obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915377 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39516 příspěvků, 5744 autorů a 390432 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Trůn Smrti V. ::

 autor Sirnis publikováno: 27.06.2008, 10:01  
Tak to zas trochu zamotávám a možná i mírně rozmotávám, ale to at posoudí jiní
 

„Přicházejí!“ vykřikla Klára, když otevřela oči, aby již dál nečelila obrazům stvůr okolo nich.
Rytíř Smrti doposud vyčkával v bojovém postoji, ale když kněžka Smrti promluvila, podíval se jí do tváře. Zahleděl se do smaragdových očí, které jindy tolik plné života, emocí a citu se zakalily zoufalstvím a strachem. To Jakubovi dodalo sílu a zvolal: „Drž se u mě!“ Pak vyrazil vpřed jedním z tunelů a bylo zcela jedno, jakým směrem. Jediný cíl bylo ochránit Kláru a dostat jí z odporného místa.
První monstra překvapil nenadálý útok jejich kořisti. Znetvoření lidé na takovou věc nebyli zvyklí a okamžitě jich několik zaplatilo tuto chybu smrtí. Tedy respektive vysvobozením a ukončením nedobrovolné existence v odporně znetvořeném těle a na ještě odpornějším místě.
Rytíř Smrti porcoval černým mečem vše, co se mu připletlo do cesty a kostěnou rukavicí rozdával rány, kterými drtil kosti a vysvobozoval trpící a zmučené duše. Chvílemi zpomalil, aby se podíval, zda je Klára ještě s ním a když spatřil, že se k ní blíží monstra, co se vydaly po jejich stopě, ještě více zrychlil na tempu, kterým odpor před nimi decimoval.
Dvojice služebníků Smrti postupovala městskými splaškami, které se za chvíli zaplnila krví a usekanými údy, jenž mnohdy neměli ani náznak lidské končetiny. Postupně se dostávali stále hlouběji, aniž by si to kterýkoliv z nich uvědomoval. Do části stok, které byli zbudovány před více, než šesti stoletími, v době, kdy Kamir a jeho sourozenci vedli největší válku s potomky Stvoření. Ve válce, kde měla zvítězit jen jedna strana. Ale do války zasáhla Nicota a oběma bohyním dokázala, že jí není radno podceňovat, a tak dvě úhlavní protivnice byli donuceny se spojit, aby nečekaného a mocného protivníka přemohly. Ale to si vyžádalo mnoho objetí, na obou stranách. Jak na straně Smrti, kde jediný z poslů Smrti přežil Kamir, tak i na straně Stvoření, která na tom byla podstatně lépe a s Tyrschou přežilo ještě pět dalších Atovinů.
Najednou Jakubovi s Klárou nikdo nestál v cestě. V cestě stále hloub pod Tamir, do míst, o kterých nikdo z obyvatel města neměl ani tušení, protože ta místa nestvořila lidská ruka.
Kněžka Smrti přejela rukou po zdi a zděsila se: „To udělaly ty stvůry?!“
„Cože?“
„Podívej se, jak dokonale opracovali kámen. Ta chodba je úplně rovná. Mistrovská práce,“ řekla s úžasem Klára a zároveň se děsila toho, co na konci chodby leží.
Jakub pevněji sevřel rukojeť meče a zaostřil své rudé oko do temnoty před nimi. V podivných odstínech černě viděl tepelné stopy pochodní a mezi nimi něco, co vydávalo ohromné množství tepla.
Rytíř s kněžkou Smrti si vyměnili pohledy. Oba dobře věděli, že zpátky se stejnou cestou nemohou vrátit, neboť stvůry na ně stále čekaly. A tak společně, bok po boku, vykročili vstříc neznámu..

***

Lesní květ se nacházel ve smíšených lesích, které byli bohaté na zvěř. Horalé o zemědělství neměli pražádné podvědomí a jedinou obživou pro ně byl lov a sběr lesních plodů. Jejich harmonie s přírodou přímo vybízela k přátelství s potomky Stvoření. Ostatně země horalů přímo sousedila s elfskou říší, do které měla Tyrscha sama namířeno. Ale potřebovala koně, jenž by jí cestu ukrátil, stejně jako informace, co se vůbec za posledních patnáct let stalo?
Rognar kráčel spolu s ostatními horaly vedle valacha, na němž jela Atovin. Jeho mladá mysl přemýšlela nad krásnou ženou, která na první pohled vypadala normálně. A přesto měla moc, co dávala život. Podíval se na chvíli na své vlastní ruce a prohlédl si pořádně mozoly. Otec ho nechával dělat každou namáhavou práci, co jen zvládl. Chvílemi si říkával, proč jej vůbec nutí pracovat dvakrát tolik, než ostatní z Lesního květu? Ale tyto své úvahy vždy po chvíli hodil za hlavu a začal se věnovat dalšímu úkolu svého otce. Teď však měl úkol od Atovin, který hodlal splnit do puntíku.
Osadou horalů - obehnanou kolem dokola dřevěnou palisádou - vypuklo pozdvižení. Malé děti pokřikovali jeden přes druhého, jen aby na sebe upoutali pozornost Tyrschy. Nikdo poté, co stráž u brány podala zprávu o vzácné návštěvě dál nemohl zůstat u svých povinností a musel se jít podívat, co že to vůbec dcera Stvoření dělá v jejich domově.
Než dorazil Rognar se svou družinou k obydlí náčelníka, shlukli se všichni okolo nich.
Dvoumetrový muž vyšel z dřevěného obydlí, přes rameno dlouhý luk a u pasu houpající se toulec šípů. Byl sice lovcem, ale jedním z nejlepších, kterého kdy země horalů měly. Ostré rysy v obličeji změkčil jemný náznak úsměvu, když spatřil syna, ale vzápětí jej vystřídaly obavy při pohledu na Atovin. Dobře věděl, kdo to je. A byl především šokován. Před patnácti lety to byla právě tato dcera Stvoření, kterou s jejím elfským doprovodem potkal při lovu v lese. A byla to právě ona, jež si získala srdce nejmocnějšího posla Smrti, stejně jako silnou nenávist jeho matky.
„Zdravím tě, Tyrscho,“ řekl Gorn a ostatní obyvatelé Lesního květu zírali na náčelníka, který se přátelsky obejmul s dcerou Stvoření a pozval jí do svého příbytku.
Rognar se již chystal vejít do obydlí za nimi, ale otec mu zahradil cestu a poslal jej splnit další z úkolů, který pro něho už vymyslel.
„Vidím, Gorne, že jsi svůj luk vyměnil za kupu starostí,“ řekla Tyrscha, když se uvelebila na medvědí kožešině hned u ohniště, nad kterým si náčelník sám vařil a právě v něm nechal dovařit polévku.
Horal se přátelsky zasmál. „Ano, máš naprostou pravdu. Lov je přeci jen lehčí práce, než ukočírování osady,“ odpověděl horal a když se zdánlivě sehnul pro naběračku, uchopil rukojeť dlouhého nože a ve vteřině jeho hrot přemístil k hrdlu dcery Stvoření. „Co jsi zač a nesnaž se mě obelhat!“
„Gorne, to jsem já, Tyrscha,“ řekla Atovin a ani trochu se jí přerod z přátelské do nepřátelské situace nelíbil.
„Nelži! Pravá Tyrscha je už patnáct let po smrti! Padla v nerovném boji s Gargoily.“
„Jak … jak o tom víš?“
„Řekl mi to sám Kamir a tomu to pověděla malá dívka se schopností vidět smrt. A ona také celý boj Atovin s tvory Nicoty viděla. Tak naposledy se tě ptám. Kdo jsi a co jsi zač?“
Tyrscha se podívala na čepel nože, potom na Gorna a z očí jí vyrazily první slzy. Avšak náčelník Lesního květu nebyl obměkčen. Za dobu strávenou vedle nejmocnějšího potomka Smrti toho zažil tolik, že se nehodlal nechat ukolébat k neopatrnosti. Tím spíše ho slzy přiváděly k tomu, aby zabil ženu před sebou dřív, než ztratí možnou výhodnou příležitost.
„Vím, že to pro mě nevypadá dobře,“ řekla po chvíli Tyrscha. „Ale vše mohu vysvětlit.“
„Tak do toho. Ale nesnaž se mě obelhat,“ odvětil stroze Gorn.
„Poté, co jsem nechala Kamira, Jakuba, Kláru a zbytek jeho družiny pokračovat v cestě, ucítila jsem podivné chvění. Chvění, které bylo podobné, když jsem cítila přítomnost Kamira nebo jeho sourozenců blízko sebe, ale tohle bylo jiné. Bylo prázdné, studené, naprosto bez života. A mě bylo jasné, kdo jediný to může být...“
„Gargoilové,“ řekl místo Tyrschy Gorn.
„Ano. Ale nebyl to jen jeden, ale celá tlupa, která se vydala po Kamirově stopě. Věděla jsem, že když jsem ucítila já je, tak oni mě také. A jako dceru Stvoření nechají na chvíli pronásledování prvorozeného posla Smrti a půjdou mě zničit, neboť tím, co Nicota nejvíc nenávidí je život.“
„Co bylo dál?“
„Můj doprovod do jednoho nemilosrdně povraždili a odeslali jejich duše do Nicoty. Mě si nechali až nakonec. O to víc jsem se zařekla a donutila se bojovat. Musela jsem je zničit už jen za to, co provedli, nehledě na to, že do našeho světa nepatří. A tak jsem použila veškerou svojí sílu a svedla s nimi boj. Přesto se mi nepodařilo nad nimi získat převahu. A tak z posledních sil, posledních myšlenek na Kamira jsem pocítila lásku a touhu žít, opět ho spatřit a být s ním. Ta touha a cit ve mně sílil. Poznala jsem, jak mou moc života Gargoilové nenávidí a dokonce je zraňuje, a tak jsem sílu své lásky vložila do moci nad životem. Avšak stalo se něco, s čím jsem já ani Gargoilové nepočítali. Došlo ke střetu našich mocí. Život se srazil s Nicotou a došlo k něčemu podobnému výbuchu.“
„Ta mýtina...“
„Ano,“ dopověděla Gornovu úvahu Tyrscha. „Ale výbuch byl jen vedlejší stránkou propojení mocí. Ve skutečnosti se otevřelo něco jako brána, průchod. Poslední, na co si vzpomínám je to, jak mě něco vysává z našeho světa a táhne do prázdna a chladu obklopeného Temnotou.“
Náčelník Lesního květu odložil nůž na vlčí kožešinu po pravici. Vše souhlasilo, nemohl být pochyb. Před ním opravdu stála Atovin, která uloupila srdce potomkovi samotné Smrti. „Kamir o tvém návratu ví?“ zeptal se hned Gorn.
„Kamir,“ zopakovala jméno Tyrscha, ale nedokázala odpovědět, neboť jí zasáhla mírná bolest hlavy. A čím více pak o Kamirovi začala přemýšlet, tím bolest narůstala. Najednou se Atovin chytila za hlavu a dřív, než k ní náčelník Lesního květu přiklekl, už se ocitla v bezvědomí...

***

Kamir otevřel oči a zjistil, že se nachází na velmi, velmi neobvyklém místě. Byl v jednom provazovém hnízdě - vysoko nad zemí - a k ještě větší smůle zjistil, že veškerá jeho moc je pryč. Pouto s mocí Smrti blokoval Bílý kámen, který Stvoření rozesela po světě. Již dříve se s tímto kamenem setkal a pokaždé to pro něho mělo špatné následky, ale tohoto dne to bylo nejhorší za celou jeho existenci.
Rozhlédl se po podivném obydlí, od kterého nevedla žádná lana, žebříky ani mosty. Jedinou cestou pryč byl otvor o průměru jednoho metru a od něho plošina hlavní věže vzdálená dobrých patnáct metrů. Kamir se dotkl ještě rozbolavělé hlavy a uvědomil si, že se stále nevzpamatoval ze šoku po nedobrovolném rozpojení s Temnotou. Temnota totiž nebyla přímo vazalem Smrti ani nikoho jiného. Byla svou vlastní stranou, která pouze spolupracovala s Kamirovou matkou, neboť život bylo to, čím se živila. Ve skutečnosti totiž ani sám prvorozený potomek Smrti netušil, že na dně propasti v říši mrtvých není Nicota, jak mu bylo předhazováno, ale právě Temnota, která všechny duše stravovala výměnou za svou službu Smrti a všem jejím potomkům. A nebyly to jen duše odporných hříšníků a stvůr, kterými byla krmena, protože Temnota měla neustále hlad a pravidelně se dožadovala svého krmení. Proto Smrt stále pokračovala ve válce se Stvoření a toužila po svém artefaktu. Potřebovala jej, aby mohla zasahovat do světa živých, kde podněcovala války a rozbroje, aby do její říše přicházely další a další duše. Duše, kterými by mohla sytit Temnotu. Ale jelikož byl její kámen zničen, začala se Smrt nacházet v nepříznivé situaci, protože Nicota čekala na šanci, šanci k jejímu svržení a prvnímu kroku na cestě za mocí..
Najednou se zavěšené obydlí zhouplo, když u vstupního otvoru přistál jeden kočičí samec s tácem v levé ruce. Podíval se na mocného zajatce a potom položil tác s jídlem na podlahu. Bez jediného slova se pak odrazil a přistál ladně zpátky na plošině odkud skočil na celu. Kamir se podíval na donesené jídlo. Dva krajíce namazané marmeládou. Pití mu nosit nemuseli, neboť vak s vodou visel zavěšený na stěně jeho cely o průměru tři a výšce jeden a půl metru. Posel Smrti si jeden z krajíců vzal, ještě jednou se rozhlédl po své cele a podíval se na zlatý řetěz s velkým průzračným kamenem na krku, který nedokázal sejmout ze svého krku ať by udělal cokoliv. Potom pokrčil rameny a zakousl se do chutného chleba s marmeládou z pralesních plodů.
Když Kamir dojedl, uvelebil se, co nejpohodlněji a usnul. Nic jiného ani dělat nemohl.

Zkáza se prodíral znovu bujarou vegetací. I když v předchozím hledání po sobě zanechal ohromnou stezku mrtvých rostlin, prales je zatravnil a zaplnil životem v několika hodinách. A tak se jediný existující lich musel pustit do pátrání nanovo. Čas od času se v neúnavném putování džunglí musel zastavit a kostěnou ruku přiložit na hruď, ve které jako jediný z orgánu tlouklo odporné srdce poháněné Temnotou a dožadující se přísunu duší tvorů, aby udrželo nemrtvého mága naživu.
Ale to nebylo všechno, co měl Zkáza ve své hrudi. Krom posledního orgánu měl přesně uprostřed prsou zaražený malý úlomek Bílého kamene, který narušoval Temnotu a on tak byl nucen do sebe vstřebávat po krátkých chvílích nové duše, aby žil. Naštěstí se nacházel v pralese, kde život kolem něho jen kypěl. Přesto nemohl ke Kamirovi – svému stvořiteli – cítit nic jiného, než zášť. I když to nebyl on, kdo mu pokřivil mocnou existenci a přidal k ní potřebu neustálého přísunu duší, které doplňovaly vnitřní nádobu moci v podobě pomyslného proděravělého vědra, odkud magie neustále mizela. To měl ve skutečnosti na svědomí vůbec první existující lich.
Xardas toužil po ukončení svého několika tisíc let trvajícího života, ale nedokázal odejít s vědomím, že po něm bude na světě někdo další jako on. Někdo, kdo navíc touží jen po moci a ničení. A tak proti Zkáze vyslal hned po jeho přeměně v licha stříbrnou dýku, v jejíž čepeli se nacházel onen úlomek Bílého kamene...
Když najednou Zkáza vysál život z další popínavé rostliny před sebou, nalezl to, co hledal. Přímo před ním se znovu zhmotnil chrám, který tolik let hledal a když jej konečně nalezl, tak ho Kamir vypátral. Tolik proklínal svou smůlu, že nemohl věřit štěstí, co jej právě potkalo. A i když jeho existence mu odebrala veškeré emoce, vítězoslavně zkřivil ústa do úsměvu beze rtů a poté kouzlem vyslal zprávu ke svému spojenci v městě kočičích lidí.
Xem rozevřel pergamen s mírně rozechvělýma rukama. I když Kamira odřízl od jeho schopností, stále ještě pozůstatky řevu predátora, který nepatřil do světa živých v něm přetrvávali. Ale když si přečetl zprávu od Zkázy, že je připraven a čeká jen na povel vstoupit do chrámu, nemohl jinak, než se usmát stejně jako lich. Okamžitě potom vstoupil do svých soukromých komnat a předal zprávu dál ke třetímu členovi malého, přesto ohromně mocného spojenectví. Třetímu a zároveň nejmocnějšímu a nejdůležitějšímu spojenci, kterému se už brzo do spárů dostanou oba služebníci Smrti.
Potom si Xem nechal přivést Kamira. Musel mu povědět o všem, o co v této hře vlastně jde, aby se mu pomstil a zároveň vysmál do obličeje, neboť to byl právě prvorozený potomek Smrti, který na popud své matky v jednom z mnoha svých životů ho připravil o milovanou rodinu, když rozpoutal první obrovskou válku lidí na kontinentě.


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Matylda Kratinová 29.06.2008, 22:27:26 Odpovědět 
   Ahoj, prosím ještě trochu zamotat, je docela fajn přemýšlet, co by, kdyby... (i když je pravda, že to Gordické zauzlovávání děje už mi jednou vytkli).
Chtělo by to aspoň naznačit denní dobu (jsem už docela utahaná, tak jsem nějaký ten náznak možná i přehlédla), ale s nějakou těžkou filozofií bych si hlavu nelámala, nejsem si jistá, jestli Smrt, Zkáza a jim podobní vůbec nějakou mají, teda kromě hesla "Čim víc, tim líp, tj. hrabeme všemi dvaceti"
 Šíma 27.06.2008, 16:44:44 Odpovědět 
   Děj se trochu zamotává a zdá se, že na první pohled jednoduchý plán se pěkně komplikuje... ;-) Také jsem nečetl předešlou sérii, ale příliš u tohoto dílka nemudruji a nechávám se unášet příběhem... Nechám se překvapit, co bude dál! ;-)
 Ekyelka 27.06.2008, 10:01:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Tak po přečtení předchozích částí Trůnu Smrti mám aspoň částečný obrázek o celém příběhu. Píšu částečný, protože bych si musela přečíst i Posla smrti, abych pochopila všechny narážky a vztahy, které mezi postavami panují.
Neříkám, že to je špatné, to ne - jen lehce matoucí. V textu je hojnost odkazů, které neznalého čtenáře buď zmatou, nebo mu nic neřeknou - pokud se rozhodneš celý cyklus vydat, trvej na přípravě obou knih zároveň, aby vyšly krátce (jen pár měsíců, nanejvýš rok) po sobě. Jinak se totiž může stát, že si někdo nevšimne "pokračovací" tendence.

A teď přímo k tomuto dílu: zdá se mi, že je lehce zapletený tím nevhodným způsobem, tj. že se mírně kolébá jako vratká kocábka. Jde hlavně o poslední čtvrtinu, o přelom Zkáza/Xem - přesun z jednoho prostředí do druhého lze napsat i lépe.
Zdá se mi, že i když je celý příběh naditý akcí, cosi mu chybí. Jako by se stále valil vpřed bez ohledu na překážky a okolnosti, bez ohledu na čtenáře. Řekla bych, že tou chybějící konstantou je čas - čtenář nemá možnost pocítit váhu trpělivého čekání, ani zběsilý let okamžiku: vše plyne jakoby v jednou tempu. Sice svižném, nicméně... Občas by to chtělo zastavit se, jindy popohnat koně v klus.
Co se týče chyb - stále jich je hodně, ačli oproti předchozím dílům přeci jen méně. Nebudu je vypisovat, pouze podotknu, že jazyk je autorovým nástrojem a ani sebelepší autor nevytvoří skvělé dílo s mizernými nástroji... Zkus o tom popřemýšlet.
Celkově se mi tenhle díl zdá slabší. Možná je to jiným vkusem, nicméně - uvidíme, co čtenáři.
 ze dne 30.06.2008, 16:42:27  
   Sirnis: to je pravda, každý bereme věci jinak s tím s tebou naprosto souhlasím
 ze dne 27.06.2008, 20:51:27  
   Ekyelka: Nevadí, když se jednotlivé roviny prolínají, naopak - je to vítané. Ono prolínání by však nemělo být nezřetelné, spíš trochu víc vyrýsované, tj. aby si čtenář uvědomil ihned, že se přesunul jinam. Třeba z džungle do Xemovy společnosti.

A odkazy na minulý děj... Psát náznakovitě je těžké. Jednomu to neřekne nic, jinému všechno (nebo mu to aspoň nadělí pár otázek navíc). Prostě jsem jen vypsala svůj pohled - jako jeden z mnoha pohledů. Takhle by se to také mělo brát, protože co čtenář, to jiné vnímání.
 ze dne 27.06.2008, 19:08:57  
   Sirnis: no tak co se týče toho textu, který ukazuje na dění v předchozím příběhu, tak jako osobně žádné předchozí pokračování svého nějakého díla jsem nedělal, takže tohle je moje premiéra v tomhle, ale jako jak sem se snažil to napsat, aby to bylo i pro ty lidi, kteří předchozí díl neviděli, se mi zdálo že se mi to celkem i povedlo
ale jak vidím, tak ne všem to je jasné (i když v tomhle se dá polemizovat, protože ten co čte nejprve pokračování a narazí na nějakou zmínku na minulý díl - osobně já když jsem mohl tak jsem to tam dal schválně, aby ti co četli ten minulý díl se třeba pousmáli - ale je to prostě dle mého názoru, když vezmu tvůj názor, tak v tomhle jsou dvě možnosti, buď ten člověk co píše příběh nebude vůbec poukazovat na minulý děj a půjde příběhem prostě dál, což si myslim zas ty čtenáře minulého díla trochu ochudí, když ty zážitky na pasáže nevyužije ve zpětném lehkém poukázání na ně)
no nevim buď jak buď tohle je prostě takové jaké to je, já jsem se zatím rozhodl poukazovat (doufám že jen slabě) na minulý díl, abych těm co jej četli navodil nějaké pocity vzpomínek veselých nebo jakýhkoliv

a co se týče přesunu těch prostředí tak já už předešlý příběh koncipoval jako děj několika postav současně, což si myslim je také možnost, prostě snad aspon ty pasáže příběhů (myslím že v trůnu Smrti mám zatím tři příběhy které se prolínají, pak to samozřejmě se bude měnit, ale zatim i mě samotnému se to tak líbí a dává mi to jisté možnosti hrát si s příběhem i třeba tou akcí, ale souhlasím že nějaké to zastavování by neuškodilo, i když to filozofování a jiné věci v psaní jsem vkládal do jiných děl, no hold ještě si budu muset to rozhodnout jak budu psát, ale trilogii o Smrti nechávám zatím v tomto stylu, jak je nyní..
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Prolog
Liem Hill
Některých věcí ...
Centurio
Strašná generac...
Kasparek
obr
obr obr obr
obr

Nalgašský průsmyk - třetí část
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr