obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915452 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39671 příspěvků, 5755 autorů a 391150 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Lavanna melmë - 6 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 27.06.2008, 6:05  
Další díl našeho příběhu o Rínonovi.
Copak ho dnes čeká?
Jaká milá i nemilá dobrodružství na prince číhají?
A co svody krásných křivek okouzlujících elfek?
Budou pro něho pokušení, aby v jejich objetí zapoměl na ztracenou lásku?
Čtěte a dovíte se to.
 

VI. – Bouřlivák.


Druhý den brzy po ránu si Lenwë sbalil nějaké věci do kabely, zastavil se pro Rínona v hostinském pokoji a vyrazili společně do přístavu. Bylo něco před sedmou, slunce již vyšlo a pomalu stoupalo po obloze nahoru. Času měli dost, protože dívky, jež je měly doprovázet, dorazí k lodi až po osmé hodině a tak šli pěšky. K doku, kde měl Lenwë zakotvenou svou plachetnici, dospěli, když na věži chrámu odbíjelo tři čtvrtě na osm. Plavovlasý elf si vesele pískal, ale Rínon byl trochu zachmuřený, neboť v noci se mu do snů vetřela Nia. Každé pomyšlení na ni ho znechutilo.
„Nemrač se, bratránku. S takovouhle naše společnice odradíš.“ Poznamenal Lenwë.
„Promiň, jen nemám teď po ránu dobrou náladu.“
„Tak si ji zkus udělat a nasaď úsměv na svou tvář.“
„Pokusím se.“
Stočili kroky po molu doleva a zamířili ke krásné bílé plachetnici na jeho konci. Lenwëho loď byla opravdu velmi hezká. Štíhlá příď a boky byly natřeny bílou barvou, jen pod zábradlím se táhnul modrý dvojitý pruh. Špice u plachetnice měla tvar ptačí hlavy a u přídě se vyjímal zlatě vyvedený název lodě – Rävea Filit . Plachetnice vlastnila jeden hlavní stožár s velkou béžovou plachtou a menší pomocnou a na úplné špici stožáru povívala trojcípá vlajka modré barvy, na níž byla uprostřed vyobrazena mořská vlaštovka. Z paluby nyní vedl dřevěný můstek až na molo a po něm kráčel vysoký elf v temně modré tunice a béžových nohavicích s dlouhými plavými vlasy. Sešel z lodě a stanul před svým princem. Poklonil se.
„Ayá, můj princi. Buď vítán.“
„Zdravím tě, mistře Cirisi. Jak to vypadá s Bouřlivákem?“
„Zásoby vody i jídla byly doplněny, plachty jsou v pořádku, pro případ nouze je rezervní plachta uschována v přední části, tak jako obvykle, kormidlo je činné, kajuty pro pasažéry jsou připravené a vše ostatní je též překontrolováno. Rävea Filit je připraven k vyplutí, můj pane.“
„Děkuji, Cirisi.“
„Nemáte zač, princi. Přeji vám a vašim hostů příjemnou plavbu.“
Lenwë pokýval hlavou a elfský správce doku odkráčel pryč za svými dalšími povinnostmi. Plavovlasý elf se podíval na svého bratrance a pokynul mu hlavou.
„Tak pojď a vstup na můj koráb.“
Vyběhl po můstku nahoru a stanul na dřevěné palubě. Rínon se vydal hned za ním a několik okamžiků později se i on octnul na lodi, která se mu nepatrně pohupovala pod nohama. Paluba byla rovná a vycíděná do čista, na přídi a na zádi byla paluba zvýšená s okovanými dveřmi, které vedly do podpalubí a do kajut.
„Tak co? Jak se ti líbí můj Bouřlivák?“ Otázal se Lenwë.
Rínon se rozhlédl.
„Je to opravdu krásná loď,“ přitakal.
„A nejen krásná, ale i rychlá a snadno ovladatelná. Rävea Filit by si dokázal řídit i ty po krátké instrukci. Však si to při plavbě zkusíš. Teď mě následuj a já ti ukážu tvou kajutu.“
A vedle Rínona ke dveřím na zádi. Otevřel je a sestoupili po schůdkách do chodby v podpalubí, kde byly čtyři kajuty, každá určená pro dva lidi. Lenwë zavedl svého příbuzného do první kajuty nalevo ode dveří.
„Tak tohle je tvůj pokoj, můj je naproti a ve zbylých dvou budou ubytovány mé přítelkyně. Dej si sem věci a vrátíme se na palubu. Za chvíli tu budou děvčata, tak ať je uvítáme,“ prohodil Lenwë a sám si odložil své věci do kapitánské kajuty.
Pak oba vyšli po schůdcích zpět na palubu. O pár minut později v přístavišti před molem zastavil otevřený kočár, který vezl čtyři spanilé elfky. Dívky vystoupily a každá si nesla menší kabelu s osobními věcmi. Smály se, švitořily mezi sebou a šly rovnou k bílé lodi. Zastavily se až těsně před můstkem.
„Ayá, ciryamo Lenwë, vaši hosté dorazili.“ Zahalekala jedna z blonďatých elfek.
Plavovlasý princ se naklonil přes zábradlí s širokým úsměvem na tváři.
„Ai. Vítejte, mé krásné dámy. Kapitán této lodě, vám uděluje povolení vstoupit na palubu.“
Dívky začaly jedna po druhé vystupovat po můstku na loď. Lenwë každé podal ruku a uvedl je na koráb. První vkročila na palubu skoro stříbrovlasá a modrooká dívka s něžným, kulatým obličejem a malým nosíkem, milým úsměvem a oděná ve žlutých šatech. Za ní vplula druhá elfka, jejíž vlasy byly medově zlaté, oči měla jako dvě fialky, smyslný usměv na tváři a zahalena byla ve fialové róbě. Další na řadě byla plavovláska se safírově modrýma očima umístěnýma v oválné tváři a oblečená v modrém hávu, převyšovala své společnice o půl hlavy. Nakonec vešla na palubu zrzka. Elfce vlasy zářily ve slunečním svitu rudými odstíny plamenů a oči měla jako dva velké smaragdy. Nesla se jako královna a zelená tóga se jí ovíjela kolem nohou. Pohled na tyto čtyři elfí dívky byl opravdu skvostný. Elfky odložily svá malá zavazadla a hned se začaly točit kolem Lenwëho a každá mu věnovala sladký polibek na přivítanou. Princ se zeširoka usmál.
„Mé dámy, mé krásné, úchvatné dámy, nechte mě trochu vydechnout.“ Dívky se uklidnily a postavily se vedle sebe do řady. „A dovolte mi představit vám našeho spolucestovatele. Toto je můj bratranec z otcovy strany, princ Romon,“ a poukázal na hnědovlasého elfa, který stál kousek od něho.
Elfky se na něho usmály a lehce se poklonily.
„Rínone, rád bych ti představil naše společnice při naší cestě.“
Lenwë přešel za první dívku ve žlutých šatech a položil jí ruce na drobná ramena.
„Tato kouzelná bytost se sněžnými vlasy je lady Idil Nieniquë.“
Elfka pozvedla koutky krásně vykroužených úst v něžném úsměvu, udělala drobné pukrle a řekla.
„Těší mě, výsosti.“
„Mě těž, Idil Nieniquë.“ A pokýval hlavou na pozdrav.
Lenwë udělal dva kroky bokem a stanula za dívkou ve fialových šatech.
„Rínone, tahle ta kráska s ústy přímo stvořenými k líbání je lady Fion Intyalë.“
Plavovláska pokynula hlavou a učinila společenskou úklonu.
„Ráda tě poznávám, princi.“
„Já tebe také.“ Odvětil.
Lenwë opět postoupil o dva kroky a postavil se za třetí plavovlasou elfku v modré róbě.
„Tato andělská bytost, v jejíchž očích se utopí každý muž, je lady Sara Isil.“
Děvče se líbezně usmálo a vysekla elegantní úklonu.
„Můj princi, jsem potěšena.“
„I mně je potěšením.“ Pokynul hlavou.
Poslední dívka, za kterou se Lenwë postavil a položil jí ruce na ramena, byla rudovlasá elfka v zelených šatech.
„No a tahle ta nádherná žena s ohnivými vlasy a i ohnivou povahou je lady Erin Narwa.“
Zrzka lehce pokývala hlavou a poklonila se.
„Princi Rínone, buď srdečně pozdraven.“
„I ty Erin.“ Pokýval.
„Takže to by bylo formální představení, a nyní, mé krásné dívky, přivítejte ho tak, jak se sluší a patří.“ Pobídl elfky a ty se nenechaly dlouho postrkovat. Vesele zavýskly a rozšafně se vrhly na Rínona, ten než se stačil vzpamatovat, jimi byl ověšen jako vánoční stromeček. Dívky ho pusinkovaly a štěbetaly jako hejno hrdliček. Lenwë se potutelně uculil nad bratrancovým trochu vyděšeným výrazem, jenž měl na své sličné tváři. Plavovlasý elf k nim po chvíli přistoupil a zahlaholil.
„Dámy pusťte ho a následujte mě, ukážu vám vaše kajuty.“
Elfky ještě naposledy políbily Rínona na líce, odstoupily od něho, vzaly si svá zavazadla a šly za Lenwëm do podpalubí.

*

Rínon zůstal opuštěný stát na palubě a hleděl za odcházejícíma elfkami, které se bláznivě chichotaly.
‚To tedy bude plavba.‘ Pomyslel si.
Přešel k zábradlí, jež lemovalo okraj lodě. Opřel se o něj a zadíval se na přístav a lehce se pohupující lodě, které byly zakotveny u ostatních mol. Na široké Hrázní ulici bylo rušno. Rybáři již přebrali a roztřídili svůj úlovek a nyní ho vykládali na břeh a nosili ho do připravených stánků, kde měl být prodán. Rybí trh překypoval životem a zelinářský, jenž stál o kousek dál, též. Slunce pomaloučku stoupalo k zenitu, obloha byla v barvách blankytné modři bez jediného mráčku, což značilo krásný den. Bílí rackové skřehotali a vznášeli se v neviditelných vzdušných proudech nad přístavem. Moře bylo klidné, a kdyby se mírně nevlnilo, tak by spíš připomínalo zrcadlovou hladinu nějakého velkého jezera. Stočil pohled směrem na otevřené moře. Na obzoru se tyrkysová hladina spojovala s nebem, takže zatím nebylo vidět kontury Elfského souostroví, neboť bylo velmi vzdálené. Zadumaně, s mrzutým výrazem v obličeji, přemýšlel o tom, zda je rozumné podniknout tuto cestu.
Z přemítání ho vytrhla něčí ruka, které mu spočinula na rameni, a v hlase, jenž promluvil, poznal svého bratrance.
„Co se děje, Rínone, že se zase tak mračíš?“
„Ale nic, Lenwë, jen polemizuju nad tím, jestli nedělám chybu s tímhle tím výletem.“
„U všemohoucích Manar, co je to za hloupé řeči. Samozřejmě, že neděláš chybu. Trápí-li tě myšlenka, že je to špatné, tak si řekni, že jsou věci horší, než je vyjížďka na lodi a pěknými děvčaty, třeba nevěra.“ Prohodil plavovlasý elf.
Připomínka toho, co sem vlastně Rínona přivedlo, ho probrala a pokýval souhlasně hlavou.
„Máš pravdu, jsou horší věci, než si trochu vyhodit z kopýtka.“
Lenwë ho poplácal po zádech.
„Správně, tak se mi líbíš, bratránku. Hoď všechny starosti za hlavu a bav se.“
„Ai.“
„Jsi připravený vyrazit na cestu?“
Rínon se podíval na bratrance.
„To si piš. Už se nemohu dočkat.“
„Tak vystoupej na můstek, pobočníku a chop se kormidla, já zatím odvážu Bouřliváka a spustím plachy.“
„Já nikdy loď neřídil.“ Namítnul Rínon.
Lenwë se zasmál a znovu ho poplácal po zádech.
„Neměj obavy, než se z tohohle výletu vrátíme, tak z tebe bude ten nejlepší kormidelník pod sluncem.“ Ujistil ho. „Tak už jdi, ty mořská kryso!“ Přikázal mu s hraným hudrováním.
Rínon na to přistoupil a s vážným výrazem zasalutovat.
„Rozkaz, Ciryamo.“ A zamířil po bočních schůdkách na můstek a ujal se kormidla.
Lenwë přešel palubu, seběhl po dřevěném mostku, který spojoval loď s molem. Hbitými, naučenými pohyby, rychle odpoutal svou loď od dvou vazníků a provazy hodil na palubu. Vyběhl zpět na palubu, vytáhnul mostek, zajistil dvířka v zábradlí a přistoupil k hlavnímu stožáru. Odmotal lana, povolil je a vytáhl plachtu na stěžeň, ta se během pár minut nafoukla, když se do ní opřel vítr.
„Stoč kormidlo na pravobok, ať se odpoutáme od mola.“ Zahalekal Lenwë na Rínona.
Ten hned začal stáčet kormidlo na pravou stranu tak, jak mu bylo poručeno. Loď se pomaličku přídí odchýlila od mola a začala se rozjíždět vpřed. Lenwë vyšel po schůdkách a stanul vedle Rínona.
„Výborně,“ pochválil ho.
„A co dál, kapitáne?“ otázal se Rínon.
„I nu, až budeme na úrovni té bóje,“ poukázal na žlutý kožený balónek, který se pohupoval na hladině. „Tak stočíš kormidlo mírně nalevo, asi tak o deset stupňů.“
„Deset stupňů? A to je kolik?“
„Neboj, já ti to včas řeknu.“
Loď pomaličku rozrážela hladinu a přibližovala se k bóji. Když byli v její úrovni, tak Lenwë pomohl Rínonovi nastavit správný kurz. Vítr se pořádně opřel do velké béžové plachty. Bouřlivák začal nabírat na rychlosti, které je během několika minut vyvedla z přístavu na širé moře. Lenwë opět pomohl svému bratranci nastavit správný směr plavby a zajistili kormidlo, aby zůstalo dobře nastaveno. Pak Lenwë sestoupil z můstku dolu na palubu, přistoupil ke stožáru a na jeho vrcholek vytáhl modrou vlajku s bílým rackem. Ta se na špici rozvinula a zatřepetala se ve větru. Rínon si bratrance přeměřoval pohledem a pozoroval ho, jak rázuje po palubě a kontroluje, zda jsou lana dobře upevněná a stočil vazníkové provazy. Rínon musel uznat, že Lenwë je na lodi ve svém živlu. Pak se obrátil a pohlédl za sebe. Přistav Esteledhel se postupně zmenšoval a společně s pevninou se mu ztrácel z dohledu. Stále ještě zřetelně viděl kontury pobřeží, ale již byli velmi daleko.
‚Teď už není návratu.‘ Pomysle si.
Obrátil zrak od vzdalující se pevniny a upřel ho do nedozírné dáli před sebou. Lenwë za pár minut vystoupal k němu na můstek a opřel se o zábradlí a nastavil svou tvář slunečnímu svitu a větru, jenž voněl mořskou solí. Nastalo zvláštní ticho, které však netrvalo dlouho. Vrzly dveře od podpalubí a na palubu vyběhly smějící se elfky v krátkých tunikách. Nesly si různobarevné deky a rozložily si je na přední části paluby. Uvelebily se na nich a bělovlasá elfka si vzala loutnu, kterou si s sebou též přinesla a začala vybrnkávat luzné melodie.

*

Čas utíkal v příjemné zábavě a k večeru Fion a Sara připravily ze zásob piknik na palubě. Lenwë rozsvítil několik větších olejových lamp, které osvětlily palubu a Rínon otevřel lahve s vínem. Oba elfové se pohodlně usadili na deky. K Lenwëmu si přisedla Sara a Fion a k Rínonovi se přitulila Idil a Erin. Rínon rozlil víno do kovových číší a všichni si připili. Pojedli sýr, uzenou šunku a šťavnaté ovoce. Lenwë se ukázal jako skvělý bavič a vypravěč. Vykládal různé historky a lechtivé vtipy, u kterých se dívky perlivě chichotaly a Rínon klokotavě smál. Lenwë měl opravdu dobrou náladu a hlavně ho těšilo, když mohl na dívčích líčkách vykouzlit široké úsměvy.
„Jsi báječný, Lenwë.“ Zahlaholila Fion.
„Děkuji za uznání.“
„Pověz, ještě nějaký vtip o lidech.“ Žadonila Sara.
„Jo, anebo o skřetech.“ Pobízela ho Erin.
„Když tak naléháte, mé drahé dámy, tak tedy dobře.“ Přikývnul plavovlásek na jejich prosby.
Elfky zatleskaly rukama a Lenwë se pustil do vyprávění.
„Přijde člověk k léčiteli a povídá:
-Mistře léčiteli, váha mi stoupá, potence klesá.
-A co chcete ode mne?
-Nějak to otočit.“
Dívky se začaly chichotat.
Lenwë povzbuzen jejich skvělou náladou a radostí, přidal další vtip.
„Co má společného impotentní skřet s mizerným rybářem?
-Od rána do večera ani ťuk.
Anebo, proč mají skřeti kulaté domy:
- To aby nedostali za rohem přes čumák.
Elfky i Rínon se vesele smáli. Lenwë pokračoval a dával k dobru jeden vtip za druhým, až se málem všichni smíchy váleli po palubě. Rínon se dobře bavil a vůbec nemyslel na své zlomené srdce. Když už si Lenwë nemohl na žádnou anekdotu vzpomenout, přišli na řadu elfky. Ty místo vyprávění začaly hrát na loutnu a flétnu, a zpívaly krásné písně. Idil si sedla do tureckého sedu, položila si do klína oblý nástroj a hbitými prsty přejížděla po strunách a vyluzovala z nich něžné tóny. Sara se chopila své flétny a přidala se k bělovlasé elfce. Fiona zabroukala, aby si naladila hlas, a pak spustila melodickým hlasem krásnou písničku. Erin vstala z deky, rytmus písně jí přešel do těla a započala se svůdně svíjet v bocích, kroutila rukama v roztodivných gestech a točila se na místě, až se jí lehounký, zelenkavý háv obmotával kolem pružné postavy. Oba elfové tiše seděli a vychutnávali si podívanou na ladně tančící dívku.
Podvečer se přehoupl do tmavé noci. Obloha černá jako smuteční samet byla poseta tisíci zářivými hvězdami a kraloval jí velký srpek stříbrného měsíce. Vlahý mořský vánek se proháněl v plachtoví a hladil tváře našich cestovatelů. Plameny luceren se nepatrně chvěly, osvětlovaly palubu a dobře se bavící elfy a elfky. Dívky hrály, zpívaly, tančily a sem tam se k tanci připojili i muži. Veselé, rozverné, rychlé i pomalé písně se nesly tichou nocí nad vlnícím se mořem. Když Fion dopěla poslední svižnou píseň, všichni si sedli a napili se vína. Chvíli si povídali a poté se Idil znovu chopila loutny a vyloudila z ní táhlé tóny teskné písně a tentokrát zpívala Sara.

[i[Zašeptání, že odcházíš, jak nůž v zádech zůstává.
Usínání bez doteků, bdění dlouho spoutává.
Odcházíš a já nevím kam, a asi marně se teď ptám.

Proč jen vlny jdou teď za lodí tvou,
když slané jako mé slzy jsou.
Proč za oceán a proč pluješ sám,
vždyť prázdné dlaně bez tebe mám.

Slova teskné písně se zaryla do Rínonova srdce. Když zaslechl obsah textu, který mu připomněl ztrátu a zradu milované ženy, úsměv mu zmrzl na rtech. Ucítil v hrudi ostré bodnutí a sevřel se mu krk, jako by mu v něm vyrostl obrovský knedlík. Měl pocit, že se mu do očí hrnou slzy. Nikdo si jeho zaraženého výrazu nevšimnul. A Sara dál pokračovala ve zpěvu.

Zašeptání, že se navracíš, změní půlnoc v denní jas.
Však tvoje touha, která zůstává, nikdy nepředhoní čas.
I já se ráda všeho vzdám, jak široký je oceán.

Proč jen vlny jdou teď za lodí tvou,
když slané jako mé slzy jsou.
Proč za oceán a proč pluješ sám,
vždyť prázdné dlaně bez tebe mám.


Rínon se náhle zvedl ze sedu a odkráčel na příď, kde si sedl na zábradlí a hleděl na temný obzor. Srdce se mu svíralo úzkostí a v očích ho pálily slzy. K jeho uším doléhala slova poslední sloky písně a postupně se vytrácela až do naprostého ticha.

Šeptals mi krásně, bláznivě, že máš mě rád.
Šeptals mi něžně, mazlivě tisíckrát.
Šeptej mi snadno, slova lžou, třeba mi od slz pomůžou.

Tak proč vlny jdou už za lodí tvou, když slané jako mé slzy jsou.
Proč za oceán a proč pluješ sám, když prázdné dlaně bez tebe mám.
Zašeptání ….


Lenwë si po skončení zpěvu uvědomil, že jeho bratranec nesedí mezi nimi, ale přesunul se na zábradlí na špici lodě. Vstal, loudavým krokem k němu došel a usadil se vedle něho na brlení. Podíval se na Rínona a všiml si, že vypadá sklesle a na tváři má vlhké stopy od slz. Natáhl se, položil mu ruku na rameno a ucítil, jak se mu otřásá tělo tichými vzlyky. Došlo mu, že je v zoufalém rozpoložení. Chápal, že Niumey miloval, a to velmi, takže ho jejich rozchod hodně vzal. Konejšivě jej pohladil po zádech.
„Rínone, jsi v pořádku?“
„Ai.“ Přikývnul nejistě s tichým popotáhnutím. „Já … jen…“
„Něco ti ji připomnělo, viď?“
Pokýval hlavou.
„Ta píseň…, víš …, ona ji měla ráda, a k tomu je plná citů a emocí, které mě teď drtí.“
„Chápu, bratránku, je to čerstvá a hlavně hluboká rána do srdce. Sice jsem ještě nikdy nebyl takhle bezhlavě zamilovaný do nějaké ženy jako ty, ale myslím, že bych to nesl asi stejně těžce. Vím, že to bolí, Rínone, jenže ty se tím nesmíš zbytečně zužovat a podléhat žalu, jinak tě to zahubí.“
Hnědovlasý elf si smutně povzdechl.
„Já vím, Lenwë, jenže se to snadněji řekne, než udělá. Žil jsem s ní pět set let a posledních padesát let jsme spolu byli zasnoubeni. Pět století je pět století, to se jen těžko hodí za hlavu. Plánovali jsme společnou budoucnost, děti, prostě všechno. Důvěřoval jsem jí, dal jsem jí své srdce, a co udělala ona?“ otázal se vyčítavě a hned si na to odpověděl, „zničila všechno, co mezi námi bylo a pošlapala mou lásku. U všech Manar, jak já ji nenávidí.“ Zaklel nahlas a v duchu si pro sebe dodal. ‚A miluju zároveň.‘
Lenwë ho znovu pohladil po zádech.
„Hele. Já vím, že to sice není řešení problému, ale pojď, dáme si ještě pár číší vína a pak si půjdeš lehnout, vyspíš se a zítra začneš svůj život žít od znova. Ano?“
Rínon si povzdechl a následoval Lenwëho, který se zvednul ze zábradlí, a šli zpět k dívkám, jež se dobře bavily. Posadili se k nim na deku a pořádně si zavdali vína. Rínon do sebe obrátil číši na ex a hned si nalil další. Plavovlasý princi si všiml, že si bratranec vzal jeho radu k srdci, i když se zdálo, že to s tím pitím trochu moc přehání. Elfové na rozdíl od lidí snášeli alkohol mnohem líp a víc vydrželi, ale i tak, když hodně přebrali a měli melancholickou náladu, tak se dokázali opít stejně jako obyčejný člověk. Rínon byl přesně v takovém trudnomyslném rozpoložení a nadbytečné pití vína ho pořádně omámilo. Hnědovlasý princ si proléval hrdlo jednou číší vína za druhou, až měl docela slušně v hlavě. Oči měl zamlžené, veškeré myšlenky se mu v okamžení vykouřily z hlavy, jazyk se mu pletl a neustále něco nesrozumitelného mumlal. Po chvíli se chtěl zvednout, ale nohy měl jako z rosolu, vůbec jej neposlouchaly, a tak se opileckým smíchem svezl zpátky na deku a s rozhozenýma ruka se rozplácl na palubě. Neustále se přitrouble chechtal a mumlal cosi o sladké pomstě, o trpkém zákusku a že dá koně od pece a koláč ustájí, a blekotal o dalších pitomostech. Plavovlasý elf vstal ze svého místa, přistoupil k bratranci, shýbl se k němu, vzal ho za ramena, posadil ho, a pak mu pomohl postavit se na vratké jako guma měkké údy. Rínon opět opilecky zavrávoral, takže ho nakonec Lenwë podepřel a odvedl ho, nebo spíš odvlekl, do jeho kajuty a uložil do postele. Rínon padl na lože jako špalek, Lenwë se nenamáhal ho svlékat, prostě přes něj přehodil deku, a on se zavrtal pod přikrývku, něco nezřetelného zamumlal a vzápětí usnul hlubokým spánkem.
Lenwë se pousmál, vyšel z kajuty a zavřel za sebou dveře. Věděl, že ráno bude Rínona zatraceně bolet hlava, ale zkrátka to ze sebe nějak potřeboval dostat a zapít všechnu tu lítost, co měl v sobě. Lenwë se vrátil na palubu k elfkám a ještě pár hodin se spolu s nimi bavil, než se též uložili k spánku.

* * * * * *

Lenwë byl vzhůru již brzo za svítání a stál u kormidla, aby udržovali správný kurz, tři dívky ještě vyspávaly stejně jako Romon, a Fion mu dělala společnost. Slunce svítilo a příjemně hřálo, nebe bylo vymetené bez mráčku a příhodný vítr vanul od severozápadu. Za dvě hodiny se k Lenwëmu a Fion přidaly i Idil, Sara a Erin. Elfky měly na sobě jen velmi sporé oblečení a vystavovaly svá štíhlá těla hřejivým paprskům. Později toho dne se k nim připojil i Rínon s pořádnou kocovinou. Hlava mu třeštila, jako by mu v ní tucet skřetů tlouklo do kovadlin a třískalo do zrezivělých hrnců, v uších mu pískalo a mohutně hučelo, a šum moře to rozhodně nebyl, oči ho pálily, jakoby celou noc zíral do plamenů výhně a v ústech měl sucho jako na poušti. Musel si přiznat, že takhle se naposledy zřídil, když byl ještě elfí puberťák a otec mu zakázal pít víno a on otci na zlost vytáhnul hned několik lahví. Na můstek vylezl doslova po čtyřech, protože se mu motala hlava a bál se, že se na nohách vzpřímeně neudrží. Lenwë se zazubil, když viděl svého bratrance v tak zuboženém stavu.
„Tak co, Rínone? Jak ses vyspal?“ Zahlaholil zvesela.
„Buď od té lásky a zkus mluvit potichu, ano?“ Soukal se po čtyřech po prknech směrem k zábradlí.
„Copak, copak, tady má někdo pořádnou opičku?“
„Ai, kdybys mě teď hodil přes palubu, tak bys mi prokázal ohromnou laskavost, kamaráde. “
„No jo, když tys to večer s tou mou radou trochu přepísknul. Řekl jsem pár číší vína a ne několik lahví, bratránku.“
„Příště si to budu pamatovat, ale teď bych bral, kdyby mě někdo uspal alespoň na sto let, protože mě šíleně bolí hlava.“ Postěžoval si elf a opřel se zády o dřevěné zábradlí a rukama se chytil za čelo, o kterém si myslel, že se mu rozskočí.
„No, je pravda, že nevypadáš zrovna moc dobře.“ Pronesl Lenwë, když si pořádně prohlédl velmi pobledlý, až trochu nazelenalý obličej svého bratrance.
„Je mi hrozně!“ podíval se s úpěnlivou prosbou v očích se na Lenwëho. Slunce ho zapíchalo do očí, což vyvolalo další bolest uvnitř jeho hlavy a nával nevolnosti. „Celý svět se točí. Bože, zabijte mě. Je mi na nic!“ Zaúpěl žalostně Rínon a svezl se po brlení na dřevěnou podlahu můstku.
Skrčil nohy a položil si třeštící hlavu na kolena a zasténal.
„Víš co? Řeknu Erin a ona ti připraví lék na tu tvou kocovinu.“
„Fajn.“ Pípnul hnědovlásek zmučeně.
Lenwë zajistil kormidlo, udělal několik kroků k zábradlí, přehnul se přes něj a zavolal na zrzku, jež se s ostatními dívkami slunila na dece.
„Erin!“ zazněl jeho melodický hlas.
„Prosím, nekřič.“ Zanaříkal hnědovlasý elf a chytil se za hlavu.
Zrzka se přetočila na záda a pohlédla na Lenwëho.
„Copak je, Lenwë?“ otázala se Erin.
„Uděláš pro mě něco, miláčku?“ zasmál se na ni kouzelně.
„Pro tebe cokoliv.“ Odvětila a vstala z deky. „Tak jaké máš přání?“
Lenwë se ještě trochu naklonil přes zábradlí, aby nemusel příliš zvyšovat hlas.
„Byla bys tak laskavá a připravila pro Rínona ten tvůj skvělý vyprošťovák?“
„Samozřejmě.“ Přikývla.
„A pro jistotu raději dvojitý.“
„To je to s ním tak zlé?“ zeptala se starostlivě.
Elf vrhl pohled na nebohého příbuzného, který nyní už neseděl a nekrčil se na zemi, nýbrž visel jako hadr přes zábradlí na zádi, neboť se mu udělalo nevolno a s velkou nelibostí vyprazdňoval rozbouřený žaludek.
„Jo, myslím, že je.“
„Tak dobře, za chvíli mu to přinesu.“ řekla Erin a zmizela v podpalubí.
Lenwë přešel od jednoho zábradlí ke druhému a postavil se vedle Rínona, jenž už neměl, co by vyzvracel, ale stále se přehýbal přes brlení. Princ mu položil chlácholivě ruku na záda.
„To bude v pořádku, bratránku.“
„Tím si nejsem jist.“ Zahuhlal Rínon, když si otíral ústa do kapesníku, opatrně se obrátil a opět sklouznul na zem a znovu si položil hlavu na pokrčená kolena.
Lenwë si k němu přidřepl a hladil ho po rameni.
„Vydrž, příteli, za pár minut ti Erin přinese lék a zase budeš fit.“
Rínon jen něco zamumlal v tom stylu, že by byl raději, kdyby ho Lenwë poslal na věčnost, protože ta bolest hlavy je nesnesitelná.
Za chvíli se na dolní palubě ozvaly tiché kroky a začaly stoupat po schůdkách. Během pár vteřin vyšla na můstek elfka s rudými vlasy a v rukách nesla vysoký pohár. Došla až k trpícímu muži, přisedla si k němu a podala mu nádobu s podivně vypadající tekutinou.
„Na Rínone, tohle ti pomůže.“
Elf pozvednul hlavu a upřel pozornost na dívku, jež se na něho soucitně usmívala. Natáhnul roztřesené ruce a převzal od elfky pohár.
„Děkuji ti, Erin.“ Řekl jemně nakřápnutým hlasem.
„Ještě mi neděkuj, zatím si to nevypil, poděkuješ mi později.“
Rínon si přitáhl kalich k obličeji, do nosu ho uhodil příšerný zápach a jeho žaludek přitom zaprotestoval. Ohrnul nos nad tou nelibou vůní a zašklebil se.
„Co to, pro všechny Manar, je za odpornou břečku? Který skřet to vymyslel?“
„Vím, že to nemá valnou vůni, ale chutná to líp než voní, uvidíš, že ti to pomůže.“ Ujišťovala ho Erin.
„Co v tom je?“
„Na složení se raděj neptej, pak bys to do sebe nevpravil vůbec.“
„Chcete mě tím zabít?“
„Přestaň mlít pantem a koukej to vypít do dna.“ Napomenul ho Lenwë. „Věř mi, že se ti uleví. Já už jsem to pil několikrát, a jak vidíš, stále jsem na živu. Tak pí.“ Pobídl ho.
Rínonovi se zpitvořil obličej grimasou odporu, ale přesto si přiložil pohár k ústům, nahnul ho a začal pít. Zjistil, že měla Erin pravdu. Nápoj sice páchnul, ale chutnal trochu nasládle a na jazyku cítil i nějaké bylinky, které nedokázal identifikovat. Pomalu upíjel, až v poháru nic nezůstalo a prázdný ho podal elfce.
„Výborně,“ pochválila ho a vzala si od něj kalich. „Teď bude lék působit a do čtvrt hodiny by se ti mělo ulevit od kocoviny.“ Zvedla se, otočila se a odešla i s prázdným pohárem z můstku.
„Seď, bratránku, odpočívej a nech lék, ať dělá to, co umí.“ Pravil Lenwë a též se postavil.
Přešel ke kormidlu a na kompasu zkontroloval, zda stále míří správným směrem.
Rínon seděl na palubě můstku opřený zady a hlavou o zábradlí, zavřel oči a čekal, až léčivý nápoj začne účinkovat.

*

Po necelých třiceti minutách už Rínon vypadal líp. Zelenošedý nádech jeho pleti zmizel, žaludek se mu zázračně uklidnil a hlava ho již nebolela. Zvedl se, postavil a opřel se o horní část zábradlí. Lenwë se obrátil od kormidla a zahleděl se na bratrance.
„Jak ti je?“
„Díky Erin již dobře, ten její utrejch mi opravdu pomohl. Nevolnost je pryč, bolest hlavy odezněla a mám docela slušný hlad.“
„To je dobře, jsem rád, že už ti zas otrnulo.“
„Musím jí znovu poděkovat.“
„Jo, to bys tedy měl,“ přitakal plavovlásek. „Takže si večer zopakujeme ten piknik?“
„Klidně, ale to ti říkám, že v nejbližších dnech, nebo spíš měsících, nechci víno ani vidět.“ Upozornil ho Rínon.
Lenwë se srdečně zasmál.
„To je mi naprosto jasné a rozhodně tě do konzumace nutit nebudu.“
Rínon odstoupil od zábradlí, několika kroky přešel k Lenwëmu a postavil se vedle něho. Hleděli společně na spodní palubu, kde se slunily čtyři elfky a tiše si povídaly a smály se. Pro muže to byl opravdu skvostný pohled na ta spoře oděná těla. Pak stočili pohled kupředu na obzor, kde se v dálce začínaly rýsovat velmi mlhavé obrysy Elfského souostroví. Moře temně modré barvy se vlnilo a pohupovalo plující lodí ze strany na stranu. Vlahý vítr se opíral do hlavní i pomocné plachty a nadouval je a vlajka se znakem Lenwëho rodiny se třepetala.
„Jak dlouho ještě bude trvat, než doplujeme na Lirnis?“ otázal se po chvíli Rínon.
„Zítra, někdy během odpoledne, zakotvíme na Lirnisu v hlavním přístavu Lika a strávíme tam den nebo dva, podle toho, jak budeme chtít, a pak budeme pokračovat dál.“ Odvětil Lenwë.
„Docela jsem na ostrovy zvědavý, ještě jsem na nich nikdy nebyl,“ přiznal se Rínon.
„Určitě se ti tam bude líbit, je to úplně jiný svět než pevnina, mnohem exotičtější.“
„No, tak to už se těším.“

* * * * * *


Vysvětlivky:

Rävea Filit - Bouřlivý pták (bouřlivák)
Ciryamo - kapitán lodě
Nieniquë – sněženka.
Intyalë - fantazie
Isil – měsíc
Narwa – ohnivá
Ai – jo, takové neurčité přitakání

Píseň ZAŠEPTÁNÍ jsem si vypůjčila z repertoáru skupiny BRYČKA.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Imperial Angel 29.06.2008, 16:53:05 Odpovědět 
   Cesta pokračuje dál a Rínon neustále truchlí...Koukám, že ho to chudáka opravdu vzalo. snad budou další díly trochu veselejší ;)
 ze dne 29.06.2008, 20:13:22  
   Annún: Děkuji Imperial Angel.
Rínon je chudáček, klesnul se svým smutkem až na dno a teď se z toho bude muset vyhrabat nahoru, ale chvíli mu to potrvá. Ale nastane čas, kdy konečně bude muset své citové problémy odložit a začít myslet i na ostatní.
 ZITULE 28.06.2008, 1:14:23 Odpovědět 
   Moc hezke, Tvou praci nadherne pochvalila amazonit, ja bych se jen opakovala Mas to za 1. Zitule.
 ze dne 29.06.2008, 20:07:09  
   Annún: Moc děkuji Zitule. :-))
 Šíma 27.06.2008, 16:16:11 Odpovědět 
   Hezké... Doufám jen, že tu noc nebyli všichni ožralí, pokud se ta loď neřídila sama! :-DDD Jsem zvědavý, co bude dál! ;-)
 ze dne 29.06.2008, 20:06:37  
   Annún: Díky Šímo.
Neměj obavy jedinej, kdo to odnesl pořádnou opičkou byl Rínon. Lenwë si sice zašpásoval, ale loď řídit nepřestal. Tovíš v této době ještě automatických pilota neměli. :-))
 amazonit 27.06.2008, 6:05:40 Odpovědět 
   je vidět, že Rínona zrada partnerky stále hodně trápí, ani pobyt v blízkosti čtyř elfek mu nedopřeje zapomenout, ostatně, nepřehání to trochu s tím smutkem? zdá se mi, že ano... skoro mám pocit, že se rozpadl celý svět a myslí jen na sebe, utápí se ve smutku a nechává přátele, aby mu z něj pomohli... ať už se konečně vzchopí a vypne prsa a vkročí do života:o)
 ze dne 29.06.2008, 20:04:02  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Ano, máš pravdu Rínon ačkoliv je bojovník, tak má křehké srdce a domělá zrada jeho lásky jej vnitřně ničí. Bohužel elfové jsou v podstatě křehké dušičky a zrada či ztráta lásky a životnáho partnera je může přivést v nejhorším případě k smrti. Rínon má tu lepší variantu smutnění, šílenou depresi a trudnomyslnost. Musí si to pořádně užít, ale slibuji, že za pár dílů se z té své sebestřednosti dostane a začne se zaměstnávat něčím jiným než svým zlomeným srdcem.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Inzerát
Karel Fialka
Lázeňský andíle...
Centurio
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Písmena. Slova. Věty.
J.U. Ray
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr