obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Ztracená - Nikdo není sám ::

 autor Trenz publikováno: 22.06.2008, 23:02  
 

Kapitola třetí
Nikdo není sám

„Auuu,“ zasténala bolestí, jakmile se trochu vzpamatovala ze šoku. Vzhlédla. Seděla v díře asi tri metry hluboké a jeden metr široké a levý kotník i šeredně bolel. S bolestivým zasyknutím si povytáhla rifle a viděla svůj kotník nateklý a modrý. Zřejmě byl vymknutý. Musel být vymknutý. Rozhodně teď nestála o zlomeninu. Nejprve se však musí odsud dostat. Znovu vzhlédla. Nebylo tu nic, čeho by se mohla chytit. Vyšplhat po tom. Vzpomněla si, že nedaleko by měl bydlet rančer. Třeba by jí mohl slyšet.
„Pomozte mi! Pomozte mi! Haló?! Slyší mě někdo?! Pomozte mi! Prosím! Prosím!“ její křik se změnil ve vzlykot. Chtěla umřít ve chvíli, kdy našla svého manžela oběšeného. Chtěla umřít na pohřbu a chtěla umřít i po něm, ale nikdy by neřekla, že zemře zrovna v lese stovky mil od domova.
„Nevypadáte jako pytlák,“ uslyšela nad sebou chraplavý hlas. Rychle si otřela slzy a vzhlédla. Spatřila zhruba sedmdesátiletého muže.
„Spadla jsem sem,“ zavolala nahoru.
„To vidím. Co tu děláte?“
„Vyšla jsem si na procházku a byla jsem zamyšlená a propadla se pode mnou zem.“
„Na to jsem se neptal. Ptal jsem se, co tu děláte?“
„Myslím, že vám nerozumím.“
Muž byl na pohled sympatický, ale jeho chování nebylo zrovna zdvořilé.
„Co děláte na tomhle pozemku? Nevzpomínám si, že by měl Mark Hamson manželku nebo přítelkyni. Navíc odjel na služební cestu někam do Evropy, pokud vím.“
„Jmenuju se Danielle Evansová. Můj bývalý spolužák se zná s tím mužem a dal mi klíče, abych tu chvíli bydlela. Nic vám neřekl?“
„Ne, neřekl.“
„Pomůžete mi odsud?“
Muž vypadal, že váhá, ale nakonec se zeptal: “Máte něco zlomeného?“
„Bolí mě kotník, ale myslím, že není zlomený.“
„Mám tu kousek auto. Dojdu pro lano a vytáhnu vás.“
„Díky,“ stačila ještě říct a už byl pryč.
Po chvíli jí do díry hodil provaz.
„Ovažte si ho kolem těla. Jak jste těžká?“
„Proč?“
„Ať vím, jestli vás zvládnu vytáhnout sám nebo mám použít auto.“
„Asi šedesát kilo.“
„Vezmu vás autem.“
Danielle nevěděla, jestli se má urazit nebo ne, ale nakonec byla ráda, že ji vytáhl. Položila se na záda a rozvázala provaz kolem těla. Muž k ní poklekl a podíval se na její kotník.
„Měla jste pravdu. Není zlomený.“
„Jste doktor?“
„Tak něco,“ bylo vidět, že o tom nechce mluvit, a tak Danielle změnila téma.
„Budu potřebovat do nemocnice?“
„Rentgen to bude potřebovat každopádně, ale brzy se setmí. Vezmu vás k nám, zavážu vám ho a ráno vás tam odvezu.“
Danielle se na něj nedůvěřivě usmála.
„Nejsem úchyl, jestli si to myslíte, ale pokud nechcete, nechám vás tady.“
„To byste neudělal.“
„Přece vás nebudu nutit, když se mě bojíte.“
„Nebojím se vás,“ odsekla Daniella vzpurně a muž jí vzal do náruče a odnášel k autu.
„Ani neznám vaše jméno.“
„Christopher Beckett.“
Položil ji na zadní sedačku, přešel dopředu a nastartoval auto. Danielle cítila, jak na ní padá únava. Několikrát zamrkala, aby se toho pocitu zbavila. Zaparkovali a znovu ji vzal do náruče, aby ji přenesl do domu. Odemkl a donesl ji do obýváku, kde ji položil na gauč.
„Nehýbejte se. Přinesu obvaz a dám na čaj.“
Danielle jen přikývla a už se rozhlížela kolem. Měl tady krb a na krbu svíce a tři fotografie. Na té zleva byli on a zřejmě jeho žena ve svatebním, druhá byla s nimi a s dvěma dětmi, kdy chlapci bylo osm a holčičce čtyři a na poslední se usmívala třináctiletá dívka.
„Vaše rodina?“ zeptala se ho, když se vrátil s obvazem a se šálkem horkého čaje. Chris se podíval na rodinnou fotku.
„Bývala.“
„Nechcete o tom mluvit, že?“
Chris si přitáhl stoličku, opatrně jí sundal botu a začal jí obvazovat kotník.
„Trošku to bude bolet,“ upozornil ji a přidržel konec obvazu pod chodidlem a začal ho omotávat kolem nártu. Ovinul ho v osmičkovém vzoru kolem kotníku a pokračoval dolů pod nárt. Každou otočku překryl, aby nárt a pata byly zakryté a kotník zpevněný. Obvazování zakončil vodorovnou otočkou okolo kotníku a sepnul zavíracím špendlíkem. „Ještě vám přinesu berle, kdybyste potřebovala v noci na záchod. A ten čaj si vypijte. Pomůže vám.“
„Děkuju. Děkuju vám za všechno.“
„Spadla jste do mé díry.“
„Proč jste ji vykopal?“
„Kvůli pytlákům. Chodí sem lovit, i když je to soukromí pozemek.“
Odcházel.
„Pane Beckette?“ zavolala za ním jen proto, aby si ho mohla konečně dobře prohlédnout. Měl nakrátko zastřižené, šedivou jinovatkou postříbřené skoro bílé vlasy, tvrdý pohled, ale při bližším zkoumání se z jeho očí dala vyčíst laskavost a obětavost, kterou věnoval svým ušlechtilým přátelům. Jeho tvář brázdily vrásky, avšak to mu neubíralo na přitažlivosti. Spíš naopak. Nos měl průměrný, ani velký ani malý, prostě tak akorát. Z tenkých úst na ni vykukovaly dvě řady bílých zubů. Nebyl příliš vysoký, ale ani žádný trpaslík. Široká záda díky svalům a dohněda opálené paže dokazovaly, že velkou část života pracoval rukama, ale pamatovala, že dlaně měl přesto bílé a na dotyk i velmi jemné. Napadlo ji, jestli ty fotky jsou opravdu minulostí a on žije sám. Zrovna teď se to nehodilo, ale musela se zeptat.
„Jste sám? Jestli nechcete, neodpovídejte.“
Chris se na ni podíval a Danielle měla dojem, že jí vidí až do duše.
„Nikdo není sám,“ odpověděl jí a odešel. Danielle vypila čaj přemýšlejíc o jeho slovech a nakonec usnula.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Miky 01.12.2009, 13:03:49 Odpovědět 
   Zajímavé pokračování s nádechem záhady. Těším se, co bude dál.

- ten soukromÍ pozemek celkem bije do očí ;-)
 Pavel D. F. 22.06.2008, 23:01:53 Odpovědět 
   Vysvobození z pasti na pytláky přináší hrdince do života novou důležitou osobu. Zatím není jisté, jestli pan Beckett zasáhne do jejího života víc nebo méně, ale zachránil ji, postaral se o ošetření a nechá ji přespat ve svém domě. To všechno jsou náznaky, že jde o slušného člověka. Možná i on prožil v životě otřes, takže nalezení společného tématu nebude tak nesnadné.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Smrt v objetí
Julia de Sena
Záležitost s du...
Maria M
ONKANÉ
Danny J
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr