|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303446 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Ude šet ::
 OH |
publikováno: 13.06.2008, 13:59
|
Láska je mocná čarodějka a ne vždy se usmívá.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
Jééé, to byla vodička... S touhle prcinkou bych tam zůstal věčně, jen by ty ostatní mohli, no i když...
Prošel východem, na kterém bylo otočné počítadlo na čipy, které měli všichni na přívěsku u klíčů.
Protáhl se a s úsměvem si všiml, že nemá zapnuté kalhoty. Krátce se zasmál a knoflíky poklopce zapnul.
Tak kde pak je to moje zlatíčko blonďatý...
Otočil se k východu z bazénu a uviděl ji, jak zápasí s igelitovým pytlíkem na boty. Po chvíli, co z něho vysvobodila své lodičky, ho odhodila do krabice mezi ostatní a se sebevědomým úsměvem prošla počítadlem.
Tak ty mi dneska dáš, s tím můžeš počítat!
Pomyslel si a usmál se na ni.
„Ivetko, dáme si kávičku, co ty na to? Zvu tě!“ prohodil a snažil se o noblesní tón.
„To nemůžu odmítnout, kávu z automatu odjakživa zbožňuju!“ odpověděla mu svým bezbarvým hlasem a oba se zasmáli.
Vtípky jó?
„Ivetko, ještě budu muset počkat na šéfku, jestli nebude něco chtít, ale ona nebude...“
Přejel jí při těch slovech prstem bezmyšlenkovitě po předloktí, aniž by na to zareagovala..
Bože můj, ty jseš k sežrání, masíčko moje!
Seděli spolu na lavičce s výhledem na bazén, ze kterého před chvílí vylezli.
Je samozřejmě nejlepší kus z tohohle baráku. No, já asi taky. Ten plavčíček, po kterým házela očkem, to je jen takovej zmrd.
„Jo tajdle už jde...“
Řekl a sevřel jí majetnicky ruku. Ale za chvíli si zase naštvaně sedl, protože mu šéfka řekla, že bude muset vzít sebou zpátky Honzíka.
Honzík byl dvaapadesátiletý muž s tělem znetvořeným dětskou obrnou a s inteligencí dítěte ze třetí třídy.
A do prdele...
Pohledem sjel ze šéfky na tu krásnou dívku vedle sebe a měl pocit, že se zadusí vztekem.
„Ivetko, Ivetko, prosím tě, jen ho hodíme do města a...“
Ivetka se na něho klidně podívala a se sotva znatelnou jízlivostí odpvěděla: „No a co pak? Vždyť já jedu taky jen do města...“
Zasranej, zasranej a pitomej Honzíček! Jestli jí bude vypravovat, že si ráno opravdu omyl zadek, a že mu nesmrdí, tak se s touhle kundičkou můžu nadobro rozloučit... DO HAJZLU!
Iveta poodešla pár kroků k vývěsce s programem areálu a Honzíček se vynořil z davu u východu z bazénu.
No ještě, že nemá tu podělanou bundu, co jsme mu ji už tolikrát chtěli vyhodit...
Sledoval tu zkroucenou postavu, hodnotil, jestli mu zase budou unikat větry a sliny.
„Né, Honzíčku, né, dopředu půjde mladá dáma, ty si sedneš dozadu, tam budeš mít víc místa!“ důrazně odstrčil Honzíka, který vždy rád seděl vepředu, odkud se mohl pohodlně dívat na cestu. Nasoukal ho do otevřených dveří auta vzadu a zabouch za ním dveře.
Prdel si umyl, ale smrdí stejně, jestli bude nasranej, že nesedí vepředu a bude celou cestu pindat, tak potěš...
Vyjeli z města a on si říkal, že třeba Honzíčkuv zápach jde jen k němu a Iveta ho necítí.
„Jirko, ude pršet, o hlásili!“
„V poho, Honzíčku, nebude!“ odpověděl trpělivě a podíval se vedle sebe na její nohy.
Panebože, ty svině, proč mi tohle děláš?
Všimla si jeho kradmých pohledů, nohy trochu roztáhla a kolenem se k němu přiblížila.
Začínal pociťovat nastupující erekci.
„Irko, ude šet, o lásili, já o slyšel!“ nervozním hlasem zvolal ze zadního sedadla Honzíček.
„Nebude, Honzi, není se čeho bát...“
Snažil se o konejšivý tón, ale dobře věděl, že to není nic platné, protože Honzíček měl z deště panickou hrůzu.
„Ó o, ude šet! Roboha, já dostanu omů? Jak já e ostanu omů?“
„On má vždycky strach z deště, ale ono ho to přejde...“
Snažil se uklidnit Irenu, která koleno stáhla zpět a na kousíček otevřela okénko.
Do prdele, v celým autě je smrad jak v blázinci na hajzlu!
Zatnul zuby a přidal plyn, když si všiml, že bude muset někde vzít benzín.
„IRKO, IRKO, ARÁPE, JÁ O ŘÍKAL A Y ...“
Zakřičel Honzíček a začal sebou na zadním sedadle hystericky cloumat.
Zastavil auto u benzínové stanice s širokou převislou střechou, vystoupil a už jen viděl pokřivený obličej Honzíčka, který se sápal ze dveří auta a pospíchal k pilíři střechy.
„IRKO, Jirko, ude OUŘKA!“
Když tankoval benzín, nedíval se na Honzíčka, který se u pilíře třásl strachy, ale na Ivetu v autě, která se mu dívala do očí. Než od ní odtrhl pohled, Iveta v autě roztáhla nohy, až jí zahlédl kalhotky.
Tak to ne...
S pocitem, že se v něm cosi zlomilo, hodil na pult pokladny bankovku, naskočil do auta a poslední co ve zpětném zrcátku viděl, byl Honzík s napřaženou rukou, kterou na něho zmateně mával.
Sešlápl pedál plynu.
Promiň, Honzi...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 29 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 85 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
