» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2140853

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Doma, sám ::

Šón	publikováno: 16.07.2008, 10:12

čtěte a komentujte


	Bydlím v domě na kraji města. Je to malý dům. Občas se něco kolem semele, ale většinou to skončí tak, že sloužící policista dostane panáka dle vlastního výběru a jede zpátky na služebnu. Dnes se cítím nějak divně. Je pátek večer. Mám dost všeho, musím se vypnout. Ještě umyji nádobí a jdu spát. V okně se něco mihlo. Vylekaný se koukám ven. Ale nikde nic. Je to divné, asi se mi to zdálo. Jdu spát. Dnes mě již nic nečeká. Výjimečně je prázdný dům. Rodiče odjeli pryč. Prostě klídek. ,,BUW, BUW, BUW´´ ozvalo se od okna v přízemí. Rozklepaný se schoulím pod deku. Říkám si to přejde. Třeba to nic nebylo. Po chvíli se to opět opakuje. Chci spát. Budu dělat jakože tu nejsem. Třeba je to přejde. Pak jsem ale uslyšel zvuk kamínků dopadajících na tabulky skla v okně. ,,Kdo to je?´´ říkám si. Může to být sestra, že by se takhle neočekávaně vrátila domů?!? Ale co, už se to párkrát stalo. Tentokrát mě z postele dostal zvonek. Jdu otevřít, asi to bude sestra. ,,Jsem rozespalý, co chceš´´, říkám, když sundavám řetízek ze dveří. Otevírám a vtom ucítím sílu, která tlačí dveře proti mě. Snažím se ji přetlačit a dveře zavřít. Je to jen kousek a dveře zaklapnou. Ale to se mi nepodaří. Dveře se rozrazí a v nich stojí člověk. Nevím kdo to je, nevidím ho, je tma. Vrazí mi pěstí a druhou rukou se mě pokouší udeřit, ale nevydařilo se mu to. Aspoň si to myslím. Vrazím mu taky jednu. Potom si ale všimnu, že ten nezdařený úder nebyl nezdařený, jelikož mi z břicha teče krev. Nejspíš měl nůž. Útočník se napřáhne, avšak mě se podaří uskočit a zavřít dveře. Vyběhnu po schodech, vezmu do rukou telefon, vytočím policii a volám. Stačím říct, že na mě někdo zaútočil, ale pak si prohlédnu svoje břicho a vidím dovnitř. V ten okamžik na mě přijde divná únava, padnu na zem, telefon zůstal ležet na zemi. Koukám se na něj a myslím na to jak vstanu...ale nejde to. A tak ležím a říkám si, tak teď už mě nikdo nevzbudí. Přijde mi, že se vidím, jak ležím, je to jak živá představa. Jako kdyby duše opustila tělo, dívala se na něj a říkala mu vstávej. Ale moje tělo nevstává. Leží si dál. Skelný pohled mých očí upřeně zírá na sluchátko telefonu. Říkám si hochu to jsi prohrál. Probouzím se. Kolem mě je hodně světla. Všude je to tak světlé. Musím přivírat víčka. Někde v dálce slyším nějaké hlasy. Snažím si sednout, ale nejde to. Přede mnou se zjevuje jakási tvář. Tu tvář jako bych odněkud znal. Zeptám se jí kde jsem. Řekne mi, jenom v klidu lež. Jsem v nebi?? Ne, jsem v nemocnici. Ale chvíli jsem si to myslel. Přežil jsem to?? Myslím že ne. Asi jsem tam umřel. Ale cestou do nemocnice jsem se podruhé narodil.


celkové hodnocení autora: 77.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 39		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

James Tony	16.01.2009, 23:18:43

Zdravíčko, něco podobného rázu mám často jako sen. Ale napsat to, to mě nikdy nenapadlo. Tebe jo, a mě se to osobně líbilo. Ale je to trochu krátke. Na takový příběh bych použil více znamínek. Ale jinak držím palce a přeji pěkný zbytek dne

humunkulus	05.01.2009, 21:44:06

"Potom si ale všimnu, že ten nezdařený úder nebyl nezdařený, jelikož mi z břicha teče krev" "Stačím říct, že na mě někdo zaútočil, ale pak si prohlédnu svoje břicho a vidím dovnitř" Tyhle dvě věty mě docela pobavily :) Toť ale vše.

janie	12.11.2008, 17:25:14

ehm.. ahoj, kratke vety vytvari napeti vazeni. me se libi.. je to rychle, kratke, vystizne.. na co zbytecne vypaplavat slova na nejake detaily.. rekl co mel a ukoncil to.. :)

Guardianes	12.11.2008, 17:20:21

Zdravím. Asi bych jen kopíroval komentáře níže napsané. Ty krátké věty mi přišly velmi rušivé, člověk se tak nějak "nestačil" začíst. Určitě by s tímto námětem šlo pracovat lépe, jak napsala Ekyelka: "Povídka nemusí být dlouhá..."

lien savowskij	19.10.2008, 22:14:59

nepřijde ti to trochu laciné? už u prostřed textu se dal věeně předpokládat konec. A je to velice nerealné, už tě vidím, jak uskakuješ s rozříznutým břichem od dveří.... plně souhlasím s komentáři níže.

Nikopol	17.07.2008, 11:19:38

Zdravím. Myslím, že tohle by se nedostalo ani do těch nejlacinějších povídkových edic. Technicky velmi strohé a nenáročné, vlastně až primitivní. Obsahově ohrané a předvídatelné.

Ekyelka	16.07.2008, 10:12:23

Zdravím. Řekla bych: silně osobitý styl. Jenže začátek textu působí až příliš neuměle, rozháraně. První odstavec je naprosto zbytečný, po přepsání by snad ilustrovat, jak nebezpečná je to čtvrť, nicméně takto napsaný evokuje spíš "rázovitý" kraj, ne vyloženě nebezpečný. Krátké, úsečné věty... Jsou vhodné, když se děj má posunout rychle vpřed. Pro úvod bych volila souvětí, také čtenářovi přístupnější styl. Stejně tak členění textu - odstavce nejsou nic zakázaného, naopak. Souvislý text se z monitoru odečítá docela špatně, nehledě na strukturování textu a vytvoření atmosféry. Ich forma je zrádná - buď vyprávíš z pozice zainteresovaného kronikáře, nebo přidáš víc citu, protože to přeci vyprávíš ty. Emoce mi tady chyběly: strach, vztek, zoufalství i údiv... Buď si s textem víc pohrát, nebo příště zvolit er-formu. Popravdě, když jsem si tenhle krátký text přečetla poprvé, obrátila jsem oči k nebesům. Nedomrlé, úsečné oním začátečnickým stylem, který honem honem pospíchá ke konci bez ohledu na příběh i na čtenáře. Překotnost - to je asi největší chyba textu. Překotnost a příliš krátké věty (vlastně pouze a jen krátké věty, bez jediné rozvité). Když se k tomu přičte začátek, který vypadá jako školácká slohovka, a podivné citoslovce "buw" (šlo použít buch, cink, klep - čeština má spousty citoslovcí)... Zpomal, neboj se pohrávat si s textem. Nahlédni do knih, jak se píšou příběhy, jak jsou postavené věty. Povídka nemusí být dlouhá, ani překypovat sáhodlouhými souvětími a nekonečnými popisy - holé věty ovšem taky nejsou dvakrát košer. Jde o to najít střed, rovnováhu, a naučit se využívat toho nejlepšího z obou extrémů.