|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Pochybnosti ::
 kulkul |
publikováno: 04.07.2008, 6:16
|
| Lido 24-dokončení. Ještě bude poslední kapitola a doslov. Takže už to brzy dokončíme. Děkuji každému kdo tento text "shlédne" + pozdravy od Nely. |
| |
|
|
Slunce pomalu svinovalo hořící falangy dštící zářivý svit na zdlouhavé pouti od mlžných vrcholků hor na obzoru přes omšelé červenavé střechy rybářských chatrčí kolem Trojských zdymadel, k oranžovým a žlutým ohradám satelitních sídlišť. Prohřátý vzduch přinášel hrkotavý rytmus nákladního vlaku s bezpočtem vagónů po okraj naplněných koksem.
Z neutuchajícího monotónního hukotu automobilů zčistajasna vyvřel jásavý skřivánčí pokřik jako poslední varování před zhoubnými následky nadužívání sporných vymožeností techniky. Také slunce mělo patrně zvyk naslouchat spíše uklidňujícímu ptačímu zpěvu než vřískání cirkulárek a sbíječek tůrovaných na nedalekém staveništi snědými montéry v umaštěných kombinézách. Někdo však statisíce rodin s malými dětmi žadonivě čekající na zázrak získání bytu v Praze uspokojovat musel, Nela proto nepříjemný kravál bez námitek snášela. Ani svému úhlavnímu nepříteli by nepřála postavení mladé matky bez střechy nad hlavou, bez finančních prostředků a bez jistoty budoucnosti, v němž se za přispění Dalibora krátce po maturitě ocitla. Jeho zavedená firma ji naštěstí brzy dostala z nejhoršího ven, ale co kdyby šel s platem dolů? Čím by se zaručil za prostorný byt zatížený mnohaprocentními úvěry? Co kdyby měl najednou hlouběji do kapsy? Dalibor nepříjemné otázky řešil obvyklým způsobem, prostě si je nekladl, ale byla zde také prozíravější Nela. Tehdy trpce litovala předčasného odchodu z vysoké školy. Maturita na střední keramické škole ji opravňovala leda štemplovat pohlednice na poště. Jakmile Jola odrostla natolik, že ji mohla umístit v mateřské školce, dodělala si Nela večerní umělecko- průmyslovou nástavbu. Absolvovala ji s vyznamenáním a tak se alespoň mohla ucházet o místo návrhářky.
Nelino bilancování životního osudu přerušilo telefonní vyzvánění. Dalibor - zachvěla se Nela. Co když se mu něco stalo?
Z dětského pokoje vystřelila také Jola, pronásledovaná patrně stejnými obavami, obě se hnaly úzkou chodbou haly k telefonu.
"Lido," zmocnila se Nela sluchátka.
"...Lido," odpověděl telefon a Nela dobře věděla, že se nejedná o ozvěnu.
"Táta, je v pořádku," informovala Jolu.
"Hurá!" řvala Jola jako pavián.
"Jen se neraduj předčasně," brzdila Nela Jolu v euforii odkládajíc naslouchadlo, "táta říkal, že jsme mu odnesly peníze. Bude si muset útratu napracovat mytím nádobí."
"Tak ať mu půjčí pan Mušle," přišla Jola s nápadem.
"To určitě," stiskla Nela útrpně rty, "ten je neustále plonkový."
Jola se chvíli mrzela že otec zřejmě nepřijde hned, pak ale v jejích černých zorničkách zablýskala známá rošťačka.
"Pan Mušle tedy bude muset utírat," vydechla s předstíranou zničeností.
Představa dvou sebevědomých mužů v perfektních oblecích, původně hostů luxusního hotelu, umývajících se zdrcenými výrazy haldy znečištěného porcelánu... to byla náramná psina.
Jak šel večerní čas, nepřestával však v Nele hlodat červíček pochybností. Jola dávno spala, když Nela s myšlenkou na nedávné sliby zajela zkoumavě Daliboru do náprsní kapsy. Pod zapomenutou peněženkou (aspoň v tomhle nelhal, oddechla si) nahmátla navoněnou dopisnici s důvěrným vzkazem od neznámé ženy.
OPEN YOUR HEART FOR ME, PLEASE - četla Nela podbízivé řádky, strnulá žárlivostí.
Pochopila okamžitě, nebylo možné to nepochopit, vzkaz navíc končil dostatečně výmluvným podpisem "your Simona".
Zase má nějakou ženskou, polilo Nelu horko pokoření. Zase mě podvádí s cizí sukní, nestojím mu ani za to, aby přede mnou skrýval milostné psaníčko, na jehož nepoužité straně si klidně provedl kontrolní výpočet akcií. A jak je to asi s tím "nádobím"??
Nela ucítila bodavý tlak na prsou způsobený návalem krve. Roztřásla se po celém těle a měla dojem, že se jí hlava každou chvíli rozskočí. Kolem viděla jen oranžová kola otáčející se šílenou rychlostí. Cestou do kuchyně se bolestivě udeřila o veřej dvěří. Tupý úder zněl v Neliné utrápené hlavě jako ozvěna výkřiku skřeta ze dna propasti.
Opřela se bezděčně o myčku na nádobí, vzápětí však uskočila jako opařená. I ta myčka, opravená ráno, kdy věřila že se Dalibor polepšil, že seká latinu, nyní Nelu bolela a pálila jako rozžhavené železo.
Zdvihla ze stolu "super" fotografii, kterou jí ukazovala večer Jola. Byla na ní Nela s Daliborem ve vášnivém objetí před zlatnickým obchůdkem na Václavském náměstí. Nela se zdráhala uvěřit vlastní totožnosti, vůbec si nevzpomínala, že by se v poslední době zdržovala s Daliborem na Václaváku, a nyní, skrz potůčky bezmocných slz, poznávala dvojci hrdinů za známého muzikálu. Romantická dvojička Dalibora a Nelu jen připomínala. Byli to herci.
Fotografii zalícovala s usvědčivým lístkem nalezeným v Daliborově saku a oboje rozškubala na tisíc kousků.
"To jsi mi neměla dělat, Jolo, s tou fotografií," šeptala Nela mezi tichými vzlyky, "je to teď mnohem těžší."
Já ne, to ti z časopisu - slyšela v duchu Jolino vymlouvání.
Nela dostala hysterický záchvat. Rodina, láska, manželství, život, všechno se rozpadalo v mužově nevěrnosti a definitivní ztrátě důvěry, z níž se klubalo obávané slovo ROZVOD následované třemi řvoucími vykřičníky.
Polozadušená Nela si prudce roztrhla triko, aby osvobodila křečovitě stažený hrudník. Náhlý příval kyslíku ji zprvu ochromil, ale po přiložení studené žínky na hroty plic nalezla dost sebevlády, aby se doplazila do koupelny, zamkla dveře a pro jistotu je zabezpečila vlastním tělem. Tam venku na ni číhalo všudypřítomné nebezpečí výsměchu, v uzavřené místnůstce se cítila jakž takž bezpečná, přestože jí bylo na zvracení. Vzala si radši několik prášků na spaní a rychle je spolkla.
Vhodila do záchodu útržky, které dosud nepřítomně žmoulala v ruce. Sešlapala na podlahu kalhotovou sukni, spodní kalhotky i bavlněné fusekle, elastický pás pro správné držení zad mrskla do koše se špinavým prádlem. K čemu jí ještě byl, nechtěla být krásná, rozhodně ne pro Dalibora, nejradši by roztřískanou skleničkou kondicionéru zhyzdila svou čokoládově opálenou pokožku k nepoznání hlubokými jizvami. Nenáviděla se.
Skočila do vany, pustila vlažnou vodu a zuřivě si drhla hrubým kartáčem všechna místa, kde se jí proradný manžel dotýkal.
Už nikdy se mě nedotkneš - zapřísahala se Nela ponížená nevyléčitelným mužovým záletnictvím. Nemilosrdně masírovala celý povrch těla struhadlem reflexního kartáče.
Před ústy, nesoucími od včera stopy dobývání a rozrývání požitkářského Dalibora, ale také otisky vřelých polibků Milana Líbala, se však nerozhodně zastavila v půli pohybu... Co s ústy, kde "byli" OBA??
Nehraješ náhodou TY sama divokou hru na manželský trojúhelník, děvenko? Není divu, že sis nabančila nos - bleskla Nele hlavou výčitka svědomí.
ON začal! - ohradila se Nela.
Já neměla zájem o milostná dobrodružství, já jsem v podstatě usedlá žena usilující o harmonický život v rodinném kruhu, z něhož nemorální Dalibor neustále utíká. Milanovi, ke kterému mě pojila náklonnost první lásky, jsem chtěla pomoct, nic víc.
To Dalibor způsobil rozkol - bránila se Nela, v domácnosti byl budižkničemu, zato ve společnosti cizích žen nezvykle ožíval, zahrnoval je uctivostí a kradmými doteky. Vždycky. Odjakživa. A lže mi do očí.
Těmahle rukama jsem tahala Jolu a těžké nákupy do čtvrtého patra, pokud nefungoval výtah. Devadesát šest schodů! A Dalibor? Poletoval zatím od jedné sekretářky k druhé, dál hrál nekonečnou hru na schovávanou s bouřlivými firermními oslavami a dvořením se ženám. Snad za to ani nemůže. Škoda, že se nenarodil v Turecku.
Rozhodně si s mužem neměla co vyčítat, ale na tom nakonec už nezáleží.
Rozvádím se - uvědomila si Nela a vytáhla pryžový špunt z vany. Voda se zbytky pěny ubývala v odpadních trubicích, Nela se nořila jako z očistné lázně, kterou si dopřála poprvé po šestnácti letech manželství. S pocitem osvobození z pout přetvářky si konečně přiznala pravdu.
Věděla, že počínaje dneškem je sama, ale cítila se přes únavu jako znovuzrozená, silná a s nadějí do budoucna. Celý život opovrhovala ženami flirtujícími s cizími muži, ale výsledkem byla jen zrada na ní samé. Jejich dávno rozklížený svazek držel jen setrvačností, zvykem lidí, mezi nimiž zatím vyrostla barikáda. To nebyl "život s mužem", ať už ho Nela měla ráda nebo ne.
Musela podat žalobu o rozvod. Musí - v nerovném vztahu se proviňuje sama na sobě. Je mladá, ve svých pětatřiceti si uchovala vzhled studentky a první známky stárnutí pleti umí rozehnat svižnými nápady nenuceného oblečení s barevnými kontrasty.
Rozvedu se a začnu znovu, mrtvou knihu tohoto zkrachovalého manželství prostě zavřu.
Navíc mám kam jít - pomyslela na Milana, i když kvůli Milanovi se nerozvede. Kvůli němu ně, jen a jen kvůli sobě.
Avšak čím víc si Nela uvědomovala nutnost a oprávněnost rozvodu, tím také rostla její bezradnost a strach, že zůstane v životě opravdu sama. Tušila, že na Milana se nemůže spolehnout, snad ji miluje, ale "stihnul" jí lhát a pokořit ji hned druhý den obnovené známosti. Omluvil se sice, ale vzápětí se znovu opil...
Zdál se lepší než Dalibor patrně jen proto, že ho Nela tak dobře neznala.
V bytě klaply dveře a Nela sebou trhla. Snad se už vrací Dalibor? Musím mu to říct, ale jak? Jak začnu?
Ten lísteček Nela spláchla, ostatně Dalibor by nevěru zapřel. Co je na tom že mu ctitelky píšou, je koneckonců známou osobností. Takové případy se dějí, neznamenají nutně nevěru...
Ach, já prostě nevím, nevím co dělat, ze všeho nejvíc se mi chce spát... - prášky pomalu zabíraly a už klidnější Nela spolkla ještě jeden.
"Mami, kde je táta?" ptala se Jola z haly znepokojeným lítostivým hlasem, když podle chybějících bot zjistila otcovu nepřítomnost.
Jola, co bude s Jolou? - procitla Nela na chvíli.
Co bych si počala s Jolou, která Dalibora miluje, nemohu jí ho vzít.
Ach, nevím co mám dělat, tyhle otázky mě vždycky srazí zpátky na kolena. Snad až bude Jola dospělá, potom i já... ale to už budu sama stará, ošklivá, unavená...
Nevím co dělat, nevím... teď jen... spát... Spát.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 39 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
