|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28998 příspěvků, 4550 autorů a 303450 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Jak (ne)napsat bestseller... ::
 Šíma |
publikováno: 20.06.2008, 6:10
|
| Když člověk od života nic nečeká, není zklamaný, ale nakonec přeci jen může být zničený při pomyšlení, že mohl od života žádat více. Otázkou je, kde je ona hranice mezi bytím, honěním se za něčím, nebo prostým přežíváním... |
| |
|
|
/Bestseller?/
Než se vrhneme do víru písmenek a slov, dovolil jsem si citovat internetovou encyklopedii (Wikipedie), co říká o tomto zajímavém slůvku:
„Bestseller (z anglického best sell - nejlepší prodej) označuje knihu, která se stala velmi populární a která jde dobře na odbyt. V běžném kontextu označení bestseller nepředstavuje nějakou přesně definovanou úroveň prodeje, ani žádnou předpokládanou, nebo skutečnou odbornou, nebo literární kvalitu. Jednoduše označuje knihu populární, stejně tak jako slovo hit nebo šlágr označuje úspěšnou hudební skladbu.“
Patrně jde o veliký sen mnoha autorů, kteří píší prózu (povídky, novely a romány) a nezáleží na rozsahu díla, tedy na počtu stránek. Skutečně čtivým dílem se může stát román, nebo i obyčejná povídka. Záleží na tom, jak moc se bude líbit čtenářům. Ale řekněme si to na rovinu: Na čem záleží, aby bylo dílko vážně čtivé? Už jsem na toto téma napsal hodně slůvek a vět a možná také dohromady nic neřekla, protože každý z nás má svůj styl a každý z nás píše o něčem jiném. Ano, vážení přátelé, takovým bestsellerem se může stát dílko z kterékoliv oblasti ať už se jedná o sci-fi, pohádku, detektivku, nebo fantasy příběh.
Stačí se jen ohlédnout a připomenout si „Pána Prstenů“, „Harryho Pottera“, „Alenku v říši Divů“, „Dunu“ a další. Jsou něčím jejich autoři výjimeční? Mají snad větší talent? Více štěstí? Více odvahy prosadit se? Byli neústupní? Dřeli na sobě do úmoru? Psali snad své texty s láskou a se zaujetím? Kde je zakopán onen pomyslný pes? Či snad kde nechal tesař díru? Proč jsou některá díla na výsluní a jiná jen a pouze v jejich stínu? Ano, vyhrát může jen jeden, avšak psaní literárních děl není závod a nikdo s nikým nezávodí, snad jen jejich autoři bojují s časem, protože čas se na nic neptá a čím je dílo delší a propracovanější, tím více času nad ním dotyčný autor stráví s nastudováním všech případných historických údajů, nebo faktografických dat (co se týče místa děje). Ano, příběh musí být také uvěřitelný a čtenář se musí vcítit do role jeho hrdinů! Ale to jsou jen stokrát omílaná slova, nakonec, návody na to, jak se stát uznávaným autorem najdete na každém rohu!
/Na začátku bylo slovo.../
Patrně jsem už mnohokrát uvedl, že slovo dělá divy a dobře postavené a míněné věty vyřčené ve správný čas dělají s lidmi nepředstavitelné věci. Se čtenáři literárních děl je tomu podobně, stačí se podívat kolem sebe, jaký boom vyvolal jen poslední díl Harryho Pottera (Mezi námi, čím je jeho autorka výjimečná? Možná měla jen trochu více štěstí!). Ale abych vše uvedl na pravou míru, nic proti Harrymu, také ho žeru, i když jen ve filmové podobě (raději nepátrám po tom, oč oproti knize přicházím, ale patrně jsem trochu zmlsaný digitálními efekty).
Slovo... Malá oprava! Na začátku není slovo, nýbrž myšlenka a prázdný papír, nebo obrazovka počítače. Někdo rád píše perem, někdo na psacím stroji a jiný buší do klávesnice počítače. Počítač je také pěkným rozmazlováním autorů, protože jeho prostřednictvím mohou dělat se svými texty kouzla a čáry, se kterými si nezadá ani samotný Harry Potter. Co se týče použití moderních výdobytků techniky v literatuře (mimo námět) slouží jako dobrá pomůcka při psaní, protože si autoři nemusí trhat vlasy z hlavy při hledání správné stránky (u navazování děje, nebo nahlédnutí do poznámek), vše mají přehledně uložené, pokud si dotyční autoři nezapomněli svá dílka řádně „zasejvovat“, či případně zálohovat). Ono to možná není k věci, ale také není nic horšího, než hledat poslední kopii svého díla s důležitými změnami v textu...
O nápadech a jejich využití při psaní povídek jsem už jistě psal, stejně tak o tom, jak si pohrát se svými čtenáři, nebo jak využívat přímou řeč. Lžička z minulého dílu by nejspíše řekla toto: „Sám netuší, jak napsat bestseller, ale dělá tu ze sebe chytrého! No tak, co? Šímo? Prozraď, zdali víš, nebo alespoň tušíš, jak na to!“ Šíma mlčí, jeho múzy kolem tiše poletují a lžička vesele cinká o prázdný hrnek od kafe. Bestseller nikde... Proklatě! Nepůjdem raději zaplnit ten prázdný papír nějakými písmenky a slůvky, než mi do toho ta zpropadená lžička zase začne kecat?
/Řemeslo nadevše.../
Žádný šéfkuchař, který vaří svá obdivovaná jídla ve vyhlášených restauracích, neprozradí své nejtajnější recepty! Co by pak dělal? Nejspíše by přišel na buben, zchudl a skončil někde na chodníku, protože by namísto něj začali vařit jeho speciality jiní. Pokud... Pokud už toho nemá dost a nechce trochu nechat ostatní nahlédnout pod pokličku! Ano, tušíte správně! Pokud chcete v nějaké oblasti lidské činnosti vyniknout, musíte v ní být dobří a ovládat své řemeslo a je jedno, jde-li o kuchaře, zedníka, dlaždiče, hudebníka, nebo pana spisovatele! Lžičko? Mlč!
Ano, také se marně snažím napsat nějaké to dílko, které by šlo na dračku. Možná ani netoužím po přílišné popularitě. I když ona popularita je patrně tou nejpřijatelnější daní za úspěch, nepočítám-li ztrátu soukromí a požadavky nakladatele, když už někdo vydělává peníze, proč jej nevyužít a trochu z něj nevyždímat další prachy? Takový diktát ze strany vydavatele (napsání další knihy, apod.) není možná to pravé ořechové, ale k bestsellerům patří. Pak už jen autora zachrání dobře napsaná smlouva (další vydání téhož díla, či počet knih napsaných za určité časové období, autor je také jen člověkem a nemusí se upsat k smrti)... Ale vraťme se k onomu řemeslu!
Pokud vás napadne rčení: „Když dva dělají totéž, není to vždy totéž!“, pak jste na správné adrese. Dneska píše kde kdo! Mnozí píšou dobře, mnozí to jen zkouší a někteří by tuto činnost neměli dělat vůbec. Pokud se chcete zeptat, kde se nacházím v tomto pomyslném žebříčku, pak vám musím říci, že to sám nevím... Za každého autora mluví jeho práce a odezva na jeho díla. Můžete sepsat stovky knih a trhat si vlasy z hlavy, že jste pořád chudí, jako ta kostelní myš, protože jste se třeba i nevešli žánrově a stylově do současných požadavků na trhu s literaturou.
„Co má šíma pořád s tím trháním vlasů?“ zeptal se bílý králík kávové lžičky.
Také nakladatelé jsou mnohdy opatrní, co se týče nových dílek, pokud vám v kapse cinkají nějaké ty zlaťáky a jste ochotni pustit si žilou, jako autor se spoluúčastí na nákladech na vydání svého dílka patrně budete více vítání a možná i více perspektivní! Nakonec, ponesete také nejen svou kůži na trh, ale i část rizika návratnosti investic vložených do publikace vlastní tvorby (což je také obchodní činností). Ale počítejte s tím, že u nás v Čechách nejspíše díru do světa neuděláte a nepomůže ani to, že budete psát jako sám Pánbůh! Netuším, jak velké jsou autorské odměny, ale patrně to nebude žádné terno.
Ptáte se: „Kam jsme se to zase dostali?“ Nikam, ale i tak jsme postoupili na své strastiplné pouti za úspěchem, který je mnohdy velice nejistý a podobá se spíše ranní mlze nebo fata morgáně! Nestačí mít talent, dobrý nápad, obstojné a čtivé zpracování a vstřícného nakladatele... Musíte mít také fůru štěstí a najít si tu správnou čtenářskou základnu. Nevíte proč jsou regály se šímovým posledním dílem stále plné? Že by byl opravdu takový břídil? Nejspíše ano, nebo má kopec smůly... Lžička má možná také pravdu a nepíšu bůhví jak dobře! Ale jdeme dál, ať se toto dílo o psaní bestsellerů nepromění v osobní zpověď. Dělám si legraci, ještě jsem žádnou knihu nevydal...
/Jak na to?/
Na co? Aha, jak na to? Jak napsat bestseller? No já nevím... Věděl jsem to někdy? Ono nestačí být jen ukecaný (jako šíma), ale musíte bojovat o své dílo a nenechat se odbýt! Třeba i po sto dvacáté páte! Že pořád nepíši o tom, jak napsat onu nejprodávanější knihu? Vím to? Pokud ano, proč to nenapíšu? Pokud ne, proč píšu tyto řádky? Otázkou je, nač jsou tyto otázky dobré! Ano, každý čtenář se musí v duchu neustále ptát: „Proč byl tento text napsán? Co tím chtěl autor říci?“ Musí být napnutý a zvědavý, ale ne tolik, aby jej to zmohlo, nebo vaše dílko znechuceně odložil. Že také čtete díla, u kterých nemusíte moc přemýšlet? Ale ano, ale přeci si položíte (sami sobě) alespoň jednu otázku: „Jak to celé asi dopadne?“
Co tedy potřebujeme, abychom uvařili onu velmi dobrou a chutnou polévku, které se říká: bestseller? Tak dobře, ale stejně to už všichni dobře víte a jen se budu opakovat! Mrkla na mě! Kdo že? Ta lžička, která si nedá pokoj a i když nemluví, pořád mi naznačuje, že toho ví víc, nežli já!
Ingredience:
a) dobrý a neokoukaný nápad (obvykle se hledá velmi těžko a také se dost těžko píše o něčem novém, co ještě nebylo vymyšleno, nebo vynalezeno);
b) postavy, které zaujmou (hrdinové příběhu jsou velmi důležití, jak už jsem už uvedl, čtenář se musí s nimi ztotožnit a vžít se do jejich osudů);
c) dobrý děj (děj je jednou z hlavních položek vašeho příběhu, pardon, polévky – pokud zaujme a čtenář se do něj správně položí, máte takřka vyhráno);
d) nevšední výprava (místem děje vašeho příběhu může být tento obyčejný a tuctový svět, nebo svět fantazie, který nemá hranic, ale pozor na logiku věci, nesmíte se vydat nesprávným směrem a popřít vše, co jsme se zde jako lidé naučili, přírodní zákony platí v celém Vesmíru – měly by, ale kdo ví – účel přeci jen světí prostředky);
e) rozumět alespoň trochu psychologii postav (životy našich hrdinů musí být uvěřitelné, přestože neexistuje nějaký všeobecný vzorec chování a záleží jen na vás, jaké životy budou vaše postavy ve vašem příběhu prožívat);
f) správná atmosféra (pořád se něco děje – i v běžném životě – a také se musí stále něco dít i ve vašem příběhu, jinak se propadne do stereotypu a nudy, nestačí jen nevšední postavy, místa děje a jejich imaginární životy, musí také myslet, rozhodovat se a stále napínat čtenáře);
g) znalost gramatiky a formátování textu (tato ingredience je velmi důležitá, nejen že budou mít korektoři a redaktoři méně práce, ale také ukážete, že rozumíte řemeslu a píšete na úrovni, text plný gramatických chyb a nesprávně formátovaných odstavců a přímé řeči většinou neoslní);
h) schopnost se učit (pořád se něčemu učíme a zdokonalujeme se ve psaní, nikdo z nás se nenarodil jako spisovatel a jen psaní dělá mistra – nejde o nic jiného, nežli o otrockou práci – a toto přirovnání platí pro psaní jakýchkoliv děl pro výdělek jako ušité);
i) láska ke psaní (ať už se moříme se svými dílky jakkoliv dlouho, jde nám to, nebo z nás lezou jednotlivá písmenka jako z chlupaté deky, důležitá je láska ke psaní a psaní pro radost, byť nás tyto skutečnosti neuživí a nevyděláme si s nimi – i bez nich – ani na chleba, nebo na slanou vodu, pokud nebudeme mít trochu toho štěstí);
j) najít správného nakladatele a knihkupce (každý z nás určitě alespoň v hloubi své duše tuší, jak těžké je vydat – knižně – jakékoliv své dílko, pokud se nám povede najít správného a vstřícného nakladatele, kterému se naše práce bude líbit – spolu s dobrými knihkupci – máme již takřka vyhráno, aby naše knihy nezůstaly na pultech obchodů, zbývá nám už jen jedno jediné, najít si svou čtenářskou obec);
k) dostatek času, pevné zdraví a zázemí (čas je důležitý, jak už bylo řečeno, zdraví také a pokud nemáme pochopení rodiny a blízkých, máme o starost více a taková podpora a betareading ze strany známých není nikdy k zahození).
/Nic nového pod sluncem.../
Jsme na konci naší malé cesty za bestsellerem. Že jsem vám dohromady nic neřekl? Že toto všechno můžete číst v kdejaké příručce, jak se stát slavným a bohatým spisovatelem? Ano, je to docela možné! Ale pamatujte na to, že všechny příručky vznikly jen proto, aby si jejich autoři a nakladatelé namastili své kapsy na neštěstí ostatních lidí (autorů), kteří také chtějí proniknout mezi onu elitu a alespoň na malou chvíli zažít alespoň pět minut slávy, než znovu zapadnou do bezbřehého a bezedného bahna nudného stereotypu ostatních autorských děl. Ale pokud je vám to jedno a píšete jen čistě pro radost, pak není co řešit...
Je to tak! Na světě je nás několik miliard a ne všichni můžeme být na vrcholu. Za prvé je tam málo místa a za druhé stojí to mnoho dřiny a odříkání. A výsledky našeho marného snažení jsou kdesi v nedohlednu. Někdy stačí být jen ve správnou dobu na správném místě. Mnohdy je to o štěstí, kdy vyhraje ten, kdo ani pořádně psát neumí, nebo je pouze jedním z mnoha průměrných autorů. Ale přesto prorazil, protože zaujal ty správné lidi na správných místech...
Tady bychom mohli i skončit. Ano, není již o čem psát. Co člověk to jiný názor a každý se musí naučit létat sám. Najít svůj styl i sám sebe v tomto nekonečném moři literatury. Pokud píšeme pro radost a z lásky ke psaní, pak nás nemusí mrzet, že jsme třeba i neprorazili. Ale také je zde ještě jedna pravda, stačí postupovat krůček po krůčku a být viděn! Někdy začne kariéru kdejakého umělce již jeho první práce a mnohdy si své jméno buduje dotyčný člověk i celý svůj život! A pamatujte také na to, že opravdu slavní budeme až po smrti! Pak náš duch a naše snažení přežije v naší práci a bude zde dál, když tu už my (autoři) nebudeme. A o tom také samotné umění a literatura je, nechat zde vzkaz pro příští generace.
/Konec.../
Dnes bude tato část bez praktické ukázky. Ono je opravdu těžké napsat příběh, který by nás uživil. Přestože je tento fakt docela možný (a také se již mnohokrát stal), vypadá jako pouhý „americký sen“ nebo spíše výmysl z pohádky. Pokud smícháme všechny ingredience a pokusíme se uvařit své životní dílo, možná uspějeme, možná také ne! Cíl není vždy tím, co je důležité, mnohdy je důležitá také samotná cesta! Pište pro radost a pro samotné psaní (jako naplnění sebe sama). Pište pro své čtenáře a možná jednou budete alespoň na malý okamžik slavní, přestože je sláva jen jako ta polní tráva a jednou také pomine!
A to je vše, přátelé! Mnoho slov bylo řečeno a ne všechna slova padla na úrodnou půdu. Avšak ne všechna slova v sobě mají ten správný základ (semeno) pro to, aby z nich byla ta správná úroda. Není nad pocit uspokojení a dobře vynaložené práce, která nese své ovoce. Hezký den, vám přeje autor této práce, ať vás neustále obletují múzy a zase někdy na viděnou u řádek psaných nejen o tvůrčím psaní a hraní si s písmenky...
„To je dost,“ řekla si lžička a mrkla na bílého králíka.
„V nejlepším přestat!“ souhlasilo pero a udělalo kaňku na bílý list papíru, který ještě nebyl popsán.
„Šímo?“ zavolala na mě guma. „Nech už toho, alespoň pro dnešek... Řeči se vedou a voda teče!“
„Tak, a to je už opravdu konec!“ usmál se šíma. „Pro dnešek stačilo... Psaní zdar!“
„Co znamená: Trhat si vlasy?“ zeptal se mě bílý králík a spiklenecky na mne mrkl...
*****
Omlouvám se za případné chyby a překlepy...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.4 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 23 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 67 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
