|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303446 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Poslední ::
 Arvinej |
publikováno: 06.07.2006, 21:13
|
| Tak po dlouhé době opět přicházím s něčím zbrusu novým. Obsahuje mnoho mých osobních poznatků podpořených mou fantazií. Pokud se zajímáte čistě o příběh nemusíte číst Princip kristalické mřížky a přeskočit na další děj. Nechte si chutnat ;) |
| |
|
|
Byl poslední. S tím už se musel jen vyrovnat. A začne od začátku.
Ještě nedávno tomu tak nebylo – mluvil se svým přítelem, poslouchal jeho dávné vyprávění o věcech a vyprávěl mu to, co se dozvěděl zase on. Spolu si řekli vše, na co přišli sami, na co přišli jiní, co jim jiní vyprávěli a co oni vyprávěli jim:
Střípky starodávných tradic, rituálů, historie. Intriky, církev, magii. Vztahy, lásku, sex. Vědu, poznání, účel. Slávu, moc, bohatství. Možnosti, budoucnost, minulost. Teorii, praxi, domněnky. Legendy, mýty, pravdu. Nekonečno, počátek, konec. Pořádek, chaos, život. Nadpřirozeno, světskost, nerovnováhu. Války, rozpory, nedorozumění. Ovlivnitelnost, snahu, naději. Čas, dimenze a možnosti – krystalickou mřížku.
Té přišli jako jediní z celého světa na kloub.
Vesmír, nebo chcete-li Země, existuje v jednotlivých časech. Všechny okamžiky si tak můžete představit jako tělesa. To je první rozměr mřížky. Vesmír také má dimenze, jakési vedlejší světy s jinými zákony, ale přesto podobné těm původním. Pokud si každou dimenzi představíte jako tělesa v řadě kolmé na tu první, získáte druhý rozměr. Vesmír má také bezpočet možností, z nichž se v tom určitém stane vždy jen jedna. Každý tento možný vesmír si představte jako další těleso. Z nich sestavte řadu, která bude kolmá na dvě předchozí. To je třetí rozměr. Máme tedy tři řady. Jednu od nás dopředu a dozadu, druhou doleva a doprava, třetí nahoru a dolů. A teď si představte, že každý vesmír z té řady má všechny tři řady. Vznikne krystalická mřížka.
Látky se dělí na dva typy – amorfní a krystalické. Krystalické látky obsahují krystalickou mřížku – světy z nichž každý má tři řady. A tyto látky se nacházejí ve světě, který je součástí další krystalické mřížky. To je měřítková nekonečnost, ve které neexistují slova velký nebo malý.
Amorfní látky žádnou podobnou mřížku nemají a proto jsou jednoduše chaosem. Krystalické látky relativním pořádkem.
Podle zmíněných tří řad je však nemožné, aby krystalická mřížka byla uzavřenou krychlí resp. kvádrem, protože počty světů v řadách nikdy nemůžou být shodné. Tvrdí se, že pokud by ale mřížka byla přece jenom taková, smrští se a svět zanikne v jednom kompaktním celku, protože vše, co se mělo stát, už se stalo.
Toto je celý Princip krystalické mřížky.
Mluvili o všem, co jim přišlo na mysl. Mluvili, přemýšleli, shromažďovali …
- až jeden z nich padl. A jemu došlo, že i tady na konci existuje smrt. Ale ve smrti je život.
A opět, zas a znova – jin a jang, protikladná dvojice spojená ve třetího; krystalická mřížka se třemi konečnými rozměry. Teď o tom věděl všechno.
Teď byl Bohem – i když tím byl vlastně, s ohledem na minulost, pořád.
Teď, když vyhaslo Slunce, když bílý trpaslík se rozpadnul jako poslední hvězda známého i neznámého vesmíru, ztratily se všechny předpoklady k životu, zmrzla voda, atmosféra se vypařila, světlo došlo, teplota klesla na absolutní nulu, místo půdy zbyl suchý písek, snědlo se všechno jídlo, suroviny nebyly, zemřela společnost, tam, na konci vesmíru, kde čas už nebyl, stejně jako zaniknul i prostor, všechno teď zahrnoval On, malá bytost ve vše obklopující nicotě, tu, kterou samozřejmě také zaujímal.
A protože On to z nějakého důvodu jako jediný poslední přežil, byl – stejně jako předtím, ale teď více – Bohem.
Teď na konci všeho měl jediný poslední úkol – předat vše, co nashromáždil, dál. Neměl jak ani komu. Přemýšlel. Přemýšlel dlouho, ale teď už přece nebyl čas, takže mohl stejně tak přemýšlet velmi krátce. Přemýšlel o věcech, které nikdy nemohl – možnostech, které se nestaly -, a přesto tu celou dobu byly a on je mohl uskutečnit.
Pak se rozhodl. Protože byl Posledním, Vědoucím, Bohem, Poslem minulosti, Pověřencem vesmíru, Dítětem krystalické mřížky, věděl jak a komu předat dál. Řešení otázky – poslední opravdové Otázky – tu vlastně bylo od začátku. Teď už zbývalo jen jediné - vyslovit ho, vyslovit Odpověď. A on – stejně jako to mohla být ona, a ona to vlastně byla ona i on dohromady, protože tyto drobné rozdíly se smazávají a zároveň jsou důležité, protože on a ona tvoří je – dva spojené třetím –, oni, ji vyslovili.
„BUDIŽ SVĚTLO!“ zachroptěli na konci sil.
A bylo světlo… Silné, jasné, bezbarvé, oslepující. Otřáslo to jimi po tak dlouhé době temného vakua. Ale pak zase zhaslo a vrátilo původní prázdno.
Něco udělali špatně. Věděli co. Tohle nebyla Odpověď. Zkusili to tedy znovu.
„BUDIŽ ŽIVOT!“ zaskřehotali do nicoty.
A byl život… Byli slyšet ptáci, cítili kvést květiny, chutnali šumění vzduchu, sahali na čerstvou půdu… - ale neviděli světlo. Život zmizel.
Tohle také nebyla Odpověď. Bezeslinými ústy si navlhčili okoralé rty a vyslovili se potřetí.
„BUDIŽ…!“ Chtěli ještě doříci ale selhal jim hlas.
A ono kupodivu bylo… Znovu tu byl prostor a laskal je svým bytím, svým prostorem – ale nebyl tu život.
--------------------
Zde začíná konec tohoto příběhu. Tento příběh má dva konce (a to jen podporuje teorii krystalické mřížky): jeden původní a jeden dopsaný speciálně pro fanoušky Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce vesmírem.
----PŮVODNÍ KONEC----
Tohle také nebyla Odpověď. A pak jim to došlo. Už Ji znali.
„ZAČNI!“zašeptali do ticha a vložili do toho slůvka celé Vědění, celé sebe, celou svoji roli a úlohu, účel. Pak se rozplynuli.
A svět začal. Krystalická mřížka byla obnovena. Vědění předáno. A Poslední už nebyli Posledními ale Prvními, kteří budou dohlížet na svět než znovu zanikne, než se dotvoří nová krystalická mřížka, kdy předají v podobě Předposledních štafetu těm, kdo zůstali z mladých Bohů, aby vytvořili vesmír znovu a byli novými Prvními. A Poslední-První pohlédli na svět a usmáli se.
Proč se usmáli?
Protože byl-byla-byli – tam, v tom minulém světě - Lidmi.
----SPECIÁLNÍ KONEC----
Tohle také nebyla Odpověď. Ze zoufalství hystericky vykřikli:
„ZAČNI!“
Ale neměl kdo začít a tak znovu ztichli a znovu probírali věc ze všech úhlů, aby jim neuniklo jediné slůvko z dávných slovníků.
A pak jim to došlo. Tak jednoduché, že na to kdysi přišel i jeden spisovatel! A s nadějí pronesli zvučným hrdelním hlasem:
„ČTYŘICET DVA!“ vložili do toho dvojsloví – čísla! – celé Vědění, celé sebe, celou svoji roli a úlohu, účel. Pak se rozplynuli.
Každé vesmírné těleso mělo nějakou hodnotu. Země například číslo fí – 1,618. Krystalická mřížka vesmíru číslo Čtyřicet dva – 42.
A proto svět začal. Krystalická mřížka byla obnovena. Vědění předáno. A Poslední už nebyli Posledními ale Prvními, kteří budou dohlížet na svět než znovu zanikne, než se dotvoří krystalická mřížka, kdy předají v podobě Předposledních štafetu těm, kdo zůstali z mladých Bohů, aby vytvořili vesmír znovu a byli novými Prvními. A Poslední-První pohlédli na svět a usmáli se.
Proč se usmáli?
Protože byl-byla-byli – tam v tom minulém světě – Lidmi.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 21 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
