|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303447 komentářů :: on-line: 13 ::
|
 |
|
:: Děvčátka ::
 OH |
publikováno: 18.06.2008, 10:15
|
| V časopisech mi to odmítli publikovat kvůli mezigeneračnímu násilí a mně se to už nějak nechtělo přepisovat. Děkuji ještě jednou za korekce Pavlovi DF. Jedná se o prózu, toto je moje verze bez pravopisných korekcí. |
| |
|
|
Když zvonek od dveří drnčivě zazvonil, pan Vydra se právě ze země pokoušel sebrat svoji hůl, která mu vyklouzla z ruky.
„Aj, ty potvoro, člověk tě celý dny nosí a ty takhle...“ špitnul si pro sebe, když mu jeho revmatismem sužované tělo bolestně zaprotestovalo.
Propána, kdo mi co chce? Zase určitě nějaký...
Ale když otevřel dveře, stála před ním dvě děvčata a culila se na něho.
„Dobrý den, pane Vydra. My jsme na brigádě u Organizace pro odškodnění obětí komunistického režimu a chtěly bychom vás poprosit...“
Spustila bez přípravy jedna, zatímco ta druhá s deskami přitisknutými na prsou souhlasně přikyvovala hlavou.
Pan Vydra se usmál a dobrácky zakroutil hlavou: „Propána, děvčátka, to vás baví zajímat se o starý páprdy nad hrobem? Vždyť já mám už takovou sklerózu, že vobčas už ani nevím, co to ten komunis...“
„Na tom přece, my se vás potřebujeme zeptat jen na pár údajů a...“
„Možná, že bysme pro vás mohly vymoci nějaké peníze...“ Přerušila ji s vážným výrazem ta druhá s deskami.
Pan Vydra si uvědomil, že děvčata nechává stát na chodbě: „Jéžiš, tak pojďte dál! Já vás tu nechávám stát na chodbě jak... Ale já už nějaký peníze dostal a stejně, ať už to všecko jde ...“
Slečny si i přes protesty pana Vydry své botky zuly a v malé chodbě jeho garsonky je položily na rohožku.
„Tak pojďte dál a usaďte se, máte-li kam,“ vyzval je, když si pověsily bundy na věšák a jen s deskami a malým batůžkem vešly do nevelkého obýváku.
„Takže vy jste pan Vydra, ročník třicet pět, je to tak...“ pronesla ta vyšší, která hledala údaje pana Vydry v seznamu, který vytáhla z desek a položila jej na stůl. Pan Vydra na něm pohotově odstrčil špinavé nádobí.
„No jo, asi to tak bude... Děvčátka, nechtěly by jste aspoň čajík, nebo... Já toho tady sice moc nemám, ale...“ Nabídl jim, ale slečny byly zaměstnány svými údaji.
„Vy jste byl...“
„Terčo!“ přerušila ji stroze ta vyšší a opatrně začala: „My máme z organizace zevrubné údaje o jednotlivých klientech, ale potřebovaly by jsme, aby jste nám o vašem uvěznění řekl základní data. Teda jestli to pro vás nebude...“ Zeptala se ta druhá dívka vážným tónem.
Pan Vydra si sedl na zbývající židli a na děvčata se usmál: „Já jsem to vypravoval už tolikrát, že ani nevím, jestli je to vůbec o mně... Estébáci mě lapli, když mi bylo pětadvacet, to byl šedesátej rok. Kvůli skautingu, víte, já bejval u skautů...“
Slečny ho pozorně a s projevovanou účastí poslouchaly a občas si něco poznamenaly do bloku.
„V pětadvaceti, to muselo být strašné...“ řekla ta, kterou její kamarádka oslovovala Terčo.
„Ále tak, alespoň jsem nemusel chodit na ty PLENÁRNÍ zasedání, schůze a podobný...“ Zažertoval pan Vydra a pokračoval.
„Pět let Jáchymova a pak mě šoupli na Bory, protože já měl tuberu a... Taky jsem pak asi za tu tuberu, řikám si občas, dostal od Havla medaili. Kulatou, jen první místo na ní nejni...“ Chrčivě se na slečny zasmál.
„Jéé a ukázal byste nám ji? Prosím, prosím...“ Téměř najednou z obou dívek vyletělo.
„No jo, ale to bych ji musel nejdříve najít...“ Pan Vydra se s úsměvem rozhlédl po svém neuklizeném bytě.
„Já bych vám pomohla, přeci když je prezidentská, tak by jste ji měl...“ Nabídla se Šárka, jak svoji společnici Terča oslovovala.
Když se po několika minutách pan Vydra se Šárkou z přilehlého kumbálu vrátili, Šárka položila na stůl medaili se širokou stuhou.
„Jéé, no jó. Ta je pěknáá!“ z blízka ji obdivovala Terča.
„Jo, děvčátka, já vám ukážu ještě něco...“ Řekl pan Vydra, kterého upřímný zájem děvčat potěšil. O holi se dobelhal k sekretáři a otevřel jej. Chvíli se v čemsi přehraboval, vzápětí celý znehybněl a děvčata se na sebe podívala přes stůl.
Po pár dlouhých vteřinách, které se mlčky díval do svého sekretáře, pan Vydra pomalu přešel ke dveřím a v zámku otočil klíčem. Klíč si zastrčil do kapsy a pomalu se k dívkám obrátil.
Studený pohled plný nenávisti a vzteku, který mu věnovaly, jím otřásl, třebaže za sebou měl roky uranových dolů a komunistických vězení.
„Takže ty peníze dejte na stůl a klidně to tady ukončíme...“ Řekl unaveným hlasem a sledoval, jak ta dívka, kterou její společnice nazývala Terčo, přechází ke dřezu a vytahuje z něho nůž na chleba.
Fracek, to si myslí, že mě tady jako...
Ale když si uvědomil, že by toho byla schopná, pořádně si ji prohlédl.
Drží ten nůž jak vařečku, i když tu asi taky ještě v ruce neměla...
„Dej sem ty klíče a my půjdem, ty debile starej!“ vyjela na něho vzteklým hlasem a s nožem v ruce se k němu přibližovala. Druhá dívka je sledovala od sekretáře. Ale pan Vydra pozoroval jen jejich obličeje, které se na něho už neculily, ale vypadaly najednou mnohem starší a sobečtější.
Mně by ani tolik nešlo o ty peníze, stejně jich zas tolik není a dcera na mě stejně... Ale jak na mě ten fracek tím nožem...
Když se k němu přiblížila, sekl jí přes ruku, ve které držela nůž, holí, překvapenou dívku si přitáhl k sobě a uštědřil jí takovou facku, že se po zdi svezla na zem. Potom sebral z koberce nůž a aniž by té druhé dívce věnoval pohled, dobelhal se k telefonu, ze kterého zavolal policii.
Pan Vydra srkal horký čaj a přejížděl očima po svém setmělém bytě. Bylo pozdě v noci, ale dnes se mu usnout nedařilo.
Jeden si myslí, že už ho nemá co překvapit, ale... Nikdy bych je. Nikdy bych to do nich neřekl, když sem přišly... A prej, že nejsou plnoletý a že můžu bejt rád, že mi ta facka projde... To jeden jenom kouká...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 13 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 35 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 46 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
