obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2140848 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 11 ::
obr

:: Proč? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Život je svině
 autor proklatysnek publikováno: 10.07.2008, 12:20  
....Jeden z dalších pokusů...
 

Seděla na židli a dívala skrz ušmudlané okno, na němž byl v dolním rohu nalepený papírový panáček s balónkem. Nevnímala ho, přemýšlela nad ním už několikrát a přišel jí jako neskutečná provokace. Snad to ostatní vidí jinak…

///
„ V každém případě se o to pokusíme.“
„Ano, to bych vám doporučovala!“
-Osoby v chodbě se na ni ohlédly a na chvíli zavládlo ticho.-
--Takové ticho, že byl slyšet i její tlukot vystrašeného srdce. Až moc rychlý tikot--
„Na co čumíte? Starejte se o svý věci!“
-Uštědřila těm zvědavcům pohled připomínající lvici, které berou její mláďata-
„Já samozřejmě chápu, že to musí být těžké, ale měla by jste se uklidnit.!“
///

Nevěděla, proč se takhle chovala. Ten člověk za nic nemohl. Nakonec, byl to přeci on, který jim dlouho pomáhal. Styděla se za to…
Venku se mezitím rozpršelo. Drobné dešťové kapky se klouzaly po okenním skle a tvořily tak zajímavé motivy. ..

///
„No to je ale pěkné. Copak nám to Kubíček nakreslil?“
-Bez odpovědi, jak čekala.-
„To vypadá jako silnice, po které jezdíme do města. Je to silnice, Kubí?“
-Opět ani hláska, nesmí to vzdát.-
///

Byla unavená, strhaný obličej o tom podával jasné důkazy všem okolo. Netušila, kdy spala přes noc vkuse. Bez žádných ubulených přestávek u okna, bez pauz na výkřiky po domě: proč? Nevěděla, kdy se naposled od srdce usmála. Bez žádných falešných kudrlinek či s křečovitými dolíčky…

///
„Tak co? Jak to vypadá? Je to lepší?“
„Snažíme se.“
-První úsměv.-
„On to zvládne, je to velkej chlap.“
-Jeho pomněnkové oči byly sklopené do země,“
„Kdyby jste cokoliv…..“
„Ano, děkujeme.“
-Povinný úsměv číslo dva.-
///

Držela ho za malou ručičku a svými kulatými bříšky mu přejížděla přes hřbet ruky. Pokusila se nevnímat to strašné pípání ze všech stran. Tolik přístrojů, grafů a tabulek. A jí znovu vjela do hlavy ta zatracená otázka a rozhodila v mozku sítě.

///
„To je hrozné, jak se to mohlo stát?“
„Prý se to prostě občas stane!“
„To ti k tomu neřekli nic víc?“
„Ježiš, ale proč? Proč my? Všude kolem je takovejch lidskejch sviní a jsou šťastný, nic jim nechybí. Tak proč my?“
///

Nepřestávala ho hladit a po tváři jí klouzaly slané slzy. Tolik toho měli ještě před sebou. Vždy mu slibovala výlet do zoo a nebyla schopná ani jednou ho tam vzít. Věděla, že zvířata miloval. Pokaždé, když vyjeli do obchodu nakoupit, museli se zastavit alespoň na pár minut ve zverimexu a on všechna ta zvířata tak obdivoval. Naštěstí byla prodavačka její známá,proto někdy nechala Kubu pohladit si nosála, kterého si nikdo nechtěl koupit kvůli vysoké ceně.

…Dveře do pokoje se otevřely a vešel do nich lékař s mladou sestrou po pravém boku…

///
„Tobě se ten nosál líbí, viď?“
-Kubík kývnul hlavičkou a usmál se na ni, tak jak dokážou jen děti.-
„A chtěl bys ho? Staral by ses o něj?“
-Kubovi se rozsvítily oči a opětoval úsměv.-
„Tak napíšeme Ježíškovi, třeba ti udělá radost.“
-Kuba ji objal a oba byli šťastní,alespoň chvíli.-
///

Lékař přistoupil blíž k posteli a podíval se na ni. Ona ho pomalu přes slzy v očích neviděla.

…“Je mi líto, ale je čas“…
…“Ještě chvíli, prosím!“…
Hlas jí přeskočil, nemohla mluvit, nemohla se nadechnout. Všechna tíha jí teď padala na drobná ramena.

„Tak Kubí, zkus to. Ještě můžeš.“
-Nic-
„Kubo, koupíme třeba toho nosála hned teď, prosím!“
.
.
.
.
-nic-

….“Je mi to opravdu líto“…

…Musí to říct, ač je to těžké jako nic jiného na světě…

….“Můžeme odpojit přístroje?“
-Stovky slz, co padaly k zemi.-
…“Ano.“

Vyšla ven na chodbu, sedla si na zem, opřená o bílou, nemocniční zeď a nepřestávala se ptát: Proč?


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Hanulka222 13.07.2008, 20:22:11 Odpovědět 
   Není udáno ani proč, ani jak. Na druhou stranu si myslím, že na tomhle povídka stát nechtěla- je o emocích a těch je tam dost a dost, minulost se tu mísí s krutou pravdou, utrpení proplouvá snad šťastnými vzpomínkami. Žádné zbytečné řeči okolo, jen čistý děj. Líbí se mi to.
 Te Bi 11.07.2008, 9:37:41 Odpovědět 
   Emoční náboj se tomu skutečně upřít nedá. Okolnosti nejsou podstatný, není nutný cokoli objasňovat - k tomu, aby se to dotklo na správným místě, stačí výsek, kterej vidíme/nám dáváš vidět. Všechno skvěle podporujou dialogy.
Myslím, že se "pokus" zdařil. :)
 Šíma 10.07.2008, 19:45:22 Odpovědět 
   Smutné je to... Vcelku příběh neobjasňuje, co se vlastně stalo! Otázkou je proč se to muselo stát? Čtenář se však nedozvídá nic o událostech, které předcházely. Zdá se, že je text jen malým střípkem v moři bolesti a prázdného místa bez odpovědí na otázky, které byly marně pokládány! Jde o marný boj, který je prohráván na všech frontách (lidských i těch lékařských), zdá se mi, že je atmosféra popsána dobře a jeden se musí po přečtení zamyslet, přestože jde o zcela fiktivní osudy, které se mohou, ale i nemusí zakládat na pravdě...
 kulkul 10.07.2008, 14:16:21 Odpovědět 
   Konečně ten "trumf" laciného autorského úmyslu (smrt a její dopady na ostatní) vypadl. Ale ta karta je hrozně osahaná, potrhaná a špinavá jak se o ni všichni perou a opakovaně jí třískají o stůl. Přitom takhle vyšinutá situace je pro předvedení postav nepoužitelná, chovají se stejně strnule, a vyjdou mrtvě, nic jsme se nedozvěděli. Je třeba to dělat obráceně: dát postavám mír, volnost a čas, možnost se opravdu projevit a dát se poznat.
 Abi 10.07.2008, 14:07:45 Odpovědět 
   Kde jsi, chlapce, vzal tu bolest? je jí tam tolik, že kdybych to měla číst 2x hned po sobě, tak mě to položí! Nevím, jestli ti utekla nějaká znaménka nebo celý nosál, vím jen, že to bylo "úderné". A teď mě omluv, jdu se synem do Zverimexu.
 Dawnie 10.07.2008, 12:42:41 Odpovědět 
   Sedím před počítačem, čtu si tohle dílko a po jeho přečtení si podepřu rukou bradu a přemítám... Proč?
Dostal jsi mne. Tohle... Je za jedničku.
 Ekyelka 10.07.2008, 12:20:27 Odpovědět 
   Zdravím.

Až na několik drobných zmanének, co utekly ze svého místa - sakra dobrý text. Silný, plný citu i toho, co se nedá vyjádřit. Víc myslím není potřeba dodávat.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Mukl
mandril
Prkna za růže [...
Lilitka
Krk
vrama
obr
obr obr obr
obr

Pro Tebe
Šuši
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr