|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303456 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Na chatě ::
 OH |
publikováno: 23.06.2008, 1:11
|
| Obyčejný příběh, děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
Už to zase vidím, to zas bude... To auto není umytý, koupils ty Dobrý vody a ten toaleťák? Určitě tam nebude mýdlo, vždyť jsem říkala... A ty mi nic nepřipomeneš! Nakonec mně vynadá, že si zapomněla, ale pánaboha, to je vždycky... A to ještě jestli tam budou ty malý sousedovic prevíti, no tak to potěš prdel...
Pobíhal po domě a přemýšlel, jestli má zaplacené povinné ručení, že bude muset zkontrolovat gumy, a že Marcela zas nebude chtít vylézt z auta a on to sám...
A to už slyším tu brécu: Nějakého toho vnoučka by jste nám... A ten, uf, no radši o tom...
„Broučku, ty bereš lehátko na rybník? Nafukovací, a taky, ale oni tam ty pruty na buřty. Jo ty já musíme koupit ještě, PRO PÁNA boha, já na to...“
Uprostřed kuchyně stála Honzova mladá manželka, ruku napřaženou s pozvednutým ukazováčkem jako taktovkou. Byla pouze v tričku a spodním prádle, venku prázdninová vedra.
Dívala se na neurotický výraz svého muže a neubránila se myšlence: Tváří se, jako by mu bylo padesát, jak bude vypadat v padesáti? No a jak já...
Dala si ruce v bok a zamyslela se nad dvěmi taškami s jídlem.
Dva dny, víkend a táhnem toho jak... No to tam zas budu skákat od Honzy k tátoj a oba dva se budou tvářit jak boží umučení, áááach jo, ještě že je tam tak krásně, budu se opalovááát! Že já si nevzala krém, no jasně že ne... Můj milovanej Bronz oil. A to to mám v pondělí dostat, doufám, že to...
Namířila prstem na jednu z tašek s jídlem a řekla: „Tak! Já jsem tam nedala pro tátu ty škvarky od babčy...“
Honza vešel do dveří kuchyně, kde Marcela mířila ukazováčkem na tašku.
Ty nemít ruce, tak se nedomluvíš... Jak říká pantáta a něco na tom je.
Já na tu jejich chatu jezdím rád, ale už se z toho stává nějakej stereotyp, rituál, nebo co , sakra, kde jsou ty časy...
Čapnul jednu hotovou tašku, že jí odnese k autu.
...kdy tam tchán rozdělal flašku vodky a řekl Marcele, že teď se bavěj chlapi, ať někam zaleze a je ticho... Teď tam pleje nějaký zasraný ředkve, ále...
Na chatu Marceliných rodičů to bylo třicet kilometrů po rozpálených okreskách a mladí manželé nastoupili do auta jen na lehko. Marcela uvažovala nad plavkami, ale představa, že vyleze u benzinky v bikinách ji naháněla hrůzu.
Už se vidím v sandálích a v plavkách v těch naftovejch skvrnách, fůůj!
Když Honza u kompresorů kontroloval stav pneumatik, s ulehčením zjistil, že přifouknout nepotřebují.
Bude to tím vedrem, ale díky bohu...
„Já snil jsem o Nilu a pak se plavil po Vltavě...“
Zazněla písnička v autoradiu a Marcela podlehla nostalgickému vzpomínání. Za přivřeným okénkem letěla krásná lesnatá krajina a sentimentální náladu jen umocňovala.
Já si to taky představovala všecko jinak a to ještě nemáme děti... Jak říká mamka: Manželství začíná až... No ale když vzpomenu na to svý Španělský období... Teďka musím říkat, že jsem tam dělala v informačních službách, turistice, kvůli jazyku. Jazyku... Lepší nevzpomínat a Honza je hodnej, i když není dokonalej...
Honza se v duchu proklíná, že si zapomněl vzít karty a nebude moci tchána a souseda vyzvat na mariáš.
No snad je bude mít soused, já mám tu hlavu fakt už na...
Posledních pár kilometrů pokroucených podhorských silniček, zastavení na záchod a pěknou vyhlídku na přehradní nádrž a před autem se otevřel odlesněný kuloár a v jeho horním rohu chata, cíl jejich cesty .
No huráá...
Pomyslel si Honza.
Ať tě ani nenapadne, že s tátou a tou basou piv, co je v kufru, zase zalezeš a uvidím tě až v neděli!
Pomalu si odříkávala Marcela s pohledem na vzdálenou verandu chaty.
Auto jako vždy zaparkovali pár metrů od silnice na pěšině, která vedla údolíčkem nahoru kolem jejich chaty.
Ať tě ani nenapadne, že jako poběžíš napřed přivítat tatínečka a necháš mě s tím vším dřít nahoru samotnýho. Taky, k sakru, by to chtělo nějako káru, nebo něco takovýho...
Říkal si Honza, když otevřel kufr auta a pohled mu padnul na dvě obrovské tašky.
Marcela vyskočila z auta, protáhla se, zívla a popošla ke svému muži u kufru.
Ať tě ani nenapadne, že začneš s tou basou. To už tu taky bylo. Nahoře pak řekneš, že si dáš s tátou jedno po tý námaze... A ještě večer budete jako dva mědvědi sedět na verandě, lemcat poslední pivo a koukat na votevřenej a plnej kufr auta dole...
„Nemám říct tátoj, ať nám s tím helfne?“ zeptala se Marcela, ale už dopředu znala Honzovu odpověď.
Ó náš silák a chtít pomoct? Nikdy! To ode mě jóó! Ale od táty? To ne-e. Jako bych ty chlapy neznala...
„V poho to zvládnem, ale budeš si muset na svý hebký nožičky vzít boty a ne tyhle načančaný šlupky.“
Marcela se podívala na své plážové sandály, potom jí pohled sklouzl na cestu, která se klikatě vinula nahoru. Byla samý kámen, kořen a výmol.
„Próč, co ti na nich vadí?“ neodpustila si, ale Honza už bral za ucho první tašky a s pohledem k zemi čekal, až mu pomůže.
Safra, to vypadá, jako kdyby tu nebyl, nebo... Branka je otevřená, slunečník vytáhlej, okenice...
Říkal si Honza, když se celí udýchaní s Marcelou zastavili s první částí nákladu před otevřenou brankou v plotu.
„No to je uvítání! A to se sem hrabem, jak...“
Vyčerpaně vydechla Marcela a posadila se na pařez u plotu.
Tam zas určitě někde leží s cigárem a nějakou strašnou knížkou o druhý světový a na nás kašle...
„Počkej tu, já... Jestli tu vůbec někdo je...“
Honza šel už dále po cestičce k chatě sám. Zahvízdal na pozdrav, ale když přišel na verandu chaty, kde byly rozestavěny proutěnná křesla a stolek, nikdo ho nepřišel přivítat.
Tak, pantáto, jestlipak nejste na pivku dole u hráze, to je taky v tomhle vedru to jediný, co by každej normální člověk...
Okenice byly rozevřené, ale okna zakrývaly zevnitř chaty závěsy, takže dovnitř nebylo vidět. Skusil vzít za kliku, ale bylo zavřeno.
To je jasný, teď do sebe na hrázi leje čtvrtýho pivsona a na nás hází bobek!
Řekl si a chystal se dojít k Marcele, aby jí pomohl s taškami, ale znehybněl, když z chaty zaslechl lomoz a hluk.
To si z nás děláš prdel, nebo co?
„HÉÉJ, PANTÁTO, JSTE TAM?“ zakřičel směrem k chatě, ale z chaty se už neozval ani hlásek. Honzovi přeběhl mráz po zádech a nehybně strnul s pohledem na závěs v okně, který se zavlnil.
A do prdele... To je nějaký...
Došel k Marcele a vše jí vypověděl.
„Vypadá to, je to nějaký, někdo tam je, ale...“
Stáli před brankou a dívali se na sebe, nevěděli, co mají udělat.
„Proboha, co když je tam nějakej vrah a tátu...“
Začínala panikařit Marcela.
„Ále blbost...“
Trochu nervozně odsekl Honza, ale příliš jistý si tím nebyl. V tom zaslechli zevnitř chaty rány na dveře, Marcela se vystrašeně chytila Honzovi ruky a pomalu šli k chatě.
„Hééj, Marcelo, Honzo, jste táám? To jsem já, táta...“
Slyšeli za dveřmi otcův unavený a trochu vzteklý hlas.
Marcela přiskočila ke dveřím a vystrašeně vykřikla: „Tati, tati, co ti je? Stalo se ti něco? Kdo tam je s...“
Z chaty se ozvaly vzteklé hlasy a lomoz, pak opět otcův hlas: „Marcelo, nějaký chuligá...“
Nato zase lomoz a zase nadávky.
Marcele začaly téct slzy po tvářích, nalepila se ještě víc na dveře a vykřikla: „Tati, co máme udělat, ať tě nemlátěj, my všechno...“
Do situace se vložil Honza, pěstí uhodil do dveří a zakřičel: „HÉÉJ, co chcete, nedělejte pitomosti a...“
Chvilka napjatého ticha a z chaty se ozval hlas nějakého výrostka: „Podsuňtě pode dveřma klíče od auta, co jste ho dole zaparkovali!“
Honza poodešel od chaty a volal ze svého mobilu policii, Marcele podal klíčenku od auta, ze které vyjmul klíč od řadící páky.
„No vidíte, že to jde! A teď vypadněte vod chaty až nahoru k lesu, já na vás uvidím, takže nezkoušejte nějaký, nebo to ten váš tatíček pěkně vodsere, má nůž pod krkem, jasný?“
Honza za ruku odtáhl ubrečenou Marcelu od chaty a pozoroval, jak se dveře chaty rozletěly a z nich vyběhl nějaký chlapec s dívkou směrem k autu. Rozběhl se k chatě, ve které našel tchána přivázaného prádelní šňůrou k židli, a protože vypadal v pořádku, utíkal dolů po stráni k autu.
Dívka s chlapcem ho právě odemkli, naskákali do něho, ale dál se kvůli zablokované řadící páce nedostali. Když se k nim Honza přiřítil, chlapec z auta vyskočil a začal utíkat po silnici k lesu. Dívka utéci nestačila, a tak ji Honza chytil za ruku, kterou jí zkroutil za záda.
„JÁÁÁU, TY SVINĚ, PUSŤ mě, jáááu...“
Křičela a jak ji Honza ruku držela za zády, snažila se ho kopat.
"Jo, to víš, že jo. Počkáme si na pány policajty...
„Kde je Marcela, šla už spát?“ zeptal se Marcelin otec Honzy nad poloprázdnou basou piv. Seděli spolu na verandě chaty, pozorovali hladinu rybníka v údolí pod nimi a mlčeli.
„Né, nebo jo, je s Karlem v posteli...“
Odvětil klidně Honza, ale jeho pantáta se vylekaně zeptal: „S kým že to?“
„Karel, to je její notebook...“
A zase naoko klidně hleděli na zrcadlo vodní hladiny.
Panáka, panáka by to chtělo, k sakru...
Pomyslel si Honzův otec a jakoby mimochodem nadhodil: „Jak jsi přiběhl a viděl mě přivázanýho na tý židli, ty Honzo, že jsi se usmál?“
Ty pacholku, vsadil bych se, že kdyby mě Marcela neodvázala, tak bys...
Honza s pohledem k zemi stikl rty a vybavil si tchána s vyděšenýma očima přivázaného na židli.
„Ále né, já se tó...“
Ty jseš dobrej chlap, ale tohle chtělo zarámovat...
Připadal si starší a dospělejší, když se té noci s Marcelou miloval.
Stejně je to chlap, jak má bejt...
Napadlo Marcelu, když se k němu po milování přitulila.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 32 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 46 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
