obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915783 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392932 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Na den zítřejší: Kap. 8: Jamie ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Na den zítřejší
 autor Filip Schneider publikováno: 15.06.2008, 6:08  
Druhá část životního příběhu Mladíka s očima starce.
 

Prcek odkryl čtvrtou fotku, poslední, na kterou se vždy díval ze všech nejdéle. Izolepou k ní byl přilepen snubní prsten.

“Jime Andersone, berete si zde přítomnou Jamie Armstrongovou za svou zákonitou manželku, budete ji milovat a ctít, dokud vás smrt nerozdělí?”
Obyčejná otázka. Miliony a miliony svatebčanů ji už před oltářem slyšely a z filmů, seriálů a rozhlasových ji zná každé malé dítě. K manželství vede dlouhá cesta a tuto otázku berou všichni jen jako poslední krůček k vydobytému štěstí, pro Jima však tato otázka byla nejtěžší překážkou už od chvíle, kdy ho konečně pustili z lékařských testů a desítek tiskovek okolo, z exhibice před porotou nobelovy ceny a dalšího haraburdí okolo. Od chvíle, kdy zavolal Jamie, že je doma a že se za 20 minut sejdou na hřišti, od chvíle, co si před ní klekl a otevřel krabičku s prstýnkem, který bude už za pár desítek let přilepený špinavou izolepou k jedné staré fotografii. Už od té chvíle se děsil slov “dokud vás smrt nerozdělí”. Věděl, že jednou rozdělí a věděl, že s největší prvaděpodobností to bude on, kdo zůstane sám. Proto udělal to, co by měl před oltářem udělat každý zamilovaný muž. Vypnul mozek a udělal to, co se po něm čekalo, že udělá.
“Ano”.

“Už je to týden, co odešel. Nic mi neřekl, nenechal ani vzkaz. Vzal si jen to nejpotřebnější a prostě zmizel bez slůvka vysvětlení. Je to už týden a já se přestala oblbovat kecy, že jen musel naléhavě odjet na tiskovku a začínám čelit pravdě. Jim už nemá v úmyslu se vrátit. Co se stalo? Našel si jinou? Přestala jsem ho přitahovat? Začal ho už srát život v chomoutu? Tolik možností, každá stejně pravděpodobná a každá stejně bolestivá. Co se sakra stalo? Vždyť jsme spolu byli tak šťastní. Těch pár let našeho manželství bylo nejkrásnější období mého života a Jim vždycky říkal, že jeho taky. Proč nenechal ani vzkaz? Jestli se něco stalo, mohl mi to říct, věděl, že mu vždy ráda pomůžu s každým jeho problémem. Přetrpěli bychom to spolu.” Jamie už nemohla psát dál. Zavřela deníček a ponořila tvář hluboko do péřového polštáře už tak dost zvlhlého slzami. Byla tak smůtná, že si ani nevšimla, že kromě oblečení a kartáčku na zuby zmizel i její nejoblíbenější plyšák.

Bylo půl páté, Jamie se vrací z práce za půl hodiny. Jim už měl sbaleno, seděl u stolu a psal dopis na rozloučenou: “Drahá Jamie, už nevím, jak dál, poslední roky byly nejkrásnější období mého života, ale...” Vzal rozepsaný papír, zmačkal ho a zahodil. Byl to už alespoň padesátý pokus napsat, proč se rozhodl tak, jak se rozhodl, nikdy se však nedostal přes třetí řádku. Ta osudná slova mu zněla v hlavě celé jejich maželství poslední dobou byla čím dál hlasitější. Někdy nespal celé noci, protože mu hlas v hlavě řval tak nahlas, že už nebylo možno jej přebít hudbou ze sluchátek. “Dokud vás smrt nerozdělí”. S každou drobnou vráskou, která se objevila na Jamiině tváři si víc a víc uvědomoval, že Jamie zestárne a zemře a on bude stát na jejím pohřbu s tělem a tváří sedmnáctiletého chlapce. Bál se, že jeho životní láska pro něho už nebude jeho mrtvou manželkou, ale spíš mrtvou babičkou. S každým rokem v Jamiině tváři se cítil od ní víc a víc odcizen. Nebylo to tím, že by přestávala být hezká, bylo to něco horšího a mnohem silnějšího, co je od sebe oddalovalo jak shodné póly magnetu. Byl to pocit viny. Jim věděl, že on je tím požehnaným. Tím vyvoleným, který okusil věčný život. To by stačilo ke štěstí každému člověku, který ovšem není zamilovaný a který se své lásce nesnaží dát mnohem víc, než má sám. Jim to Jamie dát nemohl a obviňoval se za to. Nenáviděl se za to a opovrhoval sám sebou. Dokázal si představit utrpení dívky, která se každý den starší a starší líbá se sedmnáctiletým klukem. Kéž by tak mohl vzít tento osud na sebe a darovat věčný život své jediné. Kéž by nemusel sledovat ty odlesky závisti, které se sem tam mihly Jamie v očích. Nevěděl přesně, čemu pomůže, když odejde, ale věděl, že musí. Doufal, že se Jamie za pár týdnů oklepe a najde si lepšího chlapa, který ji daruje rodinu a který s ní pokojně zestárne. Doufal, že na jejím pohřbu bude brečet člověk, pro kterého byla vždy manželkou a milenkou a který ji miloval a ctil, dokud je smrt nerozdělila. Věděl, že odchodem jí způsobí mnoho bolesti, ale byl si jistý, že kdyby neodešel, způsobil by jí ještě mnohem víc. Už neměl moc času a už věděl, že nikdy nedokáže zapsat všechno, co se mu děje v hlavě tak, aby se ho Jamie nevydala hledat. Už se chystal odejít, když si uvědomil, že bude potřebovat na Jamie alespoň jednu vzpomínku. Jeho zrak upoutal drobný plyšový medvídek v armádní čepici. Dal jí ho sám, tenkrát, když se poprvé viděli na tom hřišti. Byl symbolem jejich přátelství, lásky i manželství. Byl ideálním talismanem. Takhle na Jamie nikdy nezapomene, ale pro ni bude o to snadnější zapomenout na něj. Strčil si ho do kapsy, do jedné ruky si vzal cestovní kufřík, do druhé igelitku plnou zmačkaných, nedopsaných dopisů a odešel. V tu chvíli přestal být jejím manželem. Vzal si Jamie Armstrongovou za svou zákonitou manželku, miloval ji a ctil, dokud je nesmrtelnost nerozdělila.

S pocitem nevýslevného zoufalsví, ale i radostného zadostiučinění se prcek podíval na poslední fotku. Byl to průvod lidí v černém se sklíčenými výrazy. Čtyři mladí muži nesli černou rakev. Hned za nimi kráčel starý muž, kterému právě zemřela jeho životní láska až do poslední chvíle ji miloval stejně jako když se poznali tenkrát v tom baru, kde zapíjela žal. Za ním šli dva mladí muži a jejich manželky. A velká parta vnoučků a vnuček ve věku mezi osmi a sedmnácti lety. Mezi nimi však byl ještě jeden mladík, kterého tam nikdo neznal.

Jim tu scénu z fotky viděl živě jako tenkrát. Pamatoval si, jak jeden z Jamiiných synů sebral trochu odvahy a zeptal se ho : ”Chlapče, ty jsi příbuzný?”
“Ne, pane,” odvětil tenkrát svému nevlastnímu synovi.
“Mohl bych tě tedy poprosit, abys odešel?”
V tu chvíli mohl Jimmy prasknout štěstím. Podařilo se mu to, po čem toužil od té doby, kdy bez rozloučení odešel jen s kufříkem, několika svršky, zubním kartáčkem a panem generálem v kapse. Byl zapomenut, nikdy neexistoval. Jamie si našla jiného muže, vychovala dva zdravé chlapce a bandu vnoučat. Žila šťastně se svým jediným manželem, dokud je smrt nerozdělila. Ta chvíle, kdy byl vlastními příbuznými požádán, aby vypadl z pohřbu své jediné lásky a dlouholeté manželky, Jamie Newmanové, byla nejkrásnější chvílí jeho života. Jeho oči, v nichž se v dobách, kdy na ni myslel dnem i nocí, začalo zrcadlit vrásčité stáří, se teď lehce rozzářily. A ač za ta léta pochopil, že v tomto světě všechno stojí za starou belu, byl tohle za dlouhá léta dopředu jediný moment naděje na lepší zítřek.
“Jistě pane, mockrát vám děkuji.”
“Ale za co?”
“Za den zítřejší.”


 celkové hodnocení autora: 92.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Matylda Kratinová 24.06.2008, 11:11:20 Odpovědět 
   Zase mám potíž tvé dílko nějak uchopit... ve své podstatě je o krutém údělu, navenek je citlivé, no nic, přestanu plácat blbosti a vezmu to zkrátka: lidi jsou blázni, když touží po nesmrtelnosti, protože jednou zákonitě přijde nuda, šeď, šeď, nuda, kafe, kafe, nuda, šeď a totální vyčerpání... ale ty dubové palice ta touha stejně nepřejde
Takže tu máme poučení a s trochou naděje do budoucna... dávám palec jednoznačně nahoru!
 ze dne 25.06.2008, 1:20:57  
   Filip Schneider: Jde spíš o to, jak nesmrtelnost uchopíš. Jim bere nesmrtelnost jako o něco delší život. Časově omezený život znamená dostat se z místa A do místa B. Vytyčit si cíl a dosáhnout ho, jako na dálnici. Člověk nesmrtelný však může pojmout život taoisticky, jako lesní cestu, na níž je ti jedno, odkud si vyšla a kam dojdeš a užíváš si cestu i se všemi hrboly a kalužemi. Opakem života není smrt, smrt je součástí života. Opakem života je nesmrtelnost a pokud se k ní tak postavíš, můžeš jí projít docela v cajku. Na den zítřejší není dekadentní intelektuální příběh, ale příběh hospodský inspirovaný lidmi z RedHillské putyky, jejichž jediným cílem je prožít dnešek, jak jen to jde a nemyslet na den zítřejší. Většina lidí je považuje za ztroskotance, ale já je považuju za šťastné lidi. Lidé jedoucí 130 po dálnici taky nikdy nepochopí, jak se někdo může procházet po lesní cestě, když je přece tak málo času. Mockrát děkuji za kladný komentář, donutil mě se docela hluboce zamyslet.
 amazonit 15.06.2008, 6:08:12 Odpovědět 
   uf, tedy umíš pěkně hrát na city, tedy spíše vypsat pocity, které by dotyčný mohl mít a čtenář uvěří, protože to působí tak pravě, tak nefalšovaně, smutně
to, co má Jim není dar, ale prokletí
jen mě zarazilo, jak je v jedné větě Jamie trošku vulgárnější, ne, že by mi vadilo nějaké silnější slovo, ale tam se to nějak nehodilo...
 ze dne 15.06.2008, 22:43:30  
   Filip Schneider: Mockrát děkuju Máš pravdu, ačkoli jsem chtěl Jamie vykreslit jako takové bohémštější děvče, tady to působí jako pěst na oko, dík.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Sedm životů - D...
Element
Pro nejkrásnějš...
Tobi
V Zarzisu se de...
Elen Calima
obr
obr obr obr
obr

Balada o mouchách
Wavik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr