» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."

NelaS

počet přístupů: 2140820

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28998 příspěvků, 4550 autorů a 303454 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Kavárna lidských jader ::

Alan de la Pont	publikováno: 21.06.2008, 14:16


	Kolena se chvějí, ruce se potí a hlava, ta nechápe už vůbec nic. Těžko povědět, co vlastně chce. Jenom tak zadumaně hledí z balkonu na protější paneláky snad jakoby tam bylo co vidět. Inscenace, interpretace, improvizace… všechno se to tak hrozně mísí a promíchává, že v hlavě se to jeví jako uvnitř šlehačkového dortu s kandovaným ovocem a čokoládovou polevou na jeho pahorku z ušlehané smetany. Dort, co nevíš, jestli ti chutná, nebo se ti odporně kroutí v žaludku jako nějaký parazit. Uvnitř jádra, uvnitř pecky… Co je tam? Co tam sakra všichni tak tajemně důležitého skrýváme, že to nevytáhneme při rozevření opony na světla z dálkových reflektorů? Co to má ten pán pod kabátem se dozvídáme záhy... Ale nitro, jeho duše je zapečetěná a uložená v bezpečnostním boxu zamčená uvnitř sejfu. Rozbít jádro s peckou… Kolikrát ještě? Zvláštní homotetie na našich tvářích. Všechno je přizpůsobováno plynutí času a čas je přizpůsobován plynutím čehosi, co ani nedokážeme nějak identifikovat. Těžko hovořit o věcech, ve kterých se sami nevyznáme, nebo jsme do nich ještě nepronikli. Není tu nit a ani oko, do kterého ji navázat. Není tohle snad příznak patologické demagogie? Slyšet spoustu příběhů, nepřeberné množství různých historek, které mají, ať chceme, nebo ne vždy alespoň nějaký náznak ponaučení a neponaučit se z nich. Proč mrhat časem, když vysvobození se nabízí jako sleď na rybím trhu? Není to trochu moc… eee… smradlavé? Určitě ano, vysvobození je pouze pojmem. Skutečné vysvobození není prokázáno, tak ať pravda je jakákoliv, nemůžeme s ní kalkulovat a vlastně proč chtít něco tak tenkého, individuálního a veskrze plytkého jako je vysvobození? Z čeho, proč a pro koho vlastně? Není to o lidech? Nebo snad nesvoboda není dost dobrá pro běžného člověka? Těžko. Podívejte se do minulých století a vlastně i do současnosti. Obyčejný prostý nádeník mávne vždy tou svojí umaštěnou pazourou a je rád, že se nemusí starat, ale že se o něj někdo starat bude. Do jaké míry, to nechte být… Životem proplouvat, být součástí živé a uhrančivé masy. Dělat, co se dělat má a nedělat mnoho navíc. Mohlo by to někoho nedej bože obtěžovat, nebo rozčilovat či podněcovat závistivé jednání člověka, které je staré jako lidstvo samo. Lidstvo. To je zásadní pojem tohoto tisíciletí, tak proč se ohlížet za sebe. Proč nejít dál při dokonalém vytřibování lidského génia. Co je v cestě, z cesty ustoupí. Stačí málo, nikdo není tak silný jako ten, kdo vlastní většinová práva. Nikdo není tak nedotknutelný jako ten, kdo má zásluhy do zásoby a přitom každý je nahraditelný jako ten, kdo zprotiví se nadvládě Exhaustů. Mohl by se taky vypařit v podobě plynu. Exhaustovat… Nevím, co bude za pár hodin. Dovolte mi, abych zapochyboval nad tím, co bude za pár let. Jackpot nepřichází sám o sobě. Nikdo nedává výhry v loterii zadarmo. Stejně tak je to se vším okolo nás. Jaký si to uvaříš, takový to budeš mít a já mám chuť na něco obzvláště chutného, tak proč se nepustit do díla, nenatáhnout na sebe zástěru, vzít nádobíčko a zakusit kousek toho nejlepšího pokrmu všech dob. „Nemáte tam něco lepšího?“ „Jak to myslíte, pane?“ „Třeba nějaký jiný sortiment…“ „Vše co máme v nabídce je na jídelním lístku, pane.“ „Tak naschle…“ (...) Sedíš v kavárně. Není to jenom tak nějaká zacumlaná kavárnička. Je to nejvybranější kavárna ze všech kaváren. Vybrané stoly, vybraný jídelní servis, vybraný personál, vybraný, vybraný, vybraný… Podávají se zde šlehačkové dorty z lidských mozků. Jackpot vyhrává každý, kdo se sem dostane. Jídelní lístek je individuální. Všechno je v sortimentu. Všechno. Jádra s peckami zde lítají na podnosech jako servítky. Dort, co ti zachutná spolu s mocí. Tohle je vysvobození (?)


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rikitan	26.06.2008, 13:32:44

Zajímavé zamyšlení. Co je vlastně vysvobození? A z čeho chceme vysvobodit? Z vlastní zkušenosti vím, že na to, co mi v tu chvíli bylo protivné, vzpomínám někdy s jiskrou dojetí v oku...

Šíma	21.06.2008, 23:38:56

Líbilo, je to takové docela zajímavé zamyšlení... Co je ukryto v jádru pecky? Jádru Pudla? V každém z nás? Toužíme po tom, poznat tuto skutečnost, nebo se toho bojíme? Třeba si jen hrajeme na průzkumníky a třeseme se strachy, co poznáme za onou pomyslnou hranicí našeho běžného bytí... Co když je tento svět bez hranic? Co když se uvidíme (nejen sebe, ale i náš svět) v docela jiném světle? Možná nespatříme nic... Jídelní lístek našich životů... Vše je tu prý pro nás (kavárna i s obsluhou, včetně menu)... Ale kdo ví? Trochu jsem se rozkecal a možná jsem dal svému komentíku docela jiný rozměr (než jsem zamýšlel). Možná jsem dal jiný rozměr samotnému dílku, snad se na mě nebudeš jako autor zlobit! Možná jsem toho zase tak moc neřekl, možná jsem neřekl vůbec nic! ;-)


ze dne 22.06.2008, 11:04:14
Alan de la Pont: Ale naopak. Myslím, že si to vystihl skvěle! Možná se toho pomyslného jádra všichni bojíme a nechceme se ponořit do hloubky a to je možná i vysvětlení. Děkuji

Te Bi	21.06.2008, 16:37:02

Už vim! Došlo mi to na začátku šestýho odstavce. - Připadá mi, jako bys ležel, strašně moc toužil po spánku, ale přitom nemohl přestat mluvit. A já jen sedim, nesmim odejít, protože vim, že by tě to rozlítilo, a tak jen poslouchám a dívám se, jak se ti klížej oči, ale mluvíš pořád až neuvěřitelně čile. Ou, mé fantazie jsou dneska obzvláště puštěný z uzdy... No, možná se raděj omlouvám. :) Každopádně dobrý. Na zvláštní hranici ospalosti těla a až nepřirozený bystrosti ducha. Jo, vážně dobrý. :)


ze dne 21.06.2008, 18:28:31
Alan de la Pont: Neomlouvej se, mě to těší. Takhle se cítím skoro pořád:-) Je naprosto perfektní umět pustit fantazii z uzdy - to málokdo dovede a mě to baví a uklidňuje - vyjít z toho fádního světa a taky pokusit se rozevřít ty klížící se oči. Díky.

amazonit	21.06.2008, 14:16:10

nedá mi to neporovnat tento text s jinými tebou napsanými, tento jakoby postrádal takový zvláštní náboj, chvění přenášející se na čtenáře, možná je to jen můj pocit, každopádně bych v pár místech pozměnila slovosled, trochu dobrousila


ze dne 21.06.2008, 18:31:36
Alan de la Pont: Tak jsou určitě lepší věci, co jsem napsal, ale únava (jak řekla Te Bi) dělá svoje, takže občas uspávám i čtenáře (snad to nikdo nečte za volantem...):-)