» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."

Gustav Flaubert

počet přístupů: 2140803

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303445 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Na Dušičky ::

Racek	publikováno: 21.09.2005, 0:24

Povídka


	Na Dušičky Květinářka byla zjevně netrpělivá. Dušičky, fronta až ven, a babka si nemůže vybrat. Nejradši by jí strčila tu kytku třeba i zadarmo, jen už aby vypadla. Ale to nešlo, tyhle babky vždycky trvaly na tom, že to zaplatí. Jen jednou chtěla udělat dobrý skutek a kytky, co jí zbyly, dát jedné takové zadarmo. Jak se na ni podívala! Skoro uraženě. – Děkuji, ale peníze mám, odpověděla - a pak štrachala korálkovou portmonku asi půl hodiny. Bába jedna! A tahle to samé. Konečně se rozhodla. Pro bílou chryzantému. Jako by zdejší výběr byl nějak ohromující. Nejraděj by každé babce chryzantému strčila už před krámem a ádié, co by ubylo práce. - Do papíru nebo celofánu, zeptala se se špatně skrývaným podrážděním. – Do papíru, mladá paní, řekla mírně. Jak jinak, jak jinak, viď, na hrob to stačí. Babka zaťukala hůlkou o podlahu a byla pryč. Fronta se posunula. Než se květinářka sehnula k váze s listopadkami, uviděla ještě tu nerozhodnou, jak stojí na přechodu. Vázala kytku a nemohla zahnat protivné podráždění. S takovými zákaznicemi jsou jen problémy, kupují ty nejlevnější kytky…a ještě si vybírají. Jako by to nebylo jedno: kytka jako kytka. Hodí se všechny… Mrtvým je to jedno. Ale co může čekat, když má kšeft u hřbitova, však jí zrazovali. Měla na ně dát. Myslela, že bude vázat kytice na hlavní třídě - a místo toho prodává chryzantémy na hrob. Tak to chodí…Může být ráda, že má práci. Mechanicky vrátila drobné poslednímu zákazníkovi a konečně si sedla. Do dalšího autobusu má chvilku klidu. Zašla za závěs a postavila vodu na kafe. Sotva vyklepala z krabičky cigaretu, cinkl zvonek nade dveřmi. Rezignovaně vrátila cigaretu nazpátek a odhrnula závěs. Zase ta babka. A v ruce tu kytku. Tak nač jí měla?! Když ne na hrob…- Přejete si?, houkla květinářka víc, než měla v úmyslu. – Mladá paní, prosím, můžete tu kytku vzít zpátky?, tiše řekla babka. – Ukradli mi z hrobu vázu – nemám ji kam dát. Píchla bych ji do hlíny, ale máme tam mramor…, dokončila tiše a otřela si oči kapesníčkem. Kytka vypadala dobře, tak jí strčila zpátky do vázy a bezeslova vrátila babce peníze. Víc takových kšeftů a přijde na buben. Babky jedny! Strčila ještě chryzantému víc mezi ostatní a konečně si zapálila. Taktak to stihla, autobus přijel dřív a příští půlhodinu měla plné ruce práce. Vrácenou květinu prodala mezi prvními. Sotva si sedla, přišel zákazník. Takový pěkný chlap – v klobouku. – Chryzantémy už nemáte?, usmál se širokým úsměvem. Usmála se taky: - Nemám, to víte, Dušičky…- Nevadí, vezmu si růže. Do celofánu, usmál se ještě víc. A dal slušné dýško. Kdyby byl každý takový. Přešla až k výloze a koukala za ním. Došel k zaparkovanému autu a galantně otevřel dveře. Z auta se vysoukala babka vracenka a zavěsila se do pána s růžemi. Pomalu odcházeli k hřbitovní bráně. Jo, tak to byl syn…ještěže jí ty peníze vrátila, možná se o ní hezky zmíní… Stejně je to divné, za celý rok nic co by stálo za řeč - a zrovna dneska…Dušičky jsou vůbec takový divný den… Přitáhla si svetr zpět k tělu a vrátila se zpátky mezi kytky. /15.-16.března 2005, 12:24 hodin, volně k Schikanederovu obrazu Na Dušičky, psáno na téma Franty Baďury/


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení