé jiné věci a vím, že dokážeš mnohem víc, než většina těch tady, co by mohli být Tvými vnuky. Tak. Tvůj text si přečtu ještě jednou, rozeberu, na to se spolehni. Co se mi líbí, pochválím, a na jiné ukážu prstem. Jak já jsem vděčný, když si někdo dá tu práci s mým textem! Ale ne teď - žena volá a podlahy ještě nejsou domyty. :-))) Dobrou!

čuk	05.06.2008, 18:53:49

Milý děde Ede, já už žádné vavříny nemám a bez prášků nespím. V poslední době jsem sprchován dostatečně. A stále víc mě věk, nemoc i vnější svět dohání k úhybům do oblasti absurdity, čímž samozřejmě uzavírám svět čtenářům a těžko se hledá klíč. Já vím, je třeba rozlišit náznak od nedomyšlení.Prosím tě, podívej se na ten textík mýma očima ( viz má odpověď Kulkulovi) a pak mi ukaž nedomyšlení. Já vím, že povídka nebude přijata, ale už za mne píše podvědomí, a to se se mnou nepáře a nemá ambice. Ale mě to soužití těší ( a omlouvám se tím čtenářům)

Edvin	05.06.2008, 15:47:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: kulkul* ze dne 05.06.2008, 12:08:04* Milý kulkule, jaké šílené zadání? Kus textu, a člověk si s tím může udělat skoro všecko, co chce! Já v zadání nic šíleného nevidím. Z toho masakru jsem udělal epizodu, jež si v mém příběhu zaslouží jen dva řádky. Bez jakéhokoliv patlání se v její hrůze. Co mi na letošním kole vadí, je samotná paní Obermannová. Nečetl jsem ji, pouze o ní a nějaký ten rozhovor s ní, zdá se, že to je feministka a píše pro takové podobně radikálně myslící ženské, ale nemyslím si, že se tomu musím přizpůsobit a psát v jejím stylu. Stejně si myslím, že to je od ní pouze póza. A že určitě texty jinak zaměřené, pokud budou kvalitní, dokáže ocenit a taky ocení. Souhlasím, že v textu jsou nedomyšlené pasáže, a níže jsem čukovi doporučil dopracování. Jinak si nemyslím, že čukovi Tvá sprcha zaškodí - občas ji každý autor potřebuje. Aby neusnul na vavřínech. :-))) Tvůj děd Ed :-)


ze dne 05.06.2008, 18:54:43
čuk: vit můj komentík výše a u Kulkula

Edvin	05.06.2008, 15:39:44

Hranice mezi člověkem "normálním" a bezdomovcem může být snadno překročena. Kdo ví víc o pozadí aspoň některých z nich, toho může zamrazit uvědomění si, jak snadno by tam i on mohl sklouznout. Postava bezdomovce je velice vděčnou figurou, dá se ji literárně zpracovat na přemnoho způsobů. (A ještě se s ní v literatuře budeme setkávat!) Proto beru i čukovo pojetí tohoto konkrétního "bezdomovce". Na Tvém místě, čuku, bych to ještě mnohokrát po sobě přečetl a postaral se o to, aby jednotlivé části děje na sebe hladce a logicky navazovaly. Takhle jsem se v tom docela ztrácel. No a zamyslel bych se i nad jazykem. Já vím, jsi starší, ale to jsem i já, a vím, že si všichni, mladší i starší autoři musejí dávat záležet, aby byl používaný jazyk jak nejautentičtější. Tedy aby autenticky zněl. Jazyk, jakým vypravuješ, ale i jazyk postav někdy neodpovídá tomuto přirozenému pravidlu. Máš čas do konce června, a pokud jsi to ještě neodeslal, tak bych Tě velice prosil, aby sis k tomu ještě sedl - přepracoval to globálně, i v detailech - viz výše. Ten Tvůj příběh je totiž tak snově krásný, že to za tu práci stojí. Zrovna jsem dokončil svou verzi, a tak jsem si přečetl i Tvou. Bál jsem se, abych nebyl sveden k plagiátorství. A teď si uvědomuji, že Tvůj příběh je daleko silnější, a tak vzdávám čest a končím. Tvůj děd Ed :-)

kulkul	05.06.2008, 12:08:04

Eticky je to tuze stláskané a nekultivované, vina sama je sporná a okolnosti bizarní. Jaký "pocit viny", když jenom ukazujeme dítěti medvídky? A ujet z místa nehody není vražda. Skřítek potom hledá řidiče, aby se neoprávněně a neadekvátně brutálně pomstil. A přitom ten človíček "přečetl knihy" a "poznal podstatu lidí..." je tedy "moudrý"? Fuj. Zmatek a morální bludy. Ale už zadání je značně vyšinuté, šílené, takže sotva to uchopit jinak než dějovým schématem, který ovšem z postav dělá figurky a panáčky, přízraky. Jedničku dávám hlavně za, domnívám se, správné pochopení zadání. Naznačené linky jsi opravdu rozehrál a řešil.


ze dne 05.06.2008, 18:42:51
čuk: Není to ani člověk, ani skřítek, ani "my" ale "někdo odjinud", třeba anděl strážný, který uvažuje jinak (pozor v přikázáních není nezavraždíš, ale nezabiješ!). a klade si vinu víc než je lidské a i řešení chce víc než lidské. Jak se brutálně pomstil? Onen řidič spáchal sebevraždu. Možná, že ten anděl promluvil k němu sugestivně (copak se někde u mne píše, co se tam vlastně stalo?) A copak není boží nebo jiná , třeba andělská spravedlnost spravedlivá? Anděl se může změnit v ďábla (neděje se to v božím světě) Nebo chceš-li: v tomto případě: dívka mohla být vyléčena pouze drastickým způsobem. Nebyla nakonec ona tou vražedkyní ve svém podvědomí? Vždy´t tady se misí nadreálný svět se snem. V mém pojetí je bezdomovec jenom maska, a proto nemluví bezdomovecky

paryba	03.06.2008, 14:37:44

Vis co se stalo, cuku, kdyz jsem docetla? Mela jsem na tvari mirny usmev... a v sobe neodbytny pocit, ze i ja jsem "osvobozena"... Neco ve Tve povidce se mi zahryzlo do duse... nejsem schopna to "neco" identifikovat, nebot jsem nikdy nezazila nic obdobneho... snad jen... snad jen podobnost ciste nahodna... At uz to bylo cokoli, je mi lepe. Dekuji.


ze dne 03.06.2008, 15:47:12
čuk: Moc ti děkuju. Složilas mi největší poklonu jakou je možná dát autorovi.Já mám dost podobný pocit i z tebe, Vlastně ta dívka byla osvobozena od minulosti i zla. Kým?To už je na fantazii.

endless	03.06.2008, 11:01:10

Aha, promiň, přítomnost postavy bezdomovce v zadání jsem přehlídla; a přiotm je to zjevný v té úvodní části. Takže to ber jako mou připomínku zadavateli úkolu a ne Tobě ,-) Jinak bezdomovec jako symbol naděje-beznaděje.....nevím - to by mi spíš víc pasoval někdo nevyléčitelně nemocný, ale bohaty (teď fabuluju já, pardon). Máš pravdu, že lidi bezdomovce přehlížejí - na ulici. Ale v kavárně či velkém knihkupectví, kde hlídkuje vždycky pár ...jakkoliv laxních prodavaček? Tam by byl asi dost kontrastní. Líbí se mi Šímův postřeh o prolínání snu a skutečnosti.


ze dne 03.06.2008, 15:56:41
čuk: Ta dívka měla svého anděla strážného, který prošel pokáním i vykonal trest a zůstal pro ni jen snem.

Šíma	03.06.2008, 10:52:02

Líbilo! Možná jsou v příběhu číšníci dva, jeden skutečný a jeden "neskutečný", čili snový, stejně tak, jak jím byl onen bezdomovec, který určitě nepocházel z tohoto světa, pokud se naše hrdinka nepomátla na rozumu, kdyby ano, co ten prsten! Můžu dát Jedničku? Zajímavé dílko, takové "kavárenské" s kapkou tajemna, příchutí detektivky a očistného pohledu zpět do minulosti samotné hrdinky (regrese?)... Povídka má své kouzlo a musel jsem si ji přečíst ještě jednou... Hezké, čuku! ;-)


ze dne 03.06.2008, 15:59:15
čuk: Dobro i zlo se může převtělovat, třeba i v bezdomovce. Byl to pro ni sen... ale jsou věci mezi nebem a zemí, které se někdy ( v tomto případě) vyjeví. Číšník byl naskrze reálný.

endless	03.06.2008, 10:39:29

.....Trochu mi tam drhnou nějaké detaily - např. příliš často opakované slovo číšník na konci předposl. odstavce - minimálně jednou se dalo zcela vynechat. Taky převlek za bezdomovce mi přijde trošku ... MOC kontrastní. Naopak se mi líbila návaznost té náhodně přečtené věty v knize (Tohle nebude obyčejný hon....) a vraha, který nezanechal stopy.... a závěr povídky je excelentní.


ze dne 03.06.2008, 10:48:35
čuk: Máš asi pravdu. Opakoval jsem tolik proto, že jsem se bál, aby něco nebylo připisováno tomu bezdomovci a taky, abych podtrhl realitu a přenesl odlehčení děje mimo scénu u stolu (což si ovšem teď dodatečně vymýšlím.) Přítomnost bezomovce byla zadána. Řekl jsem si: není naopak ve své nápadnosti nenápadný a vhodně maskovaný? Lidé si obvykle bezdomovce moc neprohlížejí a splývají jim ve vědomí. Anebo je zde jako symbol: naděje-beznaděje ve smyslu povídky. Nebo dojíti nejhlubšího dna poznání (ne vždy degenerace).