» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2140852

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Anima ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Blue Ray

Nikopol	publikováno: 13.07.2008, 11:58

... faktor nevědomý a jako takový je zodpovědný za mechanismy projekce...


	Obličej celý od krve. Sedím v křesle a přemýšlím o obludnostech. Co je to? Je to tím sluncem nebo křikem dětí před domem? Těžko říct v důsledku čeho tyto stavy přicházejí. Sedím v křesle a přemýšlím o obludnostech. První věcí je nástup, druhou odstup a třetí věcí je výstup. Zkouším to nějakým, nevím jakým, způsobem zkombinovat, ale vůbec se mi to nedaří, jsem takřka na konci svých sil, uvažuji o aktivních imaginacích, ale nic nepřichází, je to zcela mimo moji kontrolu, najednou už to nejsem já ani oni a já nevím kdo ještě, ale je pouze tělesná schránka, zdřevěnělá skořápka neschopna jediného pohybu, je to zbytek nebo spíše přebytek z něčeho, co se ještě před hodinou a půl dalo označit za synchronní organismus. Potom tiše zaklepe na dveře sousedka z třetího patra, je to osoba s kolmo dopadajícím stínem na podlahu, něco mi přináší, vidím zářící kouli plnou drobných modrých linií, podobných těm, jimiž se zdobí porcelán, a ona je zcela mimo tento okamžik, cosi se ji vznáší nad hlavou, vždy jsem to tam viděl jen jsem si to nechtěl připustit, jmenuje se Sára, ona se jmenuje Sára, nebo je to jinak, také se může jmenovat Sylvie, těžko říct, váhavě stojí před prahem a zdá se, že se mi pokouší cosi říct, ale mluvit nemusí, moc dobře vím, co chce vyjádřit, tu sycenou modř kdesi hluboko v sobě, vypovědět bezedné jezero fascinací a krystalicky čistých a upřímných tužeb, a může se jmenovat jakkoli, ztělesňuje keramickou baletku na kovovém mini jevišti, kde jsem co by senzibilní statista, pozorující úchvatné ženy, přeskakující jedna druhou, aby se předvedly v tom nejoslnivějším světle, jsou to ony, křehké antilopy, vybíhající na nekonečnou pláň, zabíhající za prostorové rohy a náhle se převlékající za nestoudné děvky s ledabyle naneseným make-upem na tvářích, jsou to ony, je to ona, snaží se mi povědět o svých někdejších milencích, nejprve nesmělých mladících, jimž sama razila cestu ke svému klínu a později o zcela zkažených tyranech, libujících si v ohavnostech všeho druhu, a líčí i to, jaké kdo měl oči, jaké kdo měl ruce, jaké kdo měl… Opouští mě pevná půda pod nohama, je tam mahagonové křeslo, vzpomínka z pozdního dětství, mladá dívka v sněhobílém přehozu míchá na malém stolku nápoj nejméně z deseti přísad, abych prý okusil budoucnost, abych se vyhnul chybám, které bych jinak mohl lehce přehlédnout, ale za nedlouho celá místnost zmizela a s ní i dívka v sněhobílém přehozu, ocitl jsem se v husté mlze a nic jsem neviděl, linuly se ke mně rozvášněné vzdechy, odkudsi zpoza starého kostela, kam jsem byl bráván na nedělní bohoslužby, byli tam oba, starý muž v temném hábitu i černovláska s povytaženými podvazky, oba tam byli, a tak jsem zahlédl budoucnost v automaticky se rozvíjejícím svitku, slova spěchala jedno za druhým, pil jsem z pohárů plných vína a okusoval šťavnaté broskve, viděl jsem například nebe, jak mi klesá do klína, vše se arytmicky zvětšovalo a teď tu stojí přede mnou, dobrosrdečná Sára nebo Sylvie, překrásná mladá žena s ďolíčky, překrásná mladá žena, v popředí tyrkysového snu, překrásná mladá žena, plná špíny i čistoty, plná dobra i zla, zkrátka překrásná, archetyp, řekl bych, a mluví, mluví, mluví…


celkové hodnocení autora: 88.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 29		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Hanulka222	17.07.2008, 13:39:54

Tak jsem si říkala, že se taky zastavím, když sis dal tu cestu ke mně :-) Všimla jsem si, že převážná část textu je tvořena jedním souvětím. Střídá se v něm popis děje, jednotlivá přirovnání zachází až do nepravděpodobných končin, čtenář je nucen zapojovat fantazii, je to skoro jako výlet někam mimo všednost. přitom všechno stále stojí na realitě, na jejím uchopení, částečném prožitku. No, tak tím jsem vlastně chtěla říct, že se mi to líbilo...

kulkul	14.07.2008, 9:05:35

Domnívám se že je to matka, ne anima, ta zralá dobrá komunikujíácí chápající žena nezneužívající svých zkušeností, leda k porozumění a nápomoci - to je spíš archetyp matky. Anima je spíš ta bílá mizící, lakomá na projevy i ty broskve. Vidina je ve své hlubinně psychologické ambici zřejmě mylná, nicméně literární projev je čtivý, vtahující, zajímavý a plný erotického magnetismu, s nímž autor pracuje odvážně ale zároveň taktně, kultivovaně.

amazonit	13.07.2008, 11:58:25

tahle dílka tokově volně myšlenková se dost složitě hodnotí, zatímco jedni je považují za neliteraturu, jiní je nadšeně ,,konzumují" a obdivují obraznost a přelétavou prchavost, kterou je vykreslena podivně neosobní atmosféra sahající za hranice všednodennosti... myslím, že onen archetyp jsi zachytil dle svého, působivě a trefně a co já nyní s tím?:o)) jakou známku?