|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303459 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: 24. květen ::
 janie |
publikováno: 04.07.2008, 5:52
|
| Nevím ani, potřebuju vypsat depku. Nemusíte to číst. Je to jen jeden z mých dnů. Ta situace už je šíleně stará... No zas tak šíleně moc ne.. Pár let. Nic víc. |
| |
|
|
Tohle je o mě. Čistá pravdu, nehodlám lhát. Mohla bych Vám teď povídat příběh o dívce, která byla nadanou spisovatelkou, ale okolí tomu chtělo jinak, a tak dívka zanebávala svůj talent. Ne, tenhle příběh Vám povím někdy jindy. Je to sice o té stejné dívce, ale už je o několik let starší a rozhodnější. Pořád ale lítá hlavou v oblacích a má své sny. Ty sice změnily svou tvář. Jen teď už počítá s tím, že je nikdy neuskuteční. Nikdy si nesplní ani jeden. Proč taky?!
Ta dívka si poslední dobou nechává říkat Cathleen. Většina kamarádú ji chápe. Chce začít od znova. Říkají jí Cathy nebo Cath. Jsou ale i tací, co ji odsuzují. Podle nich není taková jako kdysi. Ta holčička s copánky, co si sama na silnici kreslila obrázky a skákala panáka. Jistě, jsem jiná. Už nejsem malá holka a už vůbec nenosím copánky. Ale v jednom jsem zůstala stejná. Vidím to jako dneska. Stála jsem tam na prázdné ulici. V dálce zazněla siréna jako každou první středu v měsíci. Tahle středa ale byla jná než všechny ostatní. Něco tu malou nebojácnou holku zlomilo takovým způsobem, že ještě doteď nenašla jistotu ve svých krocích.
Jsem šíleně ospalá. Už zase mě vzbudila o půl hodiny dřív. Proč to zatraceně dělá? Chce mě naštvat? Nebo mi něco říct.. Třeba to, že jsem neschopná vstát sama. Už víc jak rok si nastavuju budík na šestou. Už víc jak rok mě budí už o půl šesté. Její vysvětlení mi zní šíleně směšně. Prý bych sama nevstala včas a ona má strach, abych nezaspala do školy. A o co se tady asi tak už víc jak rok snažím? Zaspat, abych do té odporné budovy nemusela vstoupit. Nesnáším školu. Je to jako vězení. Každý mě tam soudí jen podle toho, co mám na sobě. Nemůžu za to, že mamka nevydělává dost a že ten magor nemá práci. Tím magorem myslím samozřejmě mýho otčíma, který cely dny proleží na sedačce v obýváku s lahváčem v ruce. Co na tom, že mámin plat nestačí pomalu ani na nájem? To je přeci jedno ne?
Příště půjdu spát dřív. Děsně mě bolí hlava. ''Už zase jsi usla nad knížkou? Jsi vážně strašná,'' zazní místo pozdravu první slova mámy. Člověk si zvykne po čase, že mu věčně jen něco vyčítá a místo pozdravu kritika.. A navíc, neusla jsem nad knížkou. Teda jo, je to knížka, ale moje. Píšu ji už dlouho, ale to kdyby zjistila, pracky mi urazí. Nesnáší, když '' plýtvám talentem na nějaké pitomé psaní ''. Jistě mami, ale nečekej, že ze mě uděláš někoho tobě podobného. Nikdy nebudu učitelka a ani doktorka, ať si pro mě plánuješ jakoukoliv budoucnost. Mám svoje sny a hlavně svoji hlavu. Nechci být jen nástrojem na plnění tvých vlastních snů. Já nemůžu za to, že sis je nesplnila. Chci žít po svém.
Už je konečně půl sedmé.. Čas jít do školy. Nemám náladu na ty šílený nány. Koukají na mě z vrchu jen proto, že nenosím Kenvelo. Dneska je můj den. Moje narozeniny. Jupí!!
(...)
Ach jo. Už jsem zase o rok starší.. Ten čas ale šíleně utíká.. A já ho mám pořád málo.. Ani nevím proč, ale místo do školy zamířím opačným směrem. Bydlí tam můj nejlepší kamarád. Vždycky ví, co mi je bez jediného slova. Moje druhý já, má zpřízněná duše. Něco ve mě se ale nechce podvolit a jít za ním. Chci být sama.. Přemýšlet..
Proto zahýbám za další roh a u malého kostela se otáčím zády k městu. Štvou mě ty hlasy všech lidí v mý hlavě. Jako by mi něco vyčítali. Že chodím za školu a že bude doma zase malér. Co je mi po nich. Třeští mě z nich hlava. Dávám se do běhu. Třeba se mi podaří je vytřást z hlavy. Už jen kousek a budu na místě. Raději vypínám, už je nesnesu. Stejně je to z těch pitomých prášků. Už jen kousek. Malá vrba na kraji bažiny, kam lidská noha už víc jak deset let nevstoupila.. Ovšem, kromě té mojí. Bolí mě u srdce. Snažím se uklidnit dech, abych se mohla líp soustředit. Zouvám si kecky a opatrně pokládám chodidlo za chodidlem. Kdo nezná cestu, snadno by se propadl. Tahle bažina je šíleně zrádná. Kdo se nestrefí o centimetr a už se máčí po pás v bahně. Já tu byla už milionkrát. Cestu bych našla i poslepu.
Už je osm. Představuju si ty pohledy na mé místo v lavici. Ty poznámky typu:'' No co, už je zase za školou.'' Kdo by to byl čekal, že? Přiznávám, poslední dobou školu hodně flákám..Ty známky tomu dopovídají. Mám plnou hlavu svých problémů. Doma mi učení vůbec nejde. Každou chvilku přijde máma a zeptá se:'' Ty to ještě neumíš? Tss, jsi mladá, učení ti musí jít neuvěřitelně rychle. Já v tvých letech...'' Dál už vážně nedokážu vnímat. Tyhle řeči mě mají povzbudit? Nebo vydeptat.. A já naivka si myslela, že rodiče mají své děti povzbuzovat. Jestli budu v dospělosti jako ona, zastřelte mě prosím. Chci, aby moje dítě vědělo, že ho mám ráda. A ne mu srážet sebevědomí při každé příležitosti. A ani si nedokážu představit tu reakci, až zjistí, že mě matikářka nechce pustit do dalšího ročníku. To bude taky sranda ještě no..
Zalezu si hezky do svojí vrby a zavřu za sebou svět. Teď jsem tu jen já a moje myšlenky. Chci být sama. Sama ve svým světě z řas a mušlí. Mám hlad. Tu svačinu, co mi nachystala máma? Dejte pokoj, vždyť se ten hnus nedá vůbec jíst. Kdy už konečně pochopí, že lososa nesnáším?? Říkám jí to už celou věčnost, ale ona mi ho tam pokaždé dá znovu. Prý je zdravý.. Heh.. Nevím jestli lososová paštika je zdravá, ale mě připadá spíš jedovatá.
Snad mi nikdy nikdo nepříjde na tuhle moji schovku. Ještě si musím vymyslet výmluvu do omluvňáku.. Hm.. Tak co to bude dneska.. Onemocněl mi bráška? Ne-e, to bylo minulý čtvrtek. Nevolnost? Heh, tohle mám napsaný skoro na každém třetím řádku.. Ne, to chce něco nového, originálního. Naše třídní je zapšklá stará furie.. Navíc feministka. Takže, něco, co ji dostatečně uspokojí. Hmm... Tohle nemá smysl. Stejně bude zase volat mámě, jestli je to pravda. Přeci nemůžu pořád uplácet tu chuděru na nádraží. Sice se jí sto kaček z telefon docela zamlouvá, ale nemůžu ji takhle využívat.. Brzo bude třídnická schůzka.. Bylo by zvláštní, kdyby tam nakráčela moje elegantně oblečená máma, když jí po telefonu padají spostý slova z úst a mluví zásadně nespisovně. Co už. Požádám Agátu ještě jednou. Asi ale budu muset zase zvednout cenu...
Posledně jsem jí musela donést celej karton piva. Ach jo. Kam ten svět spěje. Nemám páru, co tu budu dělat až do šesti. Ve středu máme odpolední přípravu na maturu. Další pitomej kurz, co mi zaplatila máma, abych prý zvládla vše, jak bych měla.. Heh, někdy je vážně směšná. Jdu si na chvíli lehnout. Pak budu zase pokračovat v psaní. Tak se zatím mějte. Pa
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
