» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2140846

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Proslov na konec školního roku - 9.C FOREVER! ::

Dominica	publikováno: 08.07.2008, 18:02

Tak tohle je proslov, který jsem psala na konec našeho školního roku s naší devítkou.Dávám ho sem jenom proto, aby se mohl z něj někdo inspirovat, kdyby potřeboval...a je to vcelku příjemné čtení...=)


	Vážení přítomní, paní učitelky, páni učitelé.... Dnes jsme se sešli, abychom si připomněli devět příjemně prožitých let na této škole.Dovolte mi za sebe, i za celou třídu, ohlédnutí za těmito léty. Vše to začalo 1.září 1999.S pomocí paní učitelky Jarky Lojkové jsme vystoupli na pomyslný první důležitý stupínek. První třída základní školy.Byl to náš první důležitý krok do života a zároveň odchod ze světa rádovánek.Paní učitelka nás učila prvních pět let na základce, tedy celý první stupeň.Těch pět let bylo pořád ještě hrou.Krásnou hrou, na kterou nikdy v životě nezapomeneme. Pamatuji si ještě poslední týden v červnu, když jsme byli v páté třídě. Dostávali jsme nové učebnice do šestého ročníku. Všichni do jednoho jsme se těšili, že příští rok už z nás budou velcí šesťáci.Když se na to díváme zpětně, každý z nás se musí nad těmi naivními představami našeho dětství pousmát.No, někteří z nás při této vzpomínce jistě skončí v křeči smíchu.=) Dašlí stupínek jsme téměř úspěšně zdolali právě příchodem do šesté třídy, značně nám přibylo učení. Ve snaze naučit nás toho co nejvíce nás dusil náš třídní učitel Václav Novák.Matematikou žil a žije.Nebyl den, kdy by nám nepřipomněl nějaké moudro bájných středověkých matematiků, dokonce i v latině, čímž mu každý stejně nerozuměl ani slovo.Ale už jen to snažení se, nám něco vtlouct do hlavy, bylo uctyhodné.Ikdyž jsme pana učitele Nováka taky hodněkrát pozlobili, měli jsme ho rádi, pro jeho snahu nám dát něco do života.Snažil se o to nejen svými hodinami matematiky, které se občas zvrhly v horlivou a nekonečnou diskuzi na téma švestkové knedlíky se šlehačkou, ale i radami a historkami z jeho života, které pro nás jsou a budou poučením a inspirací do dalšího života.Ale nebyl jediný, kdo nás doprovázel na našich pomyslných schodech školních let.Spolu s ním s námi šlo několik dalších učitelů, kteří nám dávali moudré rady do života.Života, ve kterém budeme každý sám za sebe... Druhý stupeň základní školy pro nás však nebyl jen návalem učení, ale stoupla i jistá míra zodpovědnosti a samostatnosti, které se po nás, k naší velké nespokojenosti, chce rok od roku víc a víc.No, druhý stupeň už je také za námi...Tedy skoro...=) Třetím důležitým stupínkem byly přijímací zkoušky na střední školy a učiliště.Byl to stupínek znatelně vyšší a obtížnější než dva předchozí.Ale téměř všichni jsme příjimačky zvládli, a ti co ne napoprvé, na podruhé je též zdolali. Abychom to shrnuli.Nechceme se opakovat, ikdyž bychom tohle všechno chtěli říkat tisíckrát dokola. Základní škola, ikdyž jsme si to moc neuvědomovali, se pro nás stala útočištěm.Upnuli jsme se na ni možná víc než je zdrávo a o to těžší je naše loučení. Nejednomu z nás ukápne na naše krásné školní popelnice před vchodem slzička. Ikdyž jsme někdy zlobili a bylo to s námi k nevydržení, chtěli bychom abyjste i vy, naši milí kantoři, na nás vzpomínali v dobrém a ještě za další léta si řekli, jakou jste měli skvělou třídu.My, všichni co tu teď stojíme svátečně oblečeni, s očima plných slziček a kapesníkem v plné pohotovnosti, si vždy řekneme, že základní škola pro nás byla ta nejlepší z nejlepších. Těmito řádky bychom chtěli poděkovat všem našim milým učitelům.Panu učiteli třídnímu, Václvu Novákovi především...dále paním učitelkám Strebelové, Krajíčkové, Laučíkové, Kadlecové a Šroufekové, samozřejmě i pánům učitelům.Panu učiteli Havlíčkovi, Chvojkovi, Krajčímu, Průšovi, Navrátilovi, Štěpničkovi a Novákovi. Dík patří i panu učiteli Bulínovi, jakožto zástupci ředitele a panu řediteli Fukalovi.Poděkovat bychom chtěli i našemu panu školníkovi Boudnému, ale jelikož tu s námi není, poděkujeme mu potom.=) Naši milí páni učitelé a paní učitelky, děkujeme Vám za všechno co jste pro nás celých těch devět let dělali.Otevřeli jste nám bránu do další, ne až tak snadné etapy života.Už to nebude jen stoupání po těch pomyslných schodech pořád nahoru, ale taky pády dolů.už to víme, Slovy všechno co bychom vám chtěli říct vyjádřit nejde, ale však vy víte jak to myslíme.Ještě jednou velký dík za nás za všechny. Děkujeme za pozornost...=)


celkové hodnocení autora: 76.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 33		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MrsSelfDestruct	09.12.2008, 14:41:50

úplně jsi mi připoměla onen den odchodu... jak my brečeli !!!

Michael Flannery	09.07.2008, 20:37:25

Hezké :). Ale věz, že na základku vcelku rychle zapomeneš - na střední ti přijde doba "prvních" :) - první láska, první opice, první okno, první rozum, první joint, první ... whatever :). Letos v květnu jsem maturoval, takže už budu magistr, až dokončíš SŠ (a PhDr, až budeš Bc.) :) ... hezká představa.


ze dne 10.07.2008, 12:53:22
Dominica: No vzhledem k tomu, co jsem na základce prožila, bych na ni zapomněla jen velmi nerada...Ujištuji tě, že na někerá ta poprvé nemusím čekat až na střední, právě některá jsou a budou spojena se základkou...vždycky budu vzopmínat na skvělou třídu....=)...A také děkuji za komentář a čas, který jsi věnoval k přečtení měho proslovu..=)

j.v.neon	09.07.2008, 17:10:33

No, počkej, až poznáš střední a výšku, to bude nostalgie...aspoń máš tedy pěkné ponaučení do života. Co se týče výkladu: milý nápad (ale) se spoustou stylistických triků, které se stávají v textu přebytečnými. Ten proslov bych musela slyšet...


ze dne 10.07.2008, 12:51:34
Dominica: Přesně tak....tu emociálnost a atmosféru mu dává jen živý přednes před sborovnou a třídou...=)Jinak moc děkuji za komentář a přečtení mého dílka...=)

Adrastea	08.07.2008, 18:02:18

Jé, tak teď jsi mi přivodila stav hluboké nostalgie. :) Taky jsem kdysi psala proslov pro naši třídu, takže vím, že to není žádná legrace vtěsnat celá ta dlouhá léta na pár řádků. Většinou z toho vznikne jakési nepříliš vyvážené chrlení emocí a vzpomínek. Podobně jako tady. Ovšem tentokrát nijak zvlášť rýpat nebudu, protože je mi jasné, jak velký význam měl tenhle kousek textu pro všechny zúčastněné. Pro příště si jen zapamatuj, že se píše "abyste", ne "abyjste" a "i když" namísto "ikdyž".


ze dne 08.07.2008, 18:19:54
Dominica: Díky moc za komentář.Sice pro nezasvěcené má tento proslov poněkud méně hlubší význam.Pod určitými větami je toho ukrytého hodně, co čtenář nezasvěcený nepochopí, ale třeba žák naší třídy pochopí až moc....=))děkuji ještě jednou...