» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2140829

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303459 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Surey (Kapitola 2.) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Surey

janie	publikováno: 02.07.2008, 9:03

Tak, konečně druhá kapitola.. Tuhle jsem přepisovala asi třikrát, než získala tuto podobu. Pokaždé s ohledem na něco jiného. I přesto, omlouvám se za případné chyby.


	Konečně otevřel oči. Všude už byla černočerná tma. Jen měsíc ozařoval údolí. Chvíli zaváhal. Má vstát? Hlava mu třeštila. Měl pocit, že se mu rozletí do všech světových stran. Kručelo mu v žaludku. Pokusil se vstát. Pomalu zvedal hlavu ze země. Pak ale uviděl všechny možné barvy světla a znovu klesl do mechu. Zkoušel to znovu a znovu. Až konečně stát na nohou. Hlava se mu motala. Nedokázal pořádně uvažovat. Věděl jediné. Musí se dostat domů. A to co nejdřív. První krůčky byly malátné a hodně opatrné. Nepřemýšlel, kudy má jít. U lesa byl už tisíckrát. Cestu by znal i poslepu. Odněkud zahoukala sova. Ale Danny si toho nevšiml. Jediné, na co myslel, byl domov. Když se konečně dostal až ke vchodovým dveřím, popadla ho šílená radost. Nevěděl, co se u lesa stalo. Nedokázal si na nic vzpomenout. Ale když uviděl na obzoru jejich dům, cítil se najednou v bezpečí. Váhavě pohnul klikou. Dům naplňovalo absolutní ticho. Bál se, že někoho probudí. Našlapoval s maximální opatrností. Pomalu se blížil ke schodišti. V tu chvíli se rozsvítila světla. Ze tmy se vyloupl obličej matky. Zatajil se mu dech. Vážně se jí lekl! Takovou ji neznal. Byla tak jiná. Rty měla ztažené do úzké čárky. Nebyly červené, ale bílé. Vztekem jí pulzovala žíla na čele. Dlaně držela zaťaté v pěst. Vypadala, jako by přistihla zloděje při činu. Rozzlobeně i ustrašeně zároveň. ''Promiň, mami. Nějak jsem upadl a ztratil pojem o čase,'' přiznal popravdě Danny. Chvíli čekal na matčinu reakci. Ta ale nepřicházela. Stály tam naproti sobě. Ticho by se dalo krájet. Znovu vyhledal pohledem schodiště. ''Jo, tak chlapeček upadl. Ahá,'' přerušil ticho její hlas. ''To se ale trochu přepočítal, když si myslel, že mu vezmu tak pitomou výmluvu. To si vážně nedokážeš vymyslet něco lepšího? Co?'' V tu chvíli chtěl být Danny kdekoliv na světě. Jen aby se nemusel dívat do těch očí. Propalovaly ho. Měl pocit, že mu vidí až na dno duše. ''Ale vždyť je to pravda,'' pokusil se jí to znovu vysvětlit. Ještě než to dořekl, věděl, že je to zbytečné. Znovu se nadechl: '' Koukej, mám ...'' zastavil se uprostřed věty. Abigail byla jako omámená zlostí. ''Přestaň mi tady hrát to svoje divadýlko. Ráno si o tom znovu promluvíme. Teď ale mazej spát,'' prohlásila tónem, který nepřipouštěl odpor. Naposledy pohlédl do jejich očí. Byly tak ledové. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než poslechnout. Nesměle vykročil směrem ke schodišti a znovu se ohlédl. Jeho hlas zněl zlomeně a utrápeně: ''Dobrou noc, Abigail,'' a začal stoupat do tmy.


celkové hodnocení autora: 93.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Michal Chocholatý	16.07.2008, 10:50:37

Rozhodně se v jednotlivých částech více rozepiš. Nabídni čtenáři víc. Pokus se jednotlivé části zformulovat do nějakého celku. Pokud máš celý příběh předem promyšlený, pak si jej rozkouskuj někam na papír, udělej si takovou osnovu a každou její část prodchni svým kouzlem. Je to vlastně určitá finta, na které stojí všechny seriály. Není nutné pospíchat s vkládáním, dokud si nejseš jistá, že je aktuální část, kterou hodláš vložit, dostatečně dějově, (myšlenkově) bohatá. Držím palec:-) P.S. Asi není pravda, že se nám to "nelíbí"; to bychom si Tvá díla nečetli.


ze dne 16.07.2008, 11:37:07
janie: dík

janie	04.07.2008, 13:59:29

díky všem. Snažim se. I když se vám to nelíbí. Nemůžu změnit svůj styl, jakým ouživám fráze. Nevím, prostě to říkám tak, jak to vidím. Snažím se to popisovat co nejlépe. Asi nemám dobrou schopnost zachystit okamžik. A ano, je to trošku úzkoprsé. Odhaluji jen tolik, kolik chci, aby čtenáři věděli. Chci aby přemýšleli, ne aby dostali všecko černé na bílém.. Ale asi je to špatně.. Každopádně, děkuji za vaše názory.

Viviana-Mori	03.07.2008, 16:43:55

Je tam plno nejasností, které však čtenáře nenaplňují chutí číst dál a postupně je chtít luštit, spíše naopak - odrazují. Možná by to chtělo více srovnat, avšak vím, že to co se odehrává v hlavě jako zcela jasný příběh je občas těžké dát i stejně tak na papír. Nicméně, oproti minulé kapitole je tam již přecijen něco nadějného, lépe se četlo. Nehodnotím.

Šíma	02.07.2008, 13:16:22

Kdo střílel na konci první části? Proč neznámý útočník napadl našeho hrdinu? Viděl snad co neměl? Byl nezvaným svědkem? Co se stalo s otcem? Otázky zůstaly bez odpovědí... Pozor na přílišné používání slůvka: když! Když je použito poměrně často za sebou (v různých větách a souvětích), nevypadá to dobře! Zajímavé... Hrdina utrpěl nejspíše nějaký ten otřes mozku, probral se až večer a došel ze všech sil domů, že by si jeho matka ničeho nevšimla? Snad nám další díl alespoň trochu poodhalí onu roušku tajemství... Dneska jsem dal za Dvě, tento díl se mi zdá o trošičku slabší! ;-) Neházej však flintu (pero) do žita (nebo jiného obilného pole), nevzdávej se a piš! A jak už Adrastea řekla také čti, abys měla co největší slovní zásobu a neboj se ponořit do svého příběhu... Hezký den přeje ukecaný šíma! ;-)

Adrastea	02.07.2008, 9:03:28

Přijde mi to takové plytké. Možná by pomohlo jednotlivé kapitoly o něco rozšířit, naplnit je něčím, co by čtenáře vtáhlo a nutilo jej nedočkavě vyhlížet další díl. Ovšem je jasné, že to není nic lehkého. Na různé finty, jak si získat čtenářovu pozornost, autor obvykle přichází postupně. Je třeba najít svůj styl, vypsat se. Chyb by se tam pár našlo ("Až konečně stát na nohou.", "Stály tam naproti sobě.", "Cestu by znal i poslepu." - ,znát´asi není zrovna to nejvhodnější sloveso pro takto formulovanou větu), ale to jsou věci, které se dají snadno a rychle opravit.