obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Poslední král (1/3 – Zrození) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Poslední král
 autor Leontius publikováno: 02.07.2008, 15:55  
Historická povídka? Asi jo.

Místo: Středomoří, první díl konkrétně v Řecku.
Čas: druhá polovina 3.století před naším letopočtem (241 př.n.l.)

Poznámka: Leonidás zde není ani náhodou ten Leonidás z bitvy u Thermopyl :-D

Popisuju život Kleomenuv a vycházím zejména z díla Plutarchova.

Vysvětlivky najdete na konci.
 

Poslední král (1/3 – Zrození)

Strohými uličkami Sparty bezcílně bloudila osamělá postava. Mladý muž se rozhlížel na všechny strany a ve tváři měl neproniknutelný výraz. Působil v tomto strohém prostředí nepatřičně. Jeho oděv byl ušit z jemné látky a byla na něj použitá drahá barviva dovážená z afrických břehů. Nebyl to prostý rudý chitón v jakém chodili staří Lakedaimoňané. V jeho obličeji se promítaly znaky, které ho řadili k Dórům, ale mísily se s rysy perskými. Vypadal jako asijský šlechtic, který se nedopatřením objevil v zapadlé, bezvýznamné vesničce.
A přesně tak se Kleomenés, syn Leonidův, cítil. Měl by být šťasten, neboť se právě se svým otcem vrátil z vyhnanství. Vyhnanství? Jeho otec strávil velkou část svého života v přepychu asijských držav samotného Seleuka, jednoho z největších nástupců Alexandra Velikého! Sám Kleomenés pocházel z matky, jenž byla dcerou některého významného satrapy. Mohl by využívat toho všeho, ale teď musí doprovázet svého otce.
Leonidás kraloval ve složité době. Řecká kultura se šířila po Středomoří jako oheň. Úžasná říše Alexandrova se sice rozpadla, ale dala vzniknout mnoha majestátním královstvím. Tito takzvaní diadochové spolu vedli početné války a samotné Řecko, jejich vlastní kolébka, upadalo.
Kleomenés s otcem často proklínali tu Spartskou nabubřelost a pýchu, kvůli které nenásledovali Makedonce na jejich odvážném tažení. Připravili se tak o kořist a podepsali městu rozsudek smrti.
Městu? Kleomenés se znechuceně zašklebil. Tohle byla jen ospalá, špinavá díra, která si svou pověst zakládala jen na legendárních zákonech, jenž už dávno neplatily. Ta dávná morálka už nemohla fungovat v dnešním hektickém světě. Peníze, úplatky a lži byly na každém kroku. Chudý stát, i kdyby měl sebelepší armádu, nezmůže nic proti drtivé mašinérii celého světa. Sparta byla kdysi velmocí v malém a chudém Řecku, jenže teď byla jen nepatrným zrnkem písku širé helénistické říše.
Tohle byly pro Kleomena vskutku nadějné vyhlídky. Téhle bezvýznamné žumpě bude vládnout. Jenže on se nevzdá! Leonidás je moudrý král, ví jak dovést obec k bohatství a jeho syn bude v jeho díle pokračovat. Nejdřív se však budou muset vypořádat s druhou obtíží…
Zaťal pěsti a znechuceně si odplivnul. Sparta měla odnepaměti dva královské rody a právě Ágis, Leonidův současník, byl poblouzněným idealistou a moralistou. Ve své nabubřelé pýše se pokusil obnovit pověstnou Lykurgovu ústavu a vrátit tak Spartu o dvě stě let nazpátek. Do města se měla vrátit jednota, střídmý život a spolu s nimi i chudoba a izolace. Ten mladý šílenec téměř uspěl. V Leonidovi viděl svého soka, takže rozvinul síť složitých intrik. Podle zapomenutého zákona nesměl spartský král zplodit dítě s cizinkou a trestem měla být smrt. Tímto zákeřným tahem se Ágis dotknul také Kleomenovy hrdosti a on utekl spolu s otcem do Tegey. Na Leonidovo místo nastoupil jeho vlastní zeť Kleombrotes a Sparta se řítila do záhuby. K tomu všemu ti nízcí hlupáci dokonce oslavovali Ágida jako hrdinu!
Štěstí však zůstalo na straně Leonidově. Ágis se neopatrně obklopil spoustou arogantních jedinců, kteří zneužívali jeho nerozvážnosti k vlastnímu obohacení. Lidu se jejich počínání znelíbilo a Leonidás opět vstoupil do města jako oslavovaný hrdina. Spolu s početnou skupinou po zuby ozbrojených žoldnéřů rozehnal Ágidovy stoupence a oba zrádní králové museli vyhledat útočiště v chrámech.

A právě v těch dnech pocítil Kleomenés první osten pochybností. Otec se rozhodl potrestat své protivníky a jako prvního si vybral svého zetě Kleombrota. Brzy ráno navštívil Leonidás svého syna ve společnosti cizích žoldnéřů. Mladík po dlouhé době zas viděl svého otce oděného ve vojenské výstroji. Neklidně se ošíval, jako by ho kožené řemeny nepříjemně tlačily. Nebyl přivyklý životu válečníka a byl tak oblečen spíše jen pro efekt. Bez jakéhokoliv vysvětlování vyzval syna, aby se k němu připojil.
Bez zastavení prošli městem a zastavili se u jedné z mála honosných staveb v okolí. Poseidonův chrám se nad nimi tyčil, jakoby se sám bůh moře rozhodl vystoupit z hlubin a srazit lidi na kolena svým hněvem. Nemohl se však ve vzteku vyrovnat Leonidovi. Potupený král přehnaně rozmáchlým gestem tasil meč a přistoupil ke stavbě. Vojáci ho obstoupili a vytvořili kolem něj neproniknutelnou zeď. Kleomenés jen nechápavě vyčkával.
Mezi sloupovím se něco pohnulo. Ze stínu vykročil jakýsi muž. Jeho temně rudý oděv byl potrhaný a zaprášený. Ve tváři měl otupělý výraz a očividně byl k smrti vyčerpaný a hladový. Kruhy pod očima nasvědčovaly tomu, že většinu času v chrámu probdí. Kleomenés v něm poznal Kleombrota, sezeného krále, který spolu s Ágidem uzurpoval otcův trůn.
Leonidás zatím jen vyčkával. Věděl, že nemůže jen tak zabít prosebníka v chrámu. Krutě však spoléhal na Kleombrotovu čest. Tu přehnanou hrdost a pýchu, kterou spolu s Ágidem snažil ve Spartě probudit. Kleombrotes se zastavil a shlédnul na Leonida z výše postaveného místa. Silou vůle vyloudil na tváři posmutnělý úsměv.
„Buď pozdraven, králi. Vracíš se do svého města? Vracíš se z okraje světa, z Perské říše, které nyní vládne Seleukos? Vracíš se vládnout Spartě jako cizinec a přinášíš zkaženost bohatství a přepychu? Vidím, jak se tvé paže chvějí pod tíhou štítu. Polož ho a zbytečně se neunavuj…“
Leonidás rudnul vzteky a nyní vybuchnul. Prudce vykročil kupředu, až žoldnéři ve strachu ustoupili. Pozvednul ruku s mečem a Kleomenés se modlil, ať všemocní bohové zadrží otcovu ruku a ať jeho otec neprolije krev prosebníka na prahu chrámu tak pomstychtivého boha jako je Poseidon.
Otec se jen rozkřičel. Hlas mu však podivně zadrhával:
„Takto se ke mně chováš? Jsi manželem mé dcery a nemáš žádnou úctu ke svému králi? Trůn jsi mi odňal neprávem. S tím ubohým bláznem a šílencem ses spiknul proti právoplatnému panovníkovi! Nevím, který z bohů vám našeptal tak zničující myšlenky, ale vedli jste Lakedaimon k záhubě! To lid se obrátil proti vám a mě uvedl zpět! Uznej svou chybu jako muž!“
Kleomenés se starostlivě rozhlédnul. Tenhle otcův výstup nebyl zrovna přesvědčivý. Žoldáci byli draze placeni a určitě nic nevyzradí, ale mladík viděl, že se už pomalu začínají sbíhat zvědavci a čumilové. Obrátil svou pozornost opět na Kleombrota. Ten pouze mlčel, nemohl najít žádný argument proti svému obvinění. Jeho lakonické myšlení nic nezmohlo proti výmluvnosti králově. Otřásl jím záchvěv slabosti a ztěžka se posadil na kamenný stupínek.
Leonidovy rty se roztáhly ve vítězoslavném úšklebku. Cítil, že dostal svého protivníka tam, kam potřeboval. Rovněž si povšimnul sbíhajícího se davu. Jeho triumf bude dokonalý! Získá zpět veškerou vážnost a…
Náhle jakoby zkameněl. Kleomenés se musel postavit na špičky, aby viděl přes hlavy ostatních Lakedaimonců. Z chrámu vyběhla Chilónis, dcera Leonidova, sestra Kleoména a také manželka Kleombrotova. Mladík předpokládal, že Chilónis zůstala v královském paláci, neboť otce následovala po celou dobu jeho vyhnanství. Teď se však role obrátily a do těžké situace se dostal její manžel.
Mladá žena rozhodným krokem přistoupila ke Kleombrotovi, usedla na zem a objala ho. On se o ni unaveně opřel a zavřel oči. Přenechal svůj boj jí a jejímu otci. Chilónis to hrdě přijala.
„Dcero,“ promluvil Leonidás tiše. „Pojď za mnou. Přece nebudeš setrvávat ve společnosti toho zločince, který tvého vlastního otce podle připravil o trůn! Sama dobře víš, jak jsem ve vyhnanství trpěl! Sama jsi mě ošetřovala.“
Ženě začaly po tvářích stékat slzy. Na okamžik z ní vyprchalo veškeré odhodlání a Kleomenés opět viděl svou starší sestru jako malou, rozmazlenou a uplakanou holčičku. Do toho obrazu však nepatřily její špinavé šaty a neupravené dlouhé vlasy. Chilónis včas nabyla ztracené rovnováhy a promluvila k otci.
Její řeč si Kleomenés nedokázal nikdy přesně vybavit. Vyčetla otci jeho necitelnost a krutost. Proč nyní, když se šťastně vrátil do města, chce zabíjet jejího manžela? Připomínala mu své povinnosti jak k němu, tak ke Kleombrotovi. Mluvila dlouho a plamenně. Když se Kleomenés rozhlédnul, spatřil ve tvářích přítomných slzy a dojetí. Sám však byl zmaten. Jak se může jeho sestra zachovat tak nerozvážně?
Skončila a Leonidás stál dole s pokleslými rameny. Snad ho více zkrušila potupa před přihlížejícími, než dceřina zrada. Král prohodil několik tichých slov s mužem po svém boku. Pak se zjevným odporem procedil skrze zuby:
„Běž. Běž Kleombrote! Odejdi ze Sparty a obětuj bohům! Obětuj Erótovi za nerozvážnost mé dcery!“
Prosebník se zatvářil napůl poraženě, napůl triumfálně. Pomalu se zvednul na nohy a otočil se ke své ženě.
Král však promluvil dříve:
„Neodcházej. Z lásky k tobě jsem mu daroval život! Nemůžeš mě takhle opustit!“
Chilónis se na otce podívala z vyvýšeného stupínku. Nenacházela ta správná slova. Z chrámu mezitím vyběhly dvě malé děti. Potomci Kleombrotovi. Chilónis se rozhodla. Sama uchopila jedno dítě do náruče a druhé podala manželovi. Pak oba beze slova prošli kolem vyčkávajících žoldáků a zamířili ven z města.
Když míjela svého bratra, vrhla po něm pohled, jakoby ho ani nepoznávala. Jen její ústa potichu pronesla:
„Už víš, jaký je tvůj otec?“
Kleomenés suše polknul a podíval se na Leonida. Ten doposud stál pod chrámem a hleděl do země. Všichni přítomní byli potichu, dojatí tou scénou. Nakonec král něco zabručel a jeho eskorta ho doprovodila do paláce.

Od toho debaklu uplynuly čtyři dny a Kleomenés se s otcem téměř neviděl. Nejspíš se skrývá ve svých komnatách a trucuje. Nebo spřádá úklady proti Ágidovi, který doposud zůstával pod ochranou Athény jako prosebník v jejím chrámu. Tento cíl bude mnohem nebezpečnější. Kleombrotos byl jen příživníkem, který se vezl na vlně jeho slávy. Jeho lid miloval a ochraňoval. Dokonce i nyní si mohl dovolit chodit do městských lázní, obklopen svými věrnými přáteli.
Kleomenés zabočil do postranní uličky a dostal se do potemnělého průchodu vedoucího k věznici. Měl dostatek času, aby zahlédnul čtveřici postav. Pocítil nejasný pocit nebezpečí. Přitiskl se ke zdi a trpělivě vyčkával.
Skupinka se kousek přiblížila a mladík rozpoznal muže v jejich středu. Ágis! Sesazený král nebyl o mnoho starší než Kleomenés. Byl však mnohem silnější a obratnější. Údajně cvičil své tělo každým dnem jako dávní Sparťané. Obličej měl jakoby vytesán z kamene a plný sebejistoty. Snivé oči hleděly přímo vpřed a vyzývaly k měření sil vše, co se hnulo.
Vyčkával. Chtěl nechat ty idealistické blázny projít a nehodlal jim křížit cestu. Zbytečné riziko. Náhle se ovšem stalo něco, co neočekával. Jeden z Ágidova doprovodu popadl svého vůdce za rameno a tiše pravil:
„Vedu tě před efory, aby ses zpovídal z toho, jak jsi spravoval stát.“
Kleomenés se ve stínu usmál. Tak to tedy je. Otec si našel spojence v řadách nepřítele a ti ho předvedou před soud. Ágis vycítil zradu a prudkým trhnutím se vymanil ze sevření. Loktem udeřil muže po své pravici a získal čas k tasení dýky. Zasažený se držel za obličej a mezi prsty mu protékala krev. Jeho společník obezřetně sledoval Ágida, který vyčkával jako škorpión. Zapomněl však na třetího muže. Byl to mohutný zápasník Dámochárés. Obr shodil plášť z ramenou a zkušeně ho přehodil Ágidovi kolem krku. Pak zatáhnul. Ágis zavrávoral a teď se na něj vrhli všichni tři. Odzbrojili ho a vlekli k věznici. Kleomenés se potichu plížil za nimi.
Před budovou stály další postavy. Kleomenés mezi nimi poznal svého otce. Leonidás byl oblečen v drahém rouchu sotva uviděl trojici zápasící s Ágidem, vyslal jim na pomoc své žoldnéře. S ostatními nechal zajistit celou budovu. Sotva ho Ágis uviděl, přestal se vzpouzet a vyčkával. Leonidás si zavolal dva vojáky a vyšel mu naproti. Ustrašeně se zastavil tři metry před ním.
„Ágide, synu Eudamidův, budeš souzen za své zločiny,“ pravil slavnostně.
Sok si ho jen měřil pohledem. Teď Kleomenés uviděl něco zvláštního. Z otce se náhle stal bezvýznamný hejsek, zabalený do drahého šatstva, zatímco ze zajatého Ágida, oděného v prostý rudý chitón, se stal král se vší svou důstojností.
„Nejsem si vědom žádných zločinů. Držel jsem Lykurgovy ústavy, která platí ve Spartě už pět set let.“
„Kde tedy Lykurgos dovolil zrušení dluhů, nebo zařadil cizince mezi občany, když přece měl za to, že stát vůbec nemůže být zdráv bez vyhánění cizinců?“
Ágis se krátce zasmál.
„Nedivím se tobě, který jsi byl vychováván v cizině a zplodil děti z dcery satrapovy, že nevíš, jak Lykurgos vykázal veškeré zadlužování z města a více než na cizince se horšil na ty, kdož nedodržovali životosprávu svých otců. Takové, jako jsi ty, vyháněl! Rozmařilé, změkčilé a hrabivé…“
„Odveďte ho!“ vykřikl Leonidás.
Vojáci odvedli Ágida do věznice a král se vydal za nimi. Kleomenés na nádvoří osaměl. V zádech ho mrazilo. Kdoví jaká zvěrstva se budou dít uvnitř? Vždyť před spartskými králi se s bázní a úctou odvraceli i nepřátelé v bitvách! Nemůžou ho přece odsoudit! To by bylo proti všem… zvyklostem. Vykročil ze svého úkrytu a s předstíranou sebejistotou prošel kolem stráží. Nezastavili ho. Byl přece synem krále.

Zůstal stát za dveřmi a jen opatrně nahlížel dovnitř. Ágis seděl na lavičce a byl obklopen žoldnéři a geronty. Kleomenés zaslechnul rozhovor jen v útržcích:
„No tak, chlapče. Je to snadné. Řekni nám, že tě k tomu jednání donutili ti tví falešní přátelé. Ještě se můžeš osvobodit.“
„Nikdo mě k ničemu nenutil. Pouze jsem následoval Lykurgův odkaz a napodoboval jeho ústavu.“
„Lituješ tedy aspoň svých činů?“
„Nemám čeho litovat. Vyznamenal jsem se znamenitými skutky.“
„Ty drzé štěně. Já tě…“
Zbytek věty Kleomenés neslyšel. Zvenku dolehl do věznice křik z mnoha hrdel.
„Vydejte nám Ágida! Vydejte nám krále!“
Venku se sbíhal rozvášněný dav. Leonidás si doposud neuvědomoval, kolik stoupenců jeho protivník má. Pokud vypukne otevřená rebelie, vyrvou mu zajatce přímo z rukou. Kleomenés zaslechl chladný hlas svého otce:
„Vynecháme ty formality. Odveďte ho do dechady.“
Mladík se rychle vyklonil z úkrytu. Dechada. Tam se popravovali zločinci. Uškrtili je. Ágis stál uprostřed místnosti obklopen žoldnéři. Tyčil se nad všemi těmi ubohými troskami a ani mrknutím oka na sobě nenechal nic znát. To vojáci se ho báli dotknout, i přes Leonidovy rozkazy. Král cítil, že se mu situace vymyká z rukou. Zmateně se rozhlížel a obával se davu, který se chystal vtrhnout do cely. Mrknul na obra Dámochara. Ten s kletbami na adresu vystrašených žoldnéřů skočil po Ágidovi a svými silnými pažemi ho vlekl do vedlejší místnosti. Jeden z přítomných gerontů nedokázal zadržet slzy, když se před ním odehrávala ta nevídaná scéna. Ágis se k němu otočil a naprosto klidně pravil:
„Zanech pláče nade mnou, člověče! Neboť hynu-li protizákonně a nespravedlivě, jsem na tom lépe než ti, kdo mě popravují.“
Pak mu na krk nasadili smyčku. V tu chvíli Ágis zahlédl schovávajícího se Kleomena. Stačil ten krátký okamžik a umírající král předal mladíkovi svůj úděl. V jeho očích spatřil Kleomenés oddanost zákonům, kterou doposud nedokázal pochopit. Viděl v nich touhu po lepším světě. Viděl v nich vítězství nad malicherným pozemským životem a radost z vykonané práce. Viděl v nich vizi nového úsvitu a zářného vzestupu tohoto města. Pak se smyčka stáhla a Kleomenés utekl. Schoval se v jiné prázdné cele, dokud se situace neuklidnila. Jeho otec mezitím přihlížel, jak se jeho poslední sok dusí a pomalu umírá. Krátce poté byla obdobným způsobem popravena i bohatá a vlivná Ágidova matka. Leonidás znovu upevnil svou vládu ve Spartě.

Následující dny se Kleomenés otci spíše vyhýbal. Sám ani netušil proč. Nelíbila se mu ta nová, bezstarostná maska, kterou teď nosil. Náhle opadl jeho zájem o potřeby lidí a snažil se pouze ždímat obci, jak jen mohl. Usmíval se, žertoval, ale nečinil nic jiného. Nepokračoval ani v započatém díle Ágidově, ani se nesnažil vést Spartu svou cestou. Kleoménovi to už však bylo jedno. Ztratil všechny mladistvé iluze o světě, které doposud měl. Brzy bude vládnout státu, který se hroutí jak domeček z karet.
Leonidás se snažil celých pět dní od Ágidovy popravy zlikvidovat také zbytek jeho příbuzenstva. Většině se však podařilo utéct a král zuřil. Šestého rána probudil Kleoména rozruch na chodbě. Posadil se a nastražil uši.
Slyšel ženský křik a chlípný smích vojáků. Vůbec netušil, o koho by se mohlo jednat. Začal se líně oblékat. Nikam nespěchal. Náhle do místnosti vrazil jeho otec, ve tváři rudý a celý rozesmátý. Očividně si zase pořádně přihnul vína.
„Drahý synu! Mám pro tebe dárek, na který nikdy nezapomeneš!“ zařval a rozchechtal se na celé kolo. Kleomenés ho lítostivě pozoroval.
Opilý král se trochu vzpamatoval a pokračoval:
„Agiátis, dcera Gylippova. Víš co je zač?“
„Gylippos? Ten, který vlastnil velké statky po celé Lakónii? A ona byla tuším manželkou Ágida…“
„A teď bude tvojí manželkou! Hehe! Máš tu nejhezčí a nejbohatší ze všech spartských žen! Co víc si přát?“
Kleomenés nechápavě hleděl na krále.
„Ale já si svou ženu vyberu sám, nepotřebuji tvou pomoc…“
Leonidás v mžiku vystřízlivěl.
„Neříkej takové hlouposti synu! Lepší už neseženeš. Navíc jsme ti ji krásně naservírovali. Běž se podívat.“
Mladík si povzdechnul. Co mohl dělat? Navíc nic ještě není uzavřeno.

Vstoupil do místnosti, před kterou čekaly otcovy stráže. Pomalu a nejistě se rozhlédnul. V rohu se choulila jakási mladá žena. Černé, neposedné vlasy jí spadaly na ramena a ona se snažila na sobě přidržet cáry oděvu. Byla od něho odvrácena a třásla se. Žoldnéři si s ní zřejmě chtěli trochu užít. Koneckonců o Agiátis se skutečně mluvilo jako o jedné z nejhezčích spartských žen. Prý byla také nesmírně ušlechtilá a věrná svému manželovi Ágidovi. A právě ji se rozhodl Leonidás věnovat svému synovi jako kořist.
Kleomenés byl rozhodnutý uvést věci na pravou míru a potichu se přiblížil k dívce. Natáhnul ruku a opatrně se jí dotknul. Lekla se a ohnala se po něm. Nečekal od ženy tak tvrdý úder a upadl k zemi. Agiátis se nyní tyčila nad ním a hleděla mu přímo do očí. Vypadala nelítostně a zároveň trochu pobaveně.
„Tak to jsi ty? Slavný Kleomenés, syn našeho velkého krále?“ pronesla ironicky.
Mladík neodpovídal. Jen hleděl do její tváře a nemohl se vzpamatovat. Její krása ho udeřila mnohem více, než ona sama. Byl úplně omráčený. Její hnědé oči na něj shlížely a hodnotily ho. Ústa pevně sevřená do tenké linky. Orlí nos jí dodával téměř královský vzhled.
Začala ležícímu mladíkovi vyčítat jeho naivitu:
„Hlupáku! Nevíš jak musí spartští mladíci docházet za svými ženami? Pouze po večerech se mohou vyplížit z kasáren a strávit s nimi potají noc!“
Kleomenés ze sebe pomalu vykoktal:
„Ale… já netrávím život v kasárnách!“
Jízlivě se usmála.
„Tak to je chyba, chlapečku. Nevíš co nám rozkázal Lykurgos?“
„Svět se změnil. Lykurgovy zákony jsou staré a zapomenuté…“
Do očí jí vstoupily slzy.
„Nebyly by! Nebýt tvého změkčilého otce a jemu podobných! Ágis se nás snažil dovést zpátky ke slávě!“
„Jak může chudoba a izolace znamenat slávu?“
„Žádná chudoba! Žádná izolace! Jen střídmost a důvěra ve své spoluobčany! To všechno jsou snad ctnosti, nemám pravdu?“
„Nerozumím…“
„Lykurgos udělal dobře, že nás zbavil peněz. Všichni si byli rovni a pracovali pro společnou věc. Pro slávu Lakedaimonu! Ale od války z Athénami jsme se nakazili jejich nemocí. Přestali jsme budovat společenství a začali jsme vytvářet impérium. A právě ono vždy přináší neshody, lži a nenávist. Lidé chtějí mít více než ostatní! Moudrý Lykurgos věděl jak se podobným věcem vyhnout, ale dnes už jsme na něj zapomněli. Spravedliví jako Ágis jsou odsouzeni k smrti.“
Odběhla od něho a zhroutila se na postel opodál. Kleomenés dál ležel na zemi. Přemýšlel. Jeho vidění světa se otřásalo v základech. Vidění mu zastřely dva pro něj doposud neznámé pocity: láska a vize dokonalého státu. Postavil se a přistoupil k Agiátis. Pohladil ji po vlasech a zašeptal:
„Ještě není všemu konec. Ágidovo dílo není úplně zničeno. Stále se ho může někdo chopit a dovést ke zdárnému závěru.“
Otočila se k němu. Pochopila, co tím chce říci, avšak stále měla své pochybnosti.
„A jak to hodláš udělat? Jak chceš sjednotit lidi a znovu jim vnutit Lykurgovu ústavu?“
„Dám jim to, co panovník musí svému lidu vždy dát. Důvěru a lásku.“
Odmlčel se.
„A taky jim dám to, co dává spartský panovník svým bratřím. Dám jim nepřítele. Dám jim válku, boj a vítězství.“

Vysvětlivky:

chiton - řecký prostý oděv, na způsob tuniky
Lykurgos - polomytický Spartský zákonodárce, vytvořil velmi specifickou ústavu založenou na rovnosti občanů, zhruba 8. století př.n.l.
Seleukos - jeden z velitelů Alexandra Velikého, jeho rod se ujal držav v Persii
satrapa - Perský správce provincie, zůstalo i za Seleukovců
eforové - pětičlenný sbor úředníků, spartský nejvyšší kontrolní orgán
geronti - spartská rada starců
Lakónie - oblast kde ležela Sparta, odtud Lakedaimon a Lakedaimonci, stejně jako lakonická mluva


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.11.2009, 19:02:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 20.11.2009, 11:50:58

   Ahoj! Jako že se spolu dělili o trůn, čili se sesedli na jednom místě! Chápu! ;-) Díky za upozornění!
 Šíma 20.11.2009, 11:50:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 02.07.2008, 16:39:49

   Zdar! ;-)

Když byl publikován třetí díl, musel jsem se vydat k tomu prvnímu a znovu si jej pročíst, abych byl v obraze! A znovu líbilo. Všiml jsem si i jednoho překlepu:

Kleomenés v něm poznal Kleombrota, sezeného krále, který spolu s Ágidem uzurpoval otcův trůn. -- ...sesazeného krále... ??? ;-)

Jdu na druhý díl a pak do finále!
 ze dne 22.11.2009, 18:49:19  
   Leontius: Zdravím, jsem rád, že jsem znovu přilákal ke starším dílkům :-)
Tu chybu ještě omrknu a pisnu, ale neopoměň že Sparta měla dva krále a Kleombrotes byl dosazený na post spoluvládce Ágidova a zároveň byl odpůrce Leonida.
 Tuax 19.10.2008, 0:14:30 Odpovědět 
   De javu? Nevím jak jinak to popsat, něčím je mi obsah textu blízký...

Každopádně vyprávění je plné reálií, atmosféry a působí opravdu dobově. Každá doba, každá kultura měla své kouzlo a je fajn pomocí těchto příběhů do nich nahlédnout a propadnout na chvíli jejich čarovné moci.
 ze dne 19.10.2008, 17:25:08  
   Leontius: Blízký? Hmm, antika a zejména Řecko je mou častou inspirací :-) Díky za zastavení...
 taira 15.08.2008, 11:19:51 Odpovědět 
   tomuhle se říká historická povídka ;-) možná by jí slušel (hlavně ze začátku) vybranější sloh, ale přeci jen je o Spartě a tam si na krasořečnění nepotrpěli.
A postupem času příběh nabývá na síle... :-)
 ze dne 15.08.2008, 11:54:13  
   Leontius: Na vybranějším slohu se usilovně pracuje od 10 let :-D Snad ho někdy bude dosaženo. Díky za zhodnocení. Vidím, že podle tvých oblíbených autorů máš plné právo posuzovat hodnověrnost. :-)
 Imperial Angel 05.07.2008, 20:52:52 Odpovědět 
   Myslím, že takových příběhů by mělo být více :)
Mě osobně nadchl, navíc je napsán poutavě, takže člověk hladce sklouzne až nakonec a ani neví jak...Takže známka je asi jasná :)
 ze dne 09.07.2008, 19:36:06  
   Leontius: Opět děkuji za zastavení a milý komentář. Doufám, že ta skluzavka byla i něčím zajímavá :-)
 Aenica 02.07.2008, 20:59:22 Odpovědět 
   Můj názor pro tebe asi nebude překvapením, ale tak aspoň pro pořádek ;) Musela jsem si povídku přečíst celou od začátku, protože alespoň já se přiznám, že ani v nejmenším nemám paměť na jména, jako koneckonců na všechno ostatní, ale díky tomu jsem se jen utrvdila ve svém původním názoru. Vykresluješ tu zvláštní, pro současného člověka až nepředstavitelnou postavu, která jistě bude mít svůj vývoj a já se těším, až ho budu moci dál sledovat. Obdivuji tvé znalosti a schopnost vše převést do podoby pro člověka srozumitelné a čtivé a naprosto souhlasím s Eky: historická povídka, jak má být :)
 ze dne 03.07.2008, 11:50:58  
   Leontius: Pohoda, díky za komentík a betareading :-). Jsem rád, že je to srozumitelně a předeším že to je zajímavé.
 Šíma 02.07.2008, 16:39:49 Odpovědět 
   Hm... Vysvětlivek potřeba bylo, alespoň pro šímu! :-DDD

Netvrdím, že byla pro mne tato první část historické povídky na pokračování tím pravým ořechovým, ale je docela příjemnou změnou a něčím, co se zde jen tak nevidí... No, alespoň ne tak často! ;-)

Co dodat? Za vším hledej ženu! Politika byla a je ve všem, včetně budování a udržení moci a je jedno, zda-li tomu je za dob řeckých městských států, nebo v současnosti... Intriky, podvody, převraty, no, musím se přiznat, že se mi Tvůj příběh začíná líbit... Kdy bude další část? ;-)))
 ze dne 02.07.2008, 17:42:51  
   Leontius: Díky za zastavení, Šímo! Já jsem rád originální :-D. Pokud ses v těch (dsti zjedndušených) rodokmenech a intrikách vyznal tak to jsi četl opravdu pozorně.
 Ekyelka 02.07.2008, 15:55:06 Odpovědět 
   Ave, Leontie :)

Nebudu se dlouze rozepisovat, jak zajímavý to je příběh - to každý pozná sám. Ano, líbí se mi i přes některé stylistické drobnosti, které by se ještě daly učesat (a kterých si nejspíš všimne jenom rýpal jako já).
Stručně: historická povídka, jak má být. Vysvětlivek ani nebylo potřeba. :)
 ze dne 02.07.2008, 17:30:21  
   Leontius: Salve Eky,

Díky, že sis našla čas na publikaci. Ty chybičky mě docela zajímají :-) Nepotřebovalas vysvětlivky? No dobře, tobě to věřím :-D

Vale
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
***
Betwithell
Bolesti
M. Daněk
Šťastný den...
Droom
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr