obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Ztracená - Když zapadne slunce ::

 autor Trenz publikováno: 06.06.2008, 23:12  
První kapitoly jsou krátké...
 

Kapitola první
Když zapadne slunce

„Rodíme se, žijeme a umíráme. Bůh nám vdechne život, a když přijde čas, povolá si nás zpět ke svému stolu. Eric Evans byl dobrý kolega, skvělý přítel a milující manžel. Jeho ztráta nás zasáhla tím nejbolestivějším způsobem. Budeš nám všem chybět, Ericu,“ zakončil kněz svůj proslov a doufal, že byl alespoň ucházející. Dnes neměl náladu na dlouhé proslovy, ale vypadalo to, že to žena zesnulého jedině uvítala. Stála tam v dlouhých černých šatech dlouhých takřka až na zem, v černém klobouku s vlasy rozpuštěnými a s očima zarudlýma od neustálého pláče. Ano, litoval ji. Nejen proto, že zemřel její manžel, ale že se zabil sám. Ačkoliv žili ve 21. století, církev na sebevrahy stále pohlížela skrz prsty. Naštěstí New York byl pro církev příliš hříšným městem, a tak se moc nestarala, jestli bude mít sebevrah řádný pohřeb nebo jestli kněží odmítnou. Danielle hleděla na rakev, kterou pomalu spouštěli do čerstvě vykopaného hrobu, a chtěla brečet, ale už neměla žádné slzy. Když jejího manžela odvezli a policie po sepsání protokolu odjela, propadla hluboké depresi, kdy jen seděla v křesle a slzy jí stékaly po tváři. Robert chvíli listoval v jejím diáři, než našel číslo její matky, které zavolal a sdělil jí, co se stalo. Ta den na to přijela a okamžitě začala zařizovat vše na Ericův pohřeb. Snažila se svou dceru dostat z letargie, ale Danielle byla úplně mimo. Neviděla nic jiného, než svého oběšeného manžela. Nejedla, nespala. Sotva se její matce Penelope podařilo do ní nasoukat pár doušků vody. Ráno, v den pohřbu, zvracela několik minut, než byla schopná se obléct a jít na pohřeb. Byla vysílená. Psychicky i fyzicky a Penelope s Robertem se trápili s ní. Věděli, že jí musí pomoct. Musí ji nějak vytáhnout z té bažiny, do které se zabředla, ale neměli sebemenší ponětí, jak na to. Hostina byla velice střídmá a Danielle slova lítosti přijímala kývnutím hlavy nebo nepřítomným zamumláním díky. Večer, když už všichni odešli, a ona se konečně dostala domů, svlékla se, vlezla si do sprchy a pustila na sebe horkou vodu, ale žádnou úlevu jí to nepřineslo. Měla pocit neuvěřitelného prázdna. Jako by s jejím manželem zemřelo i kus jejího já.
„Musíme něco udělat. Takhle to už dál nejde,“ povzdechla si Penelope v kuchyni a nabídla Robertovi kávu. Ten ji s velkými díky přijal a posadil se naproti ní.
„Můj kamarád vlastní malý domek v Texasu. Myslím, že by to bylo ideální místo na zotavení.“
„A kam půjde tvůj přítel?“
„Jede na měsíc na služební cestu někam do Evropy, takže tam bude sama.“
„Úplně sama?“
„Nebojte. Hned vedle je ranč, kde žije doktor. Kdyby něco, pomůže jí.“
„A není to psychiatr, že ne? Nerada bych, aby má jediná dcera skončila někde připoutaná na lůžku jenom proto, že se nemůže vzpamatovat ze smrti svého manžela.“
„Já vám rozumím paní Knepperová. Odvezu jí tam a až se přesvědčím, že se zabydlela, zase se vrátím. Pro případ nouze je tam telefon. Můžete jí kdykoliv zavolat, ale bude lepší, když to neuděláte. Možná jí pobyt mezi cizími lidmi pomůže.“
„Snad máš pravdu,“ přikývla Penelope, ale radost z toho neměla. Nechat Danielle bez dozoru ji opravdu nedělalo lehko, ale pravděpodobně to bylo to, co nejvíc potřebovala. Být sama, a kdyby něco, bude tam ten lékař.
Danielle vyšla ze sprchy oblečená do noční košile a okamžitě zamířila do pokoje pro hosty. Prozatím bydlela u své matky ve velkém rodinném domě. Vzpomínala, jak si tu se svou o dva roky starší sestřičkou Miriam hrála na schovávanou. Vždycky měla problém ji najít. Uměla se dobře schovávat. Škoda, že Miriam nemohla na pohřeb přijet. Byla na turné, které se prostě nedalo zrušit. Byly v tom příliš velké peníze. Lehla si do postele a zavřela oči. Cítila, jak usíná, když se otevřely dveře a dovnitř nakoukla její matka.
„Zlatíčko. Nechceš alespoň šálek čaje?“
„Chci spát, mami.“
„Dobře. Zítra tě Robert vezme na výlet, ano.“
„Dobře, mami,“ zamumlala Danielle ospale a vzápětí usnula.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Miky 01.12.2009, 12:56:46 Odpovědět 
   Vypadá to zajímavě, dávám jedničku a jdu na další díl :o)
 Hooky 23.06.2008, 15:49:51 Odpovědět 
   POKRAČOVÁNÍ BUDE ZAJÍMAVÉ...
 Alan de la Pont 07.06.2008, 16:41:28 Odpovědět 
   To vypadá zajímavě... Taky jsem zvědav, kam, nebo jak bude příběh pokračovat. Není nic horšího, než ztratit milovaného člověka - kus vlastního já. Na druhou stranu věřím, že i v tomto případě čas vyléčí hlavní postavu příběhu... No uvidíme... Je to tak mezi jedna a dva, tak to radši zatím nechám bez hodnocení.
 Pavel D. F. 06.06.2008, 23:12:31 Odpovědět 
   Opravdu krátká první kapitola, stále nedokážu nějak určit, kam bude vyprávění směřovat – dokonce ani žánr celého příběhu.
Pobyt na samotě po ztrátě nejbližšího – na jednu stranu možný balzám na nervy, na stranu druhou to taky může být hotový horor, když se člověk propadne do hlubin svého nitra a nemá nikoho, kdo by při něm stál. Snad ten doktor… No uvidíme, budu se těšit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
3 sekundy
cokoliv
Předvolební
brunnerka
Ztracené vlny -...
BarčaT
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr