» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2140853

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303461 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Ze dvanáctky ::

OH	publikováno: 16.07.2008, 10:31

Mikro o míjení, když život cupitá po dně. O míjení druhých i sebe samého.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby.


	Smr, smrdíš jak prase a funíš, určitě slintáš, ty... Její tělo se rytmicky pohybovalo. Přestala myslet na něho a myšlenky vší silou obrátila k bazénu, který si chtěla dát postavit u své babičky na zahradě. Modrej a plnej průzrač vody! Voni by se měli postříkat, né VYKOUPAT v parfé... Dycky když přijdu domu, tak se do toho bazénu ponořim a celý tělo se a měsí... Letmo si všimla rozsvícené lampy na ulici . Noc... Já to stejně, zas ta lampa... Jak onen muž zrychloval, spíše lhostejně něž netrpělivě čekala na jeho vyvrcholení. Její vzdechy byly pokaždé stejné, často zabořila obličej do červeného polštáře, aby nebylo vidět, že se směje. Ale časem už ji i smích začal nudit a vůči svému tělu získala odstup. Honza řikal, že je tu nějakej, co na něj chčijou. A prej je mu jako mně. ... kvůli pár litrum... Muž začal téměř vzlykavě sténat a ona musela zatnout zuby, aby se nerozesmála, když ji málem shodil z postele. Prej se nechá i mlátit, no když s o nechá líbit, proti gus... Když muž dosáhl vyvrcholení, odstrčil jí rukama, kterými ji držel za zadek, až spadla na břicho na postel. Debile... Když odešel, postavila se na špičky a natočila zadek před zrcadlo, jestli jí neudělal modřiny. To já bych mohla poděkovat mámě, že mě dala tohle tělo. No to je taky asi to jediný, za co bych jí mohla poděkovat... Nechat po sobě srát vod nějakejch starejch... V čase ve kterém čekala na dalšího hosta, postřehla počínající bolest. Budu mít zas zánět jako prase, to zas budu chodit tejden s tabletama v julině... Když vstupovala příštího odpoledne s dalším hostem do pokoje, uvědomila si, že dotknout se čísla pokoje, které bylo na dveřích, se jí stává jakýmsi rituálem. Jako kdybych byla malá a bála se, že se už na tu chodbu nevrátim, ale když se dotknu toho čísla, tak mě to ochrání, jako... Ať ale pociťovala, říkala a myslela si cokoliv, příliš to už ji samotnou ani nezajímalo. Když onoho kluka poprvé na chodbě uviděla, myslela si, že se nějak překoukla. Pěkný a s účesem podle módy, v mikině, která jistě několik stovek musela stát. Šel v černých brýlích vedle ženy v krátké sukni, která před ní uhýbala pohledem. Nějaká menežéérka, no jo, ta asi má chutě... To my musíme postaru roztahovat nohy, né... „Takže, Nino, dneska pudeš s nima, je to jasný, éé?“ Nechápavě postávala přede dveřmi s číslem dvě a dívala se na majitele podniku, který na ni svým nervózním a nepříjemným hlasem mluvil. Ale vzal ji za ruku a nešetrně postrčil dál na chodbu. Došla k dalším pokojům a náhle jí „její dvanáctka“ připadala útulně. Když o hodinu později ona podnikatelka z pokoje odešla, Nina s oním klukem osaměli. Začal se omývat ve sprchovém koutě v rohu pokoje a ona si zapálila cigaretu. Překvapilo ji, že si před ní zatáhl plentu, aby neviděla, jak se myje. Krásnej kluk, vopravdu... Bysme spolu měli chodit na rande jako ostaní a... Né tady... Pocítila k oné podnikatelce nenávist a zeptala se do hluku sprchy: „Nechceš pomoct umejt?“ Kluk ale po chvíli mlčky vyšel s ručníkem před sebou ze sprchy. Z nateklého koutku úst si jazykem neustále olizoval krev a trochu kulhal na jednu stranu. Z rohu pokoje vyndal sportovní tašku s oblečením a začal se mlčky oblékat. Nechtěla si kazit chvilku oddechu a vlastně jí jeho problémy ani nezajímali. V sedě na posteli kouřila a popel odklepávala do popelníku na klíně. Kluk k ní přišel, položil jí tisícovku na postel a potom dveřmi odešel na chodbu. Podívala se na hodinky.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 36		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 43		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Te Bi	30.07.2008, 15:58:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: Te Bi* ze dne 30.07.2008, 15:54:47* Promiň, ještě jsem zapomněla ocenit tu "drobnost" s Nininými (no teď jestli jsem to napsala dobře, tak...:) doteky a čísly pokojů a tak to činím nyní. :)


ze dne 15.08.2008, 13:04:23
OH: Ahojky, Tebi, díky moc za zastavení a koment. Omluva z apozdní odpověď. Já to všecko taky tak nějak všeobecně zrovna moc nechápu a "mý hrdiny" taky zrovna moc nemám v lásce.

Te Bi	30.07.2008, 15:54:47

Ahoj. Teď mi došlo, že většina tvých hrdinů je mi naprosto cizích, i uvažováním. Nakouknutí do jejich světa mám ale ráda, i když občas vim, že to nebude pohled nejpříjemnější. Co se konce týče - je velikej a výmluvnej a nic víc bych od něj snad nechtěla. :) Je to svérázný a tvoje.

Vanessa Kuzníková	20.07.2008, 13:10:33

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 18.07.2008, 9:18:22* K tomu se dá říct jen jedno: Já vole? Šmarjá.

lucinda	19.07.2008, 21:01:07

Je to takové syrové, hrdinka se srovnala se neúprosnou realitou, kterou si vytváří sama a je s ní dokane sžitá. No, alespoń, já která o tom nemám sebemenší šajnu, to tak vnímám. Opět zaujímavá, povídka. ;) Nina? Nebyla už jednou v nějaké tvé povídce a také za lehkou děvu?


ze dne 20.07.2008, 8:32:31
OH: Díky, Luci, za zastavení a koment. Já nevím, já žádnou Ninu neznám, vymejšlet jména my vždycky trvá sto let a pak stejně napíšu ty samý. Pěknou neděli přeju.

čuk	18.07.2008, 14:06:59

Hodně husté rozpolcení. A velmi drsný realismus, stav i ke kterému lze dospět. Snad vždycky je snaha po sjednocení, posunem někam jinam Ale k závěru. Najednou se tam vzala taška s oblečením. A druhá záhada:Kolik cigaret vykouřila v posledním odstavci textu? Že je tady ta nenávist nedořečená? tajemství skryté v klukovi má snad několik řešení.


ze dne 18.07.2008, 14:44:18
čuk: Asi jsem v tvém textu objevil víc záhad než jsi asi zamýšlel. Jsem zrovna ve stavu bujné fantazie.


ze dne 18.07.2008, 14:28:42
OH: Zdravím a děkuji moc za koment a zastavení. Nevim, typnul bych to na dvě modrý L&M, nějak jsem to neřešil. Jako bohužel více věcí v tomto textu. Jak kluk vstoupil do děje popsal jsem ho v černých brilkách, faje účesu a fajne mikině, na tašku jsem zabudnul, to snad ale neznamená, že ji nemohl mít. Ono jak se mi v hlavě motala ta chu´t tenhle pocit vyjádřit, tak jsem jaksi taksi detaily opominul...

endless	18.07.2008, 13:31:41

Ondro, ale já to myslela jinak. Ne jako osobu autora, ale jako skutečnost zobrazenou bez příkas a objektivně. AspoŃ vidíš, jak se můžou míjet i komenty...


ze dne 18.07.2008, 13:40:31
OH: momentálně su det a míjí mě uplně všechno, i emu a koaly...

endless	18.07.2008, 12:55:56

Musím říct, že s nedořčenými slovy nemám problém - právě proto, že jsou v kurzívě. K chybám - Ondra ví. Je mi líto, že jsem lecos přehlídla. Příběh sám přesně odpovídá perexu - míjení se sebou samým, míjení s jinými lidmi. Původně jsem měla výhrady k ukončení příběhu...ale teď mám pocit, že to tam snad i patří. Bezvýchodné životy v bezpointovém mikru...zrcadlo. A to ukazuje vždycky jen to, co je před ním.


ze dne 18.07.2008, 13:24:56
OH: Tak teď jsi mě, Jiřinko, celkem odepsala. Místo ksiftu v zrcadle bezvýchodnej a bezpointovej život. To zase ne, a´t to stojí za cokoliv, nějak to k tý smrti doklopýtám. Ona to je asi jen pitomá vypisovačka... A díky za zastavení a koment a korekce, který tady fakt nebyly peříčko a který jsem snad ani nepřijal a vůbec iuheíáu.

Vanessa Kuzníková	18.07.2008, 9:18:22

Mě to připadá bez konce. Z tohodle by se dala udělat dost dobrá detektivka. Líbilo.


ze dne 18.07.2008, 13:19:58
OH: Jo, Vendo, já ti děkuji za zastavení a koment i za nabídku podělaný mouchy a ke komentu se dá říct jen jediný: Tak ji napiš... Ahojky!

amazonit	17.07.2008, 12:19:47

jo, jo pravopis tady trochu vázne, snad malinko víc než jindy... povídka je taková ,,drsná", snad ani ne tím, jak je psaná, ale svou podstatou a tak... nepřihodím známečku 1,5 se nevede, ale snad to nebude vadit, povídka rozhodně nezklamala


ze dne 19.07.2008, 8:42:08
OH: Takže zkoušky dopadly dobře, gratuluji.


ze dne 19.07.2008, 6:23:54
amazonit: u mě být nová záhněda s vrostlicí sagenitu, koukám, rozrůstá se nám to:o)


ze dne 17.07.2008, 16:10:06
OH: Ahóóójky a díky moc za zastavení a koment, Am. Asi jsem tu "trochu drsnost" povídky zbaštil, páč mně tu pravopis nějak nezajímal, nebo co. Napsáno asi tupou sekyrou. Ať se ve všem daří! /koupiljsemturmalínzBorůvky/

Nikopol	17.07.2008, 10:45:28

Zajímavá, poměrně čtivě napsaná povídka, je to fajn počíst si o něčem, co si třeba chtěl jednou napsat, ale teď to za tebe udělal někdo jiný a tobě je najednou neuvěřitelně lehce, že ses třeba neotevřel přímo, ale jen prostřednictvím někoho dalšího. Doklepnutí jsou celkem originální, ty bych neřešil, stejně jako pravopis nebo slovosled, promární je od začátku do konce zachovat myšlenku. Tady se to podařilo, tj. neskáčeš stylem kamzíka ( tak jak to tu prezentují mnozí ) od jednoho tématu k jinému, ale jsi věrný prvotnímu záměru. To je dobře a cení se to.


ze dne 17.07.2008, 16:04:01
OH: Ó, děkuji. Za zastavení a povzbudivý koment. Ať se daří!

Šíma	16.07.2008, 21:35:08

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 16.07.2008, 17:08:08* Ta byla ze svatby mé ségry, bohužel se již stačili rozvést! :-(((


ze dne 17.07.2008, 10:22:39
OH: Jo to je mi líto, jak řiká spolupracovnice, která preferuje volný soužití, svatba je drahá a rozvod ještě dražší...

čertíček244	16.07.2008, 21:21:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244* ze dne 16.07.2008, 14:42:07* ten život nikdy tak úplně nezmizí .. zůstanou vzpomínky :o) Krásný dny


ze dne 17.07.2008, 10:21:18
OH: No je fakt, že jak se díváváám na to své kamení, tak se často krz ně dívám na ten den a vůbec na celej ten čas. Špinavej, ruce kolikrát do krve, páč jsem si myslel, že se nesluší chodit na šutry v rukavicích a hlavně vždycky celkem sedřenej z tý dřiny v kamenolomech, tj. práce pro vrahy... A ty návraty domu, když jsem nic nenašel, což bylo většinou, jsem se ploužil dycky jak, ruce až na zem

Hanulka222	16.07.2008, 19:32:34

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 16.07.2008, 18:56:00* Kukadla byly otevřený a ještě na nich vězely brejle... :D

Hanulka222	16.07.2008, 18:56:00

Ahoj, koukám, že tentokrát je to mikro v pravém slova smyslu. Co si budem povídat, náčrtů lidské psychiky a jejího bloudění by se tu dalo najít hned několik, nejvýraznější je samozřejmě ten Ninin, která si už vybudovala určitou flegmatickou hranici před okolním světem, hýbá se v rytmu něčeho, čemu by, kdyby ovšem chtěla, mohla dobře uniknout. Ale s největší pravděpodobností se k tomu nechystá. Je těžké rozebíratm jestli tohle je či není život. pro ni třeba ano, jiní budou neustále tvrdit, že je to jen určitá póza, maska před vším. Tak a teď jsem shrnula veškeré pocity, které jsem z ní načerpala. samotný příběh stojí víceméně na její práci, takové vystřihnutí kousku z celého obrázku, který nám asi nikdy nebude ukázán, ale my si ho s trochou vůle můžeme vykreslit podle vlastních představ, s vlasním kořením. Zase ti tu zbytečně zabírám místo. Budu se to snažit vykompenzovat to jedničkou...


ze dne 16.07.2008, 19:09:20
OH: Jo, Haničko, ty jsi stejně machr, děnka za koment a zastavení. Já jsem nechtěl ji jako hlavní linii textu, jen jsem všechno připravoval, její a jeho život k tomu setkání, kdy budou oni dva o samotě a napadne je že by se k sobě měli nějak mít, že by to tak mělo bejt, ale vykašlou se na to a nechaj situaci, možnost, nevšímavě odplout. jestli jsi mi za tohle dala jedničku, tak klobůk dolu před tebou, to chtělo fakt obě kukadla zavřený, děkuju ti.

Šíma	16.07.2008, 17:08:08

Zdá se, že každý žije svůj život, jak se dá a mnohdy ryje hubou v zemi... Hrdinka jako by žila dva životy, ten vysněný s bazénem u domu a ten v pokoji se zákazníky... Nedokončené myšlenky? Třeba ji napadlo něco jiného, co mělo přednost? To je zajímavé, jak se dokáže "odtáhnout" od své "práce" a myslet na něco jiného, zatím co ji tam někdo... Víš co! ;-))) P.S. Tvůj styl se mi líbi a občas nějaké ty chybky děláme všichni!


ze dne 16.07.2008, 18:50:35
OH: Zdar a díky za a za, Šímo. Chtěl jsem v textu popsat izolaci a bariéry mezi lidma i v lidech samotnejch. A taky situaci, kdy už nikdo druhýho nehledá, ani nemá pocit, že by měl. Kutilům zdar! /Na tvým webu máš fotku ze svatby a zdravím tvou choťu a to zvíře./

čertíček244	16.07.2008, 14:42:07

Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244* ze dne 16.07.2008, 12:53:45* nápodobně :o) .... a mimochodem pěkný kamínky :o)


ze dne 16.07.2008, 18:43:00
OH: Jó, Jitko, te´d si přijedu od bábušky, kde jsem krmil králiky, ale jen mlíčákama, páč jsem tvrd. housky zabudnul doma a teta mi vypravovala, že se z ní na starý kolena stala kleptomanka, páč si ulamuje v marketech kousíčky sukulentů a ty pak doma chytí a pěstuje a pyšně mně je ukazovala... povídal jsem jí o tvejch opunciích a onaže se je furt krz zimu bojí nechat venku...kamínky byl kdysi muj život, je už pryč, měj se!

čertíček244	16.07.2008, 12:53:45

Chození kolem sebe po špičkách a pocit vyhoření ... toho, že život nemá smysl, potká asi každého z nás. Rozhodně, a neber to nijek zle, umíš napsat i lepší povídky.... i když tohle taky není špatný, jen mi tam prostě něco chybí ( a neptej se co, protože to fakt neumím říct :o) ) Snad tě potěší i malá čertovká 1,5. :o)


ze dne 16.07.2008, 14:07:43
OH: Mně potěší vždycky, jak tvůj nick uvidim. A možná ten text je jenom o tom "něco tam chybí" a možná šmejdský styl napsání a stavby textu to má jen podtrhovat, aneb je něco zkur v životech našich, no já asi budu radši ticho, děnka za zastavení a koment. Ať žijí opuncie.

Ekyelka	16.07.2008, 10:23:15

Zdravím. První věc, která mne zarazila na textu: nedořečená slova v kurzívě. Vypadla písmenka, nebo autorský záměr? Takto prezentované bych tipovala spíš první možnost, protože při polykání koncovek se vytvářejí trochu jiné tvary slov. Proto příště pozor - byť zajímavé, spíš ruší ve čtení. I chyby ve výslovnosti, pokud mají charakterizovat určitou postavu, mají své zákonitosti. Několik chyb v pravopise se objevilo - opravdu je chceš vyjmenovat všechny? Komentáře by měly sloužit spíš k rozboru, než k pouhému sumírování a přehledu pravopisných chyb. Narazila jsem na chybný slovosled: - Ať ale pociťovala, říkala a myslela si cokoliv, příliš to už ji samotnou ani nezajímalo. - "Ať ale pociťovala, říkala a myslela si cokoliv, samotnou už ji to ani nezajímalo." - Buď ji to navíc nezajímalo příliš, nebo ani ji to nezajímalo. "Ani příliš" nezajímat je už trochu moc (dokonce i na mne, přestože dělávám občas stejnou chybu a kumuluji příslovce). Poslední část textu - po odchodu podnikatelky: dvakrát ve větě se ti objeví ukazovací zájmeno "on/ona". Vynechala bych "podnikatelku" a místo ní použila třeba výraz "jejich společná klientka" nebo jiný, protože dále v textu opět použiješ výraz "ona podnikatelka" - to mi k postavě prostitutky nesedí, protože v myšlenkách se projevuje a promlouvá jinak, méně vzdělaně. Nakonec jádro příběhu. Když se dobře hledá, narazí se na myšlenku opotřebovanosti duše, lhostejnosti, vyhoření. Chce se to trochu víc zamyslet (jinak závěr příběhu vyznívá do ztracena). Tuším, že by se dalo ještě něco málo doklepnout, aby i bez přímého vyjádření byla pointa jasnější, ovšem to by znamenalo větší zásahy do textu. A tak si říkám: nejspíš je to dobře. Jen ať čtenář přemýšlí, o čem příběh je. :)


ze dne 16.07.2008, 14:02:57
OH: No já tě taky zdravím a děkuji za koment a publ. Já s tebou asi ve všem souhlasím, pravopis není moje stránka, nevim co to je příslovce a samotnýmu je mi to uplně jedno, ale je pravda, že kvůli textu samotnýmu bych se o to měl zajímat. To doklepnutí jsem řešil poměrně dlouho, věř nevěř a rozhodl jsem se, že to nechám takhle do "nijak", už jsem tam i ten kontakt osob popřel. Těm nedořečeným větám, nevim jak to myslí ženě při milování, ale když beru sebe- Angličtinářka mému psaní písemek říkala: massa Bob mluvit. Ještě jednou děkuji za supr koment.