obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2916010 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39817 příspěvků, 5843 autorů a 393388 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dítě naděje 2/3 ::

 autor Silence Dogood publikováno: 29.06.2008, 6:40  
Prostřední část. Je docela dlouhá, ale co se dá dělat, když se rozepíšu? (řečnická otázka)
 

Brian tam stál neschopen slova. Ta žena, kterou ještě před chvílí chytil byla čarodějnicí. A jak to vypadalo, velice dobrou.
Ještě chvíli tam čekala, potom se otočila a svižným tempem zmizela.
„Kdo to byl?“ zeptal se svého otce, „Ptám se, kdo to byl?!“
„Když před sto lety tvůj ctěný dědeček zabral tuhle půdu, tehdejší královna mu přísahala pomstu. Ukryla se i s dítětem v lesích a říkalo se, že mrtvému králi porodila syna.“ podíval se na něj pyšným pohledem, „A právě potomci tohoto prince mají údajně převzít tuhle zemi nazpět. a aby toho nebylo málo, mají umět kouzlit.“ mávl rukou k místu, kde ještě před chvílí stála čarodějka. „A kdo byl tohle?“
„Patrně ten potomek, říkají jí Dítě naděje, ale jmenuje se Iris.“
„Proč tě oslovovala Richarde z Bažiliny?“
„Naši ctění předci žili kdysi dávno v Bažilině. Je to bažinatá země nehodná naší přítomnosti. Teprve tvůj udatný pradědeček se odhodlal dobýt Eglead.“
Princ se cítil zmatený. Věděl, že vesničané je nemají rádi – ale nikdy ho nenapadlo, jak krutý musel být jeho pradědeček.
„Jednoho dne nás zabije,“řekl do ticha.
„Jednou možná ano,“ přisvědčil jeho otec, „ale ty jim v tom musíš zabránit, Jsi můj silný syn, ty to dokážeš.“
„Musím si s ní promluvit,“zašeptal si pro sebe princ, „Jak ji najdu?“
„Kdybych to věděl, ráno ji najdou s podřezaným hrdlem.“ Bez dalších slov Richard III. odešel.
Brian tam ještě chvilku stál a přemýšlel o tom. Potom se šel najíst.
Při večeři ho navštívila jedna z jeho služek:
„Pán hledal dítě naděje?“
„Ano, chtěl jsem s ní mluvit.“
„Pokud pán slíbí, že si s sebou nevezme žádnou zbraň a že Dítě naděje jeho návštěvu přežije…“
Netrpělivě přikývl.
„…pak ať princ přijde do Pristolu.“ dořekla větu a odešla.
Brian se jen usmál. Zdá se, že zítra si zajede na prohlídku zajímavého města.

Ten den svítalo brzy. Slunce pomalu osvětlovalo kopce, louky a vrhalo do tváří zemědělců starost – už druhý týden zde nepršelo a některé plodiny začínaly usychat.
Toho rána vstal princ časně. Osedlal koně a vypravil se do Pristolu, města slavného čáry a magií obecně.
Když projížděl hlavní bránou, lidé si ho podezřívavě měřili, ale nikdo nic neudělal. Při placení daně z pobytu se ho ujal vysoký cizinec s dlouhým plnovousem. Za ruku držel malého, možná čtyřletého hocha.
„Jestliže chcete vidět Dítě naděje, půjdete s námi.“ řekl tvrdým hlasem.
Nechal se jím vést a koně vlekl za sebou přeplněnými ulicemi a ani trochu se mu nezamlouvalo, že se dostává hloub a hloub do neznámého města.
Nakonec ho muž strčil do dveří jednoho domu a zavřel za ním dveře.
Brian se rozhlédl. Byla tu tma, ale i přes to mohl rozpoznat židli ve stínu, na které někdo seděl.
„Co jsi mi chtěl?“zeptal se ho známý hlas.
„Proč ti říkají Dítě naděje?“
“Proč ti říkají princi?“
„Je to můj titul.“
„Správně.“
Pokynula mu k druhé židli. Posadil se.
„Je pravda, že můj pradědeček zabral tuhle zemi násilím?“
„Ano,“
„Bylo to tak, že žena tehdejšího krále utekla a porodila syna?“
„Ano,“
„A ty jsi potomek právoplatného dědice trůnu?“
Proč se ptáš, když znáš odpověď?“
Princ se cítil neskutečně. Seděl tu prakticky s legendou.
„Co jsi udělala mému otci?“zeptal se zprudka.
„Zasáhla jsem ho nožem do paže.“odpověděla klidně.
„Proč?“
„Ty důvody jsi před chvilkou vyjmenoval.“
„Proč nás prostě nenecháš žít?“
„A proč nenecháte vy žít v klidu ty lidi, které neustále okrádáte o jídlo, berete jim jejich obydlí a popravujete je pro zábavu?!“ její hlas nabýval na intenzitě.
„Dobrá otázka,“
„Já vím.“

Kolem poledne se princ vracel zpět na hrad. Nebylo mu zrovna do zpěvu. Bezmála tříhodinový rozhovor mu nadělal v hlavě spoustu otazníků, které si potřeboval rozmyslet.
Ale to mu nemělo být dopřáno.
„Briane, pojď, pořádáme další popravu,“ řekl mu jeden dvořan.
„Další? dvě během dvou dnů? Koho otec zase nechal popravit?“
„To nevím, mám tě jenom přivést. Kde jsi proboha byl?“
Dovlekl ho až k tribuně, kde seděli všichni dvořané, zrovna jako včera.
Ale u oprátky stál teprve čtyřletý chlapec.
„Vždyť to je dítě!“ vykřikl.
„No a co? Máme dobré zprávy o tom, že je to přítel naší Iris.“
„Správně,“ křikl hlas za nimi. „jenom dítě. Pusť ho Richarde, a promluvíme si.“
„Napadlo mě, že bychom ho mohli utopit. Malé bezvládné tělíčko, plavoucí na hladině…“
„Já myslela, že ty nevinné lidi věšíš,“
„Udělám výjimku,“ usmál se ošklivým úsměvem a hoch se rozplakal.
„Myslím,“ přerušil je Brian, „že by bylo lepší to odložit.“
„Proč?“
„NO, zatím můžeš vyjednávat, otče, můžeš třeba… třeba ho za něco vyměnit, nebo tak.“
„Dobrý nápad, asi budeš vážně můj syn.“ poklepal ho na ramenou a přednesl jeho návrh.
Princ nevěděl, co na to říct. A nevěděl, proč to dělá. Ale stačil jeden jediný vděčný pohled a znal důvod. Byla jím spravedlnost.

Ještě té noci odvedl malého chlapce ze žaláře k postraní bráně hradu, kde na něj už čekala Iris.
„Proč nám pomáháš?“zeptala se zmateně.
„Nevím,“ přiznal, „ale nejlépe to zjistím, když to budu dělat dál. Můžu se k vám přidat?“


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 32 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 29.06.2008, 6:40:22 Odpovědět 
   zdá se, že náš princ má dobré srdce, ale zatím je asi jediný, uvidíme, jak se bude příběh vyvíjet dál, zda mu jeho ,,dobrota" vydrží, zda se země vrátí do ruk právoplatných majitelů...

-ještě před chvílí chytil byla čarodějnicí. A jak to vypadalo, velice dobrou. Ještě chvíli tam čekala - těch ještě chvil je tam nadbytek, jedna by stačila

-Nakonec ho muž strčil do dveří jednoho domu a zavřel za ním dveře - nemusí být zavřel za ním dveře, když ho strčí do dveří, co jiného by za ním zavřel

-Ten den svítalo brzy. Slunce pomalu osvětlovalo kopce, louky a vrhalo do tváří zemědělců starost – už druhý týden zde nepršelo a některé plodiny začínaly usychat.
Toho rána vstal princ časně. Osedlal koně a vypravil se do Pristolu, města slavného čáry a magií obecně. - moc nerozumím, proč tu je ta zmínka o usychání plodin, bude ještě dále rozvedena, pokud ne, je zbytečná

-nadělal v hlavě spoustu otazníků, které si potřeboval rozmyslet, jak se nadělávají otazníky a jak se promýšlejí, myslím, že to nebylo šťastně zvolené slovní spojení
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
V noci
sartre2
Kde jsi byla sc...
Ironick rock
Tam někde za sv...
Raphael
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr