» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2140853

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Duše na dvou kolech ::

lucinda	publikováno: 15.07.2008, 23:44

Něco jako sen, který jsem zažila na vlastní duši, to když jsem si s manželem vyjela na motorce na zmrzlinu do Rožnova


	Jednou - v čase oprýskané banality nevšedních chvilek, na samém vrcholu magie - se usadila a znavenýma očima pohlédla na tělo před sebou, schoulené do klubíčka, vítězně zamručelo. Silueta zasténala a rozpůlila se ve dví. Jedna půlka vstala a natáhla si ponožky poskládané z útržků rozechvění. Na řasy posadila svět a vydala se na motorce do galaxie krátkodobých zázraků, nachytat potravu pro svou vyčerpanou duši. Věděla, že ji k tomu stačí jeden kornout vanilkové zmrzliny. V řepkovém poli, skrz denní tmu, rudé vlčí máky troufale vystrkovaly hlavy až k nebesům a povídaly si s šiškami na stromech o svatbě pavouka Václavíka se světluškou Beruškou. O kus dál, v příkopech, kvetly vznešeně se tvářící kopretiny ve společnosti dvořících se bodláků, kteří tajně osnovaly puč proti výfukovým plynům. V nedalekém parku sejmuli otisky lásce a vstoupili spolu do vězení jednoho těla, nechali se svést bezpečím čtyř rozžhavených tlapek. U splavu, bažícího po polibcích spojujících se řek a moří, se koupala srna a hlavou pokývala na pozdrav. Nad hlavou utrmácené slunce páslo rozdováděná oblaka - nadýchaná kapkami deště, zmámená touhou obejmout plody zemské kůry - netrpělivě je popohánělo zpět do stájí mléčných drah. Hnědé oči rozkrojily závoj nebeských průčelí na dva dlouhé stíny křídel pegasů. Ujížděla směrem voňavých křivek tajných přání, skrytá v placentě okružních prenatálních vzpomínek, tam, kde mohla odložit všechnu přízemnost na slinivku břišní. Rozpažené ruce volně klouzaly po hladině nevidomých cest, v poryvech průzračného vlnobití sbíraly úlomky spadaných iluzí. Zadní kolo sypalo všechny starosti do přístaviště nevyléčitelně blažených romantiků, přední se nechalo vést tepem vyhladovělé krajiny srdeční. Svobodný vítr čechral havraní vlasy a vplétal do nich svěží vůni francouzských parfémů. Tváře lačně ochutnávaly lahodný dotek muších křídel, mávajících na její počest. Stmívání vycenilo ostří snům a probudilo vážnost. Ještě jednou zamrkaly, vždyť to není naposled. V teple domova si už téměř hodinu snažila z vlasů vyčesat vítr. „Mami, ty máš pihy,“ vyjekla Terezka. Přešla k zrcadlu, s lítostí si přejela prsty po tváři a stírala z ní přísavky svobody v podobě rozplácnutých mušek, které za tu nádhernou příchuť nemilosrdných krás zaplatily životem …


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 30		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 43		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

montana	08.04.2009, 8:22:03

Zase super. Jsi důkaz toho, že ne každej "srdeční" motorkář, je blázen:) I když, svým způsobem trošku jo. Myslím, že ta "plnost" myšlenek přesně vystihuje tu jízdu... znám to. Člověk vnímá tolik věcí a tak rychle, že má potřebu to sdělovat... taky tolik věcí a pocitů a taky tak rychle. To k tomu prostě patří. A tak můžeme prožívat každou jízdu ještě několikrát...


ze dne 08.04.2009, 11:46:11
lucinda: Nemám co dodat, tak snad jen děkuji. ;) Začíná sezóna, nebo už je v rozjezdu, tak si ji užij, ale opatrně! ;) lucinda

Meluzína	08.09.2008, 12:04:50

Moc hezké a něžné!


ze dne 08.09.2008, 12:31:36
lucinda: Děkuji. ;)

Edvin	31.07.2008, 9:53:22

Tak já jsem se nerochnil a nekochal - já jsem na ten text třeštil oči a snažil jsem se pochopit. Až při druhém čtení mi došlo, že píšeš poezii i prózu naprosto stejně - postmoderna jako řemen! Co věta to samostatná, nezávislá myšlenka! Každý řádek je příběhem na jeden den. Tak se to dá číst. A nehledej v tom ústřední myšlenku, ledaže ústřední myšlenkou je jakési pádění přírodou na motocylu a postřehy ze všeho, co se míhá kolem jedoucího. Pak jo. Ze tvého psaní se učím, co jsem ve vývoji literatury zaspal. A když je to dnešní psaní - jako to Tvé - tak populární, tak na něm něco musí být. Já radši příběhy jako od Čapka, co je píše třeba i ten dnešní Šabach, ale nido mi nemůže upřít snahu pochopit ty mladé spisovatele. Vždyť i má přítomnost na netu je důkazem mé dobré vůle, ne? :-O Žena se rozjíždí krajinou, vnímá ji a dýchá ní, ona se odlepuje od asfaltu a létá málem s těmi obláčky - a pak se vrací domů a tu bác! Děcka to její duševno, tu proživší extázi vůbec nevnímají - jen se diví obyčejným pihám. A ona zjišťuje, že je to ještě přízemnější - rozpláclé mušky. Ten závěr je zcela v mém staromódním stylu. A to že ten svět dědků byl nanic! LOL Tvůj děd Ed :-)


ze dne 07.09.2008, 19:10:25
lucinda: Díky za tak vyčerpávající komentář. Já jen, že tento styl není pro mne až tak typický, byl to jenom úlet. Omlouvám se za zpožděnou odpověď, dlouho jsem tu nebyla a už si ani nevzpomínám na pocity, se kterými jsem to psala. ;) Díky za snahu, teda, že se snažíš pochopit mou písmenkovou fantazii ;)

Te Bi	28.07.2008, 11:15:39

Popravdě, rochnila jsem se a kochala. Až to trošku slastně bolelo. Nebudu vypisovat, který obraty/obrazy konkrétně mě nadchly k nesnesení, ale byly tu. :) Jen srna mi napřed mírně dupala po dojmu (všechna "dobrá" líčení na základce se jen hemžila srnami v zapadajícím slunci a koloušky v křupavé svěží travičce), proto jsem přečetla znova a snažila se zapomenout na předsudky - docela se povedlo a srna postála chvíli v klidu. Ach jo, bylo to přesně pro dnešní den.


ze dne 30.07.2008, 13:07:30
lucinda: Musím se zastat té srny, já ji opravdu viděla, ale u toho splavu jsem seděla já s manželem a ona jenom v nedalekém lesíku proběhla. ;) Ono není nadto se pořádně vyráchat, já to taky tak dělávám. A písmenka jsou proto jak stvořená. Nemusí být nutně má. ;))

Axis	22.07.2008, 19:02:35

Ahoj, líbí se mi to, sice v tom nevidím konkrétně Postřižiny, jak psal OH, ale tuším, že vím, jak to myslel. Je to takové velmi necynické, a to se už dnes jaksi nenosí. Ale možná se to nosit už zase pomalu začíná, tak si na to počkejme.


ze dne 24.07.2008, 11:52:32
lucinda: Ahoj, jsou chvíle, kdy se potřebuji jen tak oprostit a omotat se cukrovou vatou... Já vím, opět jsem někde jinde...;) Díky ;)

amazonit	21.07.2008, 6:15:10

připojím se k obdivovatelům tohoto dílka, nádherné obrazy, ,,hra" se slovy, která jsou velmi citlivě zvolená, zkrátka to sedí a čtenář se může nerušeně ,,klouzat" po slabikách, aniž by někde brknul...


ze dne 21.07.2008, 16:49:35
lucinda: rým nerým, hlavně že to lítá, to já jsem jednu dobu strašně toužila se vrhnout z kopce, byla jsem doslova okouzlena paraglidingem - netuším jestli to píšu správně. No už mě to nějak přešlo ...


ze dne 21.07.2008, 12:15:53
amazonit: lítací, v zádech s gravitací, let se ztrácí a je padací, vím, rytmus nesedí, to já mám někdy ,,skákací", přebrat si to může každý podle svého:o)


ze dne 21.07.2008, 11:13:35
lucinda: Hezky mi to zabrnkalo na duši. ;) A mimo mísu, opět mě napadá onen let, sklouznout se písmenkovou smrští a nenabít si přitom držtičku ... ;)) Omlouvám se, ale poslední dobou mám lítací emoce! Díky ;)

Danuše	20.07.2008, 2:19:28

Krásné čtení hladící po duši... :-)


ze dne 20.07.2008, 13:14:15
lucinda: Děkuji, Danuško. ;)

čuk	18.07.2008, 13:37:28

Opravdu magie. Úžasný kaleidoskop. Nádherné básnické rozvíjení tušeného prozaického středu v pohybu.Mnoho zcela nečekaného, mnoho těsně přiléhavého. A moc pěkná pointa (přímo zbožňuji obrat: z vlasů vyčesat si vítr) a poslední slova velice smutná. Ale abych si i trochu zaryl: ryzost by někdy víc vynikla, kdyby se malililinko někde ubrala expresivita. Opakuj výlet, ať se dovíme víc o pavouku Václavíkovi.


ze dne 19.07.2008, 19:57:43
lucinda: V postatě s tebou souhlasím a svým způsobem si to i uvědomuji. Proto jsem s tímto příspěvkem tak dlouho otálela, ale tak nějak mi tam všechno zapadá... Prostě úlet. ;) Ráda si ho zopakuji, ale když se vyjíždí poprvé po půlroce (zima), tak je to přece jenom mnohem silnější zážitek. Je to více voňavější, osvobozující... No, raději se vrátím na zem. Děkuji. ;)

Hanulka222	16.07.2008, 18:37:38

Nádhera podtrhující nehorkost letošního léta, křídla vlaštovek a svobodu. Opravdu mě tohle dílko moc potěšilo... :-)


ze dne 16.07.2008, 20:01:18
lucinda: Jo, vůně svobody duše je nenapodobitelná a má mnoho podob, někdy trvá jenom pár prchavých vteřin a přitom dokáže neuvěřitelné divy ... Potěšení je na mé straně. Děkuji. ;)

Alan de la Pont	16.07.2008, 14:41:12

Krásná ukázka poezie v próze, která dává více prostoru a volnosti...


ze dne 16.07.2008, 19:57:49
lucinda: Ano, volnost i prostor je důležitý, každý ho podvědomě vyhledává ... Děkuji ;)

paryba	16.07.2008, 8:35:36

Nadhera...


ze dne 16.07.2008, 19:54:16
lucinda: Zvláštní, kolik příjemných pocitů dokáže vyvolat jedno slovo ... Děkuji. ;)

OH	16.07.2008, 6:52:32

Ahojky, Luci, nějak mi to připomnělo Postřižiny a vůbec Menzelovy filmy, ale je to ryze po tvém a moc líbilo.


ze dne 16.07.2008, 19:53:02
lucinda: Ahoj, ondro, ty máš neuvěřitelné představy, až ti je začínám závidět! Děkuji za milý komentík. ;)

Abi	16.07.2008, 0:34:41

Trochu váhám, jestli je ten příspěvek správně zařazen do prózy?! mně přijde, když ne každá věta, tak nejmíň každý odstavec jako taková malá báseň nebo možná obraz...nejsem si jistá...každopádně je to malebné


ze dne 16.07.2008, 19:51:20
lucinda: Je to něco mezi tím. ;)) Děkuji. ;)

Ekyelka	15.07.2008, 23:44:04

Zdravím :) Škoda banálních slov, když text mluví sám za sebe - vůní, teplem i láskou. Kouzlo snu, vetkaného do melodie.


ze dne 16.07.2008, 19:48:45
lucinda: Ano, tak nějak jsem to cítila ... Děkuji za publikaci, hodnocení i věnovaný čas mé osobě. ;)