» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2140829

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303458 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Společenstvo Elementálů: Prokletý meč (24-26) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Společenstvo Elementálů 2

MC_Kejml	publikováno: 23.06.2008, 23:01

V minulém díle byli elementalisté z ulice přijati do akademie a Společenstvo před nimi mělo slavnostní proslov. Dnes se dozvíme, jaký byl první trénink hlavního hrdiny...


	XXIV V tu chvíli jsem měl pocit, že mě někdo praštil těžkým kladivem. Jakýpak Druid?! Do čeho se to Michal pouští? Po jeho projevu jsem si myslel, že větší debily jsme ze sebe nemohli udělat. Navenek jsem nic nedal najevo, ale měl jsem vztek z toho, co tady ostatní předvádějí. Netvrdím, že se všem muselo líbit to, co jsem předvedl já, ale ostré vystoupení ohnivých elementalistů nebo vysmátý proslov Tomáše s Jakubem mě doopravdy překvapil. Znovu jsem vstoupil na pódium. „Tak, to byli vaši trenéři... Víc se s nima seznámíte na vašem prvním tréninku, který začíná... Malý moment,“ odklonil jsem se od publika a trapně jsem se šel zeptat Jakuba na čas. Bylo osm hodin a padesát pět minut. Tak to vypadá, že i moje projevy mají nějaké mouchy. „Váš první trénink dnes mimořádně začíná v půl desáté a potrvá do dvanácti hodin. Pak máte hodinu na oběd a dvouhodinovou přestávku, kterou můžete strávit, jak se vám zachce. Hned potom je další cyklus tréninků. Podrobnosti se dočtete v rozvrzích, které jsou vylepené na chodbách. Elementalisté vody a ledu, sejdeme se tady. Vy, kteří zacházíte s ohněm, se dostavte na školní stadion, který je hned za námi,“ ukázal jsem z okna na hřiště. „Větrní trénují v průchozí tělocvičně, která je chodbou doprava. Studenti temnoty a světla cvičí v hale poblíž vchodu, kterým jste přišli. A ti, které učí Mich- teda Druid, se v tu dobu sejdou před školou. Chtějí instruktoři ještě něco říct?“ Poodešel jsem od pódia, kam se už dral Tomáš s Jakubem. „Takže: Prvních čtyřicet pět studentů trénuju první dvě hodiny a půl já,“ řekl Jakub. „Odpoledne vás bude trénovat tady Tomáš.“ „To abysme se vůbec vešli do jedný tělocvičny,“ dodal jeho parťák. Oba potom odešli ze stupínku a nechali mi místo. „Ještě někdo chce něco říct? Ne. Takže, studenti, přeji vám úspěšný výcvik. Se všemi potřebami se obracejte do naší kanceláře. Rozchod!“ Osmihlavá parta se za bouřlivého potlesku odebrala k východu z tělocvičny připravit se na první trénink. XXV „Jakube, nezapomeň, že nevím přesně, kolik máte s Tomášem studentů. Devadesát byl jen odhad,“ řekl Pepa. Kuba sebou trhl. „Eh? Jo, já vím, kdyžtak si to s Tomášem rozdělíme nějak jinak.“ „... Hej, Kamile,“ přitrmácel se ke mně Aleš, „můžu si vzít nějaký zbraně?“ „Na co?“ „... No na trénink, ne?“ „Hele, asi ne,“ zakroutil jsem hlavou. „Nejdřív je naučíme kouzlit a- „... Já ale nechci všechny, stačilo by tak deset. A vrátim je.“ „Vrátiš je? Okej.“ „...Tak dík.“ „Jo, za nic,“ řekl jsem a poslal Aleše do zbrojnice, „záleží jen na vás, jak je vytrénujete,“ povzdychl jsem si do vzduchu. Za mnou se ozval Tomáš. „To jsme jim to řekli, co?“ zasmál se. Pepa uznaně přikývl. „No, musím říct, že to bylo zajímavé.“ „Tak vybruslili jsme z toho docela dobře,“ usmál se Michal. „A co na to říkáš ty, Kamile? Jindy jseš ukecanej jak- nevim co,“ zažertoval Tomáš. Michal přikývl. „To jo. Chtěli bysme vědět, co si o tom myslíš.“ „Já se k tomu do večera nechci moc vyjadřovat,“ řekl jsem. „Proč zrovna do večera?“ nerozuměl mi Pepa. Zastavil jsem se a otočil se na partu. „Hele: neříkám, že můj projev byl nějakej nejlepší, ale tím, že si z toho děláte prdel nebo je tam vystresujete, ztratíte všechnu autoritu a respekt!“ zamračil jsem se. „Jako - možná jste to udělali dobře, to poznáme do večera, ale jestli si z nás budou dělat srandu, tak z nich nikdy profesionální armádu neuděláme!“ Kluci na mě koukali jako na zjevení. „Nechci vás ponižovat, nebo říkat, že to děláte blbě, ale já to tu nechci prohrát!“ řekl jsem vyřízeně. „No tak jsme to poněkud odlehčili,“ zasmál se Tomáš. „Můžeme si z nich udělat přátele nebo bezmyšlenkovité komando,“ založil ruce Pepa. „Je to jen na nás.“ „No, ještě uvidíme,“ pokrčil jsem rameny. „Tak jdem. Terezo, ty Alešovi odemkni tu zbrojnici, Pepo, připrav nám prosím výpis studentů našich elementů a ostatní... No, zlomte vaz,“ usmál jsem se na své parťáky. Od skupiny jsem se oddělil v průchozí tělocvičně, zatímco zbytek pokračoval dolů po schodech pod počítačovou učebnou. Pepa má asi recht - je na nás, jak elementalisty vycvičíme. Můžou nás poslouchat a taky nemusí, na druhou stranu se jen málo učitelům podařilo navázat se svými žáky přátelský vztah. Nevím, jestli se to podaří zrovna nám, ale moc bych na to nesázel. Já budu trénovat tak, jak se mi bude chtít. Odešel jsem do koupelny se trochu umýt; i přes svůj element jsem se zpotil a ráno jsem se ani nevysprchoval. Ponořil jsem obličej do umyvadla a v tu ránu to byla změna k příjemnějšímu. Zvedl jsem se a podíval se do zrcadla. Je jasný, že mě v lidský podobě nikdo nemůže poznat, vypadám prostě jinak než studenti, a to sakra jinak. Posadil jsem se doprostřed průchodu a pokusil se soustředit na můj další úkol. Co může pomoci studentům v jejich prvním výcviku elementu? Co pomohlo mě, když jsem poprvý bojoval proti Hyperionovým následovníkům? Co jsem cítil? Vzpomněl jsem si na boj ve třídě. Tehdy jsem měl strach, ale přesto jsem svého nepřítele porazil: jak vůbec před pěti měsíci proběhlo moje první kouzlení? Jasně jsem si představil to, co chci vyvolat, to zaprvý, byl to nějakej ledovej trojúhelník. O něčem takovým nebude mít většina studentů ani zdání, musím jim to předvést sám. Ale jak zastavit letící projektil? V tu chvíli přišla zajímavá myšlenka, jak studentům ukázat moc elementu, a zdá se, že nebyla špatná. Bylo jasné, že jí stojí za to zkusit. Ciferník připevněný na stropě ukazoval devět hodin a dvacet pět minut. Ještě jsem si v hlavě upřesnil několik kouzel a šel trénovat armádu vodních elementalistů.. XXVI Když jsem směřoval k tělocvičně, v koutku oka jsem zahlédl Jakuba, vcházejícího před své svěřence. Jeho parťák Tomáš si válel šunky neznámo kde. Ve cvičebně už bylo všech sedmdesát pět studentů připravených – jakmile jsem vešel a zabouchl za sebou dveře, místnost okamžitě ztichla. Elementalisti se na mě otočili; byl mezi nimi i Petr, který byl stejně jako ostatní zvědav, jak bude probíhat jeho výcvik. Předstoupil jsem před podium. „Studenti! Jak už určitě víte, jmenuji se Freeze a budu vás učit s vodním živlem. Tenhle element má nejrůznější podoby, od vody, to je jasný, až po led.“ Rozmáchl jsem se a z dlaně vypustil ledový paprsek. Přejel jsem jím nad sebou strop, kde zanechal na malou chvíli namraženiny. „A já jsem na něj specializovanej. Proto také ode mě neuvidíte žádný čistě vodní kouzla, budu se pokoušet vás naučit s ledem.“ Rozhlédl jsem se po svých studentech, zdá se, že mi rozumí. „V mých hodinách nebudu trpět žádný nedisciplinovaný chování, který kupodivu trestám po domluvě s ostatníma vyučujícíma.“ „Pochopitelně nečekám, že se tak někdo bude chovat – riskoval by vyloučení z akademie,“ zvedl jsem obočí. „A i když to vypadá jako ústupek než jako trest, do budoucna se bez kvalitních znalostí elementu neobejdete, protože jen VY se můžete postavit, po boku nás, a svých spolužáků, Hyperionovi. Tahle bytost ukázala svou moc před týdnem v pražských čtvrtích. Pobili spoustu policajtů a civilistů, než jsme se jim postavili my, Společenstvo, spolu s lidma, jako jste vy. Někdo z vás tam možná taky byl,“ přejel jsem po davu prstem. „Hyperionova ozbrojená armáda je dokonale vycvičená v moci elementu, a má na své straně strašlivý nepřátele, kterých se i Společenstvo bojí.“ Ohrnul jsem ret a uznale pokýval. „Já ale věřím, že se jim dokážeme postavit - až se v dovednosti elementu zdokonalíte, dostanete i zbraň podle vlastního výběru, se kterou budete bojovat za Prahu,“ usmál jsem se a prudce změnil tón. „Utvořte rozestupy, měli byste kolem sebe mít dostatek prostoru!“ Studenti se rozptýlili po místnosti a napjatě mě pozorovali. Nejspíš jsem nafasoval kvalitní studenty. „Nyní už k samotnému boji... Když se střetnou dva uživatelé živlů, dochází k zápasu o život, který je plný zvratů a překvapení,“ vytasil jsem meč. „Základní výzbrojí elementalisty je jeho zbraň.“ Přistoupil jsem k jednomu mladíkovi v popředí. „Dej to pak dál kolovat,“ řekl jsem. „Zbraň, jako je například můj meč, který mezi vámi nechávám kolovat,“ rukou jsem ukázal po předpokádaném místě pohybu zbraně, „je víceúčelový prostředek, kterým někteří elementalisté dokážou odvést celý boj.“ V tu chvíli jsem si vzpomněl na Marka. „Může s ním odrážet magii soupeře a použít ji proti němu, zasazující mu sám rozhodující ránu. Vy, jakožto začínající uživatelé živlů, svoji zbraň dostanete až po dostatečném procvičení vašich dovedností. Tady ji pravděpodobně nebudete potřebovat, prostor okolo je hlídaný speciálními jednotkami a než vyjdeme na pravidelné obchůzky městem, tak to ještě potrvá,“ usmál jsem se a pokračoval dál. „Pro začátek se naučíme jeden z základních útoků proti nepříteli.“ Dal jsem ruce k sobě do vzdálenosti, jako bych držel basketbalový míč, začal se soustředit na ledovou kouli a na to, jak se mi formuje mezi dlaněmi; za chvíli se za modrých záblesků zrodila koule taková, jakou už jsem ji znal ze soubojů proti Hyperionovcům. Napnul jsem síly k udržení projektilu ve svých rukou, abych jej hned nevystřelil. Otočil jsem se na zaujaté studenty. „Všichni si prohlédněte toto kouzlo a zapamatujte si ho. Budeme ho dnes procvičovat. Pojďte blíž a podívejte se!“ Třída se ke mně nahrnula jak při otevíračce Electroworldu a všichni byli zaujati levitující modrou koulí. Pokoušel jsem se udržet výboj v rukou. „Stačí? Viděli všichni?“ Ze třídy se ozvalo uznalé mručení. „No tak fajn,“ přikývl jsem. Vymrštil jsem výboj do stropu a střela na dřevěném obložení v mžiku vytvořila světlemodrou čapku. „Tak. Během prvních hodin si nacvičíte tvorbu ledové koule, která dokáže při doteku zmrazit nepřítele. Dá se také využít k odražení nepřátelských projektilů. Nyní už k podstatě vyvolání elementu, nebo chcete-li, kouzlení. Nejprve si musíte jasně představit objekt, který chcete vyvolat a soustředit se na něj - a hlavně na to, že ho chci stvořit. V tomhle případě myslíme na ledovou kouli. V dalším kroku musíte napřímit tu ruku, ze které projektil vystřelí směrem, kam jej plánujete poslat. Kouzla zpravidla vycházejí z vašich dlaní - nohu vám kryjí boty a přestože jsou elementalisté, kteří umí střílet i ze svých očí, vyžaduje to velikou zdatnost v daném elementu – můžete tak i velice rychle oslepnout. A konečně, když se vámi představený výboj zformuje, mrštíte rukama, jako byste jej házeli, a tím ho uvolníte do volného prostoru. Rozumí tomu všichni?“ Hala souhlasně zamručela, přesto jsem se rozhodl ještě jednou demonstrovat postup – vystřelil jsem do stropu ještě třikrát. „A nyní si všichni vyzkoušejte své první naučené kouzlo na stropě tělocvičny!“ zvolal jsem na své studenty. Za několik vteřin se vzduch zaplnil více či méně povedenými ledovými výboji; netrvalo dlouho a všechny se rozptýlily po místnosti. „Výborně! Jen pokračujte, není to nic těžkého. Až budete připraveni a jistí si svým dílem, přistupte ke mně a já vás ohodnotím!“ Zatímco si třída procvičovala ledovou kouli, usedl jsem na blízkou židli a zkontroloval čas - bylo deset hodin a dvacet minut. „Ve tři čtvrtě na jedenáct si dáme čtvrthodinovou přestávku na záchod, po ní už zkouším!“ Během hodiny se už nic zajímavého nedělo, jen jsem několika neúspěšným žákům blíže vysvětlil postup vyvolání. Přestože jsem se bál, že budu mít ve třídě elementalisty vody, kteří nedokážou použít ledová kouzla, byl jsem příjemně překvapen faktem, že dokázali vytvořit téměř naoko stejné koule, jako jsem ukazoval – jediný rozdíl byl v jejich téměř želatinovém složení a při nárazu na plochu se rozprskávaly, cákající vodu všude okolo. Je podivuhodné, co element dokáže.


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	24.06.2008, 11:02:37

Tak a je to tady! Začal první výukový den a musím se přiznat, že mě nezklamal (stejně tak Tvůj hlavní hrdina)! ;-) Děj vypadá dost věrohodně a naši elementalisté budou mít patrně co dělat a jsem zvědavý, jak zvládnou celý proces vzdělání mladých adeptů v ovládání jejich elementů! Napadlo mě, co se stalo s tou bytostí, která v první části první série unesla sebou našeho šéfa Společenství k sobě do bílého nic, aby si vybral své spolubojovníky proti mocným silám zákeřného Hyperionu? Zajímá mě to, patrně není ani Hyperion docela poražen a onen zloduch, který byl poražen na Pražském hradě, možná také ještě odněkud vyleze, protože duch se prý nedá zničit, existuje stále, jen tělo je smrtelné! Ledaže by nastal konec všech věcí (i samotného Vesmíru)... Omlouvám se, trochu se snažím spekulovat a myslet kupředu. Zatím jsou naši hrdinové ve stádiu výuky a podílí se na ní jako kantoři, ale zlo přeci nikdy nespí! ;-) Líbí se mi Tvůj přístup k hrdinům příběhu, zvláště (Kamilovi?), musím se přiznat, že jsem zapomněl, jak že se Tvůj hlavní hrdina jmenuje, snad mě za to také nezmrazíš, ale v této části je hezky vidět, že jsou Tví elementalisté také jenom lidmi, mají své problémy a obavy. Také to je pěkně vidět na Freezem, který před výukou dumal v umývárně i na chodbách školy, zda-li vůbec dokáže Společenstvo splnit svůj úkol a vychovat ze žáků posilu v boji proti všudypřítomnému zlu... Řekl bych, že se Ti docela povedlo sfouknout v této části psychologii hlavní postavy! ;-) Připomínky k textu (zdá se) nemám. Dialogy se mi líbily, nikde jsem si nevšiml žádného přehmatu, překlepu, nebo nedoklepu... A taky tu nechci dále zaclánět a těším se na další část! ;-) P.S. Pavlovi držím palec, ono to nebude legrace prokousat se tou hromadou textů (ale nakonec se v každé části něco děje a vypadá to, že se postupem času opravdu zlepšuješ)! Ale pšt! Já jsem jen kozel, který se stal zahradníkem a hraje si na kritika! :-DDD


ze dne 24.06.2008, 14:07:46
MC_Kejml: Ahoj! Díky za výživný komentář a jsem rád, že ti poslední části včetně této nepišly lehce přitažené za vlasy kvůli podmínkám tréninku ( nevím, mě tak přijdou... holt sebekritika O_o ) S Mr. Kdosi se v této knize stoprocentně setkáme ;) Nezapomněl jsem na něj! Akorát trochu... jinak. Co se týče Terora, tak jsi uhodil hřebíček na hlavičku a chybělo málo, abys odhalil, co se s ním stalo! Uvidíme se zase příště ;)

Pavel D. F.	23.06.2008, 23:00:26

Přiznám se, že jsem začal příběh číst od začátku, ale moc daleko jsem se zatím nedostal. Můžu ale konstatovat dva poznatky. Jednak je to fakt, že se hrdina od začátku prvního dílu dostal hodně daleko, když byl pouhým začátečníkem a nyní sám učí další studenty elementů. A jednak se mi zdá, že jsi stejného pokroku dosáhl i Ty ve stylu psaní a technické úrovni textu. Pokud bych něco měl doporučit, pak snad jen lepší volbu použití hovorové řeči, které je poměrně běžné (a přirozené) v přímé řeči, ale v popisném textu by možná bylo lepší používat jazyk spisovný, i když se jedná o myšlenky hrdiny. Není to žádný velký problém, jenom to může trošku rušit spořádaného čtenáře. V každém případě je příběh zajímavý, takže není problém překonat pár pomalejších míst, která nutně vznikají při vytváření věrohodného prostředí.


ze dne 25.06.2008, 21:09:01
MC_Kejml: Ahoj chemiku, tak to bude dilema :(


ze dne 25.06.2008, 17:46:37
m2m: Ahoj Kamile a zdravím pana kolegu :-) Protože především na něj budu reagovat, hlavně ohledně té hovorové řeči. Mně osobně to naopak vyhovuje, protože... Jak to říct. Nemám rád ich formy, kterými se běžně píše. Takové ich formy jsou až moc dokonalé, hlavní hrdina si vždy pamatuje vše do nejmenšího detailu, myslí jako učebnice gramatiky...a to všechno z něj v mých očích dělá hrdinu nereálného. Těžko si představit, že by sedmnáctiletý kluk přemýšlet spisovnou češtinou. Možná namítnete, že spisovná je od toho, že se jí píše - a v tomto případě je psaná, ovšem já bych naopak namítl: "Jak to víte?" :-) Takže Kamile, mně to vyhovuje, protože sám takovouhle ich formu (pokud mým hlavním hrdinou není vzdělanec :-D) píšu. :-) Jinak...naprostý souhlas a spokojenost. Jen tak dál...


ze dne 24.06.2008, 12:06:00
MC_Kejml: Vítám tě u SE! :) Díky za koment, to hovorovou řečí v myšlení hrdiny byl spíš takový test, když říkáš, že to moc nesedí, aspoň vím, jak se věc má :) A je fakt, že když porovnáš jedničku s dnešní dvojkou tak že nějaký rozdíl vidět určitě je... Tak zase příště!