» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2140820

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28998 příspěvků, 4550 autorů a 303450 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Tam, za temným plátnem... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Průvany vonných záduší

Viviana-Mori	publikováno: 20.06.2008, 8:00

Pro Tebe... (jsou tyto neviditelné řádky)

Vím, že to není poezie, jen čistě srdeční výlev. Že je tam spousta pro Vás zbytečných slov. Ale je mi to nějak jedno. Nevydávám to za poezii první třídy ani za něco, co by měl vidět celý svět. Mně stačíte Vy a pár lidí, kteří to snad i pochopí. Naprosto mě tohle psaní odzbrojilo a plakala jsem jako malé dítě, když byly řádky dokončeny. Strašně mě to všechno mrzí. A stále nevím, kde se stala chyba. Co jsme to jen provedli...


	Jak temperou na štětci bych ráda ještě tancovala po vzkvétajících plaketách tvých skrytých tajů. Poslouchala bych jak věříš mým řádkům po nocích tajně psaných i přes den tkaných a ty bys poslouchal jak byla jsem krutá, když nedala jsem ti je číst. Věřila bych jak zvláštní je mě znát jako mladou ženu co měla by žhnout dokonalou něžností. Po létech stále tak velmi dětskou. Chtěla být korunována, jako jediná tvou nezištnou láskou. Pak chápat bys nemusel, že děti bývají kruté si sobě tváří v tvář a že tím děckem jsem i já, tvá vymyšlená naděje. Třeba by ses nezapomněl ani mlčenlivě ptát, jak jsem se včera měla. Laskavým zájmem bys nevložil trpkost do ublížených úst. Úsměvy by se snad ještě neskrývaly za zády. A před každým odchodem bych ti dokázala urovnat vědomí jaký jsi náš milovaný muž. Třeba by to bylo ještě doma, kdy bys po mě nežíznil a zcela mě nevypil. Postupem času bych se ti možná ani nevzpříčila v krku. Nerozplival bys mě do pražských asfaltů. A snad by si mě nějaký ten pán ještě vzal. Pak přestal bys vidět rukama a jejich úderem a ješitností slov. Znovu bys namaloval moji dětskou tvář. A vybarvil sítě všedního světa. Věděl bys, že v rukách umělců se skrývá ta nezištná pravda a láska. Tak prosím namaluj taky někdy sebe. A jednou provždy prozři... Tam někde v hloubi tě pořád vidím čestného a vždycky budu... ...tati


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 14		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 25		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 52		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Arnold Different	27.08.2008, 20:16:34

Jak řekl kdysi kdosi: "Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme." Tedy naopak - naši příbuzní nemusí, bohužel, být našimi přáteli. I mě můj otec jednou zklamal. Našli jsme k sobě pak zase cestu, ale už nikdy k němu nebudu cítit takovou úctu a obdiv jako dřív...

H	27.07.2008, 20:57:50

Odpověď na příspěvek od uživatele: H ze dne 24.07.2008, 19:48:37 Vivi, úplně všichni to tady vzali jako slova z duše, myslím, cejtím, cejtíš? :-) Znáš to Bukovskiho, asi to zkomolím, něco jako - dokud moje tělo vylučuje ... a básně, je to dobrý? :-)


ze dne 27.07.2008, 21:08:13
Viviana-Mori: To jméno už jsem někde slyšela :-) Ale v podstatě neznám, nemám nějak vůbec možnost něco takového číst, ale jednou určitě... Já vím, že tady na SASPI jsou lidi vnímavější, nicméně na jiných serverech se vždycky najdou lidi, kteří to budou bráti jen jako pokus a hraní na city. A budou se vysmívat. Ale na jednu stranu je to dobře, protože tito lidi mě vždycky srazí zpátky na zem a já poslední dobou příli létala.

H	24.07.2008, 19:48:37

Ahoj, fakt silný řádky.. A nepřijde mi že by tu byly nějaký slova zbytečně. Spíš naopak, na konci..


ze dne 27.07.2008, 19:52:52
Viviana-Mori: Moc děkuji, jsem strašně ráda, že to někdo ještě takto chápe...jako slova z duše, nikoliv jen pokus o poezii :-)

Angile	01.07.2008, 7:27:36

Myslím, že chápu...


ze dne 01.07.2008, 17:37:26
Viviana-Mori: Děkuji, tedy.

čertíček244	01.07.2008, 6:34:07

hodně dobré Vivi ...

Traci	22.06.2008, 7:57:44

Během deseti minut jsem se z jiných dílek vrátila zase zpět sem..vážně působivé a povedené dílko!


ze dne 22.06.2008, 14:09:04
Viviana-Mori: Moc mě těší, že jsem tě tak upoutala a mám červeň na tvářích! :-) Děkuju moc!

javavia	21.06.2008, 20:59:59

Odpověď na příspěvek od uživatele: javavia* ze dne 21.06.2008, 20:57:04* A dovolila jsem si tě přidat k oblíbeným, i jiná tvá dílka se mi líbí;:-)

javavia	21.06.2008, 20:57:04

Velice dobře propracované. Já jsem v tom našla taky kousek sebe, je to smutné...

Adam Javorka	21.06.2008, 20:37:56

Vivi, pekne si to vyjadrila, ako vzťah medzi otcom a dcérou. Stojí to na povšimnutie a za 1

Janeys	21.06.2008, 9:33:48

Jedna z pro mne nejlepších věcí, co jsem tu kdy četla. Nejen tím, jak je to napsáno a jak je zde vyjádřen smutek se vztekem, láskou a zmatením, ale také protože jsem se s textem i trochu ztotožnila. Zajisté nejsem ale sama, kdo v něm našel kousek ze svého života. Krásné.


ze dne 21.06.2008, 11:36:15
Viviana-Mori: Chjo... je mi moc líto, že to tak musí být. Je to těžké. Nicméně ti moc děkuji za krásná a milá slova.

amazonit	21.06.2008, 6:00:13

ten vztah je, pokud to nazvu eufemisticky, komplikovaný, když někdo po někom žízní a vypije ho, rozplive do pražských asfaltů..., to je celkem síla, ať už by to byl vztah kohokoli..., myslím, že tohle do vztahu otce a dcery nepatří... myslím...


ze dne 21.06.2008, 11:34:44
Viviana-Mori: Bohužel...

medojed	20.06.2008, 20:21:08

Vztah otce a dcery bývá mnohdy velmi náročný pro obě strany a ty jsi zde velice citlivě popsala ten svůj příběh. Přeju ti, aby se vše vyřešilo k tvé spokojenosti, Vivi.


ze dne 20.06.2008, 20:40:30
Viviana-Mori: Můj otec bývá velmi často pryč, daleko... A myslím, že právě v ty chvíle jsem spokojená. Děkuju za přečtení.

Danuše	20.06.2008, 18:28:46

Ano to je velmi osobní a velmi bolestné. Asi nemá cenu psát o tom, jak jsou někdy složité vztahy mezi blízkými a třeba někdy stačí najít si čas na rozhovor, který by možná mnohé vyřešil, ale pravda je, že musí oba chtít a jeden ke druhému musí alespoň něco cítit. Lidé spolu tak málo komunikují. Ale třeba jsem vedle jak ta jedle...takže k básni samotné...klaním se před tvým uměním...nádhera.


ze dne 20.06.2008, 18:35:42
Viviana-Mori: Moc ti děkuji, ale tohle nejspíš není žádné umění, jen emoce vytrysknuté na povrch. Určitě to není první ani poslední báseň na toto téma a na tento vztah. Co se toho rozhovoru týče... já opravdu již zájem nemám. A možná mu tyto řádky jednou zasadím na hrob, kdo ví. Bývá to občas smutné, jací jsou lidi na sebe. Znovu děkuji za komentář, za milá slova a za neustálou přízeň.

Hydra	20.06.2008, 10:25:09

Jo,..čuk to vyjádřil přesně. Nedokážu text hodnotit jako literární dílo, neboť mi připadá až příliš přiléhavě osobní. Některé věci mě dokonce udivily, jako např.: "Nerozplival bys mě do pražských asfaltů." Dávám jedna za výrazné zaujetí, ale pitvat dílko nebudu.


ze dne 20.06.2008, 14:31:10
Viviana-Mori: Ano, raději nepitvat. Ale moc děkuju.

čuk	20.06.2008, 7:59:49

Vyjádřila velmi citově a přiléhavě vztah otce- dcera. Bohužel rodiče žijí v jiném čase a od dětství vkládají naděje, které jsou nakonec u potomka jiné. Bohužel tolerance i lásky ubývá s věkem vždycky a přesahování dítětě irituje rodiče (pokud je ve střetu s jejich názory) Ale to říkám málo, a tys podstatu vyjádřila velmi přesně. Vysmekávání dětí rodičům téměř vždy cítí rodiče jako křivdu a hořkost.


ze dne 20.06.2008, 14:31:50
Viviana-Mori: Je to bohužel tak... Děkuju za publikaci a vysoké ohodnocení.