obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915549 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39820 příspěvků, 5772 autorů a 391816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: 01. Na vodě ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Aire
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Blanche C. Kučera publikováno: 22.06.2008, 17:24  
O deset let dříve
 

Uprostřed klidného moře stála malá loďka. Na ní stály dvě naprosto odlišné postavy. Jedna z nich byla malá a plnoštíhlá a druhá hubená a vysoká. Byly to dvě dívky, dvě přítelkyně, dvě airenky, podmořské obyvatelky. Staly a sladovali klidný obzor a vzdálené temné mraky, které je upozornovaly že se tu co nevidět objevý bouřka, která tu dlouho nebyla. Dívky však vypadali klidně. Ta menší sledovala obzor viditelně smutně a neštastně. Její přítelkyně se na ní podívala:
„Copak je ti Etellwen?“ zeptala se.
„Co nevidět příjde bouřka“ špitla jakoby počítala že se tím zbaví všech dalších otázek.
„To není to co tě trápí, poznám to na tobě. Řekni mi Et co to je, vím to bude něco vážnějšího.“
„To nic Indil, nevšímej si mě, to je jen další nesmysl, jak by řekla moje matka. Jsem jeden velký nesmysl.“
„ Tak to tě trápí? Tvoje matka a její mínění o tobě?“
„ Ne to už ne, zvykla jsem si na to, že se vidí ve svém synáčkovi. Trápí mě jiné věci.“
„Tak povídej, není nic příjemnějšího než se svěřit přítelkyni.“ snažila se Indil dostat něco ze své kamarádky.
Ta však opět utichla a dál se dívala na obzor. Viděla tam neklid,podobný tomu co cítila v duši i na srdci, takový o kterém slyšela že se bouří v dalekých zemích. Lákalo jí poznat cizí země, necítila se pod vodou jako doma, měla pocit stísněnosti, všechno na ní doléhalo, měla chuť na vše se vykašlat a odpolout do oněch tajemných dálek a zanechat tu vše. Ničeho by nelitovala a po ničem by se jí nestýskalo, snad jen po Indil, protože ta jediná na ní po tom všem nezapoměla. Otočila se na ní a viděla jak k ní stojí zády a sleduje druhou stranu, kde ještě nebe bylo modré a nenaznačovalo žádnou přicházející bouři. Dívala se na záda své přítelkyně a najednou dostala neznámí pocit zloby, kterou k ní ještě nikdy necítila. Chtěla jí skočit kolem krku a stáhnout jí ho svýma rukama. Byla tak dokonalá, vzor všech ctností. Typická Airenka, narozdíl od ní. Tolik jí to všechno záviděla. Dlouhé tělo, hubenou postavu, vytáhlé prsty, zelené vlasy, krásné oči. Takhle by měl vypadat každý Airen, ona byla vzorová. A zato ona, Etellwen byla vzor špatného Airena, postavou malá, ne příliš hubená, vlasy hnědé a vlnité. Takhle prostě Aireni nevypadali a jají matka jí to strašně ráda připomínala.
„ Už bychom měli jít a ať nás tu ta bouřka nezastihne.“ ozvala se z ničeho nic zády stojící Indil.
„Ano to měli. Běž a já já poplavu hned za tebou.“ řekla klidně Etellwen. Indil si vzala brašnu a hodila jí přes rameno. Ještě jednou se ohlídla na svou přítelkyni. Pohlédla jí do očí a pocítila smutek a zlobu v jejím oblyčeji.
„ Nebuď tu moc dlouho.“ usmála se a skočila elegantní šipku. Etellwen sledovala než se za ní zavře hladina a než se naprosto ztratí z jejího dohledu a poté se dalal do pádlování, aby s lodí odplula z dohledu než Indil zjístí že už jí neuvidí.

Indil mířila ke dni svým normálním tempem. Dole už viděla svůj domov a domov Etellwen, jejich rodiče a jejího bratra. Měla pravdu když mluvila o své matce tam nahoře, uvědomila si. Bylo to vždy jasné koho její matka preferuje. Etellwen byla vždy ta špatná, zato Melton byl zlatíčko. No kdyby musela uznat pravdu, tak by řekla, že se jí líbí a vždy líbil, byl prostě vzor dokonalosti a byl její platonická láska. Jí však bylo pouze patnáct let a mu už dvacet a na takové dítě by neměl nikdy čas. Sám to dával najevo kudy chodil, byl někdo víc a sestra ani její kamarádka ho nikdy nezajímali. Stoupla si na dno a podívala se nahoru. Čekala až uvidí svou připlouvající kamarádku, ale stále se nic nedělo. Začínala mít strach, něco se musela stát jinak by tu byla. Rozběhla se za rodiči a vše jim řekla. Než však vypluli nahoru po Etellwen, ani lodce nebyly ani stopy. A bouřka už byla tu. Nemohli zustat déle a Et hledat, být při bouřce na hladině bylo velice nebezpečné. Vydali se proto zpět a v její návrat mohli jen doufat. Pro Indil však byla Et už ztracená, věděla že nemá cenu jí teď hledat, že se vydala tam kde našla štěstí a že jí takhle bude líp. Přísahala si však, že jednou jí najde a zjístí proč to dopadlo takhle a zda je šťastná, když opustila všechny, kteří jí milvali. A nebylo jich málo, přestože mezi ně nemohla počítat svou rodinu.

Malá loďka rychle plula neklidným mořem, jak se Etellwen snažila pádlováním uniknout bouři, která jí však stále více stíhala. Neměla ráda žádnou vodu, natož tu dešťovou. Tu totiž neměl v lásce žádný Airen, natož ona, která nemá rádá vodu žádnou. Kapky deště se k ní však neuprosně přibližovaly. Ruce jí samou námahou bolely, srdce jí svýral strach a panika a tíseň jí začali pomalu ovládat. Vsunula pádla do lodě a sama se stulila pod svou pláštěnku. Doufala že bouřka bude jen chvilková a ona že jí přežije ve zdraví. Než k ní však nesilnější průtrž mračen došla ležela už v mndlobách a nevnímala vůbec nic.
Probudila se až když na nebi nebyl ani mráček. Otevřela oči, ale obloha nad ní nebyla. Byl to nějaký strop. Podle všeho dřevěný. Zaposlouchala se a pocítila, ještě nemá pevnou půdu pod nohama, takže stále bude na moři. Tohle ovšem nebude její loďka. Tohle bude větší plavidlo. Mnohem větší, dokonce s luxusní kajutou. Pokusila se pohnout, ale tělo jí ještě neposlouchalo. Náhle se otevřeli dveře a v nich uviděla mladou dívku, která jí přišla zkontrolovat. Podle pohledu té dívky poznala, že zde začíná teprve její opravdový život a že bude lepší než ten který opustila.


 celkové hodnocení autora: 72.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 22.06.2008, 17:23:53 Odpovědět 
   Zdravím.

Začátek příběhu je celkem zajímavý, byť trochu chudý, co se týče informací o prostředí i postavách. To prozatím příliš nevadí, nicméně pro poutavější pokračování bych nejspíš volila přinejmenším ještě jednu dějovou linii, bude-li příběh delší (tedy min. na 15-20 dílů podobného rozsahu), nebo aspoň prolínání se osudů několika postav.
Přesto: pozor na kopírování profláknutých "reálií" typu matka, co miluje pouze jedno dítě atd. Zavání to téměř pohádkově, ovšem v negativním směru (viz. Popelka).
Další věc: příliš pospícháš. Střed, kdy Indil a Etwellina rodina hledají uprchlici, nejen, že postrádá napětí a směs emocí, které by čtenář očekával, ale také i jakoukoliv akci. Neboj se rozepsat - text se dá zkrátit vždycky, to spíš přidávání bývá pracné a mnohem náročnější.
Také si dávej pozor na opakování slov. Je to přirozená chyba začínajících autorů, a právě proto na ni pokaždé upozorňuji - aby se jí autoři pro příště vyvarovali. :)
Volba slov, to už je něco jiného. Chce to víc číst, aby sis rozšířila slovní zásobu a uvědomila si drobné rozdíly ve smyslu slov: loďka sice může stát, tedy neplout, ovšem v tomto případě bych zvolila jiné sloveso (plavala, kotvila atd.). Takových věcí je v textu vícero a popsala bych mnoho řádků, kdybych měla rozebrat opravdu všechno. To však ani není potřeba - jak budeš ve psaní pokračovat, sama začneš využívat mnohem širší slovník a ani ti to nepřijde. Jen to prostě chce čas a vytrvalost (a spoustu práce).

A teď kámen úrazu: chyby. Jsou jich mraky a často to jsou chyby přímo školácké, které nejen, že praští mezi oči, ale navíc i podtrhnou nohy a na zemi ještě dorazí. Chybějící čárky, překlepy, špatně napsané shody podmětu s přísudkem, nevhodné pády... Chápu, že ne každý ovládá gramatiku dokonale, nicméně opravdu je potřeba dbát i na formální stránku textu; pokud ti k odstranění chyb nestačí ani několikeré čtení textu, najdi si někoho na korektury - aby ti odstranil aspoň ty největší špeky typu "staly a sledovali obzor". Také je to hodně o pozornosti při korekturách: nejde jenom sledovat příběh, hlídat se musí i věty a slova. Ze začátku to bude chtít víc pozornosti a práce, ovšem časem budeš dělat méně a méně chyb právě proto, že si zvykneš psát. Všechno je to jen o vytrvalosti a o psaní.

Nejspíš se ti teď bude moje hodnocení zdát tvrdé, ale není v tom nic než snaha pomoci. Když ti teď ukážu chyby, které děláš, ušetřím ti namáhavý a hlavně zdlouhavý proces osamoceného hledání a marného pátrání, co děláš špatně. Netvrdím, že mám patent na rozum - jen trochu lépe ovládám pravidla a déle píšu.
A tobě radím to samé: psát. Nebát se, nevzdávat se a psát. A hlavně nezapomínat, proč to děláš - pro tu zábavu, vášeň a samotné psaní. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Duše uvězněná v...
micromys
Láska není pro ...
feelMorefreedom
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Krychle
Alan de la Pont
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr