obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ztracená - Cesta ::

 autor Trenz publikováno: 15.06.2008, 22:03  
A další krátká kapitolka:-) Spíš taková jednohubka:-)))
 

Kapitola druhá
Cesta

Seděla v autě a sledovala, jak ubíhá cesta. Robert, který řídil, se s ní pokoušel rozmlouvat, ale Danielle ho vůbec nevnímala. Robert už byl zoufalý a doufal, že jí venkov nějak pomůže. Veškeré věci jí sbalila Penelope, protože Danielle jen seděla a zírala před sebe. Nakonec byla ráda, že Danielle odjíždí, jinak by už opravdu musela přivolat odbornou pomoc, jak z ní byla zoufalá. Bolelo ji srdce takhle ji vidět.
Robert zastavil, vystoupil, obešel auto a otevřel Danielle dveře. Ta automaticky vystoupila a pohlédla před sebe. Spatřila dům, který by šel jako by mimo čas a realitu. Byl stavěn ve viktoriánském stylu. Cihlové stěny, šikmá tradiční střecha, malá okna s historizujícími rámy a živé ploty v předzahrádkách. Zamrkala a vydechla: “Krásné.“
„Ano. Můj kamarád to tady miluje, ale teď odjel tak to tu budeš mít jen pro sebe.“
Vzal její zavazadla a nesl je k domu. U dveří je položil, vytáhl klíče a odemkl.
„Vstupte, madam,“ pokynul jí s úsměvem a Danielle vešla okouzlena všudypřítomnou krásou. Odložil zavazadla u dveří a zavedl jí do kuchyně.
„Jídlo je už nakoupené. Telefon je v obýváku a jeden támhle na stěně. Kdybys něco potřebovala, stačí zavolat. Nahoře v prvním patře jsou tři volné pokoje. Vyber si, jaký se ti bude líbit.“
„Je to tu moc pěkné, děkuju,“ promluvila Danielle a Robertovi se pořádně ulevilo. Vypadalo to, že se ledy konečně pohnuly.
„Tak já půjdu. Buď tu opatrná. Jo a nedaleko odsud bydlí Christopher Beckett. Je to rančer a určitě by tě nechal zajezdit na koních, kdybys chtěla. Je už starší, ale má třináctiletou dceru, s kterou by sis třeba mohla rozumět.“
„Jak bych si mohla rozumět s třináctiletou holkou?“
Robert pokrčil rameny.
„Kamarád říkal, že je hodně chytrá. Třeba najdete alespoň nějakou společnou řeč. Nikdy nevíš.“
Danielle neodpověděla, a tak řekl: “Odnesu ti zavazadla nahoru a pojedu. Rád bych vyjel ještě za světla.“
„Buď opatrný,“ řekla mu ještě a zase se ponořila do svých myšlenek a vzpomínek na Erica. Byla si jistá, že by se mu tady líbilo.
Robertův odchod zaregistrovala až zaklapnutím dveří. Pročísla si vlasy a vydala se nahoru do patra, aby si vybrala pokoj. Zvolila ten poslední, který byl nejblíž koupelně. Položila kufr na postel, otevřela ho a začala zjišťovat, co všechno ji matka zabalila. Uvědomila si, jak málo toho vlastně má. Jeden kostýmek, kdyby si náhodou chtěla vyrazit do společnosti, bílé tričko s korálky a rifle, o kterých ani nevěděla, že je má. Jednu nepromokavou bundu a dvoje boty. Vytáhla peněženku a hleděla na zlatou kreditku, kterou za celých deset let použila jen jednou nebo dvakrát, když si kupovala dráždivé spodní prádlo, aby udělala manželovi radost.
Pohlédla ven. Zbývaly ještě tak dvě tři hodiny do soumraku. Rozhodla se projít. Prozkoumat okolí. Převlékla se do riflí a trička s dlouhým rukávem, nazula si vycházkové boty, sešla dolů, sebrala klíče ze stolu z kuchyně, kde je Robert zanechal, vyšla ven a zamkla. Vydala se po pěšině směrem k lesu doufajíc, že nebude příliš velký, aby se neztratila. Zamyšlená kráčela lesem nedávajíc pozor na cestu, když se ozvalo křupnutí a Danielle se s překvapeným výkřikem propadla do díry.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 32 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Zamilovaná víla 10.05.2010, 17:55:00 Odpovědět 
   Ahoj,
tak musím říct, že je to velmi hezky napsáno. Akorát bych změnila v prvním odstavci poslední souvětí. Rozdělila bych to takhle: Nakonec byla ráda, že Danielle odjíždí, jinak by už opravdu musela přivolat odbornou pomoc. Tak moc z ní byla zoufalá. Bolelo ji srdce takhle ji vidět.
 Pavel D. F. 15.06.2008, 22:03:02 Odpovědět 
   Takže máme připravené prostředí, děj se rozbíhá – a končí pádem do nějaké pasti. Co bude dál, je ve hvězdách. Nu nechejme se překvapit…
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Prežili sme pek...
Gardenboy
Petrohrad - Spe...
Rebekka
Skříň - aneb, k...
Miroslav Zdanovec
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr