obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915699 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392512 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Kavárna lidských jader ::

 autor Alan de la Pont publikováno: 21.06.2008, 14:16  
 

Kolena se chvějí, ruce se potí a hlava, ta nechápe už vůbec nic. Těžko povědět, co vlastně chce. Jenom tak zadumaně hledí z balkonu na protější paneláky snad jakoby tam bylo co vidět. Inscenace, interpretace, improvizace… všechno se to tak hrozně mísí a promíchává, že v hlavě se to jeví jako uvnitř šlehačkového dortu s kandovaným ovocem a čokoládovou polevou na jeho pahorku z ušlehané smetany. Dort, co nevíš, jestli ti chutná, nebo se ti odporně kroutí v žaludku jako nějaký parazit.

Uvnitř jádra, uvnitř pecky… Co je tam? Co tam sakra všichni tak tajemně důležitého skrýváme, že to nevytáhneme při rozevření opony na světla z dálkových reflektorů? Co to má ten pán pod kabátem se dozvídáme záhy... Ale nitro, jeho duše je zapečetěná a uložená v bezpečnostním boxu zamčená uvnitř sejfu. Rozbít jádro s peckou… Kolikrát ještě?

Zvláštní homotetie na našich tvářích. Všechno je přizpůsobováno plynutí času a čas je přizpůsobován plynutím čehosi, co ani nedokážeme nějak identifikovat. Těžko hovořit o věcech, ve kterých se sami nevyznáme, nebo jsme do nich ještě nepronikli. Není tu nit a ani oko, do kterého ji navázat. Není tohle snad příznak patologické demagogie?

Slyšet spoustu příběhů, nepřeberné množství různých historek, které mají, ať chceme, nebo ne vždy alespoň nějaký náznak ponaučení a neponaučit se z nich. Proč mrhat časem, když vysvobození se nabízí jako sleď na rybím trhu? Není to trochu moc… eee… smradlavé? Určitě ano, vysvobození je pouze pojmem. Skutečné vysvobození není prokázáno, tak ať pravda je jakákoliv, nemůžeme s ní kalkulovat a vlastně proč chtít něco tak tenkého, individuálního a veskrze plytkého jako je vysvobození? Z čeho, proč a pro koho vlastně? Není to o lidech? Nebo snad nesvoboda není dost dobrá pro běžného člověka? Těžko. Podívejte se do minulých století a vlastně i do současnosti. Obyčejný prostý nádeník mávne vždy tou svojí umaštěnou pazourou a je rád, že se nemusí starat, ale že se o něj někdo starat bude. Do jaké míry, to nechte být…

Životem proplouvat, být součástí živé a uhrančivé masy. Dělat, co se dělat má a nedělat mnoho navíc. Mohlo by to někoho nedej bože obtěžovat, nebo rozčilovat či podněcovat závistivé jednání člověka, které je staré jako lidstvo samo. Lidstvo. To je zásadní pojem tohoto tisíciletí, tak proč se ohlížet za sebe. Proč nejít dál při dokonalém vytřibování lidského génia. Co je v cestě, z cesty ustoupí. Stačí málo, nikdo není tak silný jako ten, kdo vlastní většinová práva. Nikdo není tak nedotknutelný jako ten, kdo má zásluhy do zásoby a přitom každý je nahraditelný jako ten, kdo zprotiví se nadvládě Exhaustů. Mohl by se taky vypařit v podobě plynu. Exhaustovat…

Nevím, co bude za pár hodin. Dovolte mi, abych zapochyboval nad tím, co bude za pár let. Jackpot nepřichází sám o sobě. Nikdo nedává výhry v loterii zadarmo. Stejně tak je to se vším okolo nás. Jaký si to uvaříš, takový to budeš mít a já mám chuť na něco obzvláště chutného, tak proč se nepustit do díla, nenatáhnout na sebe zástěru, vzít nádobíčko a zakusit kousek toho nejlepšího pokrmu všech dob.

„Nemáte tam něco lepšího?“

„Jak to myslíte, pane?“

„Třeba nějaký jiný sortiment…“

„Vše co máme v nabídce je na jídelním lístku, pane.“

„Tak naschle…“

(...)

Sedíš v kavárně. Není to jenom tak nějaká zacumlaná kavárnička. Je to nejvybranější kavárna ze všech kaváren. Vybrané stoly, vybraný jídelní servis, vybraný personál, vybraný, vybraný, vybraný… Podávají se zde šlehačkové dorty z lidských mozků. Jackpot vyhrává každý, kdo se sem dostane. Jídelní lístek je individuální. Všechno je v sortimentu. Všechno. Jádra s peckami zde lítají na podnosech jako servítky. Dort, co ti zachutná spolu s mocí. Tohle je vysvobození (?)


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rikitan 26.06.2008, 13:32:44 Odpovědět 
   Zajímavé zamyšlení. Co je vlastně vysvobození? A z čeho chceme vysvobodit? Z vlastní zkušenosti vím, že na to, co mi v tu chvíli bylo protivné, vzpomínám někdy s jiskrou dojetí v oku...
 Šíma 21.06.2008, 23:38:56 Odpovědět 
   Líbilo, je to takové docela zajímavé zamyšlení... Co je ukryto v jádru pecky? Jádru Pudla? V každém z nás? Toužíme po tom, poznat tuto skutečnost, nebo se toho bojíme? Třeba si jen hrajeme na průzkumníky a třeseme se strachy, co poznáme za onou pomyslnou hranicí našeho běžného bytí... Co když je tento svět bez hranic? Co když se uvidíme (nejen sebe, ale i náš svět) v docela jiném světle? Možná nespatříme nic... Jídelní lístek našich životů... Vše je tu prý pro nás (kavárna i s obsluhou, včetně menu)... Ale kdo ví? Trochu jsem se rozkecal a možná jsem dal svému komentíku docela jiný rozměr (než jsem zamýšlel). Možná jsem dal jiný rozměr samotnému dílku, snad se na mě nebudeš jako autor zlobit! Možná jsem toho zase tak moc neřekl, možná jsem neřekl vůbec nic! ;-)
 ze dne 22.06.2008, 11:04:14  
   Alan de la Pont: Ale naopak. Myslím, že si to vystihl skvěle! Možná se toho pomyslného jádra všichni bojíme a nechceme se ponořit do hloubky a to je možná i vysvětlení. Děkuji
 Te Bi 21.06.2008, 16:37:02 Odpovědět 
   Už vim! Došlo mi to na začátku šestýho odstavce. - Připadá mi, jako bys ležel, strašně moc toužil po spánku, ale přitom nemohl přestat mluvit. A já jen sedim, nesmim odejít, protože vim, že by tě to rozlítilo, a tak jen poslouchám a dívám se, jak se ti klížej oči, ale mluvíš pořád až neuvěřitelně čile. Ou, mé fantazie jsou dneska obzvláště puštěný z uzdy... No, možná se raděj omlouvám. :)
Každopádně dobrý. Na zvláštní hranici ospalosti těla a až nepřirozený bystrosti ducha. Jo, vážně dobrý. :)
 ze dne 21.06.2008, 18:28:31  
   Alan de la Pont: Neomlouvej se, mě to těší. Takhle se cítím skoro pořád:-) Je naprosto perfektní umět pustit fantazii z uzdy - to málokdo dovede a mě to baví a uklidňuje - vyjít z toho fádního světa a taky pokusit se rozevřít ty klížící se oči. Díky.
 amazonit 21.06.2008, 14:16:10 Odpovědět 
   nedá mi to neporovnat tento text s jinými tebou napsanými, tento jakoby postrádal takový zvláštní náboj, chvění přenášející se na čtenáře, možná je to jen můj pocit, každopádně bych v pár místech pozměnila slovosled, trochu dobrousila
 ze dne 21.06.2008, 18:31:36  
   Alan de la Pont: Tak jsou určitě lepší věci, co jsem napsal, ale únava (jak řekla Te Bi) dělá svoje, takže občas uspávám i čtenáře (snad to nikdo nečte za volantem...):-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Díl třetí - Čas...
Iteki
Malířka - část ...
Doll
Vítej…do své sm...
Hugozhor
obr
obr obr obr
obr

JARNÍ 2007
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr