obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915354 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39482 příspěvků, 5738 autorů a 390300 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Tiar'lator – Velký lov (Kapitola 8) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tiar'lator – Velký lov
 autor Charlotte Cole publikováno: 16.06.2008, 23:36  
Minulá, sedmá kapitola, byla ve znamení naděje. Temnotu vystřídalo oslnivé světlo a několik dalších téměř zapomenutých vzpomínek na doby minulé znovu ožilo. A k již rozvitým dějovým liniím přibyla ještě jedna další, která bude hrát důležitou roli v jedné z dalších kapitol.

V této kapitole se budou opět proplétat na první pohled nijak nesouvisející dějové linie. Jenže co když souvisí vše se vším? Zdá se, že je konečně Salina v bezpečí s osobou, které bezmezně důvěřuje. Tento poklid je ale předzvěstí smrtící bouře, která se teprve rodí a o které nemá Salina ani potuchy.

Enjoy!
 

Kapitola osmá


„Tvým osudem je smrt.“





      Tělem jí skrz naskrz pronikla nevinnost dalšího nového dne. Slunce právě vycházelo a tváře jí šimral příjemný větřík plný vzpomínek.
      V zamyšlení vzhlédla a podívala do očí rodícímu se slunci.
       Kéž by mě mohlo spálit na popel…
      Trpce se pousmála a pevně sevřela červenou růži, kterou držela v rukou.
       Pro ty, kteří sídlí v jiných realitách.
      Jiní by použili slovo nebe. Jenže ona věděla, že nebe neexistuje. Byla to jen mylná představa těch bláznů, kteří se utěšovali, že duše mrtvých dojdou spasení v nebi, a třásli se před vidinou pekelných hlubin. Ne, ani jedno z toho neexistovalo. Byli jen jiné, nikým neprozkoumané reality, které byli spravovány smrtí.
      Den co den sem přicházela, aby uctila památku těch, co odešli, vhozením památné květiny do temných hlubin řeky.
      Pevně se přidržela zábradlí, trochu se přes něj naklonila a dovolila květině zakusit ten úžasný pocit letu. Aniž by cokoli namítala, pomalu se snesla k hladině a téměř neslyšně vzdychla, to když její duše opustila rudé lístky.
      Žena potřásla hlavou, až se její vlasy spletené do dlouhého copu nesouhlasně vymanily ze sevření a několik pramínků jí spadlo do obličeje. Rozvážně pozvedla ruce a upravila si účes.
      Náhle se most, na kterém dosud stála, slabě otřásl.
       Zemětřesení? prolétlo jí hlavou.
      Ale cosi jiného, něco uvnitř ní, v jejím těle, hluboko pod masem i krví jí našeptávalo, že se děje něco mnohem vážnějšího.
      Potlačila nepříjemný pocit, ono tiché našeptávání, jako to dělávala vždy, když se hlas v jejím nitru ozval, zavřela oči a začala zhluboka dýchat, aby se uklidnila.
       „Eliss…“ prolétl vzduchem tichý šepot.
      Celým tělem vnímala paniku, která nad ní toužila převzít kontrolu. Velela jí prchat, utéct pryč co nejdál odtud. Její tvář začala pomalu ale jistě blednout.
       „Před námi se neschováš…“
      Prchala před nimi celý svůj život. Utekla se svými rodiči, když byla malá, schovala se na druhý konec Vesmíru, aby se skryla a na prchavý okamžik zapomněla. Ale vždy jednou za čas věděla, že jsou blízko, a proto museli prchat znovu. Tisíciletí promrhaná neustálým schováváním se ji už unavovala. Elissiny rodiče už dávno zemřeli, zůstala jen ona a vzpomínky na doby minulé.
       Eliss… tichý hlas pronikl její myslí a zakousl se do všech jejích smyslů.
      S hrůzou vepsanou ve tváři otevřela oči.
       „Už jsme tu, Eliss,“ promluvil znovu jeden ze stojících přímo naproti ní.


       „Jsem cennější, než si myslím?“ zopakovala a s údivem povytáhla obočí.
       „Přesně tak,“ přikývla Karthí.
       „Ne,“ odporovala jí, „já jsem stejná jako všichni ostatní.“
       „Oni jsou jen prach. Budeš-li chtít, všichni ti budou ležet u nohou!“
      Rozesmála se. Její mysl zarputile odmítala přijmout onu pravdu, že je jedinečná. Věděla to, ale i tak se snažila namluvit si pravý opak.
       „Kde to vlastně jsem?“ zeptala se Salina, aby nenápadně změnila téma.
       Zapomínáš, že tě znám tak jako nikdo jiný… prolétl jí hlavou pobavený hlas.
       „Nejtemnější části tvojí duše vystřídaly ty nejzářivější, nejoptimističtější. Přesně takhle svítí tvoje oči, když jsi prosycená štěstím,“ promluvila po chvíli nahlas.
       „Karthí?“ oslovila ji Salina.
       „Ano?“
       „Proč tu jsem?“
       „Máš dojít Poznání a tohle je cesta, po které máš jít,“ odvětilo jednoduše Salinino druhé já.
      Rozhlédla se. Oslnivá zář slábla a zase zesilovala, jako kdyby byl kdesi na neviditelném místě skryt její zdroj a ten bušil jako rozdováděné srdce. Jeden stah za nádech, další za výdech. Čas od času se prostorem jako prskavka rozzářila sprška maličkých světýlek a zbavila Salinino okolí dozlatova.
       Tohle že jsem já, když jsem šťastná?


       „Nuže?“ zeptal se muž, který stál téměř nehybně, oči zavřené, jeho tvář až nepřirozeně strnulá; zdálo se, že je téměř utopený ve vlastních myšlenkách.
       „Už začaly přípravy.“
       „Výborně.“
       „A co když to nebude vůbec potřeba?“
       „Zemřou tak jako tak,“ prohlásil muž a otevřel oči.
       Ano, jejich životy jsou už předem odsouzeny k zániku. Byli jednoduše vybráni. Ani jeden z nich nemohl naši volbu ovlivnit, ani se jí vzepřít. Na jejich mínění nezáleží, na nich samotných nezáleží. Jsou jen bezbrannými loutkami, které se mohou rozbít tím, že je vrhneme proti zdi, a nikdo a nic to neovlivní. Zemřou. Jejich bezcenné životy zmizí naprosto bez povšimnutí jako stín, který vyžene jasné sluneční světlo…


       „Mohu tady zůstat?“ zeptala se Salina.
       „Ne.“
      Tělem se jí rozlil pocit zklamání. Věděla, že její nejniternější přání není možné, ale i tak se musela zeptat. Chtěla tu zůstat, rozhodně se jí tu líbilo mnohem víc než v temnotě, ve které se nacházela předtím.
       „Musíš jít dál…“
       „Dál…“ zopakovala Salina.
       „Mnohem dál…“


      S bolestí v srdci pohlédl na oblohu topící se v černi. V hlavě se mu zas a znova rozeznívaly hlasy, které až moc dobře znal. Jeden byl jeho a ten druhý…
       „Nastane chvíle, kdy budeš toužit po smrti. Budeš ji vítat s otevřenou náručí, ale ona se ti zdaleka vyhne a nechá tě dál trpět s veškerou škodolibostí, kterou v sobě nalezne.“
       „Já vím…“ řekl tehdy tiše.
       „Budeš chtít odejít do jiných realit, jež by tě vysvobodily z onoho nesnesitelného utrpení,“ pokračoval Tiar'lator Kiarat. „Protože jednou, v daleké budoucnosti nastane chvíle, kdy se tvá duše roztříští na kusy a bude prosit o slitování. Ale to nepřijde.“

      Pohledem zoufale bloudil po nočním nebi, pátral po té jediné hvězdě, která byla její. Jen její. Daroval jí ten zázrak před několika tisíci lety v den, kdy ji ale zároveň ztratil navěky.
       „Kailo…“ vyklouzlo mu proti jeho vůli z úst.
       „Bude se na tebe dívat očima, ve kterých nenajdeš ani nepatrnou známku podezření, že něco není tak, jak jí to bylo řečeno. Bude slepá všem neslyšitelným hlasům, které se zrodí ve tvé duši, a ty budeš pro ni jen starcem skrývajícím se pod rouškou rozličných záhad a tajemství.“
       „Mám pro ni být cizincem?“ zeptal se přiškrceným hlasem.
       „Nikým jiným, jen nedosažitelným vzorem, kterému se bude chtít podobat, ale nebude moci,“ přisvědčil Kiarat.
       „Ale…“
       „To je cena za její život,“ přerušil jej Kiarat, než mohl cokoli namítnout.
       „A co…?“ začal, ale pak najednou zmlkl a zatajil dech, jako by se bál tu větu dokončit.
       „Osud toho druhého je vepsán ve tváři nebeských hvězd.“
       „To je vše? To je vše, co mi řekneš? Nic víc?“
      Tiar'lator Kiarat se na chvíli zamyslel a zapátral v blízké i daleké budoucnosti. „Kroky tvého syna na dlouhou dobu zmizí, jako kdyby nikdy neexistoval a jeho jméno bylo jen smyšleným klamem. Zatímco ona bude mít vše, jemu bude odebrána i jeho vlastní identita, která jej odlišuje od zbytku tupého stáda, v jehož středu bude přežívat.“
       „Uvidím ho ještě někdy?“ zašeptal s nadějí v očích.
       „Jednou…“ zasnil se Kiarat, „jednou k němu budou shlížet oči celého Thoratského národa…“



       „Proč… proč… proč…“ šeptala stále dokola, jako by jí to jediné slovo mohlo vyjevit celou hrůznou pravdu, po které pátrala.
       „Nemohli vybrat nikoho, kdo by měl lepší předpoklady pro úspěch. Ty jsi jejich budoucnost. To ty, nikdo jiný, přetvoříš budoucnost,“ přesvědčovala ji dál Karthí.
       „Ne…“
      Její mysl spaloval chaos, neschopnost pochopit to, co chtěla… musela pochopit, aby byla schopna v sobě nalézt sílu a odhodlání jít dál…
       „Jsi jedinečná,“ řekla znovu Karthí. „Jedinečná.“
       „Ne…“
       „Až si tohle připustíš, budeš schopná udělat cokoli!“
       „Ne…“ odvětila znovu téměř už nevědomky.
       Věděla, že něco musí udělat, něco, co by Salinu vytrhlo z přehnaných úvah. „Jsi pravá a legitimní dcera Poznání…“ prohlásila Karthí se značným sebezapřením.
       „Cože?“ vydechla ohromeně.
       „V tvých žilách koluje Poznání, Salino! To Poznání, kterého máš za úkol dosáhnout!“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tracy Harper 09.05.2009, 14:10:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tracy Harper ze dne 09.05.2009, 12:55:14

   To je film :D
 ze dne 09.05.2009, 14:17:21  
   Charlotte Cole: Á ták... to máš říct rovnou... jsem tu jak šílená začala štrachat v saspi dílkach, abych našla to, o čem jsi mluvila... takže film - tak ten už jsem někdy, kdysi dávno viděla. =D
 Tracy Harper 09.05.2009, 12:55:14 Odpovědět 
   Hmm, nevím čím, asi ničím konkrétním, ale trochu mi to připomíná Fontánu.
 ze dne 09.05.2009, 13:08:40  
   Charlotte Cole: Fontánu? Hmmm.... ale vážně ji neznám... nečetla jsem...
 MC_Kejml 29.10.2008, 23:20:43 Odpovědět 
   Začátek s Eliss mě zarazil, protože to na mě opět zapůsobilo jako něco naprosto odlišného. Nejspíš na to přijdeme někdy později, protože nedokončených osudů začíná být čím dál víc.

Kdežto rozmluva Kiarata mě poprvé skutečně, poprvé v tomto díle, přikovala k obrazovce a donutila přemýšlet. Enigmatický rozhovor se může projevit jako velmi důležitá pasáž.

Bohužel na konci mě napadl fakt známý jako Deus Ex Machina, ale někdy se na to přijít muselo, a proč ne tedy teď. Proč ne...

Ke gramatice a stylu žádné připomínky.

1
 ze dne 29.10.2008, 23:38:39  
   Charlotte Cole: Ano ano, Eliss... tenhle střípek (poradím, že je to ze skutečnosti a zároveň ze současnosti), který je jakousi přípravou pro pozdější děj...

Díky... však se ještě uvidíme... ;-)
 lucinda 21.07.2008, 11:04:38 Odpovědět 
   Skládanka z útržků se na sebe nabajuje a dává náhlédnout jenom pod okraj. Asi tak nějak to vidím. Salina je navedena směrem poznání, ale asi to nebude mít až tak jednoduché, že?
Počkám si teda na tu blížící se bouři. ;)
 ze dne 21.07.2008, 14:46:42  
   Charlotte Cole: Ano ano, naučila jsem se dávkovat informace přesně tak, jak to považuji za vhodné, tak abych neřekla příliš. Myslím, že je lepší si lámat hlavu nad dějem a vyvozovat z poskytnutých informací, než jen pokyvovat hlavou nad tím, že veškeré informace byly prostě a jednoduše naservírovány, aniž by se (čtenář) musel byť trochu snažit o jejich získání případně odhalení... Uf... =D

Děkuji za návštěvu. =)
 Nancy Lottinger 23.06.2008, 14:01:14 Odpovědět 
   Ještě že se vracím po vlastních stopách, zapomněla bych na jedničku :-D
 ze dne 23.06.2008, 14:52:20  
   Charlotte Cole: Jsem ráda, že se vracíš! Ty jsi tu vždycky vítána! ;-)
 Nancy Lottinger 17.06.2008, 17:32:52 Odpovědět 
   Souhlasím s tím, že si to na konci přečtu všechno znovu :-) Ale prozatím jsem ráda, že se zlepšuješ, že to nevzdáváš, že máš z toho radost a (že mi kradešj enjoy :-D) že směřuješ za tím, čeho chceš v příběhu dosáhnout!
 ze dne 23.06.2008, 14:51:39  
   Charlotte Cole: Díky (nejenom za ty "že"...)!
 Šíma 17.06.2008, 9:23:41 Odpovědět 
   Radost, štěstí, poznání... Procitnutí? Co když je život jen snem, ze kterého se nejde probudit? Jako lidé se možná hledáme celý život a snad až na jeho konci pochopíme... Třeba bylo všechno špatně a život jsme jen promarnili. Všichni jsme důležití a všichni jsme originály. Pro svět nejsme důležití, ale dohromady (jako lidstvo) ano! Kdo ví, jak daleko se dostane Tvá hrdinka a zda dosáhne svého poznání! Možná zemře bez něj... Dříve, nebo později! Omlouvám se za mírné rozkecání, ono jde přeci jen o jistý fantasy příběh, ale mezi řádky... Líbilo a jdu, než si budeš myslet, že jsem z něj zblbnul! :-DDD
 ze dne 17.06.2008, 17:15:58  
   Charlotte Cole: Ale vůbec se Šímo neomlouvej! Jsem poctěna, že Tě můj příběh "donutil" k hlubšímu zamyšlení! Už jen proto, že ne každý příběh tohle dokáže...

Ano ano... i mezi řádky se dá číst... a těch informací je tam skrytých opravdu dost... Jsem ráda, že čteš nejenom ty řádky, ale i mezi nimi. ;-)

Jinak díky za přečtení, komentík i známku! =)

P.S. Nepřeskočil jsi jednu kapitolku? Mám takový pocit, že ano... informace v ní obsažené Ti budou scházet... ;-) =)
 Pavel D. F. 16.06.2008, 23:36:17 Odpovědět 
   Děj této kapitoly je víceméně shrnut v perexu, takže je zbytečné cokoliv opakovat. Čím déle Tvým příběhem procházím, tím více je mi jasné, že si asi budu muset přečíst jej znovu celý najednou, až bude hotový a vydaný. Jinak se těžko dá ze všech těch útržků sestavit solidní obraz, protože mysli nás čtenářů jsou mezi jednotlivě vydanými kapitolami sužovány vším možným, co nám z hlav povědomí o Tvém příběhu vyhání. Na druhou stranu můžeme být při tom, kdy se tento příběh vytváří, a to taky není k zahození.
 ze dne 17.06.2008, 17:07:14  
   Charlotte Cole: Díky. =) Ano, to už mi řekla i Nancy, že si celý příběh přečte znovu až to bude hotové... Jsem ji vědoma toho, že takhle na pokračování je těžké si dát všechny střípky informací k sobě tak, aby vznikl nějaký ten obraz příběhu. Nicméně jsem ráda, že i tak se příběh líbí. =)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Flegmatik v mer...
Marek
Tábor - Markýza...
Rebejah
Ecce homo!
pocestný
obr
obr obr obr
obr

(Revoluční rok) 1863 / 13+14
Rebekka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr