obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915267 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39354 příspěvků, 5725 autorů a 389644 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Bramborový salát ::

 autor Vlaďka publikováno: 25.06.2008, 20:45  
Je konec června, takže ideální čas na vánoční povídku...
:o)
Tentokrát trochu ze smutnějšího soudku.
 

Já vlastně Vánoce nikdy neměl moc rád. Když ještě žil táta, byl jsem příliš malý na to, abych si z nich něco pamatoval. Vlastně ano… na něco si vzpomínám. Máma tehdy měla na sobě svoje sváteční šaty, ve kterých vypadala tak krásně a zářivě a ustaraně přecházela po kuchyni, pět kroků tam a pět zase zpátky a každou chvíli lupla pohledem na pendlovky po babičce Božence, které visely naproti dveřím. Vždycky v otočce si povzdechla a stáhla obočí, až se jí na konci nosu udělala taková čárka. To jsem vždycky věděl, že jde do tuhého. Seděl jsem na stoličce a hrál si s dřevěným vláčkem, co měl komín odlomený a kolečka natřená na červeno. S tátou jsme si vždycky hráli, že jedeme do Karviné a zpátky a já dělal hů hů a tahal za špagát. Máma ale teď pořád koukala na ty hodiny. Nikdy jsem je neměl rád, bál jsem se jich, protože kyvadlo mi připomínalo velikánské lesklé oko, které si mě měřilo, ať jsem se vrtnul kamkoliv. Když jsem jednou rozbil malovaný talíř, který měla maminka moc ráda a střepy zasunul pod gauč, byl jsem přesvědčený, že to mámě povědělo. „Dal-je-tam…dal-je-tam,“ zlověstně odbíjelo a ukazovalo kyvadlem k pohovce.

A táta pořád nešel. Máma se posadila ke stolu a koukala na stydnoucí polívku. Slibovala mi Ježíška, jenže já neviděl ani Ježíška, ani tátu. A pak přišel. Táta, ne Ježíšek. Otevřely se dveře a do chodby spolu s postavou v zasněženém kabátě přifoukl vítr i pár sněhových vloček. „Táta, táta je tady!“ zasmál jsem se a utíkal na svých tříletých nožkách do tátovy náruče. Unaveně se posadil na židli a mámu rázem přešla všechna zlost. Táta si sundal kabát a na ruce mu zasvítil bělavý obvaz. „To uhlí vypadalo chladné, ale bylo ještě žhavé,“ pověděl a máma začala plakat.

Další Vánoce jsem tátovi pomáhal čistit rybu. Jenže ona mu vyklouzla zpod utěrky a táta se nožem píchnul do prstu. „To nic není,“ usmál se na mě a opravdu vytekla jenom malá kapka krve. Za tři dny ale měl táta ruku úplně celou fialovou a bolavou a musel do nemocnice. Na Štědrý večer jsme s maminkou seděli na jeho posteli a táta rybu ani nechtěl a vzal si jenom bramborový salát z misky na nočním stolku a moc si ho pochvaloval. Maminčin salát měl vždycky moc rád. „To je tím jablkem místo cibule. Vždycky to tak kyselkavě křupne v zubech,“ řekl a mrknul přitom na maminku. Maminka tehdy plakala, že takové Vánoce si nepředstavovala, ale tatínek se jenom usmál a měl světýlka v očích. Prý od horečky, ale já vím, že on měl světýlka v očích vždycky.

Další Vánoce táta nepřišel vůbec. Na šachtě se sesula stěna a on zůstal za ní. Lidi v domě říkali, že chlapi jsou v závalu a všichni kolem brečeli. Jenom já nevěděl proč a pořád jsem se mámy ptal, kdy už táta přijde. „Už brzy, Jiříčku,“ říkala, hladila mě po vlasech a ta vráska nad nosem byla ještě hlubší. Táta přišel za dva dny a měl úplně bílé vlasy. Nevěděl jsem, že se barva vlasů může tak rychle měnit, před tím je měl černé, jako to uhlí, co kopal.

To byly poslední Vánoce s tátou. Ty další už táta nebyl. Máma řekla, že odešel, ale paní Novotná od vedle mi pověděla, že si vykašlal plíce a že já si je jednou vykašlu taky, jestli se té šachtě mizerné nevyhnu na sto honů. Že se prý mám učit, aby ze mě něco bylo a mohl jsem být ve městě úředníkem. Já si ale chtěl vykašlat plíce. Chtěl jsem být jako táta.

Ty další Vánoce jsme byli u stolu sami. Bylo to smutné, jak máma nachystala i třetí talíř, prý pro pocestného, že se to tak má dělat a mi to přišlo divné, když jsem tam byl jenom já a maminka, ale nic jsem neříkal. Máma brečela, Máma brečela vždycky tajně, abych nevěděl, ale já to stejně poznal. Vyšla z pokoje, vráska nad nosem jí dělala propast a oči měla tak čisté a obrovské, jakoby z nich vytekla řeka. Tak se leskly. A smála se na mě a říkala, že jsem její zlatíčko a že neví, co by si beze mě počala a já byl smutný. Ty Vánoce jsem si od Ježíška moc přál nové brusle, abych mohl dělat na rybníku osmičky, jako velcí kluci, ale maminka řekla, že Ježíšek nemá tolik peněz, aby kupoval tak drahé dárky a dostal jsem brusle holčičí a hodně oprýskané. Taky už na sobě neměla ty zářivé šaty, ale zástěru, ve které byla nějak šedá a smutná, jako holubi pana Holíka, co sedávají na domovní římse.

Pak k nám začal chodit pan Miloš. Neměl jsem ho rád a nejvíc jsem nesnášel ty jeho kluky. Maminka říkala: „Jiříčku, musíš mě pochopit, já nechci být celý život sama.“ Nevěděl jsem o čem mluví, vždyť má přece mě, tak jaképak sama. Ti jeho kluci byli starší než já a neměl jsem je rád. Všichni ale říkali: „Chudáčkové, umřela jim maminka,“ …ale nebyli to žádní chudáčkové. Jednou uvázali našemu Barykovi na ocas cihlu a on se s ní trápil a nemohl vylézt do schodů. Svedli to na mě a já dostal od pana Miloše na zadek. Tehdy mě přestěhovali do malého pokojíčku přes chodbu, abych prý měl klid a já si tam večer představoval, jak si jezdím vláčkem s tátou a děláme hů hů.

Všechno se tehdy změnilo. Lednička byla rozdělená na dvě části a na spodní poličce bylo jídlo od maminky a ode mě a na horní od strejdy Miloše a těch jeho nezvedenců a já na ně nesměl sahat. Prý to bylo proto, že nebyli svoji. Maminka asi nechtěla. Viděl jsem, jak má najednou moc práce a je hodně unavená. Asi nechtěla, ať to vypadá, že se o dvojčata nestará, když nejsou její a tak jim pořád posluhovala. „Lidi by mě pomluvili,“ říkala a unaveně si otírala pot z čela. Často jsem byl sám ve svém pokojíku přes chodbu a myslel na tátu.

Pak přišly Vánoce a máma si oblékla šaty, co v nich nevypadala tak smutně. Úplně ale tak nezářila, jako když jsme ještě byli s tátou. O Vánocích jme měli na štědrovečerním stole dva bramborové saláty. Z horního i spodního patra ledničky. Moc jsem chtěl ochutnat ten od strejdy Miloše, ale řekl jsem si, že ne, že ať si ho sní sami, když jsou takoví. Možná ale, že když si vezmu maminku za ženu já, tak budeme slavit Vánoce zase jenom spolu a budeme mít jenom jeden bramborový salát. V tom to asi je. Je důležité mít jenom jeden… a s jablky, aby to tak sladkokysele křupalo.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 14 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 45 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 jaryn 23.05.2015, 13:18:14 Odpovědět 
   Kýč je podle mě takové dílo, které se snaží zalíbit za každou cenu, a většinou tedy i na úkor umělecké kvality. Toto myslím není ten případ. Dojímá tu nejen ten smutek, ale i vynikající sloh a prostá, střízlivá kompozice.
 Doubravka 23.05.2015, 9:20:09 Odpovědět 
   Je skoro léto, tak si čtu o Vánocích :-) A spadla mi brada. Krásný text. Skutečná nádhera. Piš dál a dávej nám to sem. Díky, Vlaďko.
 sirraell 19.02.2009, 12:20:42 Odpovědět 
   Kyc to tedy urcite neni, myslim si, ze jsi skvele vystihla jak se na svet diva 8-lety kluk. ja si moc dobre pamatuji jak jsme my cekali na tatu, on vsak nebyl zavalen v dole, ale zvaleny v hospode. Jednou byl na Novy rok na horach, maminka byla v te dobe hodne mlada, mohla mit tak 25 a byla sama doma s dvema miminama. Pamatuji si jak stala u okn a brecela, koukali jsme se na ohnostroj za zamlzenym oknem a ten pach siry byl vsude. Citila jsem se hodne smutne i kdyz duvod k tomu smutku jsem pochopila az o 20 let pozdeji.
Mozna, ze konec byl trosky uspechany, ale stejne to dilku na kvalite neubralo. naprosto skvele a rozhodne ne kyc, realita - bohuzel...
 Albireo 06.07.2008, 18:28:18 Odpovědět 
   Já myslím, že toho sentimentu je tam akorát. Pohled očima dítěte často věci ozřejmí, tady se to opravdu povedlo.
 Black Cherie 29.06.2008, 10:54:04 Odpovědět 
   Asi dnes nejsem správně nostalgicky naladěna. Ale i tak... Jeeeeednička :-)
 kulkul 27.06.2008, 10:38:20 Odpovědět 
   Tos udělala intuitivně výborně "napojit na vlnu" povolalas i silnější pohlaví abyste si pomohli. Jenom nějak jsi tu postavu zalehla soucitem či co a ona nežije. Já teď tuším jaká nová postava by zachytila a odvedla TUHLE tendenci sice pozitivní lidskou, která tvorbě ale překáží. Ale to už nejde dál takhle radit. Pokud je ten problém pro autora osobně významný, tak pokračuj, pobývej v tom (polovymyšleném) příběhu, přemýšlej pracuj, nesděluj nehodnoť co nejvíc odstupuj, piš ať to řeší příběh sám. Je to teda moc těžký a na dlouho ale "odměna" za to určitě stojí...
 ze dne 27.06.2008, 10:49:30  
   Vlaďka: Díky za podněty. V tom odstupu bude asi cesta. Přestat tam dávat sebe.
 endless 26.06.2008, 18:26:03 Odpovědět 
   ad diskuse o kýči ....trochu drze možná....si myslím, že tady platí zásada - podle sebe soudím Tebe. Takže, pokud jsi psala s čistým srdcem (a ten text tak vyznívá v každým případě) - z podobného nařknutí si nedělej těžkou hlavu.... jestli chceš ke srovnání Další Kýč....(.....), přečti si mou povídku Chyťte si skřítka. Je z podobného soudku. Takže ....... asi tak ,-)
 kulkul 26.06.2008, 16:51:10 Odpovědět 
   To trápení a problém vyřešit není v dosahu reálného tvora ani autora-informátora, nýbrž pouze živé nové POSTAVY, která ve fantazii autora-tvůrce spoluúčastně transcenduje k přetváření věcí i čtenářova srdce. To je smysl tvoření a cesta, kterou autor proměňuje svět. Sám to nedokáže, sám si jen láme hlavu jak to napsat... ale postavy mu pomůžou a třeba vznikne něco úplně jiného. Postavy jsou "pomocníci" jak to nazývá Kafka v "Zámku". U Tebe se ovšem něčeho lekly a hned utekly. Jednička protože vidim, že jinak píšeš dobře i ta otázka je dobrá.
 ze dne 27.06.2008, 8:55:59  
   Vlaďka: Ten kluk je živá nová postava. V reálu to byly osudy a příběhy dvou děvčat, které tohle prožívaly. Skloubila jsem je dohromady a snažila se napojit na vlnu a zjistit, kam může příběh dostat. Mám druhou verzi, která je delší a rozpracovanější a doufám, že i lepší. Toho dětského smutku je tam míň, ovšem naopak konkrétních událostí, které jsem původně nezpracovala, protože mi přišlo, že tomu čtenář nemůže ani uvěřit, je tam zase víc. Jinak díky za názor, celkem dlouho se snažím vystopovat, kde končí silný příběh a začíná kýč a jaká je v tom role autora.
 OH 26.06.2008, 13:54:26 Odpovědět 
   Myslím si: Kýč dělá snaha napsat dojemný příběh. Tady je to opak, chtěla jsi popsat realitu s city na cáry. A to je obrovský rozdíl, řekl bych a už držím h-
 ze dne 26.06.2008, 13:59:40  
   Vlaďka: Jo, díky moc. Tak nějak jsem to brala. Asi se to špatně rozlišuje jak u pisatele, tak u čtenáře. Nevím.
 OH 26.06.2008, 13:45:22 Odpovědět 
   Ježišmarja, co to je za kecy? Jakej kýč? Kulkule, příteli, můžeš být moc rád, že tě Vlaďka neposlala někam! Velkými písmeny. Mně se to líbilo VELMI, ačkoliv jsem po dočtení na židli splasknul jako ta bublina, ale život, co na to všecko říct, že jo...
 ze dne 26.06.2008, 13:50:55  
   Vlaďka: Ne, já tomu rozumím. Když to popisuje dítě a jsou v tom emoce, a je to fakt smutný příběh, tak i když se člověk snaží o holé věty a osekává květinky a kudrlinky, tak to stejně působí jako prvoplánové brnkání na city. Než jsem to pustila ven, dost jsem nad tím přemýšlela. Takže pokud to pořád je kýč, tak chci vědět, co mám dělat jinak.
 kulkul 26.06.2008, 11:56:33 Odpovědět 
   Maminky mají vždycky blízko k rozcitlivění a smutku, ať už je tatínek živý či mrtvý. Jako kdyby jim nějak "chutnal". Když tu bolest a zálibu ve fňukání navíc autorka podsune malému chlapci, postavičce, která se takové manipulaci vůbec nemůže bránit, vznikne obsahově kýč obzvlášť nevkusný. Slohově formálně je ovšem povídka na saspi nadprůměrná, příkladně jednoduchá obyčejná a čtivá a zaslouží jedničku.
 ze dne 26.06.2008, 13:03:06  
   Vlaďka: Kulkule, proč mi dáváš jedničku, když povídku hodnotíš jako kýč? Kristova noho :o)
Souhlasím s tebou a třeba mi poradíš... jak text, který dějově proběhl opravdu tak, jak jsem napsala a prožívalo ho dítě zpracovat tak, aby to kýč nebyl? (Vlastně realita byla horší, ale pravdě by v tomto případě neuvěřil nikdo, takže jsem ji osekala). Díky předem za názor.
 čuk 26.06.2008, 7:17:04 Odpovědět 
   Líbilo se, vzbuzovalo lítost, nad světem dospělých, na kterém jsou závislí ti malí lidičkové
 ze dne 26.06.2008, 9:53:43  
   Vlaďka: Díky, Čuku. Kolikrát děláme dětem peklo už jenom tím, že s našimi dospěláckými starostmi musí žít taky a sdílet je.
 Šíma 25.06.2008, 21:42:41 Odpovědět 
   Líbilo, je to vlastně takový smutný pohled dítěte nejen na čas vánoční... Konec je takový zvláštní, dvě rodiny jsou spolu a přesto jsou si cizí, jako by to věděla i ta lednička, ve které byly oba bramborové saláty na štědrovečerní stůl (nahoře i dole)...
 ze dne 26.06.2008, 9:52:48  
   Vlaďka: JO, a o Vánocích tyhle smutky vždycky více bolí. Díky.
 amazonit 25.06.2008, 20:44:56 Odpovědět 
   máš pravdu, v letním čase je ideální právě vánoční povídka...
tahle je taková ta, co chytí za srdíčko, ale měla bych výhradky, přijde mi taková uspěchaná, taková, co přejíždí jen po povrchu, skok sem, skok tam, přijde mi to tak, hlavně, když vím, že dokážeš téma uchopit a zpracovat hlouběji...
 ze dne 26.06.2008, 9:52:10  
   Vlaďka: Vykládá to osmiletý kluk, takže to je vcelku záměrně tímhle stylem. Jinak už mám druhou verzi, která je delší a snad i vychytanější. Díky :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Vraždasebe
Ema Májová
Pohled z okna
Lulu
Střípky příběhů...
Jackie Decker
obr
obr obr obr
obr

Koloseum
Chimera
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr