|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303460 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: --- ::
| Bez názvu |
| |
|
|
Na vymetené obloze bez jediného mráčku čeřila jeho náladu velká, sivá oblaka. Seděli spolu pod jejich oblíbenou třešní na jarní rozkvetlé louce a on musel nervózně obcházet sem a tam. Čekal to, čekal to dlouhou dobu a přece ho to zaskočilo, nemohl tomu uvěřit ani ve snu by ho nenapadlo, že to přijde.
Díval se jí do jejích krásných hlubokých očí – připadaly mu ale studené, pomstychtivé, jako by se mu vysmívaly do očí. Nemohl z nich spustit zrak, když obcházel kolem stromu, v ruce zoufale potěžkával menší kámen a sledoval šedá oblaka na obloze. Udržoval si posvátný, mužný klid a bohorovné mlčení, byť jej tato skutečnost hluboce zasáhla a přes mázdra mrákot kalících jeho zrak viděl nyní celý svět v temných barvách, stejného odstínu jako ta ohromná světle šedá oblaka na obloze.
Kámen, jenž mu v ruce poskakoval jako smyslů zbavený, mu náhle vypadl a s ohlušujícím rachotem dopadl na štěrkovou cestičku, rozpálenou letním sluncem...
Myšlenky na ten rozchod se mu honily hlavou jako laboratorní myši v bludišti a nemohl je setřást, ani když se sebevíce soustředil. Bylo to jako vygumovat všechna slova z nesmírně tlusté knihy a ponechat jen čisté bílé stránky.
Stále hleděl na oblohu, bylo ráno a začínalo se smrákat, přicházel nový den v lesku ohromného kotouče zapadajícího slunce. A byl podzim, smutný, studený podzim... musel se v myšlenkách vracet k jaru, kdy vše bylo úplně jiné. Kdy se procházeli přírodou, kdy leželi ve vysoké trávě a sledovali oblohu, povídali si, smáli se a svět byl jedna velká sluneční zahrada. A oni byli uprostřed ní a on se chtěl rozeběhnout tisíci směry, jen s ní, jen s ní...
Teď byl podzim. Smutný, studený podzim... jejich třešeň vypadala jako oškubaný dravý pták zlověstně se rozhlížející po okolí. A nade vším se vznášel odporně pichlavý vítr, čeřící trávu a rozhazující listy stromů po širokém okolí...
Chytila ho za ruku.
„Je mi zima, půjdeme domů,“ řekla a obdařila ho jedním z jejích nejzářivějších úsměvů.
Schoulil se do svého zimníku a ruku v ruce pomalu vykročili domů.
Z modrožluté oblohy se začal zvolna snášet sníh...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
87.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
