| ( Řehoř nikoli Samsa, nýbrž...: ) |
| |
|
|
Přes všechny útrapy a důvody
zůstává přesto sedět na strništi
znáte ho z předchozích mých vyprávění -
Řehoř Ludmil jmenuje se
(jak k tomu jménu přišel, je mi záhadou)
když slunce východ počal tušiti
vzhlédl na oblohu spatřiv
pouze černé nekonečno
zahleděl se pak hloubavě a s nadějemi
do vesmírného snu
tušiv brzké probuzení -
Co pak přišlo ale
bílé, bezetvaré -
to nebylo rozednění
II.
vysedával tak a zapálil si cigaretu
s jejímiž kouři vyfukoval beznaděj -
všecko aktuální neštěstí do oblačných zim -
v srdci měl nezaměnitelný pocit
jistoty, že spatřil pravou krásu
Bylo mu trochu zle z toho odvrácení se
od oblohy zčernalé a jejího vesmíru všech múz -
za touhu meditovat
mu pak nic nevyčítejme
III.
musel si znovu vybavit tu
krajinu před sebou
stromy zezelenaly
pod nánosy sněhu
soustředěním nakonec dospěl
k BlahoStavu kýženému
tam na těch sněhem posypaných
jezerech, v odrazech modři -
ne tolik daleko, aby baletky
nebyly rozpoznat od hladin
skrývajících se na dně, pod
vrstvami vrzajících ledů
si náhle představil sám sebe,
jak rybku
ulovenou v zranitelně vlnící se
díře (kvůli dýchání)
rozřízne tím ne-nerezovým nožem
vejpůl
a bude ji mít k odnešení domů
až tam
někdy večer
půjde
tak nasadil si starou medvědici
a hvězdy sobě přav
odebral se na cestu
IV.
nejdřív ale musel
zavřít oči
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 26 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
