obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Rozkvetlé kosatce - cestovní příběh č. 4 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Cestovní povídky.
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 30.06.2008, 20:14  
Škoda, že se k tomuto příběhu nedá přiložit i fotka. Ať už berušky nebo kosatců.
 

„Půjčíme si zase kola a uděláme si krásný výlet, ano beruško?“
Beruška se zatvářila trošku kysele, protože již jeden „krásný výlet“ na kolech se svým broučkem zažila a nemohla si pak týden pořádně sednout. Ale co by pro hezký vztah neudělala, když byl brouček celý natěšený udělat své berušce radost.
„Tak dobře a kam pojedeme?“
„Tady kousek je malý rybníček. Doubek se tam říká. Je u něj moc krásně a zrovna by tam měly kvést divoké kosatce. Teď v červnu bychom mohli mít štěstí. Viděla jsi to někdy?“ pln nadšení jí sděloval kam se vydají.
„Neviděla. A jak je to daleko?“ zeptala se podezřívavě, protože brouček měl o vzdálenostech zkreslené představy a jeden kilometr pro jiné, bylo u něj kilometrů pět.
„Asi jeden kilometr,“ podrbal se přemýšlivě na hlavě.
Beruška dala oči v sloup: „Tak dobře.“
V den výletu, asi v osm ráno, vykoukla beruška z okna a viděla nebe modré a vymetené od mraků a slunce žluté jako kolo ementálu a vánek si jemně pohrával s lístky na mladé višničce.
Berušku najednou napadlo, že by se výlet mohl podařit.
Když si šli pro kola, slunce již docela připalovalo a berušku si řekla, že to asi nebyl dobrý nápad v tomhle pařáku někam jezdit, ale brouček byl plný nadšení.
Vyrazili.
Po silnici to ještě šlo, ale pak vjeli na polní cestu. Dokud byla cesta posekaná, šlapala beruška pilně do pedálů, ale pak se nějakým zázrakem cesta ztratila a byla plná vysoké trávy a to už amatérská cestovatelka na kole nedokázala ušlápnout.
„Brouku?“ volala na broučkova zpocená záda, „jsi si jistý, že jsme nesjeli z cesty?“
Brouček zastavil, otočil se na berušku, podíval se na „cestu“ poškrábal se na hlavě a rozpačitě se usmál.
„Ta cesta tu byla, několikrát jsem tu už šel.“
„Hm,“ zabrblala beruška, „a kde je teda teď. Hele támhle dole je nějaká cesta, nemohli bychom po ní?“
„Beruško, my musíme tady tudy. Tam tudy se k rybníčku s kosatci nedostaneme.“
„Ale není tam vysoká tráva,“ posmutněla blonďatě, bruneta beruška.
„Tak kolo veď jestli už nemůžeš.“
„Je mi horko a mám žízeň,“ zafňukala beruška, která z kola už dávno slezla, „a to kolo váží tunu.“
Broučkovi začala docházet trpělivost. I jemu bylo horko a měl žízeň. Také měl na sebe vztek, že si neověřil jak cesta k rybníčku vypadá.
„Kdy jsi tudy jel naposledy? Ta cesta je snad sto let zarostlá. Podívej na ty bodláky a keříčky“ frfňala beruška.
„Můžu já za to, že tohle jaro všechno tak děsně bují,“ vztekal se brouček.
„Nebuď vzteklý, já za to nemůžu, že je padesát stupňů celsia a jsme bez cesty.“
Romantika byla v tahu.
„Pojď se vrátit, broučku,“ prosila beruška.
„Ne!“ trval na romantické vyjížďce na kole brouček, „už to není daleko. Vydrž beruško.“
„Ach jo, tak dobře, ale večer půjdeme na pivo a platíš ty.“
Beruška zabrala a tlačila kolo vysokou trávou před sebou. Hekala a funěla jako prase na bukvicích u vytržení z toho množství. Pot se jí řinul z vlasů do čela a očí, brýle jí spadávaly z nosu a když si je dávala jednou rukou zpět, druhá ruka neudržela kolo a to jí sjíždělo kam nechtěla. Plahočila se, aby ho navedla správným směrem a to za broučkem, který již také z kola sesedl a i on ho vedl.
Ani příšerné vedro neodradilo hmyz k bujnému rejdění kolem berušky, broučka a obou kol.
„Táhni do hajzlu!“ odháněla beruška nenechavou mouchu nebo co to bylo a začala mít problém, protože jí náhle chyběla ještě jedna ruka.
„Broučku už toho začínám mít plný brejle, přes pot nevidím, nějaká mrcha mě tu okousává a kolo mi pořád padá.“
Brouček zůstal stát a čekal až ho beruška dojde a pak řekl mile: „Odpočineme si a pak to zvládneme, ano?“
„Ty jsi tak trpělivý a já jsem taková ufňukaná.“
Brouček berušku pohladil po mokrých vlasech. Nevěděl co by jí na to řekl. Někdy mu lezla pěkně na nervy. Ale měl jí rád a většinou takhle nevyváděla. Napili se zteplalé vody z lahve, otřeli si pot a opět vyrazili.
Asi po sto metrech se zčista jasna objevila cesta na hrázi rybníka a pak … berušce se skoro zastavilo srdce nad tím co uviděla. Před jejíma očima, před chvílí ještě zaplavenými řinoucím se potem, se objevil rybník kolem dokola obkvetlý žlutými kosatci. Stovky a stovky žlutých kosatců.
Brouček se na berušku vítězoslavně podíval, ukázal rukou na rybník s kosatci a řekl: „Iris pseudacorus.“
„To je nádhera,“ vydechla beruška a kolo jí vypadlo z rukou, „to je taková nádherná romantika, až se mi z toho chce plakat.“
Brouček stál s úsměvem na břehu rybníka a cítil se skvěle a vymýšlel co by zase pro svou berušku udělal romantického. Beruška mu opřela svou mokrou hlavinku o jeho mokrou mužnou hruď, objala ho kolem těla a chvěla se blahem a trošku vysílením, a kola se jim válela u unavených chvějících se nohou.
Nebe bylo modré a vymetené od mraků a sluníčko svítilo a bylo žluté jako kolo ementálu a vánek dělal vlnky na rybníčku a pohrával si se žlutými květy divokých kosatců.


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 OH 01.07.2008, 7:57:45 Odpovědět 
   Ahojky, Van,
ach jo, to je supr příběh a romantika jako vyšitá. Taky mám za sebou pár takovejch faux pas výletů s holkou, můj otec na něbyl za mýho mládí odborník, ale k tvému textu nemám výhrad, je super.
 ze dne 01.07.2008, 15:00:41  
   Vanessa Kuzníková: Děkuji za pochvalu. Tvého otce možná i znám, když zažíval taková dobrodružství, která mě napadají a některá i prožívám....není to divné? Asi bude fajn, ne?
 Pelion 30.06.2008, 20:46:45 Odpovědět 
   Právě jsem se vrátil z týdeního pobytu v přírodě. Stanování u Slezské Harty, ovádi, komáři, vosy... Příběh tento umím si dobře představit. Moc se mi líbil. Tak opravdové, hřejivé a čtivé. Nezbývá mi nic jiného, nežli dáti jedničku a vypadnout... :-)
 ze dne 01.07.2008, 14:59:09  
   Vanessa Kuzníková: Dík za zastávku na chvíli. Já se za těmi ovády ještě chystám. A ty kosatce už mám vyfocené. Slezská Harta? Kde to je?
 Šíma 30.06.2008, 20:20:07 Odpovědět 
   :-DDD

Hezké a milé je to! Ale také jsem tak trochu na pochybách, jde-li o malinkatou berušku a malinkatého broučka, nebo o přezdívky... No, když může jezdit Ferda (mravenec) na kole, proč ne beruška s broučkem (nebo Beruška s Broučkem?)... :-DDD

Dal jsem jedničku a zase pádím, líbilo, i když to není dokonalé dílko, vykouzlilo mi úsměv na tváři... Hezký večer, přeji! ;-)
 ze dne 01.07.2008, 14:56:59  
   Vanessa Kuzníková: Dík za zastavení BROUKU :-))
 amazonit 30.06.2008, 20:13:54 Odpovědět 
   takové příjemňoučké, miloučké počteníčko, co tak trochu vrací do dětských let, okořeněné špetičkou humoru a nadhledu
jen si neumím představit, jak beruška odhání mouchu, která by byla stejně velká jako ona:o)) pokud si tedy oni dotyční zamilovaná takto neříkají, to by ale měli přezdívky s velkými písmeny...

-Beruška dala oči v sloup - no, já bych je spíš obracela, než v ten sloup dávala:o))
-Ani příšerné vedro neodradilo hmyz k bujnému rejdění kolem berušky - spíš neodradilo od rejdění
-místy bych přidala interpunkci
 ze dne 01.07.2008, 14:56:14  
   Vanessa Kuzníková: Dík za radu. Nebyla jsem si jistá s tím broučkem a beruškou a Broučkem a Beruškou. V orig.jsem si to už opravila. Jo jo já a ty moje čárečky. Děkuju.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
černá nemůže bí...
Lord Mordvig
Burknini! Lekce...
markus
Devotus - 1. Dí...
Miro Sparkus
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr