» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2140808

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303446 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Sharome 12. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Sharome

Amemmaita	publikováno: 15.06.2008, 5:45

V dalším dílku se opět vracím na hrad.


	Michal stojí u zábradlí a sleduje ten chaos na nádvoří. Někteří šlechtici se snaží mezi nimi ustanovit pořádek. Daří se jim to celkem dobře. Dlouho se ovšem nevydrží dívat. Přesune se do haly, kde psací práce pokračují zdárně ke konci. Šimon se ukázal jako velmi zdatný spisovatel. Zvládnul zapsat spoustu uchazečů za pár okamžiků. Je na něm vidět, jak moc ho psaní baví. Zde se Michal zdrží až do konce jejich práce. Pak se k nim připojí a postupně i další šlechtici, co hlídkovali venku. „Tak co, jak vám to jde?“ Zeptá se Michal, jakmile se u stolu prostory vyprázdní. „Jde to dobře.“ Pochvaluje si Jan. „Ale Šimonovi to jde lépe.“ „A divíš se?“ Namítne Roman. „Vlastně se ani nedivím.“ Pousměje se Jan. „Jdu si pro víno.“ Oznámí Karel. „Počkej, jdu s tebou.“ Zvedá se Štěpán. „Já jdu s vámi.“ Přidá se Šimon. Nakonec se přidají všichni ostatní. „Tak zajdeme do salonku.“ Navrhne Michal. „Tak dobře.“ Nadšeně souhlasí. „Emile?“ Zavolá na jednoho sluhu Michal. „Přineste nám do čajového salonku tři džbány vína.“ „Ano, pane.“ Sluha se vzdálí, aby došel pro víno. „Díky.“ Zavolá za ním Michal. Následně se všichni nahrnou do salonku. „Tak moc se těším na víno, že bych snad zabíjel.“ Vzdychne Roman. Namísto opovržení z náznaku vražd vyvolá jeho poznámka u ostatních úsměv na rtech. „V tom případě dostaneš nejméně vína.“ Utahuje si z něj Mirek. Tím je Mirek rozesměje ještě více. „Nechte toho, to není k smíchu.“ Brání se Roman. „To je velice závažná situace.“ „Jo tak závažná, až bys z toho vraždil.“ Smích posilovaný neustálým rýpáním do Romana neutichne do doby, než vpadnou do salonku. „Vzal někdo ty papíry?“ Vzpomene si Michal, jakmile za sebou zabouchne dvířka. „Já je mám.“ Ozve se Šimon a mává s nimi nad hlavou. „No jo. Aktivní Šimon.“ „Nech si ty komentáře Karle.“ Utrhne se na něj Šimon. „Hlavně se mi tu nikdo nezačněte hádat.“ Mírní je Michal. Krátce na to přijdou sluhové Emil s Martinem a nesou víno. „Aaa. Víno už je tady.“ Zvolal Jan. Jako první se na sluhy vrhne žíznivý Roman. Spolu s Richardem jim pak vezmou džbány tak plné, že stačilo málo a přetekly by. Jen co je Jan a Richard odlijí do pohárů, všichni se na naplněné poháry vrhnou jako včely na květy. „Přineste těch džbánů raději víc.“ Zaprosí Michal, když vidí, jak rychle víno mizí. „Ano pane.“ Vzdálí se pro další džbány. Ty prázdné ovšem vezmou s sebou. Michal s Jakubem si vezmou poslední dva nalité poháry. Přidají se mezi diváky a sledují, jak si Jan a Mirek dávají šachovou partii. „Dej mi je. Rád bych si je prohlédnul a rád bych spočítal, kolik se jich přihlásilo." Bere Michal Štěpánovi z ruky štos papírů se všemi jmény přihlášených. „A nechceš, abych je spočítal já?" Nabídne se znovu Štěpán. „Díky Štěpáne, ale rád si to udělám sám. Je to maličkost." Odmítne ho. „Uzavírejte sázky na mě pánové, jelikož já jsem ten pravý adept na vítězství.“ Vychloubá se Jan. Mirek nezůstane pozadu a hned se snaží vyvrátit Janovo tvrzení. „Ne, ne, panové, já vyhraji. Jestli vsadíte na mě, neprohloupíte.“ „A aby ta hra byla zajímavější, ten kdo vyhraje, dostane o pohár vína navíc.“ Navrhne Richard. „A pozítří přinese nějaký plán jak na Černý jezdce.“ Doplní ho Michal. Z prvního tahu Mirka vyruší sluhové nesoucí další džbány vína. Něž však mohli cokoli udělat nebo říci, byli opět bez džbánů. „Díky.“ Otočí se k nim Jakub. Ti se s úklonou otočí a odejdou. „Jóóó." „Nééé." Otočí se oba dva, jak Michal tak Štěpán, ke stolku, odkud se ozve pokřik Jana, Mirka i přihlížejících. Jan právě sebral jednu z hlavních Mirkových figurek. „Jdi fandit šachistům." Usměje se na Štěpána. Štěpán se jde dívat na souboj. Jakub zas jde pomoct Michalovi. „Můžu ti pomoct?" Nabídne se Michalovi. „Určitě." Sedne si Michal. „Jejda, Těch je." Povytáhne oči, když uvidí celou spoustu jmen na mnoha papírech popsaných z obou stran. „Hm. Sharome berou jako tvou sestru a tudíž jako jejich princeznu. A Sabina? Ta je pro ně nejbližší přítelkyní tvé sestry." Komentuje Jakub. „A navíc jsou to obě baby." Občas se oba juknou, jak jsou na tom Mirek s Janem se svým šachovým zápasem. Momentálně mají celkem napjatě rozehranou hru. A nad každým tahem přemýšlejí tak horlivě až z nich teče pot. V momentech, kdy všichni s napjetím čekají na další tah, je ticho. Ticho a klid nastane i venku. „Těch je. Jsem u stovky a nejsem ještě ani zdaleka v půlce." Vzdychne Michal. „Já u sedmdesátky a pálí mě oči." „Taky já máš pěkně zarudlé." „Ty na tom nejsi o nic lépe." „Dojdu pro víno." Rozhodne se, když si všimne prázdných džbánů. „Ty? Proč neřekneš sluhům." Diví se Jakub. „Protože tu momentálně žádní nejsou." Namítne Michal. „A navíc se alespoň projdu." Opustí salónek dřív, než stačí někdo zareagovat a jít s ním. Znovu zachvátil Michala smutek. Připadá si bezmocný. Neví, co má dělat, jak postupovat. Bojí se. „Králi." Ozve se hlas zpoza sloupu. Michal jej ovšem přeslechne a jde dál. „Krááli." Ozve se znovu a hlasitěji. Michal se zastaví, otočí se. Nikde nikoho nevidí. „Králi jsem tady." Michal se kousek vrátí zpět. „Kdo jste?" Chce vědět. „Jsem ten, kdo by se chtěl přidat k vaší výpravě za Černými jezdci." Odpoví. „Vážně?" Odkud jste?" Vyzvídá dál. „Odevšad?" Odvětí muž. „Ale musíte někde mít místo, kam se vracíte spát. Mít domov, kam se vracet." Nevěří. „Takové místo nemám. Domovem je každé místo kolem mě. Tam, kam přijdu, tam jsem doma." Namítne muž. „Kdo vlastně jste? Jaké je vaše jméno?" Chce vědět Michal. „Na jméně přece nesejde. Chci pomoci." Vystoupí zpoza sloupu, aby se mohl zpříma podívat Michalovi do očí. „Vždyť jste starý. Nebudete stačit mladým mužům." Podceňuje schopnosti starého muže. „Nepodceňujte lidi na první pohled, pane. Taková je moje první rada pro vás.“ Upozorní muž Michala. „Já bych se jim vyrovnal. Navíc mám i jiné kvality, co oni nemají, takže co nezvládnu tak, zvládnu jinak.“ „Určitě zvládnete, co se bude po vás chtít?“ Moc mu nevěří. On jen tiše přikývne. „No tak tu počkejte. Jdu si pro víno, tak to trochu promyslím.“ Rozhodne. Michalovi samozřejmě celou cestu vrtá hlavou, proč se tak starý muž hlásí k boji. V jeho věku by sám raději zůstal doma u krbu, přestože se jedná o princeznu. Tak moc dumá nad problémem, zda ho má vzít s sebou či ne, že téměř nepostřehne, jak mu cesta do sklípku a naplnění džbánů rychle uteče. Při zpáteční cestě do salonku si Michala muž opět odchytne. Mlčky čeká na jeho rozhodnutí. Rád by, aby se Michal rozhodl rychle, ale nechce, aby mu po jeho nátlaku neřekl, že ho do vojska vzít nechce. „Jak se jmenujete?“ Snaží se Michal třeba i z pouhého rozhovoru vytěžit co nejvíce, co by mohl použít při momentálním rozhodnutí. „Na jméně přeci nesejde.“ Odvětí váhavě. „Ale já bych ho rád znal.“ Trvá na svém Michal. „Nu dobrá. Jak chcete. Jmenuji se Poutník.“ Michal popotáhne překvapením oči. Takové jméno ještě neslyšel. Ale zřejmě si jej vysloužil, jak říkal, svým putováním z místa na místo a ať prý dojde kamkoli, tam je doma. „Můžu jít tedy s vámi?“Optá se nedočkavě, když se mu nedostává ani kladné ani záporné odpovědi. „Michale! Michale kde jsi! Michale!“ Volá na něj Jakub. Michal mlčí. Kouká do země. „Tady jsi. Pojď už, všichni na tebe čekají. Přeci svůj čas nebudeš ztrácet s tímhle starcem.“ Tahá ho zpátky mezi ostatní šlechtu. „Půjde s námi k černým jezdcům.“ Rozhodne. Jakubův znechucený pohled na starce Michala přiměje rozhodnout se takhle. „Smím se tedy vydat s vámi?“ Ujišťuje se. „Můžete.“ S tím se vydá zpět spolu s Jakubem k ostatním. „Cože? Ty ho vezmeš?“ Oboří se na něj Jakub. Nechce věřit jeho rozhodnutí. „Jo vezmu.“ Odpoví suše a strčí mu jeden džbán. Ve chvíli, kdy oba vstoupili do salonku, Mirek a Jan končili svou partii. V salonku připíše Poutníka do papírů. „Joooo!“ Jásá Jan. Právě vyhrál. „Neee.!“ Mirek si naopak schová zklamáním obličej do dlaní. „Škoda, že si tu nebyl Michale. Ten konec byl asi nejnapínavější.“ Hlásí mu Štěpán. „Doufám, že si s námi připiješ.“ „Určitě.“ Pousměje se Michal. Dá si s nimi jeden pohár a v momentě, kdy si ho nikdo nevšímá, se vytratí. Do kuchyně si zajde pro čaj. Naplní si džbán. Ten si pak vezme do ložnice. V ložnici rozsvítí svíčky včetně na stole. Téměř celou noc nezamhouří oka. A po celou dobu nikdo Michala nehledal nebo alespoň ne v blízkosti jeho ložnice. Celou dobu přemýšlí, píše, kreslí. Přesto měl pocit, jakoby k ničemu nedošel. Krátce před svítáním usne.


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

amazonit	15.06.2008, 5:44:48

komentovat osobitost stylu už nebudu. bylo řečeno jinde, zkrátka ty jsi ty:o) ani v dalším díle se příliš mnoho nevyřešilo, tedy nepohnulo, tak trochu stojíme, společně s možnými zachránci, na jednom místě... snad se dočkáme a záchranná skupina vyrazí brzo v poslední větě by asi bylo lépe čas přítomný