» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2140808

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303446 komentářů :: on-line: 12 ::

:: V pokoji pro hosty ::

Alan de la Pont	publikováno: 16.06.2008, 17:00


	Zůstali jsme stát v pokoji pro hosty s černou šerpou na rámni. Kolovrat se rozsypal jako zřícenina. Tak prázdná a oněmělá… Vykopávka, lebka s kříženými hnáty hnaná do hrobu za živa. Pohřbená jako truhla citů a emocí, které se derou přes mokrou hlínu na povrch. Zbytečná a přece existuje. Někde uvnitř nás je a snaží se o exhumaci. Jsme v pokoji pro hosty, kde denní světlo zakrývá diamantově sametový těžký závěs. Hustý, neprostupný a temný jako ta hlína mezi duší a tělem. Obrazy na stěnách se pohly a zase ustrnuly. Z koberce položeného na parketách se zvedá hustý obláček modravého prachu zakrývající i zbytky obzoru. Dveře jsou uzamčené, nemůžeš ven. Jsi tu a okolní svět je uzamčen spolu s těmi masivními dveřmi s petlicemi a zámky na sto a jeden západ. Uvnitř prachu, jenom já a ty. Existence, němá tvář s prázdným až dutým pohledem. Apatická, nevlídná a tuhá jako nerost. Koncert po zavíračce. Kasa s okénkem, které hledí na prázdnou ulici plnou prachu a kouře z kanálových poklopů, je zavřená a nikdo nesedí za přepážkou. Smyčcový kvartet rozkrajuje němou samotu jako žiletka, když projíždí hustý vous. Poslední kvartet uvnitř čtyř stěn. První náraz hlavou do zdi… Výplody mozku uvnitř čtyř stěn, které zakrývají denní perspektivu. Den, nebo noc. Na tom tak nezáleží. Není to podstatné. Je tu jen malé světlo vysoko na iluzorním nebi. Nebe, z kterého nezaprší. Jen umělé světlo občas jako zaklíněné do prostoru se rozzáří. Dusné prachové jádro bez skořápky, bez ostrého odlomku. Jako být obalen do sametových závěsů. Nahý s rukama spoutanými, nehybný a apatický. V pokoji pro hosty, jenom já a ty… Pod drobnohledem vyšší síly. Nemůžeš se ubránit. Nelze se bránit. Boj skončil a s ním i ty. Jseš v pokoji pro hosty. Jenom já a ty. Neslyšíš ten smyčcový kvartet? Kvartet v sále, kde nikdo není. Je po zavíračce, kasa je zavřená. Petlice střeží tvůj svět. Jsi na uzdě a tvá uzda jsem já. Tichá apatická mumie uvnitř bílého mauzolea obalená do nehmotného prachu. Prachový závoj, jenom já a ty. Pamatuj… V pralese lidských duší s apatickým a prázdným výrazem. Němým, hluchým, nicotným a zkamenělým. Přesně takovým, jaký máš ty a já. Jsme na tom stejně, jsme v tom spolu. Nic nikam neuteče. Čas se vleče jako poslední půlhodina v práci. Máš spoustu času přemýšlet, ale jde to ztuha. Obzor je zatemnělý retušem vyšší síly. Nemáš smysl, nemáš význam, nemáš budoucnost. Snad jenom kousek minulosti, která nevlídně se dere na povrch. Všude kolem je těžký, ostrý vzduch, který řeže a pálí. Zvedá se ti žaludek, chce se ti z toho zvracet, dávíš se tím, ale nemůžeš. Nejde to. Vše je uchováno hluboko pod tebou. V nevlídné mokré hlíně uvnitř truhly. Balzamovaná duše uvnitř čtyř stěn. Dveře na sto a jeden západ se otvírají… Vyvádějí tě ven ve svěrací kazajce. Dveře se zaklapnou. Pro teď, ale brzy se znovu otevřou a já budu naslouchat. Tvůj němý sluha uvnitř čtyř stěn plných polstrování, aby sis neublížil. Budu chránit tvojí hlavu při nesčetných nárazech o stěny. Budu ti do toho hrát a tiše se apaticky smát… Tak jako dnes, tak i zítra a pozítří a dlouhé dny poté… Dokud tvá duše neodejde…


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rockwood	23.07.2008, 19:34:55

Tak jsem si to přečetl po druhé, a tentokrát s lepším výsledkem :)). Líbí se mi ta forma, kterou je to podané. Dávám jedničku :-)


ze dne 24.07.2008, 11:01:51
Alan de la Pont: Děkuji, jsem rád, že se líbilo a taky, že ses donutil se do toho pustit:-)

Rikitan	25.06.2008, 12:33:56

Opět pěkný text ze špíny světa, který září jako diamant uprostřed stoky. Zajímavé myšlenky - tyhle stavy taky dobře znám.


ze dne 25.06.2008, 12:42:26
Alan de la Pont: Děkuji za návštěvu a další pěkný komentář;-)

lucinda	19.06.2008, 19:27:20

Poslední tři dny jsem měla vysoké teploty a bála jsem se usnout, protože jsem měla horzné sny. Já uprostřed tmy a mé vnitřní hlasy drtící a svazující ... A tohle mi to hodně připomenulo, takové tíživé. Nikde žádný konec, který by se dal uchopit ... pořád dokola a dokola.


ze dne 19.06.2008, 23:10:23
Alan de la Pont: Podobné věci taky občas zažívám a i to mě k těmto textům inspiruje. Hlavně dříve... je to stršně tíživá letargie. Ta mě děsí asi nejvíc... Děkuji za návštěvu.

BaD	17.06.2008, 16:06:33

Nemá cenu se rozepisovat o tom jak svérázně spoutávýš všechnu špínu světa, to už je zkrátka pojem. A jedničku ti neupřu, když si ji zasloužíš. Jen poslední odstavec jako by vnášel zcela diferenciální pohled na vztah mezi vypravěčem (asi tebou) a původním posluchačem (spíše posluchačkou). Jako kdyby tam ani nepatřil. Přesto je to závěr, lehce šokující a navíc dost razantní, snad i trochu kýčovitý, ale přesto ještě bezpečně v poli vkusu. (a lehčí poznámka - sto a jeden západ mi připomíná sto jedna dalmatinů: to působí trochu neseriózně. Raději bych tam viděl 1000 + 1 jako upomínku na Pohádky tisíce a jedné noci potažmo Tisíc vyprávění - což už je přeci jen klasika. Taky je to jedna z prvních literárních památek, tak aby nebyla, že? Ale to jen taková drobnost)


ze dne 17.06.2008, 18:01:15
Alan de la Pont: Děkuji. S těma dalmatinama, to mě opravdu nenapadlo:-) Jde vidět, že nejsem jejich příznivcem:-)) Závěry obvykle přeskakuju, takže na tom budu muset ještě zapracovat, aby to nevycházelo z konceptu (i když i to může mít něco do sebe...).

Šíma	16.06.2008, 19:38:19

Jednička! ;-)


ze dne 16.06.2008, 20:44:15
Alan de la Pont: Díky;-)

Te Bi	16.06.2008, 17:24:37

Nebudu z těch, kteří namítnou, že "pokoj pro hosty" je příliš jednoduchá šifra. Pro mě je to celý zašifrováno tak akorát. :) Trochu jiný než obvykle. Jiný, ale moc dobrý. Odcházím a je mi trochu nevolno. Ale to mně skoro vždycky, když přelítávám přes kukaččí hnízda, který za to stojí.


ze dne 16.06.2008, 17:44:14
Alan de la Pont: Ten film mě taky úplně odrovnal...:-) Věř tomu, nebo ne, ale mně bylo (když jsem to psal) taky nevolno. Proto je tam tenhle úsek: "...Zvedá se ti žaludek, chce se ti z toho zvracet, dávíš se tím, ale nemůžeš. Nejde to...." To byl aktuální pocit a chtěl jsem ho předat čtenáři (zdá se, že se to povedlo)... Pardon:-) Díky za zastavení.

Ekyelka	16.06.2008, 16:59:55

Zdravím. Téma psychických poruch a prostředí blázince, či přímo izolace je častým námětem i inspirací mnoha autorů. Tohle je jeden z lépe zpracovaných textů - ať už po stránce jazykové, nebo v souvislosti s obsahem. Někdo by mohl namítnout, že onen "pokoj pro hosty" je příliš jednoduchá šifra. Musel by však stejně jako já absolvovat náhodnou cestu skrz další velmi podobné texty, aby mu pointa došla už mezi řádky druhého odstavce (schválně, kolik takových čtenářů si tenhle text najde?), což je však jen dobře. Co se mi zamlouvalo velmi, byl tušený dialog a přítomnost vypravěče. Čtenář se může jen dohadovat, jedná-li se o bláznovu projekci, o jeho svědomí, či dokonce o něco ezoteričtějšího - rozuzlení je ponecháno na něm.


ze dne 16.06.2008, 17:29:28
Ekyelka: Mea culpa - správná lokace časomísta je "předěl 2. a 3. odstavce" :) Nicméně někdy nás osvítí poznání dříve, než samotného autora - v tomhle jsou čtenáři často nevypočitatelní. V tom je část půvabu našeho vztahu (autor-čtenář), v oné možnosti drobných zázraků a telepatie. :)


ze dne 16.06.2008, 17:14:10
Alan de la Pont: Děkuji za publikaci a pochvalná slova. S tím druhým odstavcem ti ale nevěřím (protože o čem to bude jsem věděl sám až od třetího...):-) Každopádně od třetího (popř. čtvrtého) nepochybuji, nechtěl jsem nechávat čtenáře příliš dlouho na pochybách - to se nesluší...;-)