|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303460 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Hispania ::
 OH |
publikováno: 29.06.2008, 6:17
|
| O dovolce jsem seděl v nábřežní restauraci, díval se na loď Hispania, na davy lidí na mostě do starého města a pak napsal tohle. |
| |
|
|
Fijů, fijů, tuc, tuc, tuc...
Kim pozoroval z mostu pablesky na hladině přístavu a představoval si, že to jsou záblesky výstřelů, které kosí lidi jdoucí po mostě.
Obrovité lodě, tankery a plachetnice se pomalu pohybovaly přístavem na určená místa, sluníčko se v odpoledni naklánělo nad mořem a zbarvovalo římské zdi starého města do patetických odstínů.
Hajzlove, JEDNoho po druhým, ale tebe né, tebe bych si tu nechal a byly bysme jako Adam s tou Evkou děvkou, co to táhla s tim hadem... pomyslel si, když se od hladiny obrátil k lidem na mostě a spatřil dívku v bílých kalhotách. Měla přes rameno malinkou kabelku. Nechal ji přejít několik metrů, potom se s pohledem k zemi odpoutal od okraje mostu a vydal se za ní.
Žádná děvka, jasný? Budeš mít tak dva milence a nemocnou babičku, u který si vyrostla a kterou miluješ a která ti asi všechno to svý nic odkazuje a asi ti to furt řiká, ale no ty to víš, néé, že ne. I když co s tím vším bordelem, že jo...
Pozoroval její pozadí v sněhobílých kalhotách, občas mu do výhledu vstoupil některý z turistů.
Co ty tu, kurva, co ty tu jako chceš? Koukej mazat, bych se vsadil, že ten pitomej, né, to není jako kabelka pro chlapa, ty budeš určitě ve skutečnosti buzik a ty děti, víš, Ami, já stejně miluju jen tebe a za touhle jdu, protože se bojim, že jde za nějakým hajzlem, kterej by jí moch něco zlýho...
Pomalu sešel s ostatními z mostu na nábřeží. Bylo poseto venkovními restauracemi a kavárnami. Podél zálivu se procházeli lidé s dětmi, samotní lidé zamyšlení a unavení z práce a lidé, kteří pospíchali na schůzku, nebo na skleničku do jednoho z mnoha okolních barů.
Dívka, kterou Kim sledoval, se proplétala mezi turisty s očima sklopenýma k zemi, jen jednou se podívala na mobil, který vytáhla z té malinké kabelky. Nakonec zabočila k jedné restauraci.
Tobě ani...
Z pod slunečníku, kde stál malý kulatý stolek se dvěmi židlemi, jí vyšel naproti statný muž. Uchopil jí ruku, kterou v zápětí s úsměvem políbil.
No jó...
Kim se zastavil asi deset metrů od nich se skupinou japonských turistů, kteří kamerami natáčeli ruch nábřeží.
No, ty nejseš nějaká pomatená Izabela a Kastilská už vůbec ne-e. Spíš nějaká modelka... A ten tvůj se mi docela líbí, vypadá solidně... Nojo, tak ať se vám daří...
Kim se zvolna vymotal ze skupinky Japonců, bídnou angličtinou se několikrát omluvil za neopatrnost, se kterou do turistů naoko vrazil a šel zpět na most.
Většina z lidí na něm jen stála, fotografovala západ slunce a v popředí obrovskou bílou loď s modrým nápisem HISPANIA na boku.
No jó, šťastnej život, to vám tak! Zasraný rodinky, samý kecy a stejně se nenáviděj, stejně si dělaj naschvály a stejně...
Kim přicházel ke starší obtloustlé paní, která svojí kabelku neopatrně držela na boku a nevěnovala jí pozornost. Potom se se svojí drobnou a vyhublou postavou zapojil do proudu turistů, kteří se mačkali u zárubně mostu. Snažili se tam zformovat ke společné fotografii.
No jó, šťastnej život, no jó... Na to vám neskočim...
Ami stál přede dveřmi obchodu, kde Ami prodávala pečivo a v kapsách své mikiny hledal peněženku, která ještě nedávno patřila té tlusté paní.
Noblesní, taková noblesní, jako výstřih těch francouzek, prej francouzek...
„Ahóój, Ami, moc ti to dneska sluší...“
Opět pozoroval její snědé ruce trochu zaprášené od mouky všech těch baget, sladkých rohlíků a ovocných a zeleninových koláčů. Poslední zákazník odešel a Kim s Ami osaměli.
„Ahoj , Kime, tak co to bude dneska...“
Do prdele, proč tam má ten pitomej stupínek, dyť je takhle ještě vyšší, než je ve skutečnosti!
Trochu se napřímil a vytáhl, ale ne tak, aby poznala, že se snaží být vyšší.
„Ty máš ráda tyhle viď, Ami? Tak já si vezmu dva.“
Ukázal na malé pizza koláčky.
Ami s klidným a nezůčastněným výrazem koláčky zabalila.
„A ještě něco si pán přeje?“
„Nó, mohli bysme někam na večeři, né? Jseš strašně hubená, říkal jsem si, že...“
Nadhodil a papírový pytlík s koláči, který mu podala, nepozorovaně zasunul za kasu k její kabelce.
„Ne, nemohli, Kime. Vždyť víš, že musím po práci jít... A ne abys mě zas špehoval jako minule.“
„No jo, tak promiň, já ani sám nevěděl, proč vlastně. To jako samo, víš...“
Do obchodu vešel muž a bodře se na Ami usmál: „Dobrý den vám přeji, slečno!“
Když té noci Kim házel do vod zálivu prázdné peněženky, jejichž obsah si nastrkal do kapes, hlavou mu letělo: Debil jeden, ten o Izabele Kastilský neví ani hovno! Já přeci nejsem žádnej, proč mě ta máma vůbec porodila, sakra, k čemu tady vůbec jsem? Prej že bych s Ami vypadal jako syn s mámou, jděte všichni do...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
