|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Festivalová burleska ::
...aneb příběh, který se vešel na jeden kreslicí papír a je z části opravdu skutečný
PS: teď se nějakou dobu nedostanu k netu, tak prosím buďte s odezvou trpěliví |
| |
|
|
Začalo to tím, že jsme ve tmě nemohly najít stan. Naše dámská dvojka se potácela setmělým stanovým městečkem někdy kolem třetí ráno. Během denního světla nám cesta k našemu obydlí nedělala potíže, ale ať to člověk zkusí jen za poblikávání dohasínajících reflektorů hlavní stage a k tomu kilometr od ní.
Klopýtaly jsme přes zákeřně nastražené šňůry. Kde nic, tu nic. Nic, co by vypadalo jako náš stan pro pinče.
Trefily jsme se až na čtvrtý pokus. Přibližně se dvěma kilometry v nohách.
Vrhly jsme do stanu šipku. Přesněji řečeno šipku kříženou s placákem.
Ustlaly jsme si na hromadě dek. Po včerejší studené noci, okořeněné ranní průtrží mračen, nám zapůjčená mohérová pomoc přišla docela vhod.
Inka se pořád ještě hrabala v batohu mezi kosmetickými proprietami. Já si zatím zula svoje steely, schválně v otevřeném vchodu, aby nás neomráčil ten puch. Když jsem stan zavírala, všimla jsem si plešatícího chlápka s přiopilým výrazem a plechovkou čehosi v ruce. Nejistě se kymácel v nočním větru jen kousek od nás. Chtěla jsem mu říct něco o nečumilech, ale vychovanost slušné středoevropské dívky mi v tom zabránila.
Přestože u sousedů neustále žvanili do vonného kouře vodní dýmky a ve festivalovém areálu pořád někdo neuvěřitelně nahlas pouštěl písničky, jak jsem padla do kanafasu, sama nevím.
Možná proto nás vzbudilo to relativní ticho. Pomalu se rozednívalo. Byly čtyři? Pět?
Zjistila jsem, že Inka také zírá do stropu, v němž doslova zářila oranžová krytka. „Kolik je?“
„Nevim,“ povídám rozespale. „Podivám se ti na mobil...“
Začala jsem šátrat po svém minibaťůžku. Předtím zůstal kdesi za mým pozadím, ale teď tam bylo prázdno.
Protože jsem pověstná divokým spaním, začala jsem hledat i jinde. „Ty vole, nemůžu najít bágl... prozvoň mě...“
Inka poslušně sáhla ke svým nohám, nonšalantně vytáhla z tašky mobil a dala se do díla.
Problém byl, že moje vyzvánění neřvalo nikde.
„Že by ho někdo čórnul?“ zkrabatila obličej. Tvářila se teď jako nevyspalý buldok.
„No to si děláš míšu!“ vylétlo ze mě. V batohu samotném toho moc nebylo, jen ten mobil za pár šupů, nějaké drobné a tak (doklady bych mu nikdy nesvěřila), ale co když mi ten chmaták sahal na zadek?! Polila mě studená sprcha.
Vylezla jsem ven po čtyřech, na výzvědy.
Batoh ležel o pár metrů dál. Prohledaný, ale evidentně dost mizerně. Mysl mi padla na toho podivného týpka s plechovkou.
Inka před mým vraždícím pohledem div nezalezla do kouta. Přitom jí se neztratilo nic.
Až do rána jsme nezamhouřily oka.
Sotva začalo slunce hřát, z dalšího stanu se vykulil i zbytek naší kumpanie.
Hned jsme Markétu a společníka varovaly, že kolem obchází nějaký votočka. Čímž jsme Bořkovi zkazily ráno, protože zjistil, že nemá mptrojku.
Spravedlivě rozhořčeni, všichni posílali na mé číslo esemesky. „Chcípni.“ „Udav se.“ „Ať ti to bouchne v pazouře.“ Salva nadávek nebrala konce.
A nestačilo nám to.
„Co takhle vúdú?“ nasadila Markéta čertovský výraz.
„Nemáš od něj nic,“ namítl Bořek skepticky. Bohužel byl v našem babinci jediný momentálně přítomný mužský racionalista.
„A co takhle vlas?“ zmínila jsem se vítězoslavně. V mojí peněžence trčel z drobných (asi mu nevoněly, kurvě jedné vybíravé) krátký hnědý vlas.
„Jak víš, že je jeho?“ oponoval pořád ten duchapřítomný mladík.
„Normálně nikomu šrajtofli na hlavu nevoblíkám... a ty seš blonďák.“ Ve své nažhavenosti na pořádnou pomstu jsem byla ochotná Bořka tvrdě usadit.
Rozradostněná Inka naškubala pořádné hrsti vzrostlé trávy. Z nich a z vlasu jsme upletly panenku. Bořek si myslel své.
Markéta ze šitíčka vytáhla jehlu.
Ještě, že všichni kolem vyspávali opici, jinak by si o nás asi pomysleli pěkné věci. Že jsme chovanci blázince, lidožrouti z tramtárie nabílení vápnem, že jsme si šlehli...
Iniciativy se chopila Markéta. „Uga uga, ó teď tě mám ve své moci, bídný červe..,“ kroužila panákem vzduchem. Soudě podle zručnosti toho o vúdú asi věděla tolik, jako Bořek o zašívání ponožek.
„...teď tě mám ve své moci... Agáto, začínáš,“ podala mi obřadně panenku i jehlu.
Byla jsem naštvaná, a tak jsem si párkrát píchla.
Bořek jen proto, aby netrhal partu.
Inka se přidala jako vyváznuvší potenciální oběť.
A Markéta jako hlavní kněžka dílo zkázy zapalovačem dokonala.
...
Druhý den ráno se všichni naši sousedé zeblili jako Alíci. Přestože se navzájem neznali a nepili z kaluže u vchodu do kempu jako jiní experti.
Pozvracel se i jeden z pořadatelů a dva saniťáci, když se snažili poskytnout první pomoc jednomu připlešatělému chlápkovi, kterého skolilo cosi neznámého. Padl k zemi tam u pojízdných záchodů, obličejem na mokrý smradlavý beton. Korunou všeho bylo, že v jeho batohu se našla spousta věcí, které mu rozhodně nepatřily. Můj mobilní křáp a Bořkova mptrojka mezi nimi ale nebyly.
Ještě to dopoledne jsme se odstěhovali ze zvratky páchnoucího placu na druhou stranu kempu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.8 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
